Z rozhodnutí: I. Výrok I. písm. B), C) a D) rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2025, č. j. KUJCK 8144/2025, a výrok II. rozhodnutí Městského úřadu Tábor ze dne 19. 11. 2024, č. j. P 1121/2024-Kre, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.…
54 A 4/2025- 26 - text
7 54 A 4/2025
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci
žalobce: D. D.
zastoupený advokátem Mgr. Františkem Švadlenou
sídlem Palackého 356/7, 390 01 Tábor
proti
žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje
sídlem U Zimního stadionu 1952/2
370 76 České Budějovice
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2025 č. j. KUJCK 8144/2025,
takto:
I. Výrok I. písm. B), C) a D) rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2025, č. j. KUJCK 8144/2025, a výrok II. rozhodnutí Městského úřadu Tábor ze dne 19. 11. 2024, č. j. P 1121/2024-Kre, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 16 900 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobce dne 13. 7. 2024 v době kolem 21:00 hodin v obci Radenín řídil osobní vozidlo značky Toyota Highlander, nezvládl řízení, neodhadl boční vzdálenost od stojícího vozidla Škoda Felicia 5091, které parkovalo po pravé straně komunikace na travnatém pásu a toto vozidlo poškodil. Po nehodě žalobce neprodleně nezastavil vozidlo a pokračoval v jízdě. Dopravní nehodu neoznámil Policii ČR. Ve 23:33 žalobce oznámil nehodu na linku 158 a poté přivolaným policistům odmítl provedení orientační dechové zkoušky na alkohol, stejně tak odmítl lékařské vyšetření, a to s odůvodněním, že po příjezdu domů požil alkohol.
2. Prvostupňovým správním rozhodnutím Městského úřadu Tábor, ze dne 19. 11. 2024 č. j. p 1121/2024-Kre, byl žalobce uznán vinným z několika přestupků. Výrokem I. byl uznán vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. i bod 1, 2, 4 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), když porušil svou povinnost plynoucí ze zákona a rovněž nehlásil dopravní nehodu policistovi, nedovoleně opustil místo dopravní nehody a neprodleně nezastavil vozidlo. Proti tomuto výroku žalobce dále nebrojil.
3. Výrokem II. byl žalobce uznán vinným z přestupku dle § 125c odst. 5 písm. a) téhož zákona, když v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) se odmítl podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyl ovlivněn alkoholem. Dále byla tímto výrokem žalobci uložena pokuta ve výši 30 000 Kč, trest zákazu činnosti – řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 18 měsíců, povinnost nahradit paušální náhradu nákladů řízení.
4. Žalobce výrok II. prvostupňového správního rozhodnutí napadl odvoláním, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím tak, že žalovaný výrokem I. postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) opravil identifikační údaje žalobce, textově upravil znění popisu skutku a snížil uloženou pokutu na 27 000 Kč. Ve zbytku výrokem II. žalovaný prvostupňové správní rozhodnutí postupem dle § 90 odst. 5 téhož zákona potvrdil.
5. Žalobce dopravní nehodu oznámil na Policii ČR, došlo k jeho identifikaci a hlídka se dostavila k jeho domu. I přes časový odstup od nehody vycházel žalovaný ze skutečnosti, že žalobce byl k orientačnímu a následnému lékařskému vyšetření vyzván v jeho domě po právu. Žalobce se výzvě podrobit odmítl s tvrzením, že po příjezdu domů z nehody konzumoval alkohol – vysokoprocentní tatranský čaj. Časovou prodlevu vzniklou mezi dopravní nehodou a výzvou k podrobení se vyšetření přičítá žalovaný žalobci, přičemž vychází z toho, že Policie ČR jednala bezprostředně poté, co tak měla možnost učinit.
6. Podanou žalobou se žalobce domáhá zrušení výroku II. napadeného rozhodnutí.
Stručný obsah žaloby
7. Žalobce rozporuje závěry žalovaného ohledně odmítnutí vyšetření na přítomnost alkoholu a odůvodnění výzvy vzhledem k časovému odstupu od řízení vozidla. V závěru žaloby setrvává na přesvědčení, že se přestupku dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu nedopustil. Z tohoto důvodu považuje trest zákazu činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců za nezákonný.
8. Žalobce poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2016,
č. j. 9As 62/2016-34, v jehož kontextu se dovolává toho, že „[a]by bylo možno uložit sankci za tento přestupek, musí jít o výzvu k vyšetření, o němž se lze rozumně domnívat, že bude mít vypovídací hodnotu k době řízení či jízdy na zvířeti (či k době nehody, která spadá pod dobu řízení). Není-li toto splněno, pokutu uložit nelze.“ Nesouhlasí s tvrzením žalovaného, který uvádí, že se s takovými závěry nelze v uvedeném případě ztotožnit.
9. Žalobce nesouhlasí s žalovaným, že je možné vycházet z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2018, č. j. 3 As 7/2017-32, dle něhož „[p]okud se taková osoba vyšetření podrobí, teprve poté je na místě argumentace a obhajoba vyzývané osoby o množství, čase a jiných okolnostech konzumace návykových látek a jejich vlivu na činnost osoby. […] Stěžovatel se však v projednávané věci omezil na prosté odmítnutí součinnosti s policií, tím toto ověřování zmařil – to včetně prostoru pro svou případnou obhajobu.“ Žalobce nemá právní ani lékařské vzdělání a jako laik o možnosti následné obhajoby neuvažoval. Věděl jen, pokud by se po požití Tatranského čaje s obsahem alkoholu 52 % podrobil vyšetření, jednoznačně mu to přitíží. Namítá, že závěry výše uvedeného rozsudku nejsou aplikovatelné na hodnocený případ, jelikož doma stěžovatel konzumoval dva decilitry vína zředěného vodou.
10. Žalobce dále namítá, že v době, kdy po nehodě odjel domů u sebe svůj telefon neměl, tudíž nahlásit nehodu nemohl. K těmto skutečnostem však správní orgán vůbec nepřihlédl.
11. Žalobce se dále v souladu s ustanovením § 65 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „soudní řád správní“) žalobou domáhá upuštění od trestu nebo jeho snížení v mezích zákonem dovolených; navrhuje, aby soud upustil od uložení správního trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu nebo snížil trest zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu pod dolní hranici podle § 125e odst. 4 zákona o silničním provozu. Uložený trest je pro něj nepřiměřeně přísný, zasahuje do jeho osobního i pracovního života, ve kterém obstarává péči rodiny a do toho ještě jako ředitel společnosti X často jezdí na služební cesty v rámci České republiky i do zahraničí. Žalobce správní trest ve výši 27 000 Kč uhradil a rovněž nahradil způsobenou škodu na obou vozidlech. Žalobce celé situace lituje a bere jí jako ponaučení. Omlouvá se, že nehodu neřešil ihned na místě a že doma následně požil alkohol.
II. Vyjádření žalovaného k žalobě
12. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 9. 4. 2025 navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl.
13. Žalovaný žalobcovy námitky (neopodstatněnost výzvy k vyšetření, vyšetření nebylo odpovídající, příliš velký časový odstup) hodnotí jako nedůvodné. Setrvává přitom na svém odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uplatněné námitky byly již v napadeném rozhodnutí vypořádány.
14. Důvody pro moderaci trestu žalovaný neshledává.
III. Posouzení věci krajským soudem
15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších zákonů, dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud rozhodl bez jednání (§ 51 s. ř. s.).
16. Žaloba je důvodná.
17. Dle § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu platí, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích se v rozporu s § 5 odst. 1 písm. f) nebo g) odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti nebyla ovlivněna alkoholem nebo jinou návykovou látkou.
18. Dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu platí, že řidič je kromě povinností uvedených v § 4 dále povinen podrobit se na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem.
19. Skutková podstata přestupku ve smyslu uvedených ustanovení závisí na kumulativním naplnění následujících 3 podmínek: 1) přestupek je spáchán v provozu na pozemních komunikacích, 2) řidič (přestupce) je kvalifikovaně vyzván k podrobení se vyšetření, zda při řízení vozidla nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, 3) tomuto vyšetření se řidič odmítne podrobit (k tomu viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2016, č. j. 22 A 36/2015-59).
20. Žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2016,
č. j. 9 As 62/2016-34, žalovaný na rozsudek téhož soudu ze dne 22. 3. 2018, č. j. 3 As 7/2017-28. Východiska a závěry obou těchto rozsudků však nejsou protichůdné, ale plně spolu korespondují. Druhý z uvedených rozsudků v bodech 30 a násl. popisuje dosavadní závěry judikatury a východiska toho,