2 As 167/2020 — Nejvyšší správní soud

64 A 11/2024- 37 - text  10 64 A 11/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobce: Z. H., narozený dne bytem zastoupen advokátem Mgr. Milanem Brázdou se sídlem Na Roudné 18, 306 01 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2024, č. j. KUJCK 100009/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Strakonice, odbor dopravy (dále jen „správní orgán prvního stupně“) , rozhodnutím ze dne 10. 7. 2024, č. j. MUST/031318/2024/OD/kop (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku z nedbalosti podle § 83 odst. 1 písm. b) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o podmínkách provozu“), kterého se dopustil tím, že v rozporu s § 8 odst. 2 písm. a) téhož zákona, nepožádal jako nový vlastník motorového vozidla tovární značky X, registrační značky X (dále jen „vozidlo“), o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru vozidel do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu, když vozidlo dne 12. 6. 2017 koupil od původního vlastníka V. S., a dále, v přesně neurčené době, vozidlo prodal dalšímu vlastníkovi P. M., a to ani v jednom případě. Za uvedený přestupek byla žalobci dle § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a podle § 83 odst. 2 písm. c) zákona o podmínkách provozu uložena pokuta ve výši 2 000 Kč. Současně byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady správního řízení v částce 1 000 Kč. 2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 8. 2024, č. j. KUJCK 100009/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“) dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí žaloby 3. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce dne 8. 10. 2024 u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) správní žalobu, kterou se domáhá, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 4. Žalobce v prvé řadě namítl, že správní orgán prvního stupně nepřihlédnul k tomu, že žalobce uvedené vozidlo vlastnil jen několik hodin. Vozidlo ten samý den (den koupě – pozn. krajského soudu) vrátil původnímu majiteli z důvodu skrytých vad podle § 2106 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“). Prodávající V. S. uznal skryté vady a sdělil žalobci, že vozidlo si od V. S. koupí P. M., a že mu vrátí kupní cenu, kterou zaplatil V. S.. Ze strany žalobce došlo k odstoupení od kupní smlouvy a novým majitelem se stal P. M., a to dne 12. 6. 2017. Žalobce ve skutečnosti jen zprostředkoval předání vozidla po odstoupení od kupní smlouvy mezi V. S. a žalobcem. 5. S odkazem na § 8 odst. 2 zákona o podmínkách provozu žalobce namítl, že neměl povinnost žádat o zápis změny, protože nevlastnil vozidlo 10 pracovních dnů, ale jen několik hodin a poté vozidlo vrátil V. S., který si našel nového kupujícího P. M. 6. S odkazem na § 29 a § 30 zákona o odpovědnosti za přestupky žalobce dále namítl, že správní orgán žalobci klade za vinu skutek, který se stal dne 12. 6. 2017, tj. před více jak 6 lety. Dle žalobce je tedy zřejmé, že skutek je dle § 30 zákona o odpovědnosti za přestupky promlčený, a proto podle § 29 písm. a) téhož zákona zanikla odpovědnost za uvedený přestupek. 7. Žalobce nesouhlasí s posouzením věci učiněným správním orgánem v návaznosti na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2024, č. j. 3 As 106/2022-25. V této souvislosti žalobce uvedl, že podle kupní smlouvy mezi ním a V. S. měl V. S. v držení plnou moc na převod vozidla a technický průkaz, z toho důvodu nemohl žalobce uskutečnit převod sám. Dále uvedl, že protiprávní stav mohl vyvolat, ale v žádném případě ho neudržoval, neboť ještě ten samý den vozidlo vrátil V. S., který vozidlo prodal podle kupní smlouvy P. M., jenž si dle kupní smlouvy a evidence motorových vozidel koupil vozidlo dne 8. 4. 2024 od V. S. Současně dle žalobce s přihlédnutím k závěrům uvedeným v odstavci 19 tohoto rozsudku bylo ukončeno přestupkové jednání, neboť došlo k odpadnutí nesouladu evidence vlastnických práv k silničním vozidlům se stavem v oblasti soukromého práva. Dle žalobce v jeho případě došlo ke změně vlastníka vozidla na základě kupní smlouvy mezi ním a V. S., následné vrácení vozidla na základě skrytých vad zpět V. S., který poté prodal vozidlo P. M., jenž na sebe až 6. 4. 2024 převedl uvedené vozidlo. Žalobce vozidlo reklamoval dne 12. 6. 2017, když tímto dnem dle jeho názoru odpadl nesoulad s evidencí vozidel. 8. Z uvedeného je dle žalobce zřejmé, že nemohl spáchat tzv. trvající přestupek, který mu správní orgány kladou za vinu. Naopak by dle jeho názoru bylo nesmyslné, pokud by po 12. 6. 2017 na sebe převedl vozidlo, protože od 12. 6. 2017 nebyl vlastníkem uvedeného motorového vozidla. Tím by se dopustit trestného činu podvodu dle § 209 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, neboť by zamlčel, že není vlastníkem vozidla a uvedl by v omyl správní orgán a skutečného vlastníka. Také nemohl na sebe vozidlo převést, protože neměl ověřenou plnou moc a doklady od vozidla. 9. K žalovaného, že „[z] výpisu z registru vozidel k předmětnému vozidlu vyplývá, že k převodu vlastnického práva došlo až dne 6.5.2024, přičemž jako nový vlastník vozidla je zapsán D. M. a provozovatel vozidla je zapsán P. M. Dle registru vozidel je jako vlastník a provozovatel vozidla v období mezi 10.8.2009 a 6.5.2024 uveden V. S.“, žalobce uvedl, že je v souladu s uzavřenou kupní smlouvou mezi V. S. a P. M. a odpovídá výpovědi žalobce, který uvedl, že vozidlo V. S. reklamoval pro skryté vady a V. S. s reklamací souhlasil a sdělil mu, že vozidlo má předat P. M., který si od V. S. vozidlo zakoupí. Navíc je z článku IV. kupní smlouvy ze dne 12. 6. 2017 uzavřené mezi žalobcem a V. S. zřejmé, že ,,[p]rodávající se zavazuje provést odhlášení předmětného vozidla na kupujícího.“ Z této formulace kupní smlouvy je dle žalobce evidentní, že doklady i plnou moc měl V. S. a tím, že nepřepsal vozidlo na žalobce, uznal skryté vady a současně po této reklamaci skrytých vad prodal vozidlo P. M. III. Shrnutí vyjádření žalovaného a repliky žalobce 10. V rámci vyjádření k žalobě žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. V prvé řadě obecně konstatoval, že prvostupňové rozhodnutí tvoří s napadeným rozhodnutím jeden celek. Námitky žalobce žalovaný považuje za nedůvodné. Žalobce vesměs setrval na námitkách, které uplatnil v podaném odvolání. Tyto námitky žalovaný reflektoval v napadeném rozhodnutí, za kterým si i nadále stojí, a proto na něj v plném rozsahu odkazuje. 11. Dle žalovaného bylo prokázáno, že žalobce neprovedl úkony k tomu, aby v registru vozidel byl na základě úředního úkonu evidován skutečný stav vlastnického práva k vozidlu, a to ani při koupi, ani při následném prodeji vozidla. Ze spisové dokumentace vyplývá, že při šetření jiného protiprávního jednání bylo zjištěno, že dne 12. 6. 2017 prodal V. S. vozidlo žalobci, který měl vozidlo následně prodat P. M., avšak uvedené vozidlo nebylo ani v jednom případě převedeno na nového vlastníka v registru vozidel. 12. V této souvislosti žalovaný shrnul zjištěný skutkový stav, uvedl, že z úředního záznamu o podaném vysvětlení V. S. ze dne 8. 4. 2024 a ze svědecké výpovědi ze dne 5. 6. 2024 mimo jiné vyplynulo, že vozidlo prodal žalobci v roce 2017, kdy mu předal plnou moc k převodu vlastnického práva, přičemž měl za to, že žalobce vozidlo na sebe přepsal. Z úředního záznamu o podaném vysvětlení P. M. ze dne 2. 4. 2024 vyplynulo, že vozidlo měl koupit v roce 2020 od V. S. Po následné konfrontaci, resp. po získání výpovědi V. S., však uvedl, že vozidlo mu tedy měl prodat člověk od Z. H. asi před dvěma lety. Při své svědecké výpovědi dne 5. 6. 2024 uvedl, že vozidlo koupil dle kupní smlouvy v roce 2017 od žalobce, ale až v roce 2024 byla sepsána nová kupní smlouva rovnou s V. S. P. M. nevěděl, jak dlouho před koupí vozidla měl Z. H. vozidlo v držení. Žalobce v rámci odporu proti příkazu uvedl, že vozidlo prodal P. M. dne 12. 6. 2017. Ke svému vyjádření doložil kupní smlouvu k vozidlu, která měla být sepsána dne 12. 6. 2017 mezi žalobcem, jako prodávajícím a P. M., jako kupujícím. Z úředního záznamu o šetření přestupku sepsaného Policií ČR dne 28. 3. 2024 vyplynulo, že žalobce uvedl, že vozidlo zakoupil před 6 lety od V. S. pro P. M., kterému vozidlo přeprodal, jakého data nevěděl, neměl smlouvu o prodeji. Z výpisu z registru vozidel vyplývá, že k převodu vlastnického práva došlo až dne 6. 5. 2024, přičemž jako nový vlastník vozidla