10 Afs 244/2016 — Nejvyšší správní soud

51 Af 6/2020- 53 - text  17 51 Af 6/2020 č.j. 51 Af 6/2020 - 53 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobkyně: Správa a údržba silnic Plzeňského kraje, příspěvková organizace, IČO 72053119 se sídlem Koterovská 462/162, Koterov, 326 00 Plzeň zastoupené advokátem JUDr. Filipem Behenským se sídlem Blažimská 1781/4, 149 00 Praha 4 proti žalovanému: Ministerstvo financí se sídlem Letenská 525/15, 118 10 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2020, čj. MF-9684/2016/1203-7, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 9. 3. 2020, čj. MF-9684/2016/1203-10, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Regionální rada regionu soudržnosti Jihozápad (dále jen „poskytovatel“) žalobkyni přislíbila v rámci Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad na základě smlouvy o podmínkách poskytnutí dotace ze dne 9. 5. 2011, ve znění dodatků č. 1, poskytnutí účelové dotace maximálně ve výši 17 769 986,97 Kč na úhradu 85 % celkových způsobilých výdajů projektu s názvem „Rekonstrukce mostu č. ev. 230-006 Stod“, reg. č. CZ.1.14/1.1.00/11.02301. Poskytovatel dotaci vyplácel ex post, po předložení žádosti o platbu, na základě skutečně vynaložených, odůvodněných a řádně prokázaných způsobilých výdajů projektu. 2. Ve dnech 9. 1. 2014 až 8. 1. 2015 provedla kontrolní skupina poskytovatele u žalobkyně kontrolu zaměřenou na postup příjemce při zadání podlimitní zakázky na stavební práce VŘ 001 „Rekonstrukce mostu č. ev. 230-006 Stod“. Zjištění učiněná při této kontrole poskytovatel zachytil v protokolu o kontrole ze dne 19. 2. 2015, čj. RRRSJ 5845/2015. Námitkám proti kontrolním zjištěním poskytovatel nevyhověl. 3. Přípisem ze dne 13. 5. 2015 Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Jihozápad (dále jen „správce daně“) vyzval žalobkyni k vrácení finančních prostředků ve výši 985 097,45 Kč. Na tuto výzvu reagovala žalobkyně podáním ze dne 28. 5. 2015, v němž uvedla, že z její strany k žádnému pochybení nedošlo. Správce daně proto oznámením ze dne 23. 7. 2015 zahájil daňové řízení. 4. Na základě kontrolních zjištění vydal správce daně platební výměr na odvod za porušení rozpočtové kázně ze dne 24. 7. 2015, č. 7/2015, čj. RRRSJ 21811/2015, ve výši 985 097,45 Kč. 5. Správce daně shledal v postupu žalobkyně pochybení spočívající v prvé řadě v tom, že nastavila „do zadávací dokumentace (s ohledem na druh, rozsah a složitost veřejné zakázky) nepřiměřený a diskriminační technický kvalifikační předpoklad“ (zjištění č. 1). Žalobkyně totiž požadovala, aby uchazeči pro danou zakázku disponovali obalovnou asfaltových směsí (vlastnictví, pronájem nebo smluvně zajištěná dodávka). Podle názoru správce daně tak porušila § 6 a § 56 odst. 7 písmeno c) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, jakož i povinnosti vyplývající z čl. VI odst. 2, čl. VIII odst. 1, resp. čl. XII. odst. 1 smlouvy o poskytnutí dotace. Jednalo se tak o neoprávněné použití finančních prostředků, a tedy o porušení rozpočtové kázně ve smyslu § 22 odst. 1 písm. c) a odst. 2 věty první zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Za toto pochybení stanovil správce daně odvod ve výši 10 % finančních prostředků poskytnutých v souvislosti s touto zakázkou. 6. Dalšího pochybení se žalobkyně dle správce daně dopustila překročením „maximálního limitu výdajů na projektovou dokumentaci“ (zjištění č. 2) v důsledku „snížení celkových způsobilých výdajů“ v souvislosti se zjištěním č. 1. Maximální výdaje na zajištění projektové dokumentace mohly činit 464 224,52 Kč, zatímco na tyto výdaje žalobkyně nárokovala částku 654 437,28 Kč včetně DPH, tj. částku vyšší o 190 212,76 Kč. Taktéž tento rozdíl správce daně kvalifikoval jako nezpůsobilé výdaje, které z dotace neměly být proplaceny, a proto o tuto částku zvýšil odvod za porušení rozpočtové kázně uložený za zjištění č. 1. 7. Následně správce daně vydal dle § 22 odst. 8 malých rozpočtových pravidel též platební výměr na penále za prodlení s odvodem za porušení rozpočtové kázně ze dne 3. 11. 2015, č. 7a/2015, čj. RRRSJ 32360/2015, taktéž ve výši 985 098 Kč. 8. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím změnil odvoláním napadené platební výměry tak, že snížil vyměřený odvod za porušení rozpočtové kázně, jakož i předepsané penále za prodlení shodně na částky 411 709 Kč. Žalovaný sice dospěl k závěru, že se žalobkyně porušení rozpočtové kázně v souvislost se zjištěním č. 1 dopustila, avšak odlišně vyhodnotil závažnost vytýkaného pochybení; snížil proto vyměřený odvod a v návaznosti na něj též předepsané penále na 5 % poskytnuté částky. Žalovaný naopak neshledal, že by k porušení rozpočtové kázně došlo též v souvislosti se zjištěním č. 2. II. Shrnutí žaloby 9. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 30. 3. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. 10. Žalobkyně uvedla, že se sice kvituje rozhodnutí žalovaného co do snížení uloženého odvodu za porušení rozpočtové kázně a souvisejícího penále, avšak má za to, že se žalovaný s některými částmi její argumentace nedostatečně vypořádal. Na jejich základě by přitom bylo možné dospět k závěru, že se porušení rozpočtové kázně nedopustila. Žalobkyně se pokusila udělat vše pro výběr takového dodavatele, který bude schopen zajistit realizaci předmětné zakázky v potřebné kvalitě a v dobré víře se snažila vybrat nejvhodnější nabídku. Přesto však je její postup řadu let přezkoumáván, jako by se snad měla vytýkaného pochybení dopustit vědomě. 11. Žalovaný se dle názoru žalobkyně nedostatečně vypořádal s její námitkou retroaktivní aplikace změněného výkladu práva v podobě pozdější judikatury správních soudů. V době, kdy nastalo vytýkané pochybení, neexistovala v daném ohledu ustálená rozhodovací praxe příslušných orgánů dohledu. Technický kvalifikační předpoklad „splnění TKP“ resp. „dispozice s obalovnou“ byl naopak ze strany Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“) považován za souladný se zákonem o veřejných zakázkách a představoval běžnou praxi. Určitý obrat v této otázce přinesl až rozsudek Krajského soud v Brně ze dne 7. 3. 2013, čj. 62 Af 47/201170. Jelikož přezkoumávaná veřejná zakázka byla vyhlášena 13. 5. 2011, správce daně porušil princip předvídatelnosti práva a právo žalobkyně na legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci ve smyslu judikatury Ústavního soudu (žalobkyně konkrétně poukázala na nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. I. ÚS 344/04, ze dne 22. 6. 2009, sp. zn. IV. ÚS 610/06, a ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. III. ÚS 3221/11) a Nejvyššího správního soudu (žalobkyně konkrétně citovala usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2009, čj. 6 Ads 88/2006-132, č. 1915/2009 Sb. NSS). Správní orgány tak měly v posuzované věci při změně právního názoru aplikovat princip zdrženlivosti. Tím, že tak neučinily, postupovaly v rozporu s čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) a současně v rozporu s principem právní jistoty a důvěry v právo, jež jsou integrálními součástmi atributů právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy). 12. Žalovaný se s touto argumentací vypořádal jen zcela obecně a nedostatečně, neboť odkazuje pouze na skutečnost, že zde existovaly racionální důvody, na základě kterých došlo k posunu v rozhodovací praxi. Odůvodněnost tohoto posunu žalobkyně nezpochybňuje. Neměla by však být sankcionována, pokud jednala při zadávání veřejné zakázky v dobré víře v aktuální rozhodovací praxi ÚOHS. Jakkoli tuto argumentaci uvedla žalobkyně i v podané žádosti o prominutí odvodu a penále, má za to, že k ní mělo být přihlédnuto již v rámci přezkumu odvoláním napadených platebních výměrů. 13. Žalovaný se dále nedostatečně vypořádal s předloženým znaleckým posudkem ze dne 23. 7. 2015, č. 12/2015, vypracovaným doc. Ing. Františkem Luxemburkem, CSc., a Ing. Josefem Žákem, Ph.D. Z tohoto znaleckého posudku vyplývá, že smyslem a účelem předmětného technického kvalifikačního předpokladu „dispozice s obalovnou“ je především naplnění podmínky zajišťující kvalitu stavebního díla uvedené v Technických kvalitativních podmínkách vydávaných Ministerstvem dopravy. Požadovaný technický kvalifikační předpoklad je výňatkem z kapitoly 7 nazvané Hutněné asfaltové vrstvy. Dále znalecký posudek popisuje účel požadované přepravní vzdálenosti asfaltobetonu k místu stavby v délce nejvýše 1,5 hodiny, přičemž vyplývá z technologických požadavků zakotvených v ČSN 73 6121. Přeprava z větší vzdálenosti s sebou nese dodatečné negativní vlivy (zpracování směsi za vyšší teploty, segregace složek přepravované směsi vlivem vibrací způsobených dopravou a případná nekontinuální pokládka). Ze znaleckého posudku vyplývá, že předmětný technický kvalifikační předpoklad byl