2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

51 Af 10/2019- 58 - text  16 51 Af 10/2019 č. j. 51Af 10/2019 - 58 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: COBBA GROUP, s. r. o., sídlem Vrbenská 2044/6, 370 01 České Budějovice zastoupen advokátem JUDr. Radimem Hanákem, se sídlem Lublaňská 507/8, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Generální ředitelství cel sídlem Budějovická 7, 140 96 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2019, č. j. 30874 – 2/2019 – 900000 – 317, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 4. 11. 2019 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2019, č. j. 30874 – 2/2019 – 900000 - 317, kterým bylo podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Celního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 9. 4. 2019, č. j. 47845/2019 – 520000 – 31 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 129 daňového řádu rozhodnuto o registraci žalobce jako plátce spotřební daně ze surového tabáku dle § 131a zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních (dále jen „zákon o spotřebních daních“ nebo též „ZSpD“). 2. Žalobce v žalobě namítal, že je pouze skladovatelem surového tabáku, který po dobu trvání skladovací smlouvy spravuje. Dispozice žalobce se surovým tabákem spočívá v jeho přijetí, následné správě po dobu skladování a nakonec v jeho výdeji. Žalobce rozporuje závěry žalovaného a správce daně o tom, že skladovaný surový tabák použil k účelu jinému než účelu vypočtenému v § 131a odst. 1 písm. a) ZSpD, a proto mu vznikla povinnost se ke spotřební dani registrovat. Žalobce je přesvědčen, že nesplnil podmínky podle § 131c písm. a) ZSpD nezbytné pro to, aby mu vznikla daňová povinnost ke spotřební dani, neboť byl pouhým skladovatelem surového tabáku a nijak s ním jinak nedisponoval ani nerozhodoval o tom, jak s ním bude naloženo. Žalobce namítal, že neměl žádná oprávnění se surovým tabákem nakládat či jakkoli o něm rozhodovat. Žalobce dále zdůrazňoval, že zákon výslovně stanovuje výrobky, u nichž vzniká daňová povinnost bez ohledu na vlastnické právo a rozhodující v takovém případě je, kdo daný výrobek drží, skladuje či dopravuje, nicméně surový tabák mezi zákonem vymezené výrobky nepatří. Žalobce zajišťoval pouze skladování surového tabáku a na požádání jej vyskladnil, čímž došlo k ukončení smlouvy o skladování. Oznamovací povinnost dle § 134zza odst. 1 ZSpD žalobce splnil a okamžikem vydání surového tabáku z detence ztratil veškerou moc mající nad předmětným surovým tabákem, ani zajištění dopravy surového tabáku odběrateli již nebylo v moci žalobce. Žalobce striktně odmítá, aby jako skladovatel byl považován za dodavatele surového tabáku. 3. Žalobce odkazoval na praxi Celního úřadu pro hl. m. Prahu, který považuje za plátce spotřební daně ze surového tabáku výhradně vlastníka, viz platební výměr přiložený jako důkaz k žalobě, postup správce daně a žalovaného tak žalobce označil za nezákonný a v rozporu se správní praxí. Žalobce tvrdil, že zmiňovaný platební výměr Celního úřadu pro hl. m. Prahu přiložil již k odvolání, avšak žalovaný se k tomuto důkazu nijak nevyjádřil, a proto žalobce považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť nebyly v souladu s § 116 odst. 2 daňového řádu vypořádány všechny odvolací námitky. Žalobce zdůrazňoval, že vznik daňové povinnosti ze surového tabáku, skladování surového tabáku a tomu odpovídající registrace jsou naprosto oddělené instituty na sobě navzájem nezávislé. Žalobce odkazoval na důvodovou zprávu k § 131a ZSpD a odbornou literaturu, přičemž z těchto zdrojů neplynulo, že by postavení plátce spotřební daně ze surového tabáku bylo vázáno na statut osoby registrované k jeho skladování. Žalobce odkazoval dále na důvodovou zprávu k zákonu č. 157/2015 Sb., jímž byla provedena novelizace zákona o spotřebních daních a z níž vyplynulo, že cílem novelizace bylo zavedení povinné registrace osob nakládajících se surovým tabákem, jejímž účelem bylo zajištění sledovatelnosti a dohledatelnosti surového tabáku na území ČR. 4. V žalobě se žalobce dále ohrazoval vůči výkladu § 131a odst. 1 písm. a) ZSpD, jak jej činil žalovaný, neboť dle žalobce ze zákonné dikce rozhodně neplyne, že by skladovatel surového tabáku byl automaticky plátcem spotřební daně. Příměr § 131a odst. 1 písm. a) ZSpD s § 4 odst. 1 písm. f) ZSpD shledává žalobce za zcela nepřiléhavý. Žalobce setrvale namítal, že výklad žalovaného je nesprávný, nelze po osobě registrované ke skladování surového tabáku požadovat, aby odpovídala jako plátce spotřební daně v případě jejího vzniku. 5. Dalším žalobním bodem bylo žalobcem namítáno, že i za situace, že by odpovídal za spotřební daň ze surového tabáku, tak nebylo prokázáno použití surového tabáku způsobem, který by byl v rozporu s § 131a odst. 1 písm. a) ZSpD. Žalobce dále namítal, že účel použití surového tabáku nebyl spolehlivě zjištěn, jak se správce daně a žalovaný domnívali, tudíž došlo k porušení § 8 odst. 1 a 3 daňového řádu. Žalobce zdůrazňoval, že pro vznik daňové povinnosti je rozhodná faktická stránka věci, která by měla být v rámci daňového řízení objasněna, vznik daňové povinnosti ze surového tabáku nelze postavit pouze na základě obsahu daňového tvrzení bez ohledu na skutkový stav. Žalobce se domníval, že ustanovením § 131a odst. 1 písm. a) ZSpD je připuštěno, aby surový tabák byl určen pro dodání do jiného členského státu nebo třetí země, byť by tak učinila další osoba, jíž byl surový tabák dodán, a v takovém případě nevzniká povinnost platit spotřební daň. Žalobce nerozporoval před daňovými orgány jím nesprávně uvedenou formulaci účelu užití surového tabáku v oznámeních podle § 134zza ZSpD, neboť primárně má dle jeho názoru přednost faktický stav, který měl být daňovými orgány zjištěn. 6. Žalobce dále namítal, že správcem daně ani žalovaným nebylo v rámci rozhodnutí o registraci zohledněno, že surový tabák dodaný registrované osobě byl skutečně vyvezen do zahraničí a byla tak naplněna skutková podstata § 131a odst. 1 písm. a) bod 3 ZSpD. Žalobce poukazoval na absurdnost právních závěrů správce daně a žalovaného spočívajících v tom, že současný detentor surového tabáku jej mohl zničit bez vzniku daňové povinnosti, ale eventuální další detentor surový tabák zničit může již pouze za předpokladu, že prvotnímu detentorovi vznikne daňová povinnost. Žalobce závěrem podotkl, že ze sdělení správce daně plyne, že skutkové podstaty dle § 131c písm. a) ZSpD a § 131a odst. 1 písm. a) ZSpD mají být vykládány restriktivně, proto považuje za jednoznačné, že opustil-li v projednávané věci vyskladněný surový tabák daňové území ČR a bylo s ním naloženo podle § 131a odst. 1 písm. a) bod 3 ZSpD, tak nemohlo dojít ke vzniku daňové povinnosti. II. Vyjádření žalovaného 7. Předně žalovaný uvedl, že v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný se domnívá, že použitím surového tabáku, jak předpokládají ustanovení zákona o spotřebních daních, je myšlena jakákoliv dispozice s ním a vlastník této komodity je dle žalovaného v této dispozici omezen. Žalovaný zdůrazňoval, že pro označení osoby plátcem daně ze surového tabáku je rozhodující faktické nakládání s touto komoditou. Žalovaný se neztotožnil s argumentací žalobce vyvracející jeho povinnost k placení daně ze surového tabáku a zdůrazňoval, že žalobce zcela opomíjí veřejnoprávní hledisko registrace osoby skladující surový tabák. K žalobní námitce týkající se nejednotné správní praxe celních úřadů žalovaný podotkl, že v rámci odvolacího řízení žalobce neformuloval svá tvrzení do podoby odvolacího bodu a nepředložil platební výměr Celního úřadu pro hl. m. Praha, žalovaný shrnul, že jeho úkolem není vyhledávat a zkoumat rozhodnutí vydaná správcem daně v prvním stupni daňového řízení. Žalovaný dále sdělil, že ačkoliv se s námitkou nejednotné správní praxe v napadeném rozhodnutí příliš nevypořádal, tak v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně zdůvodnil, proč na žalobce nahlíží jako na plátce daně ze surového tabáku. Žalovaný označil žalobce za plátce daně z toho důvodu, že dodal surový tabák jiné registrované osobě skladující surový tabák za účelem prodeje, likvidace, atd. Žalovaný odmítl konstrukci žalobce, že by se splnění podmínek pro vznik daňové povinnosti posuzovalo až podle toho, jak bylo nakonec naloženo se surovým tabákem jinou osobou. Žalovaný dále podotkl, že přeprodeje surového tabáku mezi registrovanými osobami jej skladujícími na daňovém území ČR, jsou vždy protiprávní, resp. zatíženy daňovou povinností, a taková situace nastala dle žalovaného i v nyní projednávané věci. 8. Žalovaný dále uvedl, že žalobcem tvrzené nesprávné