3 As 89/2024 — Nejvyšší správní soud

61 A 38/2023- 77 - text  10 61 A 38/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobkyně: Solargen.cz, s. r. o., IČO 28891813 sídlem Křižovnická 86/6, 110 00 Praha 1 zastoupená advokátkou Mgr. Ing. Annou Francovou sídlem Údolní 567/33, 602 00 Brno proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát sídlem Gorazdova 24, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. SEI-3097/2022, čj. SEI19528/2023/90.220, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. SEI-3097/2022, čj. SEI19528/2023/90.220, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Státní energetická inspekce, územní inspektorát pro Jihočeský kraj a Kraj Vysočina (dále jen „správní orgán prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 5. 5. 2023, sp. zn. SEI-3097/2022, čj. SEI-10715/2023/31.102, zamítla žalobkyninu žádost o stanovení individuálních podmínek podpory, podanou podle § 34a odst. 2 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o podporovaných zdrojích energie“), a to z důvodu nesplnění podmínek týkajících se investičních nákladů. Podle platné právní úpravy je podpora elektřiny založena na výpočtu vnitřní výnosové míry investice (dále jen „IRR“ – tj. Internal Rate of Return), což vyžaduje, aby do něj byly zahrnuty investiční náklady na výstavbu nebo pořízení výrobny elektřiny. Žalobkyně provozuje fotovoltaickou výrobnu elektřiny (dále též jen „FVE“) pouze na základě nájemní smlouvy a neinvestovala do její výstavby či pořízení. Proto nebylo možné vypočítat IRR a stanovit individuální podmínky podpory. Navíc podpora elektřiny z obnovitelných zdrojů je podle notifikačního rozhodnutí Evropské komise vázána na dobu amortizace zařízení, což v tomto případě, vzhledem k nájmu, nelze uplatnit. 2. Žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím žalobkynino odvolání zamítla a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila. II. Shrnutí žaloby 3. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 30. 10. 2023 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích. 4. Žalobkyně ve své žalobě napadá rozhodnutí správního orgánu, které zamítlo její žádost o stanovení individuálních podmínek podpory pro FVE s odůvodněním, že žalobkyně, jako nájemce výrobny, není nositelem investičních nákladů. Správní orgán vycházel z toho, že investiční náklady nese vlastník výrobny, který však není výrobcem elektřiny, a proto nemá právo žádat o individuální podmínky podpory podle § 34a zákona o podporovaných zdrojích energie. Tento závěr považuje žalobkyně za nesprávný a nezákonný, jelikož podle jejího názoru není v posuzování přiměřenosti podpory důležitá osoba nositele nákladů, ale samotné náklady spojené s výrobou elektřiny. 5. Žalobkyně argumentuje, že při výpočtu IRR je nutné přihlédnout ke všem nákladům, jak investičním, tak provozním, bez ohledu na to, kdo je jejich formálním nositelem. To znamená, že náklady vlastníka výrobny (FV Valeon, s. r. o.) by měly být zohledněny, i když vlastník není výrobcem. Tento závěr je podle žalobkyně v souladu se smyslem a účelem podpory, která se vztahuje na výrobnu elektřiny, nikoli na konkrétní subjekt vlastnící výrobnu. Tento závěr obecně plyne i ze žalobou napadeného rozhodnutí. 6. Správní orgány opomněly důležitou skutečnost, že podpora podle § 34a zákona o podporovaných zdrojích energie se vztahuje k výrobně, nikoli k držiteli licence na výrobu elektřiny. Právní předpisy (ani na úrovni národní či unijní) regulující podporu zdrojů energie z obnovitelných zdrojů výslovně neupravují situaci, kdy vlastník výrobny je odlišný od jejího provozovatele. Není-li rozdělení uvedených rolí výslovně zakázáno, pak je existence dané situace možná, a nelze akceptovat, aby z důvodu rozdělení rolí byl provozovatel FVE znevýhodňován. To by vedlo k nerovnému rozdělování veřejných prostředků a narušení trhu s elektřinou. 7. Z ničeho neplyne, že náklady na nájem výrobny byly do výpočtu IRR zohledněny dvakrát – jednou jako investice vlastníka a podruhé jako nájemné provozovatele. Žalobkyně předložila potřebné účetní doklady, které měly prokázat, že nájemné bylo zohledněno správně, a že nedochází ke zkreslení výpočtu. Žalobkyně předložila také smlouvy o nájmu pozemku a střechy, kde je výrobna umístěna. Tyto smlouvy představují pravidelný náklad, který by byl přítomen i v případě, že by vlastník a provozovatel výrobny byli totožní, jelikož vlastník nemovitostí, na nichž je předmětná výrobna umístěna, je osobou odlišnou od provozovatele a vlastníka výrobny. Náklady z těchto smluv proto musí být při výpočtu IRR zohledněny. Žádné jiné nájemné nebylo v rámci žádosti o stanovení individuálních podmínek podpory uvedeno. 8. Žalobkyně dále namítá, že správní orgán porušil § 3 správního řádu, neboť nezjistil skutkový stav věci tak, aby o něm nebylo pochyb. Zjištění, že žalobkyně v rámci posouzení ekonomických kritérií posuzované výrobny uplatnila nájemné, z obsahu spisu nevyplývá. Stejně tak z ničeho nevyplývá, že by mezi vlastníkem a provozovatelem výrobny existoval nájemní vztah. Podoba právního vztahu mezi vlastníkem a provozovatelem výrobny je dle žalobkyně zcela irelevantní a nemůže být důvodem pro zamítnutí její žádosti. 9. Dále správní orgán nevypořádal žalobkyní opakovaně uplatněnou námitku, že mezi ní a společností FV Valeon existuje úzké propojení (mají stejného jednatele a společníka), což mělo být při posuzování žádosti zohledněno. Žalobkyně také uvedla, že některá aktiva jsou mezi těmito subjekty přeúčtovávána, zatímco pasiva zůstávají na straně vlastníka FVE, což správní orgán nezohlednil. 10. Žalovaná se nevypořádala s jejími námitkami a nevysvětlila, jaké konkrétní právní závěry vyvodila z důvodových zpráv a notifikačních rozhodnutí, na která odkazovala. Žalobkyně namítá, že rozhodnutí žalované je nepřezkoumatelné, protože neobsahuje jasné a konkrétní zdůvodnění, jakým způsobem byly její námitky vypořádány. Argumentace, že investiční náklady nebylo možné zohlednit dvakrát, je vnitřně rozporná, jelikož na jedné straně žalovaná uznává, že při posuzování podpory není rozhodná osoba nositele nákladů, ale na druhé straně zamítá žádost s tím, že sama žalobkyně žádné investice neprovedla. 11. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalované, jakož i správního orgánu prvního stupně, zrušil. III. Shrnutí vyjádření žalované 12. Žalovaná ve vyjádření k žalobě předně s ohledem na podobnost odvolacích a žalobních námitek odkázala na odůvodnění svého rozhodnutí a obsah spisu. 13. Žalovaná uvedla, že mezi ní a žalobkyní není sporu o tom, že žalobkyně provozuje předmětnou výrobnu na základě nájemního vztahu a že má právo na provozní podporu elektřiny za splnění zákonných podmínek. Žalovaná souhlasí s tím, že právní vztah výrobce k výrobně může být postaven na bázi vlastnického i užívacího práva [§ 7 odst. 4 písm. e) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)]. Zároveň však zásadně nesouhlasí s výkladem žalobkyně v otázce, jakým způsobem má být posuzována žádost o stanovení individuálních podmínek podpory. 14. Dle žalované platí, že výrobce, který provozuje výrobnu v nájmu, nenese žádné investiční náklady, protože tyto náklady nese vlastník výrobny. V důsledku toho nelze podle žalované vypočítat IRR, což je klíčový ukazatel pro stanovení individuálních podmínek podpory. Proto žalovaná odmítla žalobkyninu žádost o podporu, protože žádná investice ze strany žalobkyně nebyla uskutečněna, což znamená, že princip výpočtu IRR v jejím případě ztrácí smysl. 15. Žalovaná dále argumentuje, že smluvní vztah mezi provozovatelem a vlastníkem výrobny je soukromoprávním vztahem, který je založen na autonomii vůle stran. Tento vztah nemusí nutně reflektovat investiční náklady na výrobnu, a proto nemá vliv na ekonomická kritéria, která jsou pro posouzení podpory klíčová. Na podporu své argumentace žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2021, čj. 10 Afs 346/2020-43, podle něhož jsou investiční náklady určovány podle účetních předpisů, a náklady, které souvisejí s pořízením hmotného majetku, musí být s tímto majetkem přímo spojeny. Nájemné podle žalované nemůže být považováno za investiční náklad, protože nájem je standardním provozním výdajem, nikoli investicí do výrobny. 16. Dle žalované nelze akceptovat, že by investiční náklady měly být při výpočtu IRR zohledněny dvakrát – jednou jako nájemné a podruhé jako investice vlastníka výrobny. Takový postup by podle žalované zkresloval výpočet a uměle navyšoval výdajovou stránku, což by vedlo k nesprávným