2 Afs 6/2004 — Nejvyšší správní soud

10 Af 20/2015- 32 - text Pokračování - 2 - 10Af 20/2015 10Af 20/2015 - 32 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Kateřiny Kulískové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce MIŠKOVIČ PLOCHÉ STŘECHY, s. r. o., se sídlem Tábor, Chýnovská 533, zastoupeného Ing. Františkem Mejtou, daňovým poradcem se sídlem Písek, tř. Národní svobody 33, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 2. 2015, č. j. 5565/15/5200-20446-702189, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 24. 2. 2015, č. j. 5565/15/5200-20446-702189 (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil tři dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 23. 7. 2014, č. j. 1593053/14/2212-24803-305958, ze dne 23. 7. 2014, č. j. 1593357/14/2212-24803-305958 a ze dne 23. 7. 2014, č. j. 1593541/14/2212-24803-305958. Dodatečným platebním výměrem ze dne 23. 7. 2014, č. j. 1593053/14/2212-24803-305958, byla žalobci na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2010 doměřena daň ve výši 55 328 Kč a současně žalobci vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 20% z částky doměřené daně, tj. 11 065 Kč. Dodatečným platebním výměrem ze dne 23. 7. 2014, č. j. 1593357/14/2212-24803-305958, byla žalobci na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2010 doměřena daň ve výši 71 685 Kč a současně žalobci vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 20% z částky doměřené daně, tj. 14 337 Kč. Dodatečným platebním výměrem ze dne 23. 7. 2014, č. j. 1593541/14/2212-24803-305958, byla žalobci na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2010 doměřena daň ve výši 178 981 Kč a současně žalobci vznikla zákonná povinnost uhradit penále ve výši 20% z částky doměřené daně, tj. 35 796 Kč. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 27. 4. 2015 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce v žalobě shrnul, že ke zvýšení daňové povinnosti došlo ze dvou důvodů, a to pro vyloučení daňových dokladů – faktur vystavených společností Rozalinda, s. r. o. (2., 3. A 4. čtvrtletí 2010) a společností Naď - Truhlářství, s. r. o. (4. čtvrtletí roku 2010). Žalobce konstatuje, že jím v odvolání myšlené předepsané náležitosti dodatečných platebních výměrů se týkaly především jejich řádného odůvodnění. Žalovaný se spokojil s ryze formalistickým náhledem, že zpráva o daňové kontrole existuje a je přiměřeně obsáhlá. Žalovaný však nedodržel povinnosti, které mu vyplývají z § 114 a násl. daňového řádu. Žalobce očekával, že žalovaný přezkoumá napadené rozhodnutí nejen formálně, nýbrž i věcně v mezích užitého postupu správce daně. Podle žalobce však přístup, který je žalovaným obecně aplikován, se snaží přenést odpovědnost za správné stanovení daně v doměřovacím řízení na daňový subjekt, což je podle žalobce v rozporu s § 92 daňového řádu. Po daňových subjektech je požadováno, aby vypracovaly co nejpodrobnější odvolání, neboť jen v takových mezích pak probíhá odvolací přezkum. Podle žalobce si při absenci odvolacích námitek žalovaný zjevné a zřejmé nezákonnosti záměrně nevšimne. Žalovaný se podle žalobce omezil na obecné floskule. Žalobce však vyjádřil zásadní nesouhlas se závěry správce daně ve zprávě o daňové kontrole. Tomu mělo korespondovat konkrétní posouzení správnosti postupu správce daně, a to každého jeho kroku a každého dílčího závěru. Podle žalobce je právem každého daňového subjektu takový postup od žalovaného požadovat. Žalobce poukazuje na rozdíl v postupu při odvolacím přezkumu a při následném přezkumu soudním. Soud je žalobou vázán, a proto nenapadená nezákonnost rozhodnutí, nebude soudem zkoumána. Ovšem při odvolacím přezkum na základě byť i minimálně odůvodněného odvolání nesmí žalovaný opomenout existující nezákonnost daňového řízení. Žalobce z § 114 odst. 2, věty druhé daňového řádu dovozuje, že žalovaný je nejen oprávněn, ale i povinován přiměřeně posoudit podle spisu celé řízení i mimo rozsah odvolacích námitek. Podle žalobce žalovaný nepřezkoumal dodatečné platební výměry řádně, a proto je napadené rozhodnutí nezákonné. Žalobce dále poukazuje na rozpor mezi obsahem spisu a závěry správce daně ve vztahu ke společnostem Rozalinda, s. r. o. a Naď - Truhlářství, s. r. o. Žalobce poukazuje na to, že probíhaly souběžně daňové kontroly jak u žalobce, tak u jeho jednatele jako podnikající fyzické osoby. Oba tyto daňové subjekty postupně spolupracovaly s oběma dodavateli. Práce zajišťované společností Rozalinda, s. r. o. byly v předcházejících letech před daňovou kontrolou vykonávány i jinou společností, ovšem vždy stejnými osobami ukrajinské národnosti a s totožným jednatelem. Žalobce považuje za nutné podotknout, že správce daně měl na základě dřívějších daňových kontrol znalost o jeho podnikatelské praxi, avšak dříve proti tomu žádných výtek neměl. Podle žalobce bylo prokázáno, že uplatnil nárok na odpočet daně z přidané hodnoty předložením formálně bezvadných dokladů; že se jednalo o doklady vystavené existujícím plátcem, který potvrdil jejich pravost a správnost; že k přijetí vyúčtovaných plnění v deklarovaném čase došlo; že účtovaná cena odpovídala ceně smluvně dohodnuté; že práce fakturované společností Rozalinda, s. r. o. byly prováděny osobami ukrajinské národnosti, kterým žalobce přímo neposkytoval žádné plnění. Žalobce je tak přesvědčen, že prokázal oprávněnost uplatněných nároků na odpočet daně. Žalovaný ovšem osvědčil dodatečné platební výměry vydané v rozporu se skutkovým stavem, a proto je jeho rozhodnutí nezákonné. Žalobce dále namítá porušení principu neutrality (neznevýhodňování) při posuzování skutkově shodných nebo podobných případů a porušení principu předvídatelnosti rozhodování (legitimního očekávání). Správce daně reagoval na obdobná tvrzení různých daňových subjektů rozdílně a odchýlil se od závěrů, které učinil pro obdobný skutkový stav v předchozích letech. Správce daně nedbal o to, aby nevznikaly nedůvodné rozdíly při rozhodování o skutkově shodných nebo obdobných případech. Žalobce napadal i postup správce daně při zjišťování skutkového stavu věci. Žalobce se táže, zda byly pro stejná skutková zjištění (provedení prací neztotožněnými osobami, které mohly mít pracovněprávní vztah k dotčeným společnostem) zahájeny daňové kontroly u společností Rozalinda, s. r. o. a Naď - Truhlářství, s. r. o. Žalobce je přesvědčen, že nikoliv. Správce daně podle žalobce zaměnil důkladné zjištění skutkového stavu za potvrzení stavu jím předpokládaného. Zpráva o daňové kontrole podle žalobce obsahuje celou řadu spekulací o vzájemné interakci faktů, ačkoliv by valná část z nich byla řádným postupem eliminována. Správce daně odmítl uskutečnit místní šetření na stavbách (v místě provedení izolatérských prací) s tím, že s tříletým odstupem již nemůže být prokázáno, jaké práce byly realizovány, kdo je provedl a především, že je provedla společnost Rozalinda, s. r. o. a Naď - Truhlářství, s. r. o. Žalobce je však přesvědčen, že místní šetření by mohlo správci daně poskytnout prvotní vodítko o charakteru práce, množství osob k jejich provedení atd. Bylo by tak postaveno najisto, jaké práce a kdy skutečně probíhaly. S ohledem na to je podle žalobce absurdní, že došlo k vyloučení veškerých přijatých plnění. Žalobce závěrem vznesl několik komentářů k názorům správce daně, vyjádřeným ve zprávě o daňové kontrole. Žalobce poukázal na formalistický přístup správce daně. Žádosti o dožádání do Prahy podle žalobce nemohly nikdy ověřit provedení služeb v jižních Čechách. Podle žalobce je v uvedeném zrcadlen fakt, že pokud by měli oba dodavatelé uvedené služby zahrnuty ve své daňové evidenci a daň z přidané hodnoty byla z těchto služeb odvedena, pak k faktickému poskytnutí služeb skutečně došlo. Pokud správce daně vyhodnotil stanovení ceny díla jako neprůkazné a nevěrohodné, osvědčil tak podle žalobce hluboké odtržení od reálného života. Správce daně přitom požaduje naplnění nepřiměřených administrativně-byrokratických požadavků. Tvrzení o nepřípustné míře neurčitosti sjednání ceny díla je podle žalobce zavádějící. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že navrhuje žalobu pro nedůvodnost zamítnout. Žalovaný uvedl, že ač je odvolací řízení postaveno na kombinaci zásady dispoziční a principu revizního, není úkolem žalovaného provádět kompletní revizi rozhodnutí správce daně ex officio, tj. v případě absence odvolacích námitek. Žalovaný uvedl, že při posuzování žalobcem vznesené odvolací námitky nevyplynuly ze spisového materiálu žádné nesprávnosti nebo nezákonnosti způsobilé ovlivnit výsledek odvolacího řízení. Žalovaný odkázal na § 92 a § 112 da