1 Afs 107/2004 — Nejvyšší správní soud

57 Af 8/2021- 80 - text  23 57 Af 8/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D. ve věci žalobce: FOŠUM CARS s. r. o. sídlem 389 01 Vodňany – Radčice 4 zastoupen JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov proti žalované: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2021, č. j. 8440/21/5300-22441-708274 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Dne 8. 6. 2016 vydal Finanční úřad pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) dodatečný platební výměr č. j. 1446923/16/2211-50522-307417, jímž doměřil žalobci daň z přidané hodnoty za zdaňovací období června roku 2013 ve výši 350 119 Kč a povinnost uhradit penále ve výši 70 023 Kč. Správce daně doměřil DPH za služby spočívající v renovaci vozidla X, výrobního čísla X, které dne 13. 6. 2013 vyúčtoval rakouské společnosti VT Handel GmbH, se sídlem Hauptplatz 24/2, 4240, Freistadt, VAT ID: ATU67255089 (dále jen jako „VT Handel“) a konstatoval, že plnění bylo vykázáno jako intrakomunitární pouze za účelem splnění podmínek uvedených v § 9 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), aby nemusela být odvedena česká daň z přidané hodnoty. Následně k odvolání žalobce žalovaný tento dodatečný platební výměr potvrdil rozhodnutím ze dne 19. 6. 2017, č. j. 27335/17/3500-22441-708274. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 20. 8. 2018, č. j. 57 Af 4/2017 – 34 zamítl. V rozsudku krajský soud konstatoval, že bylo povinností žalobce vyvrátit pochybnosti správce daně ohledně přenesení místa plnění do Rakouska. Nejvyšší správní soud ke kasační stížnosti žalobce rozsudkem ze dne 5. 12. 2019, č. j. 7 Afs 385/2018 - 42 zrušil rozsudek krajského soudu ze dne 20. 8. 2018, č. j. 57 Af 4/2017 – 34, stejně jako žalobou napadené rozhodnutí ze dne 19. 6. 2017, č. j. 27335/17/3500-22441-708274, přičemž zavázal žalovaného zodpovědět otázky, v jaké fázi byla renovace vozu ke dni převodu vlastnického práva na VT Handel, zda služba renovace nebyla fakticky poskytnuta ještě v době, kdy vozidlo vlastnila H.Š. a pouze formálně došlo k odsunutí dne uskutečnění zdanitelného plnění do okamžiku, kdy vozidlo vlastnila rakouská společnost tím, že doklady byly vystaveny až po převodu vozidla. Dále se měl žalovaný zabývat tím, do jaké míry participoval žalobce a jeho zaměstnanci na obchodu mezi V. T. jakožto jednatelem rakouské společnosti VT Handel a H.Š., proč V.T. na policii popřel provedené platby za poskytnutou renovaci, jaká byla úloha P. T. na celé transakci a jaké byly vazby mezi jednotlivými aktéry řetězce. 2. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2021, č. j. 8440/21/5300-22441-708274 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí ze dne 8. 6. 2016 vydaného Finančním úřadem pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“), kterým byla žalobci doměřena za zdaňovací období měsíc červen 2013 daň ve výši 350 119 Kč a vyčísleno penále ve výši 70 023 Kč. Napadeným rozhodnutím bylo postupem podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) změněno rozhodnutí správce daně tak, že věta začínající slovy „doměřujeme daň z přidané hodnoty za červen 2013 ve výši 350 119 Kč“ …a věta končící slovy „penále ve výši 20 %, tj. v částce 70 023 Kč“ se vypouští. se mění na částku částka v Kč z v Kč V části I. Zdanitelná plnění hodnota ř. 1 Základ daně 1 666 697 0 hodnota ř. 1 Daň na výstupu 350 119 0 V části VI. Výpočet daňové povinnosti hodnota ř. 62 Daň na výstupu 350 119 0 hodnota ř. 66 Rozdíl proti poslední známé DP 350 119 0 Věta na straně 3 začínající slovy „Doměřená daň včetně penále ve výši 420 142 Kč“ se odstraňuje. V ostatním zůstává výrok beze změny. 3. Žalobce v žalobě popsal průběh řízení před správcem daně s tím, že předmětem daňové kontroly a doměrku byla faktura č. 20130039 za opravy automobilu Jaguar, dle které poskytnuté plnění bylo vykázáno na rakouskou společnost VT Handel. Dle správce daně bylo toto plnění vykázáno pouze za účelem splnění podmínek uvedených v § 9 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty, kdy při poskytnutí služby osobě povinné k dani je místem plnění sídlo příjemce. Podle správce daně se předmětné vozidlo po vydání faktury stalo předmětem dalších obchodních transakcí, během několika týdnů bylo prodáno mezi dalšími daňovými subjekty v ČR. Žalovaný na základě svých zjištění dospěl k závěru, že došlo ke zneužití objektivního daňového práva, konkrétně ke zneužití § 9 odst. 1 ZDPH za účelem získání daňového zvýhodnění. 4. Žalobce namítá, že žalovaný neunesl důkazní břemeno stran zneužití práva ze strany žalobce. Ze zjištění žalovaného je zřejmé, že nejsou pochybnosti ohledně poskytnutí služby v podobě renovace vozidla Jaguar E – Type a že tato služba byla poskytnuta rakouské společnosti VT Handel. Zneužití práva představuje institut ultima ratio a má být uplatňován v jasně definovaných uměle vytvořených případech, u nichž nejsou jiné ekonomické důvody. V posuzovaném případě však ke zneužití práva dospět nelze. Žalobce byl v dobré víře, že vlastnické právo k vozidlu přešlo z původní majitelky H.Š. na VT Handel v průběhu renovace, když není výjimkou, že renovace historických vozidel trvá řádově několik let. Po provedené renovaci došlo na základě předávacího protokolu k předání vozidla vlastníkovi VT Handel a k vystavení daňového dokladu za provedené práce. Žalobce určil místo zdanitelného plnění dle § 9 odst. 1 ZDPH a poskytnuté plnění nezatížil českou DPH. Dle žalobce není pochyb, že místem zdanitelného plnění bylo sídlo odběratele v Rakousku. 5. Žalobce má za to, že postupoval ekonomicky racionálně, když vyúčtoval odměnu za renovaci vozidla vlastníkovi při respektování § 9 odst. 1 ZDPH. Charakter jednání byl ryze hospodářský – za práci dostat zaplaceno. Umělé vytváření převodů předmětného vozidla není možné klást k tíži žalobci, neboť ten nemohl mít nic společného se změnami vlastníků. Žalobce žádnou daňovou výhodu nezískal a nemohl postupovat jinak, než nezatížit plnění českou DPH. Není tudíž jasné co měl žalobce údajným zneužitím § 9 odst. 1 ZDPH získat, když jemu samotnému žádná daňová výhoda vzniknout nemohla. Úvahy žalovaného tak postrádají logiku a nevysvětlují, co měl žalobce svým jednáním získat. Pokud žalovaný tvrdí, že z převodů vlastnictví k vozidlu profitovaly jiné osoby, měl svoji pozornost upřít k nim a nevinit žalobce ze zneužití práva. V této souvislosti žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2020, sp. zn. 5 Afs 114/2019, který pojednává o nemožnosti aplikace zneužití práva, je-li zřejmé, že předmětná činnost mohla mít i jiný účel než dosažení daňového zvýhodnění. Žalobce má za to, že i v jeho případě je zřejmý jednoznačně převažující hospodářský charakter vyúčtování odměny za renovaci vůči vlastníkovi vozidla. Zaplacení renovace společností VT Handel nadto představuje nespornou skutečnost. V případě zneužití práva jedná daňový subjekt od počátku tak, aby na daňové zvýhodnění dosáhl. Kdyby došlo k převodu vlastnického práva k vozidlu na jinou tuzemskou osobu, žalobce by postupoval stejně a cenu za renovaci by vyúčtoval novému vlastníkovi. Žalobce dále odkazuje na rozsudek NSS ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. 6 Afs 376/2018 a na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 21. 2. 2006, ve věci C-255/02 Halifax. 6. Žalobce namítá, že nebyla naplněna podmínka získání daňového zvýhodnění coby hlavního cíle hospodářské činnosti. Vyúčtování odměny mělo racionální ekonomický smysl. Stejně tak nebyla naplněna ani podmínka zneužití práva, tedy žalovaný neprokázal, že by poskytnutí daňového zvýhodnění bylo v rozporu s cílem sledovaným právní úpravou. V této souvislosti žalobce odkazuje na závěry rozsudku NSS ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 7 Afs 385/2018, v němž Nejvyšší správní soud jednoznačně určil, že žalobce službu poskytl osobě povinné k dani mimo tuzemsko. Žalovaný tak neprokázal, že se mohlo jednat o zneužití práva. 7. Žalobce se ohradil proti závěru žalovaného o jeho zapojení do karuselového podvodu na DPH, který měl svůj původ v přeprodeji vozidla a v jeho zvýšení hodnoty v souvislosti s renovací o 2 016 816 Kč. Žalobce nikdy nebyl vlastníkem vozidla a o jeho přeprodejích neměl povědomí. To ostatně přiznal i žalovaný, který v napadeném rozhodnutí konstatoval, že se žalobce podvodného řetězce přeprodejů neúčastnil a není mu to kladeno k tíži. V tomto si však žalovaný dle žalobce protiřečí, když na jedné straně žalobci klade k tíži renov