1 As 15/2016 — Nejvyšší správní soud

51 A 8/2018- 47 - text  8 51 A 8/2018 č. j. 51 A 8/2018 - 47 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a JUDr. Věry Balejové ve věci žalobce: ESSOX s. r. o. sídlem Senovážné náměstí 231/7, České Budějovice zastoupeného advokátem JUDr. Luďkem Chvostou, advokátem se sídlem White & Case (Europe) LLP, Na Příkopě 14, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká obchodní inspekce – ústřední inspektorát sídlem Štěpánská 567/15, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 8. 2017, č. j. ČOI 151871/16/O100/2000/16/17/Hl/Št takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Městskému soudu v Praze byla dne 10. 10. 2017 doručena projednávaná žaloba, nicméně tento soud celou věc postoupil dne 19. 1. 2018 usnesením č. j. 3 A 148/2017 - 33 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), neboť shledal, že není místně příslušným soudem k projednání věci. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 9. 8. 2017, č. j. ČOI 151871/16/O100/2000/16/17/Hl/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí České obchodní inspekce, inspektorát Jihočeský a Vysočina, ze dne 21. 10. 2016, č. j. ČOI 136731/16/2000/PR1433/SÚ/Ha (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že se podle § 90 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) prvostupňové rozhodnutí mění takto: Ø Slova „podle ust. § 20 odst. 5 písm. a) téhož zákona“ se nahrazují slovy „podle ust. § 153 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“. Ø Slova „za spáchání správního deliktu dle ust. § 20 odst. 1 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb.,“ se nahrazují slovy „za spáchání správního deliktu podle ust. § 153 odst. 1 písm. s) zákona č. 257/2016 Sb.“. Ø Slova „jako věřitel v rozporu s § 4 téhož zákona“ se nahrazují slovy „jako poskytovatel v rozporu s ust. § 91 odst. 1 písm. d) zákona č. 257/2016 Sb.“. Ø Slova „přičemž reprezentativní příklad neobsahoval jasné a správné informace dle přílohy č. 1 k tomuto zákonu, kdy uvedená výpůjční úroková sazba“ se nahrazují slovy „přičemž reprezentativní příklad, jehož formou mají být informace dle ust. 91 odst. 1 písm. c) až j) zákona č. 257/2016 Sb. uvedeny, neobsahoval jasné a správné informace, neboť uvedená zápůjční úroková sazba“. Ø Slova „v souladu s požadavky zákona č. 145/2010 Sb.“ se nahrazují slovy „v souladu s požadavky zákona č. 257/2016.“ Ø Slova „pokutu ve výši 50.000 Kč, slovy: padesát tisíc korun českých“ se nahrazují slovy „pokutu ve výši 40.000 Kč, slovy: čtyřicet tisíc korun českých“. Ve zbytku bylo napadené rozhodnutí podle § 90 odst. 5 věta druhá správního řádu potvrzeno. 2. Žalobce v žalobě nejprve charakterizoval jím nabízený produkt, který byl předmětem kontroly. V případě předmětného úvěrového produktu spotřebitel uhradí 1/10 pořizovací ceny zboží přímou platbou prodejci, na zbylých 9/10 pořizovací ceny si půjčí od žalobce a na tento úvěr pak uhradí deset měsíčních splátek ve výši 1/10 původní pořizovací ceny zboží (celkem tedy zaplatí za zboží o 10 % více, než by zaplatil v hotovosti – 1/10 přímo prodejci a 10/10 žalobci, celkem tedy 11/10 pořizovací ceny). 3. Žalobce nesouhlasil s tvrzením, že v rozporu s § 91 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru nabízel na internetových stránkách společnosti EBOLA SPORT s. r. o. financování splátkového produktu a na příkladu uvedeném na těchto internetových stránkách nebyla správně uvedena informace týkající se zápůjční úrokové sazby. Zápůjční úroková sazba k první splátce nezohledňovala prodloužené úročené období od data uzavření smlouvy do data první splátky, neboť její výše 176, 67 Kč odpovídala délce prvního úročeného období v trvání pouze 30 dnů. Stejně tak nesouhlasil s tvrzením, že v rozporu s § 91 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru nabízel nebankovní finanční služby na reklamních materiálech, když na nich nebyla uvedena správná informace o zápůjční úrokové sazbě, neboť nezohledňovala prodloužené úročené období. 4. Žalobce popřel tvrzení správních orgánů, že by uváděl nesprávnou výši úrokové sazby pro první splátku úvěru. Žalobce namítal, že zákon o spotřebitelském úvěru nepožaduje uvádění dvou úrokových sazeb pro první úročené období a jinou úrokovou sazbu pro následující úroková období. Dále sdělil, že neexistuje žádná speciální úroková sazba pro první úrokové období, nýbrž počítá se s 10 úrokovými obdobími o shodné délce 30 dnů. Žalobce užíval konvenci úročení 30/360, přičemž se v předmětné věci počítá s 10 úrokovými obdobími a může být počítáno pouze se 300 dny, po které je úvěr úročen, nikoli 314 či 315 dnů, jak se mylně domnívaly správní orgány. Současně poukázal na to, že nelze konstatovat, které konkrétní dny nebyly do úrokové sazby zahrnuty, neboť jde o pouhou fikci stejně tak jako v případě úrokové konvence samotné, v rámci níž se počítá s fiktivní teorií, že má každý měsíc 30 dnů a rok 360 dnů. 5. Žalobce nesouhlasil s názorem správních orgánů, který vnímal tak, že správní orgány by považovaly za správné, aby za „prodloužené“ úrokové období, byť v rozporu s dohodou stran a koncepcí daného produktu, doúčtoval úrok podle toho, kdy byl úvěr načerpán. Žalobce dále konstatoval, že za dodržení postupu formulovaného správními orgány by úrok za první období byl ve výši 357,82 Kč namísto 239 Kč, resp. 21,70 % p. a. namísto 23,56 % p. a. V důsledku takového postupu by spotřebitel zaplatil 13.618,82 Kč, zatímco podle uzavírané smlouvy o spotřebitelském úvěru by neměl nikdy zaplatit více než 13.500 Kč. Žalobce označil způsob stanovování úrokové míry tak, jak jej doporučují správní orgány, za nahodilý a v rozporu se smluvními ujednáními, které uvádí, že na úvěru spotřebitel „přeplatí“ 10 % pořizovací ceny zboží bez rozdílu, který den v měsíci úvěr načerpá. Žalobce označil závěry správních orgánů za absurdní a dodal, že k nim správní orgány dospěly vědomou nedbalostí či neochotou pátrat po konkrétních důvodech takového úročení. 6. Žalobce k namítanému nesprávně zjištěnému skutkovému stavu dále dodal, že žalovaná neunesla odpovědnost za obstarání důkazů a objasnění skutkového stavu, žalovaná měla povinnost zjistit i skutečnosti svědčící ve prospěch žalobce stejně tak jako v jeho neprospěch. Žalobce zdůraznil, že napadené rozhodnutí bylo postaveno na nesprávném zjištění, že první úrokové období, tak jak bylo prezentováno na reklamním letáku a v nabídce, trvá 44, resp. 45 dnů. 7. Další žalobní námitkou žalobce namítal nesprávné právní posouzení. Za předpokladu, že by skutečně došlo k nesprávnému výpočtu úrokové míry, nebyla by přesto naplněna materiální stránka správního deliktu. V souvislosti s tím žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 8 As 17/2007. Dle žalobce nebyla dostatečným způsobem zdůvodněna společenská škodlivost předmětného jednání. Škodlivý následek byl žalovanou formulován tak, že spotřebitel může nesprávným uvedením byť jediného údaje získat pochybnosti ohledně údajů dalších, které si pak může chtít ověřit, což by ho jistě stálo úsilí a čas. Takovou argumentaci označil žalobce za absurdní a údajný škodlivý následek v uvedeném spočívající, shledal za vykonstruovaný. 8. Žalobce setrval na tvrzení, že jím použitý výpočet byl standardní, založený na specifickém úvěrovém modelu a ve světě finančnictví je běžnou metodou úročení. Vzhledem k tomu, že zákon neukládá žádný konkrétní výlučný postup pro výpočet úrokové sazby, nelze označit žalobcem zvolený způsob úročení za nezákonný či způsobilý zmást spotřebitele. Žalobce setrval na názoru, že údaje zaznamenané na letáku a v nabídce jsou pro spotřebitele přehledné a srozumitelné. Způsob výpočtu a specifikum předmětného úvěrového produktu je informací bezvýznamnou a nemající vliv na ostatní parametry. Žalobce opětovně namítal, že společenská škodlivost jeho jednání byla nepatrná až zanedbatelná, neboť úroková sazba žalobce byla vyšší než úroková sazba uváděná žalovanou. K tomu žalobce odkazoval na § 110 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. 9. Žalobce podotkl, že za předpokladu, že uvedl vyšší úrokovou míru, jediný koho takovým jednáním poškodil, byl on sám. Z toho důvodu žalobce zdůraznil absenci materiální stránky správního deliktu, což považuje za rozporné s principy právního řádu. 10. Dle žalobce žalovaná nezohlednila při ukládání pokuty skutečnost, že společenská škodlivost postupu žalobce nepřesáhla hranici minimální typové škodlivosti dané ve znacích skutkové podstaty předmětného správního deliktu a nedosáhla míry nezbytné k postihu. Žalobce považoval za nerozhodné, že se jednalo o ohrožovací delikt. II. Stručné shrnutí vyjádření žalované 11. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhovala zamítnutí žaloby. Žalovaná setrvala na názoru, že při výpočtu úrokové sazby musí být dodržována