1 As 36/2010 — Nejvyšší správní soud

10 A 10/2012- 91 - text Pokračování - 5 - 10A 10/2012 10A 10/2012 - 91 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobců a) A. S., bytem Č. B., V Z. X, b) F. S., bytem Č. B., V Z. X, c) I. K., bytem H. n. V., N. X, d) Ing. L. K., bytem S. X, K., zastoupených Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem České Budějovice, Puklicova 1069/52, proti žalovanému Krajskému úřadu - Jihočeského kraje České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16.11.2011 č.j. KUJCK 35787/2011 OZZL/5/Sou/O-88/11, t a k t o : Vyslovuje se n i c o t n o s t rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje ze dne 16.11.2011 č.j. KUJCK 35787/2011 OZZL/5/Sou/O-88/11 a rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov ze dne 7.6.2010 sp.zn. S-MUCK 44632/2009/Pi, č.j. MUCK 18137/2010/OŽPZ/Pi . Žalobcům se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Žalobci se žalobou podanou v zákonné lhůtě domáhají zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo částečně změněno rozhodnutí Městského úřadu v Českém Krumlově ze dne 7.6.2010, jímž bylo podle § 142 správního řádu ve vazbě na § 1 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích rozhodnuto, že vodovod Hory u Perneka, vodovody Hory – 1. etapa a vodovod Hory – 2. etapa nejsou vodovody pro veřejnou potřebu dle zákona o vodovodech a kanalizacích, a to tak, že bylo ve výroku I. změněno ustanovení, podle kterého bylo z původního podle § 142 správního řádu ve vazbě na § 1 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích rozhodnuto tak, že „podle § 142 odst. 1 správního řádu ve vazbě na § 1 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích“ a dále byl změněn závěr výrokové věty ve výroku I. z původního „nejsou vodovody pro veřejnou potřebu podle zákona o vodovodech a kanalizacích a nikdy jiné nebyly“ na správně „nejsou vodovody sloužící veřejné potřebě podle zákona o vodovodech a kanalizacích“ a zbylá část rozhodnutí byla potvrzena. Žalobci považují napadené rozhodnutí za nezákonné, poukazují na skutečnost, že prvostupňový správní orgán rozhodl o tom, že předmětný vodovod nesplňuje podmínky § 1 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., aby byl vodovodem pro veřejnou potřebu dle zákona o vodovodech a kanalizacích, když tento svůj závěr vyjádřil ve výrokové části rozhodnutí tak, že uvedl, že předmětný vodovod není vodovodem pro veřejnou potřebu podle zákona o vodovodech a kanalizacích a nikdy jimi ani nebyl. O podnětu k vydání rozhodnutí podle § 1 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb. však výrokem rozhodnutí rozhodnuto nebylo, neboť správní orgán se zabýval pouze tím, proč nejsou podle jeho názoru dány podmínky pro rozhodnutí. Podnět k posouzení věci dle § 1 odst. 4 zákona byl nepochybně učiněn. Správní orgány v řízení věc formálně ukončily vydáním rozhodnutí, když výrokem však o žádosti podle § 142 správního řádu s odkazem na § 1 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích rozhodnuto nebylo. Žalobci proto napadají postup odvolacího správního orgánu, který posouzení věci dle § 1 odst. 3 zákona o vodovodech a kanalizacích a podle § 1 odst. 4 uvedeného zákona považuje za řízení o dvou žádostech. Pokud by byl tento náhled odvolacího orgánu správný, jednalo by se ve věci pouze o jedno rozhodnutí, kdy by byl správní orgán povinen posoudit tuto otázku jak z hlediska ustanovení § 1 odst. 3, tak i z hlediska § 1 odst. 4 zákona, byla by tak vydáním napadeného rozhodnutí věc pravomocně skončena a žalobci by tak ztratili možnost domáhat se vydání rozhodnutí, kde by věc byla posouzena rovněž z hlediska § 1 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích. Žalobci rovněž považují za nesprávný závěr, že vodovody trvale využívá méně než 50 osob. Správní orgán prvého stupně nesprávně uvedl, že vodovody, kterých se rozhodnutí týká, s výjimkou tří osob, zásobují pouze rekreační objekty, které jsou využívány především v letních měsících. Správním orgánem prvého stupně ani správním orgánem odvolacím není uváděno, jaké skutkové závěry o množství odebírané vody byly vlastně učiněny a na základě jakých důkazů byly takové skutkové závěry učiněny. Žalobci považují napadené rozhodnutí za nepřesvědčivé i ohledně výkladu pojmu vodovod sloužící k trvalému bydlení jiné než pitné vody. Napadené rozhodnutí není řádně odůvodněno. Správní orgán neuvedl, na základě čeho určuje, zda se jedná o vodovod sloužící k trvalému rozvodu jiné než pitné vody. Pouze v odůvodnění se vyjadřoval k jednotlivým okolnostem týkajících se vodovodu a připojených objektů, aniž by jasně uvedl, zda se jedná o vodovod sloužící k trvalému rozvodu jiné než pitné vody. Rovněž správní orgán neuvádí, na základě jakého právního předpisu by mělo být ve výroku uvedeného rozhodnutí stanoveno, že se jedná o stavbu určenou k zásobování pitnou vodou. Žalobci mají za to, že správní orgán dezinterpretuje rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 10.2.2003, rovněž tak i obsah rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 93/2003-51 ze dne 28.2.2005. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, v souladu se zákonem přistoupil ke změně výroku ustanovení, podle kterého bylo rozhodováno, a to na správné podle § 142 odst. 1 správního řádu ve vazbě na § 1 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., neboť o postupu dle § 1 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích bude správním orgánem rozhodnuto. Žalovaný vyzval Ministerstvo zemědělství o výklad pojmu „osoby trvale užívající vodovod“. Ve vyjádření žalovaný setrval na závěru, že se nejedná o dodávku pitné vody. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na obsah napadeného rozhodnutí s tím, že námitky žalobce považuje za nedůvodné. Dle žalovaného je rozhodnutí přezkoumatelné, zda se jedná o dodávku pitné vody či nikoli, bylo vyloženo správně. Z obsahu správních spisů soud zjistil, k věcné příslušnosti tyto rozhodné skutečnosti. Žalobci podali žádost o pomoc ve věci nezahájeného přezkumného řízení ve věci veřejného vodovodu v obci Horní Planá, část Hory, kdy se žalobci domáhali vydání rozhodnutí dle § 39 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích. V odpovědi na jejich žádost Ministerstvo zemědělství, útvar odboru auditu a supervize dne 9.6.2009 sdělilo, že nemohlo rozhodnout v pochybnostech dle § 39 odst. 4 zákona o vodovodech a kanalizacích, neboť nebyla splněna jedna z podmínek uvedených v tomto ustanovení. Vodovod by musel splňovat podmínky stanovené v § 1 zákona o vodovodech a kanalizacích a musel by být veřejným vodovodem podle předcházející právní úpravy. Tyto předpoklady však u vodovodu Hory splněny nebyly. Rozhodovací pravomoc proto spadá do působnosti vodoprávního úřadu první instance – Městského úřadu v Českém Krumlově. Žalobci proto podali dne 10.7.2009 podnět k vydání rozhodnutí dle § 142 odst. 1 správního řádu u Městského úřadu Český Krumlov, odboru životního prostředí a zemědělství. Požadovali vydání rozhodnutí ohledně trvání právních vztahů k vodovodům „Vodovod Hory u Perneka, tak vodovod Hory – 1. etapa i vodovod Hory - 2. etapa“. V žádosti žalobci navrhli, aby vodoprávní úřad rozhodl, že předmětný vodovod je vodovodem pro veřejnou potřebu podle zákona o vodovodech a kanalizacích s tím, že pokud by vodoprávní úřad došel k závěru, že předmětný vodovod není vodovodem pro veřejnou potřebu, mohl by pak z vlastního podnětu stanovit podle § 1 odst. 4 zákona, že se uvedený zákona vztahuje i na tento vodovod. Vodoprávní úřad tato podání postoupil Ministerstvu zemědělství s odůvodněním, že dle ustanovení § 39 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích v pochybnostech rozhodne ministerstvo. Ministerstvo zemědělství usnesením č.j. 36724/2009-15110 ze dne 2.11.2009 rozhodlo dle § 12 správního řádu tak, že podání žalobců ze dne 10.7.2009 vrátilo Městskému úřadu Český Krumlov jako věcně a místně příslušnému správnímu orgánu k vyřízení předmětného podání. Citované usnesení je odůvodněno tím, že Ministerstvo zemědělství aby mohlo dle § 39 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích rozhodnout, musel by vodovod Hory splňovat podmínky uvedené v § 1 uvedeného zákona a zároveň také být veřejným vodovodem dle předcházející právní úpravy. Tyto předpoklady splněny nebyly, neboť v době platnosti předchozích právních předpisů nebylo pravomocně rozhodnuto, zda je vodovod Hory vodovodem veřejným. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí stejně jako prvostupňové rozhodnutí správního orgánu jsou nicotná. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou, zda rozhodnutí bylo vydané správním orgánem, který k jeho vydání byl věcně příslušný. V daném případě je mezi účastníky na sporu, zda je předmětný vodovod vodovodem pro veřejnou potřebu. Z ustanovení § 39 odst. 4 zákona č. 274/2001 Sb. vyplývá, že vodovody a kanalizace, které byly podle dosavadních právních předpisů veřejnými vodovody a v