6 Azs 127/2021 – Nejvyšší správní soud

60 A 6/2024- 53 - text  9 60 A 6/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: W. Q., narozen dne státní příslušnost pobytem zastoupen advokátem Mgr. Petrem Václavkem se sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 17. 4. 2024, čj. MV-46087-4/SO-2024, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 17. 4. 2024, čj. MV-46087-4/SO-2024, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 24 513,54 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce podal dne 19. 9. 2023 u Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“) žádost o prodloužení doby platnosti zaměstnanecké karty podle § 44a odst. 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Zaměstnanecká karta byla vydána k zaměstnavateli WK IMPORT, s. r. o. (dále jen „zaměstnavatel“), na pracovní pozici pomocného kuchaře. Žalobce však k žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty předložil pracovní smlouvu ze dne 4. 11. 2019 na pozici kuchař. 2. Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 16. 1. 2024, čj. OAM-66239-17/ZM-2023, žalobcovu žádost zamítl pro nesplnění podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žalobce neučinil oznámení o změně pracovní pozice dle § 42g odst. 7 téhož zákona, a žalobce tak pracoval na pozici kuchaře nelegálně. Žalobce neplnil účel povoleného pobytu, neboť pracoval na jiné pozici, než na kterou se vztahovala zaměstnanecká karta. 3. Žalovaná žalobou napadeným rozhodnutím žalobcovo odvolání zamítla a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila. II. Shrnutí žaloby 4. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 22. 5. 2024 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. 5. Žalobce shrnul průběh řízení s tím, že dne 19. 9. 2023 požádal o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty na pozici pomocný kuchař. 6. Žalobce namítl, že správní spis neobsahuje dostatek podkladů pro závěr, že vykonával zaměstnání na jiné pozici, než na kterou mu byla vydána a prodloužena zaměstnanecká karta, tedy v rozporu s § 42g odst. 1 a 2 zákona o pobytu cizinců. Považuje proto za nesprávné, že správní orgány aplikovaly § 44a odst. 11 ve spojení s § 42g odst. 4 téhož zákona. 7. Ve spise se nachází jedna pracovní smlouva na pozici pomocný kuchař a dvě na pozici kuchař. Správní orgán prvního stupně v minulosti žádost o prodloužení zaměstnanecké karty schválil i přes doložení smlouvy na pozici kuchař, což podle žalobce vyvolává pochybnosti, zda šlo o změnu zaměstnání, nebo administrativní chybu. 8. V době podání vyjádření nebylo referenční číslo volného místa pro pomocného kuchaře (X) aktivní, a proto žalobce z procesní opatrnosti doložil číslo vztahující se k pozici kuchař (X), které bylo zveřejněno již od roku 2022 a prošlo testem trhu práce. 9. Žalobce zdůrazňuje, že činnosti pomocného kuchaře a kuchaře jsou dle klasifikace CZ-ISCO obdobné a spadají pod stejnou kategorii (5120). Rozdíl v označení pracovní pozice proto nemůže být důvodem pro zamítnutí žádosti, zvláště pokud správní orgány neověřily skutečný výkon práce na místě nebo u zaměstnavatele. Právní předpisy České republiky navíc nestanovují povinnost správních orgánu řídit se uvedenou klasifikací ve správních řízeních. 10. Žalobce namítá, že správní orgány při výkladu a aplikaci zákona o pobytu cizinců, porušily základní zásady činnosti správních orgánů podle § 177 odst. 1 správního řádu, neboť se uchýlily k přepjatě formalistickému výkladu bez zohlednění smyslu a účelu právní normy a bez respektu k ochraně základních práv. Odkazuje přitom na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2023, čj. 4 Azs 124/2023-34, č. 4529/2023 Sb. NSS, a ze dne 25. 10. 2023, čj. 6 Azs 139/2023-36, jakož i na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 10. 2022, čj. 51 A 8/2022-62 (potvrzený rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 3. 2023, čj. 2 Azs 267/2022-30). 11. Žalobce tvrdí, že správní orgány neprovedly dostatečné skutkové zjištění, zejména ohledně faktické náplně jeho práce, a nezohlednily, že pozice pomocný kuchař a kuchař jsou si svou náplní práce obsahově velmi blízké. Odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2023, čj. 3 A 38/2021-69, a ze dne 29. 7. 2022, čj. 9 A 39/2021-57, podle nichž klasifikace CZ-ISCO není závazná pro rozhodování správních orgánů a slouží primárně ke statistickým účelům. 12. Dále žalobce poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2020, čj. 1 Azs 7/2020-43, který zdůrazňuje, že správní orgány mají umožnit změnu obsahu žádosti, pokud dojde ke změně okolností nezaviněnou žadatelem. V daném případě žalobce doložil pracovní smlouvu s odlišným označením druhu práce (kuchař), avšak s totožnou náplní práce, a správní orgány měly tuto skutečnost zohlednit. 13. Žalobce rovněž namítá, že k nesrovnalostem přispěla i nefunkčnost systému EVPM a rozporuplnost správního spisu. Uvádí, že pracovní smlouva na pozici kuchař byla doložena již v roce 2019 a správní orgány tehdy žádosti vyhověly, čímž podle něj založily legitimní očekávání ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu. V závěru žalobce konstatuje, že rozhodnutí správních orgánů byla činěna v rozporu se zásadou ochrany lidských práv a svobod a cíleně v jeho neprospěch. 14. Žalobce namítá, že se správní orgány nevypořádaly s otázkou přiměřenosti zásahu do jeho základního práva na respektování soukromého a rodinného života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky ze dne 12. 12. 2019, čj. 10 Azs 310/2019-32, a ze dne 19. 12. 2018, č. j. 8 Azs 290/2018-27) je správní orgán povinen se touto otázkou zabývat, pokud cizinec vznese námitku nepřiměřenosti a tato není zjevně bezdůvodná. 15. Žalobce poukazuje na to, že v důsledku zamítnutí žádosti ztrácí po několikaletém pobytu nejen pobytové oprávnění, ale i možnost žádat o trvalý pobyt, oprávnění k výkonu zaměstnání a s tím spojený stabilní příjem. Tvrdí, že dopad rozhodnutí na jeho život je reálný a závažný, a proto měl být poměřován s případným veřejným zájmem. 16. Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalované, že dostatečně nespecifikoval svůj soukromý a rodinný život. Žalobce uvedl, že ztrácí v návaznosti na negativní vyřízení žádosti o prodloužení platnosti zaměstnanecké karty možnost po uplynutí 5 let pobytu žádat o vydání povolení k trvalému pobytu, ztrácí oprávnění k výkonu zaměstnání na území České republiky a v souvislosti s tím i svůj stabilní příjem. 17. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalované 18. Žalovaná ve vyjádření k žalobě odkázala na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Žalovaná uvedla, že v případě neprodloužení zaměstnanecké karty pro nesplnění podmínky dle § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců nezakotvuje tento zákon výslovnou povinnost zabývat se přiměřeností dopadů takovéhoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce. Namítá-li žalobce porušení čl. 8 Úmluvy, měl v této souvislosti tvrdit a doložit konkrétní skutečnosti. K podpoře své argumentace žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2018, čj. 5 Azs 194/2017-22, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 1. 2020, čj. 30 A 185/2018-44. 19. Žalovaná uvedla že se otázkou přiměřenosti zabývala na straně 9 žalobou napadeného rozhodnutí. Toto rozhodnutí považuje žalovaná za dostatečně odůvodněné, souladné s právními předpisy a vydané na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. 20. Žalovaná navrhla, aby krajský soud žalobu zamítl. IV. Průběh jednání 21. Žalobce při jednání konaném dne 30. 6. 2024 setrval na svém procesním stanovisku i shora uvedené argumentaci. Žalovaná se z účasti na jednání omluvila s tím, že souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Účastníci řízení nevznesli žádné důkazní návrhy. V. Právní hodnocení krajského soudu 22. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). 23. Žaloba je důvodná. 24. Dle § 44a odst. 11 věty první zákona o pobytu cizinců ministerstvo vnitra platnost zaměstnanecké karty neprodlouží mimo jiné tehdy, nesplňuje-li cizinec podmínky uvedené v § 42g odst. 2 písm. a), b) a c), § 42g odst. 3 větě první nebo v § 42g odst. 4. 25. Dle § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců je žádost o vydání zaměstnanecké karty oprávněn podat cizinec, pokud „je účelem jeho pobytu