7 As 69/2014 — Nejvyšší správní soud

61 A 42/2023- 38 - text  5 61 A 42/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobce: L. P., narozený dne bytem zastoupený advokátem Mgr. Martinem Kainem sídlem Nádražní 58/110, 150 00 Praha 5 proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje sídlem Lannova 193/26, 370 74 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31. 10. 2023, čj. KRPC11681114/ČJ20230200DP, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal dne 22. 8. 2023 žádost o obnovu řízení podle § 100 správního řádu. Tuto žádost žalobce podal poté, co jej Městský úřad Příbram informoval o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče na základě přestupku zaznamenaného dne 28. 6. 2023 v 15:49. Žalobce uvedl, že toho dne neřídil, neboť byl po celý den až do 16:30 v práci v autoservisu a domů jej vezl kolega. Vozidlo bylo zaparkované v obci Čenkov a žalobce v něm měl veškeré doklady včetně občanského a řidičského průkazu. Vozidlo i doklady mohl zneužít žalobcův rodinný příslušník, kterého žalobce nechce blíže identifikovat. Žalobce dále zpochybnil čitelnost údajů na pokutovém bloku a pravost svého podpisu. 2. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, Územní odbor Písek, dopravní inspektorát (dále jen „správní orgán prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 18. 9. 2023, čj. KRPC-116811-11/ČJ-2023-020506, žádost zamítla. Správní orgán prvního stupně vycházel ze záznamu z měření ze dne 28. 6. 2023 a z úředního záznamu ze dne 24. 8. 2023, v němž pprap. B. M. popsal okolnosti silniční kontroly dne 22. 8. 2023 s tím, že totožnost řidiče byla ověřena dle občanského průkazu. Záměna osoby tudíž není možná. Dále správní orgán prvního stupně vycházel z kopie pokutového bloku ze dne 22. 8. 2023 a kopie doručenky oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ze dne 29. 6. 2023. Dospěl přitom k závěru, že podpisy na obou dokumentech jsou podobné. 3. Žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím žalobcovo odvolání zamítla a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila. II. Shrnutí žaloby 4. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 27. 12. 2023 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích. 5. Žalobce namítl, že dne 28. 6. 2023 byl celý den v zaměstnání, což potvrzují svědci, a že nemohl být kontrolován na silnici, kde byl údajně spáchán přestupek. Dále uvedl, že podpis na příkazovém bloku není jeho a mohl být zneužit jeho rodinným příslušníkem, který měl přístup k jeho dokladům a vozidlu. Jelikož se jedná o osobu blízkou, žalobce bližší údaje k této osobě nesdělil. 6. Správní orgán prvního stupně žádost zamítl na základě úředního záznamu policistů, kteří uvedli, že si jsou jisti ztotožněním žalobce jako pachatele přestupku. Rovněž správní orgán prvního stupně provedl laické porovnání podpisů na příkazovém bloku, které správní orgán považoval za dostatečný důkaz. 7. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, kde upozorňoval na to, že nebyly provedeny důkazy, které navrhoval – například výslech svědků či znalecký posudek z oblasti písmoznalectví. Odvolací správní orgán odvolání zamítl s odůvodněním, že úřední záznam policistů je dostatečný důkaz, a navrhované svědecké výpovědi považoval za nevěrohodné vzhledem k možnému osobnímu zájmu svědků. 8. Žalobce nesouhlasí s postupem správního orgánu, který se spokojil s úředním záznamem a laickým posouzením podpisu, aniž by provedl další důkazy. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která stanoví, že úřední záznam nemůže být jediným důkazem a že v případě „tvrzení proti tvrzení“ je nutné vyslechnout svědky, zejména zasahující policisty (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2019, čj. 3 As 231/2017-49). 9. K podpoře své argumentace žalobce dále poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, čj. 1 As 21/2010-65, č. 2838/2013 Sb. NSS, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2018, čj. 8 As 108/2017-34. 10. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalované, jakož i správního orgánu prvního stupně, zrušil. III. Shrnutí vyjádření žalované 11. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nejprve podrobně shrnula průběh dosavadního řízení. 12. Žalovaná dále poukázala na předpoklady blokového řízení (patrně omylem přitom odkázala na někdejší § 84 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, namísto aktuálního § 91 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich – dále jen „přestupkový zákon“). 13. Blokové řízení umožňuje projednání přestupku uložením pokuty, pokud je přestupek spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný je ochoten zaplatit pokutu. K tomu žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2004, čj. 6 As 49/2003-46, č. 505/2005 Sb. NSS, dle kterého blokové řízení je sice správním rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s., avšak soudní ochrana je odepřena tehdy, pokud obviněný s projednáním přestupku v tomto řízení souhlasil. 14. V nyní projednávané věci žalobce rozporuje svůj souhlas s blokovým řízením. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 12. 2010, čj. 8 As 68/2010-81, č. 2264/2011 Sb. NSS, okamžikem, kdy je souhlas s projednáním přestupku jednoznačně potvrzen, je podpis na pokutovém bloku. 15. Žalovaná poukázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2013, čj. 2 As 2/201089, dle něhož řízení lze obnovit v případě situace, v jaké se nachází i žalobce, kdy žadatel k blokovému řízení nedal souhlas, neboť jeho podpis byl s největší pravděpodobností zfalšován a zřejmě došlo i ke zneužití jeho dokladů a záměně osob. Žalovaná k tomu uvedla, že se žádostí zabývala a na základě uvedených skutečností se s tvrzením žalobce o neudělení souhlasu s vyřízením přestupku v blokovém řízení neztotožnila. Na základě úředního záznamu policisty je dostatečně prokázané, že vyřízení blokového řízení bylo provedeno podle zákona, údaje v bloku byly vypsány dostatečně, takže není pochyb, kdo, kde a jak se dopustil přestupku. K otázce věrohodnosti výpovědi policisty žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2007, čj. 4 As 19/2007-114. Řidičský průkaz žalobce zároveň nebyl nahlášen jako odcizený nebo ztracený. 16. K povaze obnovy blokového řízení žalovaná podrobně citovala rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2017, čj. 6 As 296/2016-65 (žalovaná patrně omylem uvedla „6 As 296/2015“, avšak takové rozhodnutí se v databázi rozhodnutí na www.nssoud.cz nenachází), a ze dne 24. 6. 2021, čj. 9 As 109/2021-28. 17. Žalovaná považuje tvrzení žalobce za účelová a odmítá jeho požadavky, které by podle ní zpochybnily smysl blokového řízení, zejména při řešení přestupků v silničním provozu. 18. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl. IV. Právní hodnocení krajského soudu 19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s. 20. Žaloba není důvodná. 21. Dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu se řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci na žádost účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými. 22. V nynější věci žalobce zpochybňuje pravost podpisu na pokutovém bloku a tím pádem i skutečnost, že s vyřízením věci příkazem na místě souhlasil. To je ostatně v těchto případech v zásadě jediný přípustný důvod obnovy (srov. shora citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 3. 2013, čj. 1 As 21/2010-65, č. 2838/2013 Sb. NSS, jehož závěry lze obdobně vztáhnout i na aktuální právní úpravu obsaženou v § 91 přestupkového zákona). 23. Krajský soud nepřehlédl, že v situaci, kdy se tvrzení osob podezřelých z přestupků a zasahujících policistů rozcházejí, nelze obvykle vycházet z pouhého úředního záznamu ze dne 24. 8. 2023 a je tak obvykle namístě provést přinejmenším výslech policistů. To ovšem neplatí bezvýjimečně, neboť i úřední záznam může spolu s dalšími podklady rozhodnutí pro shledání viny postačovat; srov. například rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2013, čj. 4 As 17/2012-36 nebo ze dne 25. 3. 2015, čj. 8 As 152/2014-30. Správní orgány žádné další dokazování sice nevedly, avšak to v nynější věci nepředstavuje vadu řízení. 24. Žalovaná přiléhavě poukázala mimo jiné na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 6. 2021, čj. 9 As 109/2021-28, dle něhož „[p]ro obnovu řízení na žádost účastníka řízení platí, že povinnost tvrdit a