Z rozhodnutí: 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 16. 10. 2017 se žalobkyně domáhá zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru a tento platební výměr na daň z příjmů fyzických osob ze dne 16. 11. 2016 č.j. 2144612/16/2203-50522-307299, kterým byla žalobkyni doměřen…
50 Af 39/2017- 39 - text
Pokračování - 14 - 50Af 39/2017
50 Af 39/2017 - 39
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci
žalobkyně: X
bytem X
zastoupená advokátem Mgr. Janem Aulickým
sídlem Za Tiskárnou 327, Český Krumlov
proti
žalovanému: Odvolací finanční ředitelství
sídlem Masarykova 31, Brno
o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 8. 2017 č.j. 34155/17/5200-10422-706955
takto:
I. Žaloba se zamítá
II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává
O d ů v o d n ě n í :
1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“) dne 16. 10. 2017 se žalobkyně domáhá zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto její odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru a tento platební výměr na daň z příjmů fyzických osob ze dne 16. 11. 2016 č.j. 2144612/16/2203-50522-307299, kterým byla žalobkyni doměřena za zdaňovací období roku 2012 daň ve výši 11 010 Kč a současně byla žalobkyni uložena zákonná povinnost uhradit penále z doměřené daně ve výši 2 202 Kč, byly napadenými rozhodnutími potvrzeny.
2. Žalobkyni byla výše uvedeným dodatečným platebním výměrem doměřena daň z příjmů fyzických osob, neboť žalobkyně v kontrolovaném zdaňovacím období roku 2012 měla samostatné příjmy pouze ve výši 381 Kč, ale v podaném daňovém přiznání uvedla část příjmů a výdajů ve výši 25 %, které na ni na základě § 13 zákona o daních z příjmů jako na spolupracující osobu rozdělil její manžel V.K. V rámci daňové kontroly manžela žalobkyně správci daně vznikly pochybnosti o oprávněnosti uplatněných výdajů na pracovní cesty V.K. uskutečněné automobily VW LT 2,4 RZ: x a VW Transporter RZ: x, neboť správce daně dospěl k závěru, že V.K. není vlastníkem těchto vozidel. Správci daně rovněž vznikly pochybnosti ohledně uplatněných odpisů za automobil Citroën Picasso RZ: x, jehož vlastníkem V.K. rovněž není. Správce daně na základě Smlouvy o zúžení SJM uzavřené mezi žalobkyní a V.K., dospěl k závěru, že vlastníkem předmětných vozidel je žalobkyně, která tak nemohla za zdaňovací období v roce 2012 uplatňovat příjmy a výdaje spolupracujících osob ve smyslu ust. § 13 zákona o daních z příjmů.
3. Rozhodnutí daňových orgánů vydaná v projednávané věci jsou dle žalobkyně nezákonná, daňové orgány nesprávně posoudily důvody, pro které manžel žalobkyně uvedené náklady vynaložené v souvislosti se zmiňovanými vozidly zahrnul do částek daňových výdajů, které odepisoval. K neuznání těchto nákladů došlo v rozporu se zákonem, správce daně celou věc nesprávně posoudil a nevypořádal se se všemi námitkami žalobkyně. Žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl žádné relevantní důvody, pro které považuje argumentaci žalobkyně týkající se neplatnosti Dohody o zúžení SJM za nesprávnou.
4. Oprávněnost manželem žalobkyně odepsaných nákladů spojených se specifikovanými vozidly a samotné odpisy těchto vozidel spočívá dle žalobkyně ve skutečnosti, že tato vozidla byla pouze ve vlastnictví jejího manžela a nikoliv ve vlastnictví třetí osoby. Žalobkyně připustila, že se svým manželem uzavřela Dohodu o zúžení SJM, na jejímž základě se měla stát výlučným vlastníkem předmětných vozidel, avšak tato dohoda je v části týkající se předmětných vozidel neplatná, neboť tato vozidla byla V.K. nabyta výlučně za jeho majetek (vozidlo VW Transporter RZ: x, finanční prostředky získané žalobcem z převodu členských práv k družstevnímu bytu), případně byla součástí podnikatelského majetku V.K., a tudíž nenáležela do SJM. Na základě Dohody o zúžení SJM tak tento majetek manžela žalobkyně nebylo možné na žalobkyni převést.
5. Žalobkyně dále dovodila, že předmětná vozidla byla součástí podniku jejího manžela, a tudíž jeho výlučným majetkem, v této souvislosti žalobkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 4. 2005 sp. zn. 22 Cdo 2296/2004 a na rozhodnutí ze dne 24. 2. 2005 sp. zn. 1287/2014. Podnik V.K. nemohl být součástí SJM rovněž z toho důvodu, že jej nabyl ještě před vznikem manželství, a to v době, kdy bylo vyloučeno zákonné nabytí podniku do SJM. Poukázáno bylo rovněž na ust. § 143 zákona č. 40/1964 Sb., které z bezpodílového spoluvlastnictví manželů vylučovalo majetek, sloužící k osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů.
6. Předmětná vozidla nebyla součástí SJM, mohla se jí stát pouze na základě notářského zápisu, kterým by došlo k rozšíření SJM o tento majetek, bez tohoto úkonu však nemohlo k zúžení SJM o tento majetek dojít. Z tohoto důvodu nemohlo být SJM předmětným notářským zápisem o uvedená vozidla zúženo a tato vozidla nemohla přejít do vlastnictví žalobkyně.
7. Žalovaný se s uvedenou argumentací, obsaženou též v odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru, dostatečně nevypořádal. Z žádného napadeného rozhodnutí není zřejmé, z jakého důvodu nebyla argumentace žalobkyně týkající se neplatnosti Dohody o zúžení SJM akceptována. Rozhodnutí žalovaného je z tohoto důvodu nepřezkoumatelné.
8. Závěrem žalobkyně zpochybnila žalovaným uváděný citát de La Rochefoucaulda, který dle názoru žalobkyně nemá souvislost s projednávanou věcí a uváděná citace není v souladu s citační normou.
9. Z těchto důvodů žalobkyně navrhla žalobou napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení.
10. Dne 17. 10. 2017 obdržel krajský soud doplnění žalobních bodů, v němž žalobkyně poukázala na právní úpravu účinnou v době, kdy její manžel započal s podnikáním, dle této úpravy je podnik výlučným vlastnictvím jednoho z manželů a do SJM proto nespadá. To platí i poté, co byla přijata novela občanského zákoníku č. 91/1998 Sb., která již podnik do SJM začlenila. Z přechodných ustanovení k této novele vyplývá, že podnik vzniknuvší do 31. 8. 1998, netvořící součást tehdy bezpodílového spoluvlastnictví, nemůže být ani součástí SJM po nabytí účinnosti předmětné novely. Žalobkyně opětovně poukázala na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015 sp. zn. 1287/2014, ze kterých plyne, že „Pokud jsou však z výnosu podnikání pořízeny věci sloužící podnikání, stávají se výlučným vlastnictvím podnikajícího manžela, neboť tak stanoví zákon v § 143 ObčZ.“
11. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí pro nedůvodnost. Konstatoval, že tvrzení žalobkyně, dle kterých byla předmětná vozidla ve výlučném vlastnictví jejího manžela, neboť byla nabyta za finanční prostředky získané manželem žalobkyně z převodu jeho členských práv k družstevnímu bytu a z výnosů z jeho podnikání, nebyla prokázána. Správce daně naopak v průběhu daňového řízení zjistil, že k převodu žalobkyní uváděných členských práv došlo až poté, co došlo k zakoupení předmětných vozidel, přičemž z podkladů k těmto automobilům nevyplývá žádné ujednání, z něhož by bylo možno dovodit, že byly zakoupeny z výlučných prostředků manžela žalobkyně.
12. Žalobkyně v žalobě obsáhle popisuje důvody, pro které shledává Dohodu o zúžení SJM , která je obsahem notářského zápisu ze dne 2. 8. 2011, a kterou uzavřela se svým manželem v rozsahu SJM ohledně movitého majetku nabytého za trvání manželství ze společných prostředků (rodinný dům se zahradou v obci S., chata s pozemkem v obci F. a 5 automobilů), neplatnou, avšak tato tvrzení žalobkyně jsou pouze v teoretické rovině bez předložení jakéhokoliv konkrétního důkazu pro svá tvrzení.
13. Žalovaný vyhodnotil argumentaci žalobkyně jako účelovou. Vzhledem ke skutečnosti, že na základě výše uvedeného notářského zápisu došlo k zápisu vlastnických práv žalobkyně do katastru nemovitostí a manželé tudíž jednali v souladu se smlouvou a došlo k jejímu faktickému naplnění, je zřejmé, že si žalobkyně i její manžel museli být vědomi všech právních následků svého konání. Dohoda o zúžení SJM byla mezi manželi uzavřena právě za účelem, jakým způsobem má být na dotčený majetek nahlíženo a z jakých zdrojů pochází, pokud se tedy žalobkyně stala výlučným vlastníkem tohoto majetku, je zřejmé, že před uzavřením dohody oba manželé na tento majetek nahlíželi jako na společný majetek v SJM. Argumentace žalobkyně je účelová, o čemž svědčí mimo jiné i jednání její i jejího manžela, kteří po 5 letech určitého majetkového uspořádání zpochybňují platnost Dohody o zúžení SJM, a to právě v době, kdy u nich probíhá daňová kontrola, bez jakéhokoliv relevantního důkazu o neplatnosti této dohody.
14. Žalobou napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné, byly jím řádně vypořádány veškeré odvolací námitky. Nesprávnou a nerelevantní nebyla shledána ani v rozhodnutí užitá citace rozsudku, v níž byla zmíněna myšlenka Françoise de La Rochefoucaulda. Žalovaný ve svém rozhodnutí jednoznačně specifikoval rozsudek, v níž je tato myšlenka obsažena, včetně jeho spisové značky a uvedení zdroje, kde je rozhodnutí dostupné.
15. Z obsahu daňového spisu vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: Žalobkyně dne 27. 3. 2013 podala ke správci daně Přiznání k dani z příjmů
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.