Z rozhodnutí: Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci…
63 A 2/2025- 103 - text
16 63 A 2/2025
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci
žalobce: D. Y., narozený dne
bytem
státní příslušnost:
zastoupený advokátkou Mgr. Ulyanou Šauerovou
se sídlem Moravská 854/2, 312 00 Plzeň
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7
o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti žalobce o dočasnou ochranu ze dne 5. 2. 2025, č. j. OAM-8538/DO-2025, jako nepřijatelné,
takto:
I. Zásah žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobce o dočasnou ochranu ze dne 5. 2. 2025, č. j. OAM-8538/DO-2025, jako nepřijatelné, byl nezákonný.
II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování žalobcových práv a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o dočasnou ochranu.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 23 040 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně.
IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a obsah žaloby
1. Žalobce, občan Ukrajiny, vycestoval v době po vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině dne
25. 5. 2024 do Schengenského prostoru. Dne 5. 2. 2025 žalobce podal na Krajském asistenčním centru pomoci Ukrajině žádost o dočasnou ochranu na území České republiky. Podaná žádost však byla žalovaným jako nepřijatelná z důvodu dle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace („zákon č. 65/2022 Sb.“) žalobci vrácena, neboť mu dočasná ochrana byla udělena již na území jiného státu – Rumunska.
2. Žalobou podanou dne 12. 2. 2025 u Krajského soudu v Českých Budějovicích („krajský soud“) se žalobce domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřuje ve vrácení jeho žádosti o dočasnou ochranu ze dne 5. 2. 2025, č. j. OAM-8538/DO-2025, jako nepřijatelné.
3. Žalobce uvedl, že si je vědom znění § 5 odst. 2 zákona č. 65/2022 Sb., dle kterého je soudní přezkum je vyloučen. Dle žalobce je však namístě dané ustanovení neaplikovat pro rozpor s právem Evropské unie („unijní právo“) posuzovanou věc soudnímu přezkumu podrobit. V této souvislosti žalobce odkázal na judikaturu krajských soudů a Městského soudu v Praze, kde soudy uvedené ustanovení pro rozpor s unijním právem neaplikují.
4. Pokud jde o samotné posouzení žádosti o dočasnou ochranu, dle formuláře žádosti byla podaná žádost posouzena jako nepřijatelná z důvodu dle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., tj. proto, že byla podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie. Toto ustanovení zákona ovšem dle žalobce neodpovídá znění Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. 7. 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími („Směrnice“) a Prováděcímu rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. 3. 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana („Prováděcí rozhodnutí“). Žalobce uvedl, že Směrnice nezná jako důvod pro vyloučení přístupu cizince k dočasné ochraně „udělení dočasné ochrany v jiném členském státě“. Naopak z hlediska důvodů neposkytnutí dočasné ochrany zakotvuje Směrnice taxativní důvody, kvůli kterým nemůže být dočasná ochrana udělena. Koncept nepřijatelnosti tak dle žalobce neodpovídá znění Směrnice a je s ní naopak v rozporu.
5. Žalobce shrnul, že splňuje veškeré obecné podmínky pro udělení dočasné ochrany. Uvedl, že je občanem Ukrajiny, který ke dni 24. 2. 2022 pobýval na území Ukrajiny a následně po tomto datu, dne 25. 5. 2024, z tohoto území vycestoval. K prokázání těchto tvrzení žalobce k žalobě přiložil výpis ze svého bankovního účtu a doklad o udělené dočasné ochraně na území Rumunska.
6. Oprávněnost sekundárního pohybu cizinců, kterým již byla dočasná ochrana v některém členském státě udělena, spatřuje žalobce ve čl. 11 Směrnice, resp. ve skutečnosti, že členské státy použití tohoto článku vyloučily. Jelikož se Česká republika nedohodla s jiným státem na jakékoliv úpravě vyloučení čl. 11 Směrnice, znamená to dle žalobce, že je sekundární pohyb povolen a nemůže být vyloučen pouze na základě rozhodnutí jednoho členského státu v národní právní úpravě. V této souvislosti žalobce citoval část dokumentu zveřejněného na webových stránkách Evropské komise, nazvaného „Frequently asked questions received on the interpretation of the Temporary Protection Directive and Council Implementing Decision 2022/382“, ze kterého oprávněnost sekundárního pohybu dle žalobce rovněž plyne. Ze závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 25. 3. 2021, ve věci
C-501/18, pak dle žalobce plyne povinnost vnitrostátních soudů brát na doporučení obdobného charakteru zřetel.
7. Žalobce odkázal na judikaturu českých soudů, které shledaly rozpor § 5 odst. 1 písm. c), případně písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. se Směrnicí. Uvedená vnitrostátní úprava dle závěrů těchto soudů stanovila vůči vysídleným osobám podmínky méně příznivé, což bylo v daných soudních rozhodnutích s ohledem na smysl Směrnice označeno za nepřípustné, resp. za důvod, pro který byla vyslovena nezákonnost zásahu správního orgánu. Žalobce zmínil i právní větu rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 6. 2023, č. j. 18 Az 14/2023-20, dle které „[č]lenský stát nemůže odmítnout přijmout žádost o dočasnou ochranu jen proto, že žadatel již dříve registroval svou žádost o dočasnou ochranu v jiném členském státě.“ S ohledem na tyto závěry soudů žalobce namítl rozpor § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. s čl. 28 Směrnice. Z uvedeného rozporu vnitrostátní a unijní právní úpravy pak dle žalobce plyne, že zásah spočívající ve vrácení jeho žádosti o dočasnou ochranu z důvodu nepřijatelnosti je zásahem nezákonným, a má proto nárok na udělení dočasné ochrany v České republice, ačkoliv mu již byla udělena dočasná ochrana v Rumunsku.
8. Žalobce dále požádal, aby krajský soud toto řízení nepřerušoval do vydání rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-753/23, kterým má být rozhodnuto o předběžných otázkách předložených Nejvyšším správním soudem právě stran souladu vnitrostátní a unijní právní úpravy v oblasti dočasné ochrany.
9. Závěrem žalobce navrhl vydání předběžného opatření, kterým by krajský soud nařídil žalovanému a Policii České republiky povinnost legálně strpět pobyt žalobce na území České republiky po dobu soudního řízení před krajským soudem.
II. Shrnutí vyjádření žalovaného a repliky žalobce
10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby krajský soud řízení přerušil do vydání rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-753/23. Pokud tak neučiní, navrhl žalovaný žalobu jako nedůvodnou zamítnout.
11. Úvodem k vrácení žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné žalovaný uvedl, že postupoval zcela v souladu se zákonem. Žalobce figuruje v Platformě pro výměnu informací o držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy (Temporary Protection Platform) jako držitel dočasné ochrany v Rumunsku. Z formulace § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. dle žalovaného jednoznačně plyne, že k naplnění důvodu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu postačí, pokud cizinec v jiném členském státě dočasnou ochranu získal. Žádná další podmínka již není třeba. Žalobce do žádosti neuvedl, že by na území byl přítomen některý z jeho rodinných příslušníků, který by byl již držitelem dočasné ochrany. Žalovaný tedy nemohl uvažovat ani o udělení dočasné ochrany z důvodu sloučení rodiny podle § 51 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců („zákon o dočasné ochraně“), ani o udělení dočasné ochrany z důvodů zřetele zvlášť hodných dle § 52 téhož zákona. Nezbylo proto než žádost žalobce o dočasnou ochranu vyhodnotit jako nepřijatelnou.
12. V další části vyjádření žalovaný odůvodnil svůj návrh na přerušení řízení. Žalovaný uvedl, že žalobcem namítaný rozpor ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. se Směrnicí dovozuje ve svých rozhodnutích valná většina krajských soudů. Dle žalovaného je však nutné připomenout, že je správním orgánem a jako takový má povinnost postupovat v souladu se zákonem. Zákon č. 65/2022 Sb. je stále platným a účinným zákonem, žalovaný je tak povinen jeho ustanovení aplikovat a vyhodnocovat žádosti o udělení dočasné ochrany, které jsou podány držiteli dočasné ochrany v jiném členském státě, jako nepřijatelné.
13. Žalovaný uvedl, že tuto povinnost by neměl pouze tehdy, jestliže by zákonné ustanovení bylo zjevně v rozporu s mezinárodní smlouvou, která je součástí českého právního řádu, nebo s mez