6 As 39/2009 — Nejvyšší správní soud

65 A 3/2024- 41 - text  10 65 A 3/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: J. K., nar. bytem zast. Mgr. Jakubem Kutílkem, advokátem se sídlem Tylova 837, Pelhřimov proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2024, čj. KUJI 80438/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím ze dne 3. 9. 2024, čj. KUJI 80438/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Pelhřimov ze dne 23. 7. 2024, zn. MPe/OVV/961/2024-11 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla podle § 100 odst. 6 správního řádu zamítnuta žalobcova žádost o obnovu řízení vedeného u Městského úřadu Pelhřimov pod sp. zn. MPe/OVV/707/2023, v rámci něhož bylo pravomocně ke dni 18. 5. 2023 rozhodnuto o odnětí řidičského oprávnění skupin AM, B1 a B žalobci na dobu neurčitou z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel. II. Shrnutí žaloby 2. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu, v níž se domáhá zrušení jak napadeného, tak i prvostupňového rozhodnutí, neboť je považuje za nezákonná. 3. Žalobce uvádí, že řízení, o jehož obnovu žádal, tj. řízení o odnětí řidičského oprávnění, bylo zahájeno na podnět Nemocnice Pelhřimov, v němž bylo sděleno, že žalobce není zdravotně způsobilý k řízení motorových vozidel. Rozhodnutím ze dne 27. 4. 2023, čj. MPe/OVV/707/2023-4, byla žalobci odňata řidičská oprávnění; toto rozhodnutí považuje žalobce za nezákonné. V důsledku právních účinků tohoto rozhodnutí ve spojení s oběma rozhodnutími o nepovolení obnovy řízení ve věci odnětí řidičského oprávnění bylo dle názoru žalobce zasaženo do jeho práv (právo řídit motorové vozidlo, vlastnické právo, právo na rovné zacházení, právo na spravedlivý správní proces, právo na řádné odůvodnění rozhodnutí, právo na právní jistotu, právo na osobní svobodu, právo na řádné a úplné objasnění skutkového stavu a právo na nestranné a objektivní posouzení důkazů). Zásah do práv se mj. projevil tím, že žalobce byl ze strany pojišťovny Vienna Insurance Group vyzván prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 27. 5. 2024 k zaplacení částky ve výši 380 355 Kč a ve výši 8 146 Kč [podle § 10 odst. 1 písm. g) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů]. Zásahem do práv je i to, že bylo proti žalobci zahájeno přestupkové řízení, ve kterém je mu kladeno za vinu spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). 4. První žalobní bod se týká doručování v řízení o odnětí řidičského oprávnění. Žalobce zpochybňuje sdělení České pošty, s. p. (dále jen „Česká pošta“) o doručení vymezených písemností. Dle žalobce tímto sdělením není prokázána skutečnost, že písemnosti byly doručeny žalobci a ani že byly doručeny někomu jinému. Ze sdělení lze mít za prokázané pouze to, že v elektronické evidenci České pošty jsou tyto písemnosti evidovány jako doručené. Dle žalobce by k prokázání doručení písemností musela Česká pošta doložit číslo občanského průkazu osoby přebírající písemnost a doložit podpis přebírající osoby. Žalovaný nevysvětlil, z jakého důvodu považuje sdělení České pošty za dostačující, tudíž nedostatečně odůvodnil napadené rozhodnutí. Žalobce uvádí, že pokud žalovaný neobjasnil způsob zapisování údajů do elektronické evidence České pošty, tak nelze mít za to, že jsou evidovány pouze ověřené (pravdivé) údaje. 5. Žalobce má dále za to, že relevantně zpochybnil pravost doručenek jako soukromých listin (popřel svůj podpis na nich), a tudíž bylo na správním orgánu, aby pravost doručenek a podpisů na nich prokázal. Dle žalovaného to bylo na žalobci. S tím žalobce nesouhlasí a odkazuje na judikaturu civilních soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2670/98, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 17 Co 64/2010). 6. Žalobce tvrdí, že nebyl povinen prokazovat, že písemnost převzala jiná osoba; ostatně nic takového ani netvrdil. Žalobce tvrdí, že měl být na doručence řádně označen datem narození (tiskopisem a nikoliv ručně dopsaným údajem), aby nebyly pochybnosti o specifikaci adresáta. Žalobcův otec má podobný podpis, z čehož plyne, že podpis na doručence mohl být jeho. Žalobce zpochybnil pravost svého podpisu na doručence a navrhl důkaz znaleckým posudkem v oboru písmoznalectví. Správní orgán prvního stupně však takový důkaz neprovedl, a proto zůstala pravost podpisů na doručenkách neprokázána. Správní orgány neprokázaly řádné doručení do vlastních rukou žalobce ve smyslu § 19 odst. 5 správního řádu. 7. Žalobce navrhuje, aby krajský soud přizval do řízení znalce z oboru písmoznalectví a uložil mu vypracování příslušného znaleckého posudku ve věci pravosti žalobcova podpisu na doručenkách. 8. Další žalobní bod se týká počátku běhu subjektivní lhůty pro podání žádosti o obnovu řízení. Správní orgány spojovaly počátek běhu této lhůty s úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 11. 2. 2024. Podle žalobce z tohoto úředního záznamu vyplývá pouze to, že se toho dne dozvěděl o tom, že bylo vydáno rozhodnutí o odejmutí jeho řidičského oprávnění. Tuto skutečnost však podle žalobce nelze považovat ve smyslu § 100 odst. 2 správního řádu za okamžik dozvědění se o důvodu obnovy řízení. Podle žalobce pro započetí běhu subjektivní lhůty nebyla rozhodná jeho samotná vědomost o rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění, nýbrž až seznámení se s obsahem tohoto rozhodnutí a s podklady, na základě kterých bylo vydáno. Žalobce v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2013, čj. 2 As 7/2012-35. 9. O důvodu obnovy řízení se žalobce dozvěděl až nahlédnutím do spisu vedeného ve věci odnětí řidičského oprávnění, a to dne 16. 5. 2024. Z odůvodnění rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění se žalobce dozvěděl, že důvodem tohoto rozhodnutí bylo nedoložení originálu posudku o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel. Až tato skutečnost byla pro žalobce důvodem pro podání žádosti o obnovu řízení o odnětí řidičského oprávnění a určila počátek běhu subjektivní lhůty pro podání této žádosti. 10. Žalobce podotýká, že z úředního záznamu ze dne 11. 2. 2024 nevyplývá, že by byl žalobce seznámen s obsahem rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění a ani to, že by se dozvěděl, že k odnětí došlo ze zdravotních důvodů, jak tvrdí žalovaný v napadeném rozhodnutí. Zmínka o zdravotních důvodech v úředním záznamu sice je, nicméně v souvislosti s odnětím řidičského oprávnění v roce 2019, nikoliv v roce 2023. 11. Třetí žalobní bod se týká lékařského posudku MediClinic a. s. ze dne 4. 1. 2023 (dále jen „lékařský posudek z ledna 2023“), dle něhož je žalobce zdravotně způsobilý k řízení motorových vozidel. Tento posudek dle žalobce platí do 3. 1. 2025. Žalovaný dovodil, že tento posudek není žalobci ku prospěchu. S tím žalobce nesouhlasí, neboť jde o důkaz, který je žalobci ku prospěchu. Časový odstup mezi vydáním lékařského posudku a zahájením řízení o odnětí řidičského oprávnění není dle žalobce relevantní skutečností ve smyslu § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2011, čj. 8 As 18/2010-113, z nějž lze pro nyní projednávaný případ dovodit, že správnímu orgánu prvního stupně nebyla existence posudku v době rozhodování známa. Pokud by mu totiž známa byla, vzal by tento posudek v úvahu. 12. Žalobce uvádí, že pokud má být v řízení uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjišťovat všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena (vyšetřovací povinnost dle § 50 odst. 3 správního řádu). Nebyl-li tedy posudek, o jehož existenci údajně správní orgán prvního stupně věděl z úřední činnosti (jak tvrdí žalovaný), vzat jako podklad rozhodnutí o odnětí řidičského oprávnění, došlo k porušení zásady materiální pravdy a k porušení zásady nestranného a objektivního přístupu. Žalobce odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2013, čj. 7 A 37/2010-39, a na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2019, čj. 1 Azs 367/2018-34, a ze dne 19. 2. 2009, čj. 3 Ads 133/2008-70. Žalobce uzavírá, že dle něj je z hlediska splnění podmínek pro obnovu řízení rozhodující to, že lékařský posud