5 Afs 83/2012 — Nejvyšší správní soud

63 Af 5/2024- 41 - text  9 63 Af 5/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: A. Z., číslo poplatníka bytem zastoupen daňovou poradkyní Mgr. Ing. Magdalenou Královou sídlem Krajinská 35/1, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze 25. 7. 2024, č. j. 23539/24/5200-10423-708571, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 27. 3. 2023, č. j. 424834/23/2203-50522-303776, kterým bylo částečně vyhověno odvolání žalobce proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2020, ze dne 18. 11. 2022, č. j. 2157005/22/2203-50522-303776, tak, že došlo ke změně doměřené daně ve výši 69 435 Kč na částku 61 470 Kč a současně došlo ke změně uloženého penále z doměřené daně ve výši 13 887 Kč na částku 12 294 Kč. 2. K doměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2020 došlo z důvodu, že žalobce podal daňové přiznání, v němž vykázal pouze dílčí základ daně z nájmu podle § 9 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“), ve výši 135 145 Kč. Součástí daňového přiznání byla jednak Příloha č. 1, v rámci které byl vypočten základ daně z příjmů ze samostatné činnosti dle § 7 zákona o daních z příjmů ve výši 136 950 Kč, jednak Příloha č. 2, dle které činily příjmy žalobce z nájmu částku 193 064 Kč, výdaje byly uplatněny ve výši 30 % z těchto příjmů v částce 57 919 Kč, základ daně tak činil částku 135 145 Kč, a tedy souhlasil s výší dílčího základu daně uvedeného v daňovém přiznání. Správce daně na základě telefonické komunikace s kontaktní osobou dle daňového přiznání a následně jí odkazovanou osobou zjistil, že Příloha č. 1 není přílohou žalobce, pročež tuto přílohu přeškrtnul. Správce daně následně vycházel z Přílohy č. 2 a v rámci daňové kontroly zdaňovacího období roku 2020 zjistil, že žalobce dosáhl, po odečtení záloh za služby spojené s nájmem nemovitosti, příjmů z nájmu ve výši 822 100 Kč. K těmto příjmům byly správcem daně stanoveny výdaje ve výši 30 % v částce 246 630 Kč a základ daně tak byl stanoven ve výši 575 470 Kč. Žalobci byla (po změně na základě odvolání žalobce) za zdaňovací období roku 2020 doměřena daň z příjmů v částce 61 470 Kč a penále v částce 12 294 Kč. 3. Žalobce se shora popsaným postupem daňových orgánů nesouhlasí a žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 21. 9. 2024 se domáhá zrušení jejich rozhodnutí. Uvádí, že sám je vlastníkem 7 bytových jednotek, které pronajímá a veškeré příjmy z těchto nájmů zdaňuje dle § 9 zákona o daních z příjmů. Žalobce sporuje Přílohu č. 2, jež měla být součástí jeho daňového přiznání týkajícího se příjmů z nájmů za zdaňovací období roku 2020. V této souvislosti uvádí, že daňové přiznání bylo z jeho strany uplatněno v papírové podobě, které bylo v počtu 3 listů předáno jeho zástupcem správci daně, o jeho doručení správci daně není sporu. V okamžiku předání daňového přiznání však žalobce ztratil nad tímto podáním kontrolu a nabyl tak důvodnou pochybnost o tom, že Příloha č. 2 není tou, kterou sám společně s daňovým přiznáním podal. Tento akt dle názoru žalobce otáčí důkazní povinnost směrem ke správci daně, který by měl prokázat, z čeho dovozuje, že právě tato – zcela jiná, nepodepsaná a rodným číslem žalobce neopatřená Příloha č. 2 - je součástí daňového přiznání žalobce. 4. Podezření z individuální manipulace s daňovým přiznáním žalobce budí již skutečnost, že jeho součástí byla ještě nadbytečná cizí Příloha č. 1, která se však týká příjmů z podnikání, a která od počátku nebyla součástí daňového přiznání žalobce. Tato příloha byla na základě úředního záznamu správce daně přeškrtnuta, stalo se tak ovšem až po půl roce od fyzického převzetí daňového přiznání. Nespornou skutečností pak je dle žalobce informace na str. 4 přiznání, dle které toto obsahuje 1 ks příloh. 5. Dle žalobce je minimálně zvláštní, že Příloha č. 2, jež obsahuje příjmy, které žalobce v daňovém přiznání nedeklaroval, vykazuje shodný základ jako v základu daňového přiznání. Tato příloha je navíc vizuálně zcela odlišná, neobsahuje číslo daňového subjektu, ani nenavazuje na daňovou evidenci. Uvedené vzbuzuje oprávněnou domněnku, že na straně správce daně někdo chybějící přílohu „doplnil“, aniž by žalobce kontaktoval a přílohu si vyžádal. Pokud by tak učinil, žalobce by tuto přílohu, kterou přiložil též k žalobce, bezesporu zaslal. 6. Žalobce dále upozornil, že v souvislosti s přechodem ze skutečných výdajů na paušál, by v souladu s § 23 odst. 8 písm. b) zákona o daních z příjmů musel podat dodatečné daňové přiznání. Správce daně se však ani přes telefonickou komunikaci na tuto skutečnost žalobce nedoptal. Ten dodatečné daňové přiznání nepodal, což znamená, že neměl v úmyslu přejít na paušální výdaje. 7. Závěrem žalobce s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 2 Afs 24/2007, týkající se možnosti užití nepřímých důkazů v daňovém řízení, poukázal na řetězec důkazů tohoto typu. Uvedl, že on i jeho rodinní příslušníci (též vykazující příjmy z pronájmu bytových jednotek – pozn. krajského soudu), uplatňují skutečné výdaje, nikoli výdaje procentem z příjmů. Příloha správce daně je odlišná od daňového přiznání žalobce, když je bílá bez podbarvení a rodného čísla. Příloha č. 2 je jiná a nesystémová, jak potvrdil i správce daně. Správce daně spočítal přílohy přiznání v deklarovaném počtu 1 ks. Dodatečné daňové přiznání z titulu přechodu na paušální výdaje žalobce nepředložil. Správce daně toto dodatečné přiznání nedoptal. V říjnu 2021 správce daně cizí přílohu přeškrtnul a zůstává otázkou, kolik mělo přiznání žalobce platných příloh. Žalobce v rámci daňové kontroly doložil daňovou evidenci za oba kontrolované roky, za rok 2020 uvádí příjmy 822 100 Kč, skutečné výdaje a základ daně 135 145 Kč. Kontrolní úředník neformálně v e-mailu ze dne 13. 6. 2022 shrnul výsledek daňové evidence na částku 822 100 Kč a toto potvrzuje i rekapitulací bankovního účtu. Daň z příjmů byla po odvolacím řízení vyměřena ve výši přesně deklarované daňovou evidencí a ověřené kontrolou. Žalobce poskytl maximální součinnost, předložil evidenci vážící se ke skutečným příjmům a nesnažil se o deklaraci příjmů dle Přílohy č. 2. 8. Žalobce v návaznosti na informaci o Příloze č. 2 předložil správci daně Žádost o opravu zřejmých omylů a nesprávností. Uvedený prostředek vnímal jako jedinou možnost proti omylu, který se mu jevil jako zřejmý. Dle žalobce správce daně přiznání k dani z příjmů konkludentně vyměřil a toto vyměření má charakter rozhodnutí. Žalobce nepodal opravné či dodatečné přiznání, neboť věřil, že správce daně vyměří přiznání v souladu s podáním, které žalobce učinil jednotnou formou podbarveného daňového přiznání s Přílohou č. 2 s daňovým číslem poplatníka. II. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný navrhl projednávanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Z důvodu totožnosti odvolacích námitek s námitkami žalobními odkázal žalovaný na odůvodnění napadeného rozhodnutí. K žalobou sporované Příloze č. 2 žalovaný uvedl, že o její správnosti neměl správce daně žádné pochybnosti, když dílčí základ daně z nájmu souhlasil s výší dílčího základu daně z nájmu uvedeného v daňovém přiznání. 10. Odpovědnost za správné podání daňového přiznání leží na daňovém subjektu. Žalobce měl možnost předejít budoucím pochybnostem ohledně doručení daňového přiznání žádostí o potvrzení učiněného podání, tj. opatřením fotokopie daňového přiznání s razítkem stvrzujícím jeho doručení (§ 73 odst. 3 věta první zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „daňový řád“). Správce daně jako příjemce písemnosti není schopen prokázat negativní skutečnost, tedy to, že mu určité podání nebylo doručeno. K tomu žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2012, č. j. 2 Afs 42/2012-30. 11. Žalovaný dále vyjádřil přesvědčení, že před zpracováním daňových přiznání správce daně s těmito písemnostmi nijak nemanipuluje. Není na správci daně, aby sám svévolně vyjímal, měnil či vkládal jiné přílohy. Ten pouze kontroluje formální správnost a úplnost podaného daňového přiznání. V případě pochybností ohledně formální správnosti správce daně kontaktuje daňový subjekt neformálním způsobem, např. telefonicky, což zdokumentuje úředním záznamem jako v nyní posuzovaném případě. 12. Žalobcem dodatečně předložená kopie daňového přiznání není opatřena podacím razítkem a není zcela totožná s originálem daňového přiznání, pročež ji nelze pova