6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

60 A 1/2020- 30 - text  11 60 A 1/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: M. H., nar. bytem zastoupen advokátem JUDr. Tomášem Vrchlabským se sídlem Polská 2269/62, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. OLVVspráv. 129799/2019/alka SO, čj. KUJCK 131538/2019, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Na základě oznámení Obvodního oddělení Policie České republiky Mladá Vožice ze dne 21. 12. 2018 vydala Komise pro projednávání přestupků města Mladá Vožice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) dne 15. 1. 2019 příkaz, jímž uznala žalobce vinným ze spáchání níže uvedeného přestupku. Proti tomuto příkazu podal žalobce odpor. 2. Správní orgán prvního stupně následně na den 27. 2. 2019, resp. 13. 3. 2019 nařídil ústní jednání, v rámci kterého provedl svědeckou výpověď PhDr. O. S. (dále jen „poškozený“). 3. Rozhodnutím ze dne 26. 3. 2019, čj. MUMV0800/2019/P, uznal správní orgán prvního stupně žalobce vinným z přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že ve dnech 8. a 9. 11. 2018 kopal na pozemku parc. č. x v k. ú. x (dále jen „předmětný pozemek“), za účelem opravy potrubí na předmětném pozemku v okolí jímky, která mimo jiné zásobuje vodou i jeho dům č. p. x v obci x – x, a to bez souhlasu a vědomí vlastníka pozemku (poškozeného), a dále dne 17. 12. 2018 na služební telefon Policie České republiky, obvodního oddělení Mladá Vožice, oznámil podezření z krádeže vody z jímky na předmětném pozemku sousedem PhDr. O. S., čímž úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil schválnosti. Za uvedené přestupky uložil správní orgán prvního stupně žalobci správní trest napomenutí a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 4. [OBRÁZEK]Pro názornost krajský soud přikládá výřez mapy, která je dostupná na https://nahlizenidokn.cuzk.cz/. Růžově je označena budova s č. p. x ve vlastnictví žalobce. Modře je označen předmětný pozemek parc. č. x ve vlastnictví poškozeného, na němž se nachází jímka (přibližné umístění jímky označeno červeným bodem dle listin založených ve správním spisu). Světle zeleně je označen pozemek Lesů České republiky, a. s. (pozn. soudu: zakreslení přibližného umístění jímky a vyznačení pozemku Lesů České republiky do mapy provedl krajský soud). 5. Rozhodnutím ze dne 10. 6. 2019, čj. KUJCK 67261/2019, rozhodl žalovaný o odvolání žalobce tak, že rozhodnutí ze dne 26. 3. 2019 zrušil a věc vrátil k novému projednání. V části, kterou byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích, kterého se měl dopustit oznámením podezření z krádeže vody z jímky sousedem PhDr. O. S. (poškozeným), žalovaný řízení zastavil. 6. Po provedeném ústním jednání dne 26. 8. 2019 správní orgán prvního stupně výrokem I. rozhodnutí ze dne 18. 10. 2019, čj. MUMV2853/2019/P, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti majetku dle § 8 odst. 1 písm. b) zákona o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že dne 8. a 9. 11. 2018 kopal na pozemku parc. č. x v k. ú. x, za účelem opravy potrubí na pozemku v okolí jímky, která mimo jiné zásobuje vodou i jeho dům č. p. x v obci x, a to bez souhlasu a vědomí vlastníka pozemku PhDr. O. S., tedy úmyslně neoprávněně užíval cizí majetek. Výrokem II. žalobci za tento přestupek správní orgán prvního stupně uložil pokutu ve výši 1 000 Kč a výrokem III. povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 7. O odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 18. 10. 2019, rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že změnil výrok II. tím, že upřesnil údaj o osobě obviněného (žalobce) a doplnil odkaz na aplikovaná zákonná ustanovení, a ve zbytku rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí žaloby 8. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 17. 1. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. 9. Žalobce považuje žalobou napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve vztahu k otázce, zda se žalobce dopustil šetřeného protiprávního jednání. 10. Dle žalobce z provedených důkazů nevyplývá skutkové zjištění, jež správní orgány učinily. Žalobce namítl, že žádného „údajného poškozeného“ nepoškodil, neboť opravoval vlastní věc, tedy vodovod vedoucí z jímky, kterou protéká voda jako jediný zdroj pitné vody pro žalobcův dům. Žalovaný nemohl na základě provedených důkazů dospět ke zjištění, že žalobce kopal na pozemku poškozeného, neboť důkaz vlastnického práva poškozeného k předmětnému pozemku neprovedl, tudíž doposud není postaveno najisto, kdo je vlastníkem předmětného pozemku. Totéž o předmětném pozemku tvrdila společnost Lesy České republiky, která z opatrnosti vypověděla žalobci nájemní smlouvy pozemku s jímkou. 11. Žalobce dodal, že listiny předložené poškozeným neprokazují vlastnické právo poškozeného k předmětnému pozemku, a neprokazují, že jímka stojí právě na předmětném pozemku. 12. Žalovaný se s rozpornou otázkou vlastnictví nikterak nevypořádal a nezjistil, kdo je skutečným vlastníkem, a ani nerespektoval, že jímka byla od počátku existence domu č. p. x (dům žalobce) jediným zdrojem pitné vody a tedy tvoří jeho součást jako neoddělitelné příslušenství domu, a to i v situaci, kdy díky historickým okolnostem, je nyní jímka umístěna na pozemku odlišného (byť zatím nezjištěného) vlastníka. 13. Žalobce dále uvedl, že se žalovaný vůbec nezabýval námitkami žalobce a pouze konstatoval, že považuje za prokázané, že vlastníkem předmětného pozemku, na němž je umístěna jímka, je poškozený, ačkoliv listiny, které poškozený předložil, nikterak jeho vlastnictví neprokazují a ani výpověď poškozeného nezněla tak, že je poškozený vlastníkem předmětného pozemku. Důkazem vlastnictví je výpis z katastru nemovitostí spojený v případě sporu o hranici pozemku (v nyní posuzované věci spor Lesů České republiky s poškozeným) s protokolem o vytyčení hranice pozemku. Jediným důkazem potvrzujícím vlastnictví tak je dle žalobce dokumentace v katastru nemovitostí, kterou nebyl důkaz proveden. 14. Žalobce dále osvětlil genezi vlastnických vztahů k předmětnému pozemku a jímce a vysvětlil, jak lze provést vytyčení hranic, včetně přesného určení hranice. 15. Žalobce dále zopakoval, že od nepaměti, tvoří nemovitost č. p. x a vodovodní potrubí jeden věcný a funkční celek, tedy studna i potrubí jsou nedílnou součástí nemovitosti č. p. x. Pokud tedy žalobce konal práce na svém pozemku, nemohl se dopustit přestupku proti cizímu majetku. Žalobce tak byl na základě výše uvedeného oprávněn se studnou a potrubím sloužícím k dodávce vody do jeho domu nakládat jako se součástí či příslušenstvím domu, a to i navzdory tomu, že je studna a vodovodní potrubí umístěno na cizím pozemku. Ve vztahu k výkladu pojmu „příslušenství věci či součásti věci“ odkázal žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 4605/2017, a na judikaturu tomuto rozhodnutí předcházející. 16. Jestliže druhý subjekt, který se považoval až do doby sporu o hranici pozemku za vlastníka (Lesy České republiky) uvedl, že mu žádná škoda nevznikla a poškozený také žádnou škodu nevyčíslil, je otázkou, zda vůbec mohla být naplněna skutková podstata předmětného přestupku. Žalobce zdůraznil, že § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích nechrání nevlastníka a ani pouze domnělého vlastníka. 17. Žalobce namítl, že i kdyby soud neuznal, že je vodovodní vedené, které opravoval, příslušenstvím jeho domu č. p. x, pak nepochybně navzdory tomu platí, že předmětné vedení a jímka (studna), je jediným zdrojem pitné vody pro zmíněný dům. To opravňuje žalobce k užívání vodního zdroje na cizím pozemku, neboť jiný zdroj vody nemá a všechny pozemky okolo stavby, včetně pozemku pod stavbou č. p. x jsou ve vlastnictví poškozeného. Je tak nutné vzít v úvahu i právo na vodu dle § 1272 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Není rozhodné, zda má žalobce toto právo zajištěno soudním rozhodnutím či nikoliv. Žalobce tak měl právo a v podstatě i povinnost se o zdroj vody svépomocí postarat. 18. Žalobce dále uvedl, že skutečnost, že měl uzavřenou smlouvu o nájmu pozemku, na němž se jímka nachází, s Lesy České republiky, neznamená, že tím uznával, že není vlastníkem nyní tvrzeného příslušenství k domu č. p. x. Žalobce jakožto právní laik nemohl vědět, že i vzdálenější zařízení na dodávku vody, tvoří příslušenství budovy. Žalobce se po celou dobu přibližně 20 let choval tak, jako by měl právo ke zdroji vody; bylo tomu tak až do doby, kdy poškozený začal nárokovat své vlastnictví k jímce, v důsledku čehož došlo k vypovězení smlouvy mezi