Z rozhodnutí: 1. Městský úřad Písek (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 23. 5. 2024, sp. zn. VV41/2024/11757/Př-2024/260, čj. MUPI/2024/32605, shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Přestupku se měl dopustit tím, že dne 10. 2. 202…
60 A 9/2024- 35 - text
10 60 A 9/2024
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci
žalobce: T. M., narozen dne
bytem
zastoupen advokátem JUDr. Mojmírem Přívarou
se sídlem Kovářská 1253/4, 301 00 Plzeň
proti
žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje
se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. OPZU-správ. 73787/2024/paho1 SO2, čj. KUJCK 79558/2024,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Městský úřad Písek (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 23. 5. 2024, sp. zn. VV41/2024/11757/Př-2024/260, čj. MUPI/2024/32605, shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1. zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Přestupku se měl dopustit tím, že dne 10. 2. 2024 v 15:00 hodin na pozemní komunikaci č. I/20, v obci Písek, řídil motorové vozidlo značky Volkswagen, registrační značky X, ačkoli nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění. Za uvedený přestupek správní orgán prvního stupně žalobci uložil pokutu ve výši 25 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců od právní moci rozhodnutí a povinnost uhradit náklady řízení stanovené paušální částkou 1 000 Kč.
2. Žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím doplnil do výroku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně přesnější vymezení místa spáchání přestupku „ve směru jízdy na Prahu, kde byl na sjezdové větvi, směr k ul. Pražská, ‚U Robinsona‘, zastaven a kontrolován“ a ve zbytku prvoinstanční rozhodnutí potvrdil.
II. Shrnutí žaloby
3. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 5. 8. 2024 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
4. Žalobce úvodem namítl, že reálně nevěděl, že řidičské oprávnění ztratil, přičemž žalovaný se s jeho argumentací nevypořádal v dostatečném rozsahu a jeho rozhodnutí je nezákonné.
5. Žalobce předestřel argumentaci související s tím, že spáchání přestupku řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění staví správní orgány na tom, že v jiném předcházejícím správním řízení vydal Městský úřad Jindřichův Hradec vůči žalobci příkaz ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 7127/2023, čj. DOP/64772/23/Kp-69570/23, kterým žalobci uložil trest zákazu činnosti v délce jednoho měsíce. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že mu tento příkaz nebyl řádně doručen, jelikož nebyly splněny podmínky pro fikci doručení.
6. Žalobce v odvolání namítal, že nebyly naplněny zákonné znaky odpovědnosti za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 zákona o silničním provozu, neboť zavinění z nedbalosti podle § 15 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), vyžaduje, aby pachatel nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl. Žalovaný dovodil nevědomou nedbalost z toho, že žalobce nepřebíral zásilky na adrese trvalého pobytu a nezajistil jiný způsob doručování podle § 19 správního řádu, ač věděl, že se dopustil přestupku, který nebyl na místě vyřešen. Žalobce však namítá, že takový výklad je extenzivní a překračuje rozumné požadavky na recipienta veřejné moci. Uvádí, že běžný účastník silničního provozu by nepředpokládal, že za překročení rychlosti o 20 km/h může být uložen zákaz činnosti mimo rámec bodového systému. Příkaz byl navíc prvním úkonem v řízení, a donedávna převládající doktrína dovozovala, že u takového úkonu nelze aplikovat fikci doručení. Žalobce tvrdí, že fikce doručení může mít důsledky pouze pro vydání příkazu, nikoliv pro posouzení zavinění v jiném přestupkovém řízení, kde je rozhodující skutečný stav vědomosti, nikoliv stav fingovaný.
7. Žalobce dále uvádí, že o příkazu nevěděl, nemohl tedy vykonat uložený zákaz činnosti, neodevzdal řidičský průkaz a nemohl požádat o jeho vrácení. V den vytýkaného skutku již uplynulo dvacet dní od ukončení zákazu činnosti, aniž by žalobce věděl, že řidičské oprávnění pozbyl. O příkazu se dozvěděl až 10. 2. 2024 od policistů. Tato nevědomost podle něj vylučuje naplnění subjektivní stránky přestupku.
8. K otázce materiálního znaku žalobce namítá, že správní orgán prvního stupně vycházel z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 1. 2012, čj. 5 As 106/2011-77, a ze dne 9. 8. 2012, čj. 9 As 34/2012-28, podle nichž při naplnění formálních znaků bývá zpravidla naplněn i znak materiální. Správní orgán prvního stupně dovodil, že materiální stránku není třeba explicitně řešit. Žalobce však tvrdí, že tento případ není běžný a že nelze automaticky předpokládat společenskou škodlivost. Upozorňuje, že jako profesionální řidič nepředstavoval reálné riziko pro ostatní účastníky provozu. Žalovaný se s těmito námitkami nevypořádal a pouze konstatoval, že nejsou dány žádné zvláštní okolnosti.
9. Žalobce dále namítá, že nebylo přihlédnuto ke změně právní úpravy účinné od 1. 1. 2024 (zákon č. 271/2023 Sb.), která odstranila možnost uložit zákaz činnosti za opakované překročení rychlosti. Původní zákaz řízení byl uložen právě z důvodu opakování přestupku, přičemž žalobce překročil rychlost o 1 km/h nad hranici, která by již zákaz neumožňovala. Podle nové právní úpravy by za toto jednání zákaz činnosti uložen být nemohl [viz § 125c odst. 6 písm. c) bod 1 zákona o silničním provozu, ve znění do 31. 12. 2023 a od 1. 1. 2024]. Žalobce se odvolává na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2021, čj. 8 As 43/2019-40, č. 4162/2021 Sb. NSS, který připouští retroaktivitu příznivějšího zákona i po nabytí právní moci rozhodnutí správního orgánu. Tvrdí, že zánik právního titulu pro původní zákaz řízení snižuje společenskou škodlivost následného jednání.
10. V neposlední řadě žalobce namítá, že správní orgány nepřihlédly k polehčujícím okolnostem, jako je neobvyklý sled událostí, absence vědomosti o zákazu činnosti, změna právní úpravy, kontrola policií po uplynutí zákazu činnosti, a poukazuje na nesrovnalosti v odůvodnění rozhodnutí. Prvoinstanční orgán uvedl, že žádné polehčující okolnosti nejsou známy, zatímco odvolací orgán konstatoval, že tvrzení o polehčujících okolnostech není důvodné. Žalobce přiznal chybu v podcenění významu údaje o trvalém pobytu, ale tvrdí, že nemůže nést řadu dalších tíživých důsledků. Navrhoval snížení trestu podle § 125e odst. 4 zákona o silničním provozu a § 44 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích. Poukázal na medializovanou kauzu lékaře, kterému byl za opakovanou jízdu pod vlivem alkoholu uložen zákaz činnosti ve stejné výši. Odvolací orgán argumentaci odmítl s poukazem na 25 přestupků v evidenční kartě řidiče, aniž by rozebral jejich povahu či časové rozložení. Žalobce považuje takový přístup za formalistický a nedostatečně odůvodněný.
11. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popřípadě aby krajský soud přistoupil k moderaci trestu, aby upustil od uložení trestu zákazu činnosti a pokutu snížil na 5 000 Kč.
III. Shrnutí vyjádření žalovaného
12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že námitky nepovažuje v žádné části za důvodné. Setrval na závěrech uvedených v napadeném rozhodnutí, kde jsou podle něj obsaženy veškeré správní úvahy včetně hodnocení podkladů. Skutkový stav považuje za dostatečně zjištěný na základě spisového materiálu postoupeného Policií České republiky. Tvrzení žalobce o nesprávném doručování příkazu Městského úřadu Jindřichův Hradec a nemožnosti aplikace fikce doručení žalovaný odmítl s odkazem na doručenku, z níž vyplývá, že příkaz nabyl právní moci dne 21. 12. 2023.
13. Posouzení nyní hodnoceného jednání se podle žalovaného děje ve světle pravomocného příkazu, který nebyl dosud žádným správním orgánem ani soudem zrušen. Žalovaný neshledal důvody pro stanovení opatrovníka. V jednání žalobce lze podle něj nalézt minimálně nevědomou nedbalost. Stejně tak odmítl námitky týkající se absence materiální stránky přestupku i absence zavinění, přičemž odkázal na bod Ad.3 rozhodnutí.
14. Za zcela dostatečné žalovaný považuje i odůvodnění správních trestů, které byly uloženy na samé spodní hranici zákonného rozpětí. Nebyly shledány důvody pro snížení pokuty ani pro zkrácení zákazu činnosti. Žalovaný poukázal na výpis z evidence řidičů, z něhož vyplývá, že žalobce má záznam o 25 přestupcích, což podle něj svědčí o sklonech k nekázni v silničním provozu. Jednotlivé přestupky však nebyly blíže hodnoceny ani jednotlivě kladeny k tíži žalobce, a proto žalovaný považuje takovéto hodnocení za přiléhavé.
15. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.
IV. Shrnutí doplnění žaloby
16. Žalobce v doplnění žaloby ze dne 29. 1. 2025 reagoval na skutečnost, že krajský soud rozsudkem ze dne 19. 12. 2024, čj. 61 A 30/2024-24, zam