4 Ads 168/2016 — Nejvyšší správní soud

51 A 47/2019- 118 - text  8 51 A 47/2019 č. j. 51 A 47/2019 - 118 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: Římskokatolická farnost Kaplice sídlem Farské náměstí 80, Kaplice zastoupena Mgr. Petrem Stukbauerem, advokátem se sídlem Thákurova 676/3, Praha 6 proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Jihočeský kraj sídlem Rudolfovská 80, České Budějovice o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu spočívající v nevydání rozhodnutí v řízení o vydání pozemků parc. č. 459/20 a parc. č. 459/33 v k. ú. Omlenice na základě § 9 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb. takto: I. Žalovaný je povinen ve lhůtě dvanácti (12) měsíců od právní moci tohoto rozsudku vydat rozhodnutí v řízení, které bylo zahájeno podáním žádosti žalobkyně označené jako „výzva k vydání doplňujícího rozhodnutí“ ze dne 3. 12. 2018, na základě níž bylo požadováno vydání rozhodnutí o vydání zemědělských nemovitostí ve smyslu § 9 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákon, a to konkrétně pozemků KN parc. č. 459/20 a parc. č. 459/33 v katastrálním území Omlenice. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 21.938 Kč, a to do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) byla dne 6. 12. 2019 doručena žaloba na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu, kterou se žalobkyně domáhala, aby krajský soud uložil žalovanému Státnímu pozemkovému úřadu, Krajský pozemkový úřad pro Jihočeský kraj povinnost vydat meritorní rozhodnutí ve správním řízení o vydání zemědělských nemovitostí podle § 9 odst. 6 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o majetkovém vyrovnání“ nebo též „ZMV“), a to v celém rozsahu uplatněného nároku. Krajský soud žalobu nejprve dne 9. 3. 2020 jako opožděnou odmítl usnesením č. j. 51 A 47/2019 – 65, proti čemuž se bránila žalobkyně kasační stížností. Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl dne 21. 4. 2021 rozsudkem č. j. 4 As 96/2020 – 30 tak, že se usnesení zdejšího soudu č. j. 51 A 47/2019 – 65 zrušuje a věc se vrací k dalšímu řízení, neboť byla podaná žaloba shledána jako včasná. 2. Žalobkyně v žalobě namítala, že žalovaný v rámci předcházejícího správního řízení nerozhodl o pozemcích KN parc. č. 459/20 a 459/33 v katastrálním území Omlenice. Žalobkyně dále uvedla, že u zmiňovaných pozemků je v katastru nemovitostí zapsáno omezení jejich převodu podle § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“), a to na základě rozhodnutí pozemkového úřadu o výměně vlastnických práv v pozemkové úpravě ze dne 6. 9. 2010, č. j. 130715/64851/10-56586/06-2/Hol/0-RII, z toho důvodu dovozovala, že projednávané pozemky jsou jejím původním majetkem podle právní fikce dle § 3 odst. 4 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, a proto o nich mělo být také žalovaným rozhodnuto. Na podporu svých tvrzení žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2017, č. j. 4 Co 128/2016 – 51, který v projednávané věci v rámci předcházejícího soudního řízení před civilním soudem rozhodoval. II. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný ve vyjádření k žalobě zdůraznil, že pozemky, na něž se vztahovalo omezení převodu dle § 29 zákona o pozemkových úpravách, byly původně majetkem dvou církevních subjektů, nikoli pouze právního předchůdce oprávněné osoby, Římskokatolické farnosti Omlenice. Žalovaný dále stručně popsal průběh předcházejících správních řízení, čímž potvrzoval svůj závěr, že v posuzované věci bylo rozhodnuto již o celém předmětu, a proto nemohly být správní orgány nečinné. Žalovaný ve vyjádření rovněž zmínil, že považuje žalobu za opožděnou, neboť lhůta k podání žaloby marně uplynula již dne 10. 3. 2016, popřípadě 10. 9. 2016. Žalovaný uzavřel, že celá věc byla již pravomocně ukončena. O celém návrhu bylo dle žalovaného již rozhodnuto, a to postupně s odstupem zhruba jednoho měsíce. Nejprve bylo dne 8. 9. 2015 vydáno meritorní rozhodnutí č. j. 470995/2013/R3221/RR9662 a následně dne 14. 10. 2015 bylo vydáno procesní rozhodnutí č. j. 470995/2013/R3221/RR9664, konkrétně usnesení o zastavení řízení, a proto označil podanou nečinnostní žalobu za neopodstatněnou a navrhuje její zamítnutí. III. Obsah správních spisů a průběh správního řízení 4. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti: Dne 8. 11. 2013 obdržel žalovaný výzvu k vydání majetku, přičemž pozemky, které žalobkyně touto výzvou požadovala, byly pozemky v katastrálním území Omlenice, konkrétně parc. č. PK 404 (parcely KN 1107/2, KN 1158/2, KN 1158/3, KN 1158/4 KN 337), PK 405/2 (KN 405/9, KN 405/10, KN 1107/2), PK 405/7 (KN 1158/2, KN 1158/3, KN 11584), PK 431/2 (KN 459/40), PK 433/13 (KN 459/40), PK 453/7 (KN 453/51), PK 459/8 (KN 459/40), PK 466/3 (KN 459/40), PK 466/6 (KN 459/12, KN 459/14, KN 459/27), PK 466/7 (KN 459/12), PK 475/8 (KN 475/9). Následně dne 10. 9. 2014 obdržel žalovaný návrh na zahájení správního řízení o vydání zemědělských nemovitostí podle § 9 odst. 6 zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, přičemž v reakci na to žalovaný zahájil správní řízení pod sp. zn. 470995/2013. 5. Dne 8. 9. 2015 bylo vydáno rozhodnutí č. j. 470995/2013/R3221/RR9662, na základě něhož byl žalobkyni vydán pozemek parc. č. KN 459/40. Dne 14. 10. 2015 žalovaný vydal usnesení č. j. 470995/2013/R3221/RR9664, jímž bylo podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zastaveno správní řízení v části návrhu týkajícího se pozemků parcel. č. PK 404, 405/2, 405/7, 453/7, 466/6, 466/7, 475/8 (označení pozemků podle parcel. č. KN 1107/2, 1158/2, 1158/3, 1158/4, st. 337, 405/9, 405/10, 1107/2, 1158/2, 1158/3, 1158/4, 453/51, 459/12, 459/14, 459/27, 459/12, 475/9) a na základě § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu bylo zastaveno řízení v části návrhu týkajícího se pozemků parc. č. PK 431/2, 433/13, 459/8, 466/3 (rovněž vedeno pod parc. č. KN 459/40). Důvodem zastavení správního řízení podle § 66 odst.. 1 písm. b) správního řádu ve zmíněném rozsahu bylo, že vyjmenované pozemky jsou ve vlastnictví osob, které nenesou postavení povinné osoby k vydání nemovitostí ve smyslu § 4 zákona o majetkovém vyrovnání, a proto byla žádost shledána jako nepřípustná. Důvodem zastavení řízení podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu v rozsahu výše vyjmenovaných pozemků byla skutečnost, že jsou již ve vlastnictví žalobkyně, tudíž byla podaná žádost v tomto rozsahu shledána jako bezpředmětná. 6. Součástí správního spisu byl také rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích jako civilního soudu rozhodujícího v prvním stupni č. j. 11 C 58/2015 – 30 ze dne 2. 3. 2016 o žalobě podle části páté o. s. ř., kterým byla zamítnuta žaloba žalobkyně, jíž se domáhala nahrazení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2015, č. j. 470995/2013/R3221/RR9662 tak, že jí vedle pozemku parc. č. KN 459/40 o výměře 12 229 m2 v k. ú Omlenice bude vydán z vlastnictví České republiky také pozemek parc. č. KN 459/20 – orná půda o výměře 14 856 m2, pozemek parc. č. KN 403/46 o výměře 12 936 m2, eventuálně pozemek parc. č. KN 459/1 – orná půda o výměře 29 488 m2, všechny v k. ú. a obci Omlenice. Proti tomuto rozsudku se žalobkyně bránila odvoláním, o němž bylo rozhodnuto Vrchním soudem v Praze, a to usnesením ze dne 26. 10. 2017, č. j. 4 Co 128/2016 – 51, který rozhodl, že se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 11 C 58/2015 – 30 a řízení se zastavuje, neboť rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 9. 2015, č. j. 470995/2013/R3221/RR9662 v rozsahu výroku bylo žalobci vyhověno, tudíž bylo vyloučeno předjímat, že by žalobkyně mohla být tímto rozhodnutím jakkoli dotčena. Uvedené vedlo k závěru, že absentuje věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby podle části páté o. s. ř. s návrhem na nahrazení rozhodnutí správního orgánu ohledně pozemků, jejichž vydání se žalobkyně žalobou domáhala, avšak nedomáhala se jich do té doby v rámci správního řízení. 7. Dne 3. 12. 2018 obdržel žalovaný výzvu žalobkyně k vydání pozemků parc. č. 459/20 o výměře 14 856 m2 a parc. č. 459/33 o výměře 33 037 m2 a doplňujícího rozhodnutí ve vztahu k rozhodnutí ze dne 8. 9. 2015, čemuž žalovaný nevyhověl a sdělil, že překážku pro vydání rozhodnutí o požadovaných parcelách nespatřuje v tom, že blokace podle § 29 zákona o půdě nepřešla na pozemky nově vzniklé po pozemkové úpravě, nýbrž v tom, že již před zahájením komplexní pozemkové úpravy byly předmětné pozemky zapsány na listech vlastnictví třetích osob, které nemají postavení osob povinných dle § 4 záko