9 As 280/2019 — Nejvyšší správní soud

64 A 2/2025- 26 - text  10 64 A 2/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobce: L. Ch., IČO X sídlem náměstí Míru, zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou sídlem Husovo nám. 139, 584 01 Ledeč nad Sázavou proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2025, č. j. KUJCK 1918/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Dačice, odbor dopravy, rozhodnutím ze dne 11. 11. 2024, č. j. DACI/30279/24/ODO („prvostupňové rozhodnutí“), uznal žalobce jakožto podnikající fyzickou osobu vinným z přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil tím, že jako provozovatel vozidla v rozporu s ustanovením § 10 odst. 3 téhož zákona nezajistil, aby při užití vozidla na pozemních komunikacích byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem, neboť dne 17. 10. 2023 v 14:58:29 hodin na pozemní komunikaci II. třídy č. 406 v zastavěné části obce Dačice, m. č. Velký Pěčín, v místě u domu čp. 7, ve směru jízdy na obec Telč, blíže neustanovený řidič řídil vozidlo tov. zn. Subaru, RZ: X, kdy automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích byla tomuto vozidlu naměřena okamžitá rychlost ve výši nejméně 64 km/h, při zvážení možné odchylky měřícího zařízení ve výši +/- 3 km/h, při rychlostech do 100 km/h, byla naměřena rychlost jízdy 61 km/h, nejvyšší dovolená rychlost v obci byla tedy překročena nejméně o 11 km/h, když v daném úseku je obecnou úpravou provozu na pozemních komunikacích stanovena nejvyšší dovolená rychlost jízdy 50 km/h, čímž porušil ustanovení § 18 odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích a toto jednání nezjištěného řidiče vykazuje znaky přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích. 2. Za uvedený přestupek byla žalobci podle § 125f odst. 4 ve spojení s § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši 1 700 Kč. Dle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich („zákon o odpovědnosti za přestupky“) byla žalobci současně uložena povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. 3. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne ze dne 7. 1. 2025, č. j. KUJCK 1918/2025 („napadené rozhodnutí“) podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí žaloby 4. Proti napadenému rozhodnutí žalobce brojí správní žalobou podanou dne 7. 3. 2025 u Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterou se domáhá, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 5. V prvé řadě namítl, že nelze dovozovat jeho odpovědnost za přestupek, neboť porušení pravidel silničního provozu nebylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy ve smyslu § 125f odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu. 6. Z rozsudku NSS ze dne 31. 5. 2018, č. j. 9 As 213/2017-37, dovozuje, že podmínkou pro to, aby mohl být za přestupek řidiče shledán odpovědným provozovatel vozidla, je nemožnost zjistit identitu řidiče vozidla. Ta ovšem dle jeho názoru zjistitelná byla. Na místě se nacházel strážník obecní police ve svém služebním voze, kterému nic nebránilo, aby řidiče zastavil. Pokud by se mu to nepodařilo, mohl jej následovat ve svém služebním voze a zastavit jej pomocí pokynu STOP. 7. V této souvislosti uvedl, že je vhodnější postihnout samotného řidiče vozidla, neboť ten na rozdíl od jeho provozovatele jedná zaviněně. Stačilo přitom, aby strážník obecní policie neseděl v autě, ale konal svoji práci a zastavoval vozidla, jejichž řidiči překročí nejvyšší dovolenou rychlost. Pokud správní orgán nezjistil totožnost přestupce, pak to bylo jen proto, že strážník obecní policie nekonal svou práci a přestupkům nečinně přihlížel. Je přitom dle jeho názoru otázkou, zda se strážník obecní policie tímto jednáním nedopustil trestného činu, neboť obecní policie má za povinnost konat, je-li dáno podezření, že byl spáchán přestupek. K tomu odkázal na § 7 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb. o obecní policii („zákon o obecní policii“), a § 329 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník („trestní zákoník“). 8. Dodal, že strážník obecní policie byl primárně motivován finanční efektivitou svého počínání, kdy nezastavoval vozidla proto, že finanční výtěžek ze zaplacených určených částek provozovateli vozidel je vyšší než výtěžek z projednávaných přestupků řidiče. Domnívá se, že nečinnost strážníka byla primárně dána snahou opatřit jinému, tedy obci, finanční prospěch. Je přesvědčen, že strážník nesplnil povinnost provést příslušný úkon, bylo-li dáno podezření, že byl spáchán přestupek. Důkaz byl tedy dle jeho názoru opatřen nelegálně při nezákonné činnosti strážníka, který namísto zastavení vozidla a ztotožnění pachatele přestupku jednání nečinně přihlížel a nedělal nic. 9. Ze závěrů uvedených v rozsudku ze dne 30. 11. 2018, č. j. 5 As 182/2016-30, dále dovozuje, že NSS zdůrazňuje premisu nemožnosti zastavit vozidlo a identifikovat jeho řidiče jako podmínku pro to, aby bylo možné považovat rychloměr za automatizovaný prostředek užívaný bez lidské obsluhy. Tato premisa dle jeho názoru v projednávaném případě naplněna nebyla, protože poblíž rychloměru se nacházel strážník, kterému vozidla přijíždějící ve směru příjezdu nic nebránilo zastavovat. V případě měření ručními, laserovými rychloměry, ve směru příjezdu, jsou vozidla zpravidla zastavována právě v místě, kde je rychloměr umístěn. Namítl též to, že v posuzované věci se strážník nacházel v bezprostřední blízkosti rychloměru, bylo tedy na něm, kdy a na které vozidlo rychloměr namíří, stejně tak bylo na něm, které fotky vymaže a které následně předá svému kolegovi ke zpracování. 10. Vedle toho žalobce shledává nezákonnost provedeného měření rychlosti v tom, že veřejnost nebyla ve smyslu § 24b odst. 2 zákona o obecní policii informována o zřízení automatického prostředku k pořizování záznamů. 11. Ze znění § 24b odst. 2 zákona o obecní policii a § 125f odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu je dle jeho názoru zřejmá snaha zákonodárce k jejich vzájemné provázanosti. Domnívá se, že obecní policie může zřizovat automatizované systémy za účelem zjišťování překročení nejvyšší dovolené rychlosti, a tyto přestupky následně projednávat s provozovatelem vozidla, pouze za předpokladu, že obecní policie zveřejní informaci o provádění takového měření. 12. V tomto ohledu neakceptuje argumentaci žalovaného, dle které se nejednalo o stálý automatický systém, a proto obecní policie povinnost uveřejnit informaci o něm neměla. Stálost rychloměru je dle jeho názoru relativní otázkou, neboť žádný rychloměr není u cesty umístěn věčně. Pokud byl použitý rychloměr u cesty umístěn stále, po celou dobu měření, aniž by byl průběžně relokován, bylo jeho umístění relativně stálé, přičemž podstatné je, že se v průběhu měření nepřesouval. Používání mobilních radarů k automatizovanému měření, přestože k tomuto měření nejsou určeny, se žalobci jeví jako obcházení § 24 odst. 2 zákona o obecní policii, a tedy zneužívání práva obecní policií. Pokud by totiž obecní policie provozovala řádný prostředek určený k automatizovanému měření, povinnost zveřejnit informaci o jeho umístění by měla. Proto musí tato povinnost dopadat i na jiné, srovnatelné technické řešení. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 13. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 14. Uvedl, že měření rychlosti bylo Městskou policií Dačice provedeno automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy. Skutečnost, že se v blízkosti použitého měřiče rychlosti nacházel strážník městské policie, neměla žádný vliv na způsob měření, které bylo prováděno automaticky bez zásahu lidské obsluhy. Použitý měřič rychlosti nezobrazoval změřená vozidla, nýbrž tyto pouze zapisoval na záznamové médium a až po zobrazení výsledků měření byla identifikována změřená vozidla. Strážník městské policie provedl pouze nastavení zařízení a následně nad ním prováděl dohled, aby nebylo zcizeno či poškozeno. Strážník však s ohledem na měření v automatickém módu nemohl v reálném čase sledovat měření vozidel. Nemohl tedy ani v reálném čase zjistit, zda došlo k porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích, a tudíž zda byl spáchán přestupek jednotlivými řidiči vozidel. Uvedený postup jednoznačně vyplynul z výslechů strážníků Městské police Dačice. 15. Ze stran