8 Afs 12/2012 — Nejvyšší správní soud

10 A 94/2013- 59 - text Pokračování - 10 - 10A 94/2013 10A 94/2013 - 59 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce HPK-Productions s.r.o., se sídlem Ve Střešovičkách 1090/43a, Praha 6 – Střešovice, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Kadlecem, advokátem, se sídlem tř. 9. května 640/22, Tábor proti žalovanému Ministerstvo zdravotnictví České republiky, se sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.4.2013, č.j. 3745/2013-NH-30.1. - 28.1.13, t a k t o : Žaloba se z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Krajské hygienické stanice Jihočeského kraje se sídlem v Českých Budějovicích ze dne 18.12.2012, č.j. KHSJC 29810/2012/HOK.VED, sp. zn. S-KHSJC 13479/2012 o uložení pokuty ve výši 360.000,-Kč za správní delikt podle § 92 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb. tak, že ve výroku I. pokuta ve výši 360.000,-Kč byla snížena na pokutu ve výši 210.000,-Kč, ve zbytku bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a odvolání zamítnuto. V žalobě žalobce nezpochybňuje skutečnost, že se dopustil jako pořadatel veřejné produkce hudby na hudebním festivalu „Mighty Sounds 2012“, pořádané ve dnech 13. až 15.7.2012 správního deliktu, jestliže došlo k prokročení limitu hluku o 25,9 dB, respektive o 3,9 dB. Žalobce nesouhlasí s výší uložené pokuty v souvislosti s naměřenými hodnotami hluku z jím provozované veřejné produkce hudby, neboť pokutu ve výši 210.000,-Kč považuje za zcela nepřiměřenou okolnostem, závažnosti, způsobu, době trvání a následkům svého jednání. Festival se pořádá jednou za rok v měsíci červenci, a to za součinnosti města Tábor a místních složek státní správy. V daném případě není dána vysoká závažnost naplnění skutkové podstaty správního deliktu, jestliže nadlimitní působení hluku z veřejné produkce bylo krátkodobé. Žádná studie dosud neprokázala, že by krátkodobé působení hluku působilo negativně na lidské zdraví, což ani žalovaný neprokázal. Zdraví člověka poškozuje až dlouhodobé působení hluku, které je vyšší než 70 dB. V případě důsledného uplatňování přísných hygienických limitů je vyloučeno konání jakýchkoliv akcí pod širým nebem. Žalobce má za to, že správní orgány nerespektují zásadu rovnosti před zákonem, za porušování hlukových hygienických norem je sankcionován téměř výlučně sám. Žalobce nezpochybňuje výsledky měření hluku, ani že v důsledku toho došlo k porušení zákonné povinnosti, která je mu uložena v § 32 zákona č. 258/2000 Sb. Žalobce rozporuje výši uložené pokuty v souvislosti s naměřenými hodnotami hluku z jím provozované veřejné produkce. Při stanovení výše pokuty by měl žalovaný zohlednit výši pokut ve skutkově obdobných případech, v nichž se bere v úvahu především hodnocení ryze objektivních parametrů, tj. zjištěná stejná nebo obdobná míra překročení limitů hluku. Dle žalobce nelze, aby rozhodovací praxe byla v jednotlivých krajích odlišná. Žalobce obdržel informace od 13 hygienických stanic, z nichž zjistil, že průměrná výše pokut za překročení hlukových limitů udělených pořadatelům z řad fyzických i právnických osob činila 28.979,- Kč a průměrná výše pokut za překročení hlukových limitů udělených pořadatelům z řad právnických osob činila 35.760,-Kč. Nejvyšší pokuta v celkové výši 700.000,-Kč byla udělena Krajskou hygienickou stanicí Jihomoravského kraje a druhá nejvyšší pokuta ve výši 150.000,-Kč byla udělena Krajskou hygienickou stanicí Královohradeckého kraje. Žalobce má proto za to, že v daném případě došlo k prolomení principu rovnosti před zákonem, neboť správní orgán by měl rozhodovat ve stejných nebo obdobných případech vždy stejně nebo obdobně. Není spravedlivé, aby za stejný nebo obdobný správní delikt byla v jednom kraji uložena sankce v řádech tisíců korun a v sousedním kraji byla tato sankce mnohonásobně vyšší. Žalobce v souvislosti s výší pokuty argumentuje připravovanou legislativní změnou. Ministr zdravotnictví na tiskové konferenci konané dne 17.4.2012 přednesl návrh věcného záměru zákona o ochraně veřejného zdraví před hlukem a řízení hluku v komunálním prostředí, kdy něhož jsou hygienické limity z principu nepoužitelné pro regulaci náhodných zdrojů hluku, ojedinělých nebo krátkodobých expozic. V důvodové zprávě k připravovanému zákonu o hluku se uvádí k nevhodnému používání hygienických limitů v případě ojedinělých nebo krátkodobých expozic hluku, že za odborně neoprávněné lze považovat i vztažení hygienických limitů na krátkodobé nebo ojedinělé expozice hluku, které ze zdravotního hlediska nepředstavují riziko ohrožení zdraví včetně koncertů na veřejných prostranstvích. V souvislosti s tím žalobce poukazuje na to, že žádná studie zatím neprokázala, že by krátkodobé působení hluku působilo negativně na lidské zdraví, když v souvislosti s tím poukazuje na zpravodajství TV NOVA a článek MF DNES. Žalobce má za to, že i ve světle připravovaných legislativních změn zákonodárce neměl v úmyslu sankcionovat a v podstatě likvidovat jakékoli kulturní aktivity pod širým nebem. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Závažnost spáchaného správního deliktu byla dána do souvislosti prokázanou mírou překročení hygienických limitů hluku, přičemž byly rozlišeny obě zjištěné míry překročení. Hygienický limit je stanoven v platné právní úpravě pro noční dobu toliko pro jednu nejhlučnější hodinu a není proto důvod měřit a prokazovat jeho překročení v delším časovém úseku, neboť stanovená délka měření a její výsledky jsou pro posouzení konkrétní hlukové zátěže zcela průkazné. Žalovaný setrval na závěru, že možnost zdravotního rizika je spojena již se samotným faktem překročení zákonem stanovených limitů hluku, což krajská hygienická stanice vyjádřila kvalifikací správního deliktu jako ohrožující, ovšem se závažnou mírou intenzity porušení těchto limitů v jednom měřícím místě. Žalobce není vinen za poškozování zdraví lidí, ale za jeho ohrožení. K námitce žalobce ohledně výkladu zásady legitimního očekávání vyjádřené v § 2 odst. 4 správního řádu žalovaný uvedl, že toto ustanovení neznamená, že správní orgán nemůže rozhodnout jinak, než jak rozhodl v obdobné věci jiný správní orgán. Žalovaný se odmítl vyjádřit k jednotlivým žalobcem jmenovaným případům krajských hygienických stanic, neboť většinu z nich v odvolacím řízení ani neposuzoval. V souvislosti s touto výhradou odkázal na usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21.7.2009, č.j. 6Ads 88/2006 – 132. Žalovaný zcela odmítl argumentaci žalobce ohledně nejednotnosti postupů správních orgánů, v daném případě jednotlivých krajských hygienických stanic při ukládání pokut pořadatelům veřejných produkcí hudby. Rozdílná praxe nevznikla u žalovaného. Sankce uložená orgánem I. stupně byla žalovaným podstatně snížená, když důvodem snížení bylo zjištění žalovaného, že krajská hygienická stanice nedostatečně zohlednila otázku likvidačního účinku pokuty, a proto byla pokuta snížena na 210.000,-Kč, přičemž výše pokuty byla zároveň výsledkem správního uvážení orgánu I. i II. stupně na základě zákonných kritérií s rozlišením okolností polehčujících i přitěžujících, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí. Za přitěžující okolnost byla zohledněna skutečnost překročení hygienických limitů hluku v době noční, navíc s rušivou tónovou složkou a dále, že se žalobce správního deliktu dopustil opakovaně, kdy předchozí sankce ve výši 90.000,- Kč a 180.000,-Kč nesplnily svou preventivní, účinnou a odrazující funkci. K námitce žalobce ohledně připravovaných legislativních změn žalovaný uvedl, že je vázán platnými právními předpisy, a proto není oprávněn přihlížet k jejich budoucí možné změně v podobě předběžných úvah či záměrů, a to i když jsou veřejně prezentovány. Napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s požadavky aplikovaných hmotněprávních a procesněprávních norem, a proto je dle žalovaného zákonné a věcně správné. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: Zdravotní ústav se sídlem v Ústí nad Labem provedl dne 13.7.2012 v rámci státního zdravotního dozoru měření hluku z veřejné produkce na hudebním festivalu „Mighty Sounds 2012“ pořádané žalobcem na letišti Tábor – Čápův dvůr Aeroklubu Tábor. Měření bylo uskutečněno v chráněném venkovním prostoru stavby na dvou různých místech, a to u rodinného domu čp. 536 a probíhalo v noční době od 22:25 hod. do 23:25 hodin. Vzhledem k tomu nebylo možné vypnout měřený zdroj hluku a hluk pozadí měřit na stejném místě, proto byl hluk pozadí měřen téhož dne na místě s obdobnou hlukovou situací, a to před domem v Minské ulici, kde již nebyl patrný hluk z veřejné produkce hudby v době od 23.51 hod. do 23:53 hodin. Měření se dále uskutečnilo ve venkovním prostoru stavby rodinného domu čp. 1161 a probíhalo v noční době od 22:15 hod. do 23:15 hodin. Vzhledem k tomu, že i v tomto