5 Afs 70/2008 — Nejvyšší správní soud

10 Af 1/2015- 61 - text Pokračování - 2 - 10Af 1/2015 10Af 1/2015 - 61 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce MEDIPONT, s. r. o., se sídlem České Budějovice, Matice školské 1786, zastoupeného Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem se sídlem České Budějovice, Na Sadech 21, proti žalovanému Ministerstvu financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2014, č. j. MF-54 122/2013/55, t a k t o : I. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 14. 11. 2014, č. j. MF-54 122/2013/55, s e z r u š u j e pro vady řízení a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13.200 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Tomáše Čermáka. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 14. 11. 2014, č. j. MF-54 122/2013/55 (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), a podle § 22 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 250/2000 Sb.“), žalovaný zamítl odvolání žalobce a tím potvrdil platební výměr č. 3/2013 na odvod za porušení rozpočtové kázně, vydaný Úřadem Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad (dále jen „správce daně“) dne 15. 2. 2013 pod zn. RRRSJ 2118/2013. Tímto platebním výměrem byl žalobci podle § 22 zákona č. 250/2000 Sb. uložen odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 3 794 952 Kč jako příjemci podpory projektu č. reg. CZ.1.14/2.6.00/03.01214, název projektu: Nákup CT. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 13. 1. 2015 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce namítá, že některé z jeho námitek nebyly vypořádány v rámci odvolacího řízení, resp. nebyla vyvrácena jeho argumentace. Z toho důvodu považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobce napadá názor žalovaného, že pro posouzení pravidel, kterými se měl žalobce při realizaci projektu a výběrovém řízení řídit, stačilo znát znění příručky pro žadatele a příručky pro příjemce platné v době vypsání výběrového řízení. Tento názor žalovaného není podle žalobce vysvětlen ani obhájen; absentuje zde jakékoliv relevantní zdůvodnění. Zprávu o auditu PAS/OP/26/2012 považuje žalobce za naprosto vágní, neboť u citovaných metodických dokumentů nejsou uvedeny verze, které byly při auditu brány v potaz. Pokud je konstatován rozpor s interními předpisy žalovaného, jde o závažný nedostatek, neboť ohledně interních předpisů neplatí zásada ignorantia legis non excusat a je na jejich vydavateli, aby těm, kteří se jimi mají řídit, umožnil seznámení s nimi. Je též na vydavateli interních předpisů, aby v případě jejich porušení, bez jakékoliv pochybnosti a možnosti záměny označil, který interní předpis a jak byl porušen. To správce daně neučinil a žalovaný to za něj nemůže napravovat a komentovat. Žalobce poukázal též na rozpor s § 17 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť správce daně nevedl ve věci spis. Podle názoru žalobce si správce daně nezajistil dostatečné důkazy, na kterých by své rozhodnutí postavil. Podle žalobce nebyl dán kompletní a přehledný podklad, na jehož základě by bylo učiněno rozhodnutí. Žalobce dále namítá, že napadené rozhodnutí žalovaného je v rozporu s jeho vlastní rozhodovací praxí, a tedy v rozporu s principem předvídatelnosti rozhodování. Žalobce poukazuje na časový sled událostí. Smlouva o podmínkách poskytnutí dotace na dotčený projekt byla uzavřena dne 4. 2. 2009 (dále též „Smlouva“), přičemž výběrové řízení v rámci projektu bylo vyhlášeno dne 12. 1. 2009. Pochybení žalobce je přitom spatřováno v nedostatcích při vyhlášení výběrového řízení. Žalobce odkazuje na rozhodnutí žalovaného z roku 2011 č. j. 904/33 890/2011-124, v němž žalovaný ve vztahu k příjemci dotace, který také jako žalobce nebyl veřejným zadavatelem, konstatoval, že podstatné je, zda došlo k porušení povinnosti zákonné či smluvní. Žalovaný v citovaném rozhodnutí uvedl, že vytýkaná pochybení v souvislosti s výběrovým řízením uskutečněným před uzavřením smlouvy nelze posuzovat jako postup v rozporu se smlouvou, neboť důvodem pro uložení odvodu může být pouze pochybení, které nastalo po podpisu Smlouvy. Závěr žalovaného v nyní projednávané věci, že je rozdíl mezi tím, jestli k pochybení došlo dlouho či těsně před podpisem Smlouvy, považuje žalobce za nezákonný, resp. nesprávný. Žalobce považuje za chybu, že je ve vztahu k údajnému pochybení realizovanému před uzavřením Smlouvy o podmínkách dotace opakovaně označován jako příjemce. Subjekt ucházející se o dotaci je až do podpisu Smlouvy tzv. žadatelem a řídí se tak Příručkou pro žadatele; tehdy platná verze této Příručky neupravovala výběrová řízení mimo režim zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), resp. upravovala pouze lhůtu a počet oslovených dodavatelů. Až podpisem Smlouvy se žadatel stává příjemcem dotace se všemi z toho vyplývajícími důsledky. Podle žalobce je nelogická argumentace obou správních orgánů, které jej v obou rozhodnutích označovali za příjemce ještě před podpisem Smlouvy. Dále se žalobce zabývá pojmem „realizace projektu“. Podle Příručky pro žadatele realizace projektu začíná až zahájením fyzické realizace projektu, a tudíž až pro tuto část se příjemce (nikoliv již žadatel) zavazuje řídit Smlouvou a na základě ní i Příručkami (čl. XII odst. 1). V tomto kontextu nemůže podle žalobce obstát názor žalovaného, že žalobce vypsal výběrové řízení těsně před podpisem Smlouvy, tedy v době, kdy měl být se všemi dokumenty již obeznámen. Žalobce na kontraktační proces vztahuje podle něj jediný rozumně analogicky použitelný předpis, a to tehdy platný zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Pokud je část smlouvy určována odkazem na obchodní podmínky, musí být stranám známé, a to v okamžiku podpisu smlouvy. Z žádného právního předpisu nevyplývá povinnost seznamovat se s obchodními podmínkami před podpisem smlouvy. Podle žalobce nelze dovozovat, že se s Příručkou seznámil jen z toho, že oslovil tři uchazeče ve výběrovém řízení. Tento závěr žalovaného odporuje pravidlům formální logiky, neboť u výběrových řízení je obvyklé, že se oslovují tři uchazeči. Žalobce konstatuje, že v lednu 2009 nemohl postupovat v rozporu se Smlouvou, neboť ta ještě nebyla uzavřena a jednak nemohl znát ani Závazné postupy pro zadávání zakázek spolufinancovaných ze zdrojů EU, nespadajících pod aplikaci zákona o veřejných zakázkách v programovém období 2007 až 2013, neboť ty byly zveřejněny v prvním vydání až v únoru 2009 a dle jejich textu se jimi měly řídit až výzvy vyhlašované po datu tohoto vydání, nikoliv retroaktivně i výzvy minulé (tj. v tomto případě 3. výzva ROP Jihozápad). Žalobce uvádí, že mu nelze přičítat k tíži, že neinformoval uchazeče o vahách jednotlivých kritérií hodnocení nabídek a tím nedodržel zásadu transparentnosti, neboť nebyl v lednu 2009 veřejným zadavatelem a Smlouva ještě nebyla uzavřena. Žalovaný ve své předchozí praxi v již dříve odkazovaném rozhodnutí z roku 2011 uvedl, že pochybení při výběrovém řízení uskutečněném přede dnem podpisu Smlouvy by bylo možné považovat za porušení podmínek Smlouvy a za porušení rozpočtové kázně, pokud by smlouva obsahovala ustanovení i pro případ pochybení, k nimž došlo před uzavřením Smlouvy. Takové ustanovení Smlouva uzavřená se žalobcem taktéž neobsahuje. Podle žalobce se na jeho případ nevztahuje správcem daně odkazovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2008, č. j. 5 Afs 70/2008 – 152, publikovaný pod č. 2309/2011 Sb. NSS (citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Z citovaného rozsudku nelze podle žalobce dovodit, že bylo závazné ustanovení Příruček na činnosti uchazeče, které se realizují před podpisem Smlouvy a následně dále jako činnost nepokračují. Výběrové řízení nemělo žádný význam na věcnou realizaci projektu jako celku. Žalobce zdůrazňuje, že správce daně nemá žádnou oficiální publikační platformu, ze které by bylo patrné, kdy na jeho webových stránkách bylo něco vyvěšeno či staženo, takže není možné zjistit, kdy tam co bylo zveřejněno a v jaké verzi. Z toho žalobce také dovozuje, že příručky a metodiky mohou být závazné až odkazem ze Smlouvy, kdy se formálně i fakticky stávají součástí Smlouvy (při splnění dikce § 273 obchodního zákoníku). Žalobce dále namítal, že se žalovaný nevypořádal s námitkou nepřípadnosti korekce ve výši 25%. Korekce ve výši 25% totiž podle Pokynu COCOF odpovídá porušení typu „nedodržení odpovídajícího stupně zveřejnění a transparentnosti“, které je vykládáno jako za