2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

60 Ad 7/2023- 81 - text  10 60 Ad 7/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY žalobce: X, narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Michalem Fidrou se sídlem Zátkovo nábř. 448/7, 370 01 České Budějovice proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 4. 2023, čj. X, takto: I. Žaloba se v části požadující zastavení správního řízení odmítá. II. Rozhodnutí žalované ze dne 13. 4. 2023, čj. X, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Michalu Fidrovi, advokátu, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 1 573 Kč, která bude proplacena z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Dne 14. 12. 2022 podal žalobce žádost o zastavení vyplácení starobního důchodu od 12. 1. 2023 z důvodu výkonu výdělečné činnosti za účelem budoucího zvýšení důchodu. 2. Žalovaná rozhodnutím ze dne 18. 3. 2023, č. I., čj. X, stanovila, že žalobci nenáleží výplata starobního důchodu, které se žalobce vzdal, a to od 12. 3. 2022 (s ohledem na odůvodnění tohoto rozhodnutí měla žalovaná patrně na mysli den 12. 1. 2023), a dále rozhodla, že výplata starobního důchodu se zastavuje od 12. 2. 2023 (dále jen „rozhodnutí č. I“). 3. Žalovaná rozhodnutím ze dne 18. 3. 2023, č. II., čj. X (dále jen „rozhodnutí č. II“), uložila žalobci dle § 118a odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povinnost vrátit částku 16 920 Kč neprávem vyplacenou na starobním důchodu za období od 12. 1. 2023 do 11. 2. 2023. 4. Žalobcovy námitky proti rozhodnutí č. II žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla a prvoinstanční rozhodnutí potvrdila. II. Shrnutí žaloby 5. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 22. 5. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. 6. Žalobce předně obsáhle shrnul skutkový stav věci a průběh dosavadního řízení. 7. Rozhodnutí žalované považuje žalobce za zmatečné a nepřezkoumatelné, neboť rozhodla o vrácení důchodu za období mezi podáním žádosti, kterou se žalobce důchodu vzdal, a samotným zastavením výplaty důchodu. Žalovaná přitom nezjišťovala, zda byly naplněny důvody pro vrácení přeplatku dle § 118a odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Tyto důvody tak ani blíže nespecifikovala. 8. Dle žalobce je pro takový postup nutné zavinění na straně důchodce, neboť se jedná o odpovědnostní vztah. K tomu poukázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2014, čj. 22 Ad 46/2012-69, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2010, čj. 3 Ads 35/2010-54. 9. Naproti tomu žalovanou citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2004, čj. 1 Ads 12/2003-42, č. 387/2004 Sb. NSS, považuje žalobce za nepřiléhavý, neboť se vztahoval k § 118a odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. 10. V nynější věci žalovaná nezjistila, že by byl důchod vyplácen ve vyšší částce či neprávem. Žalobce nesouhlasí s tím, že požádal-li o zastavení důchodu od 12. 1. 2023, vzdal se zároveň od tohoto dne důchodu nezávisle na tom, kdy žalovaná o žádosti rozhodne. Žalobce je přesvědčen, že důvodem, pro který by mu od uvedeného dne důchod nenáležel, by byl pouze souběh výplaty důchodu a výdělečné činnosti, k čemuž nedošlo. 11. Žalobce uvedl, že zatímco odpovědnost příjemce důchodu dle § 118a odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení je postavena na principu subjektivním, v případě § 118a odst. 2 téhož zákona jde o odpovědnost objektivní. Konkrétně se pak věnoval podmínkám, které musí být dle citovaných ustanovení pro vrácení přeplatku splněny. Na nynější věc se dle žalobce vztahuje § 118a odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a přeplatek tudíž nelze zpětně požadovat za situace, kdy nevznikl žalobcovým zaviněním. 12. Žalobce následně popsal postup žalované v případě jeho předchozích žádostí, jimiž se v minulosti vzdal starobního či invalidního důchodu. Jelikož žalovaná dříve vrácení přeplatku nepožadovala, považuje žalobce její postup v nynější věci za porušení dosavadní správní praxe a jeho legitimního očekávání. 13. Žalobce dále odkázal na komentářovou literaturu a judikaturu k otázce vymezení žalobních bodů a dále předestřel výčet žalobních bodů, které v žalobě uplatnil (pozn. krajského soudu: tento výčet v podstatě odpovídá shora popsané argumentaci). Žalobce uvedl, že důvodem jeho žádosti byla výdělečná činnost za účelem následného zvýšení důchodu, přičemž pokud je starobní důchod žalobci rozhodnutím žalované přiznán, pak si jej tímto způsobem zvýšit nelze. 14. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2021, čj. 4 Ads 251/201937. Za spornou pak označil otázku, zda činnost žalobce vykonávaná v období od 12. 1. 2023 do 11. 2. 2023 byla výdělečnou činností ve smyslu § 27 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a zda tak žalobci vznikl nárok na starobní důchod. Jinými slovy řečeno, zda byl žalobce v uvedeném období zaměstnán v rozsahu zakládajícím účast na důchodovém pojištění. Žalobce uvedl, že tuto činnost za výdělečnou považovat nelze, neboť to žalovaná znemožnila svým pochybením. Činnost žalobce nespadala do kategorie činností uvedených v § 5 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění a zároveň ji nevykonával v rozsahu potřebném pro účast na důchodovém pojištění. 15. Žalobce v návaznosti na uvedené znovu obsáhle vyložil svůj náhled na rozdílné vymezení odpovědnosti příjemce důchodu dle § 118a odst. 1 a 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Znovu taktéž namítl nepřezkoumatelnost a nesrozumitelnost rozhodnutí žalované. 16. Dávky důchodového pojištění vyplacené v souladu s právními předpisy nelze dle žalobce zpětně vymáhat. Z judikatury Nejvyššího správního soudu dle žalobce vyplývá, že důchod vyplacený coby bezdůvodné obohacení jakožto plnění bez právního důvodu není možné vyplatit (pozn.: žalobce má patrně na mysli vymáhat) zpětně. Zastavení výplaty důchodu se provádí vždy do budoucna. K podpoře své argumentace žalobce poukázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2011, čj. 4 Ads 163/2009-70, č. 2349/2011 Sb. NSS, a ze dne 31. 8. 2010, čj. 4 Ads 64/201059, a dále na dikci § 55 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění [obdobně též § 52 písm. a) a c) a § 124 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, § 48 dřívějšího zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, § 53 odst. 2 a § 62 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, § 14 odst. 5 a § 22 odst. 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, § 45 odst. 2 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, a § 55 odst. 1 a 2 zákona č. 435/2004, o zaměstnanosti]. 17. Žalobce uvedl, že pokud byla splatnost důchodu stanovena na 12. den v měsíci, pak mu v měsíci lednu 2023 náležel důchod po dobu od 12. 1. 2023 do 11. 2. 2023. Pokud tedy žalovaná poukázala důchod za toto období již 19. 12. 2023, stalo se tak před jeho splatností. 18. Žalovaná dle žalobce nebyla v rámci svých pravomocí vymezených v § 5 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení oprávněna uložit žalobci vrácení přeplatku na důchodu podle § 118a odst. 2 téhož zákona. V případě prokázání zavinění (k němuž však nedošlo) měla postupovat dle § 118a odst. 1 citovaného zákona. 19. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalované zrušil a řízení zastavil. III. Shrnutí vyjádření žalované 20. Žalovaná ve vyjádření k žalobě taktéž shrnula procesní vývoj věci. 21. Žalovaná uvedla, že žalobcova žádost o zastavení výplaty důchodu jí byla doručena dne 15. 12. 2022 spolu s průvodním dopisem do emailové schránky a dne 16. 12. 2022 pak byla doručena na podatelnu žalované. Než však mohlo dojít ke zpracování žádosti, byla dne 19. 12. 2022 hromadným příkazem poukázána České národní bance k provedení výplaty i splátka starobního důchodu žalobce za období od 12. 1. 2023 do 11. 2. 2023. 22. Výrokem II. rozhodnutí č. I byla výplata starobního důchodu od 12. 2. 2023 zastavena zcela správně (den následující po dni, za který byl starobní důchod již vyplacen) v souladu s § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění. 23. Dle žalované se v případě vzdání se nároku na výplatu starobního důchodu podle § 120 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení při stanovení povinnosti vrátit přeplatek na dávce důchodového pojištění uplatní § 118a odst. 2 téhož zákona, který představuje samostatnou skutkovou podstatu a u něhož se narozdíl od odstavce 1 uplatní objektivní odpovědnost (tj. nevyžaduje zavinění). K podpoře své argumentace žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2004, čj. 1 Ads 12/2003-42, č. 387/2004 Sb. NSS. 24. Podle § 116 odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení dávky důchodového pojištění se vyplácejí