3 As 43/2016 – Nejvyšší správní soud

65 A 29/2025- 29 - text  5 65 A 29/2025 USNESENÍ Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: F. M. bytem zast. Mgr. Ing. Veronikou Žánovou, advokátkou se sídlem Náměstí Míru 341/15, Praha 2 proti žalovanému: Magistrát města České Budějovice se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 1/1, České Budějovice o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu v řízení o žádosti žalobce o připojení pozemku parc. č. X, k. ú. X k místní komunikaci V., vedeném pod sp. zn. ODSH/17756/2023 Bo, takto: I. Řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného se zastavuje. II. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 19 404,10 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podanou dne 1. 9. 2025, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by krajský soud uložil žalovanému vydat rozhodnutí v řízení o žádosti žalobce o připojení pozemku parc. č. X, k. ú. X k místní komunikaci V., vedeném pod sp. zn. ODSH/17751/2023 Bo (řízení podle § 10 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů). K uvedené spisové značce se uvádí, že se žalobce v petitu dopustil prosté chyby v psaní, neboť správně se má jednat o sp. zn. ODSH/17756/2023 Bo. Pro krajský soud je rozhodné, že žalobce v petitu dostatečně přesně specifikoval, čeho se jeho žádost týkala, a to přesným vymezením pozemku parc. č. X v k. ú. X, o jehož připojení k místní komunikaci žalobce svou žádostí usiloval. 2. Žalobce v žalobě shrnul, že v dané věci již byla jeho žádost žalovaným třikrát zamítnuta a pokaždé k jeho odvolání bylo rozhodnutí o zamítnutí žádosti zrušeno Krajským úřadem Jihočeského kraje (dále jen „krajský úřad“). Naposledy bylo vydáno zrušovací odvolací rozhodnutí v květnu 2025 a věc byla vrácena žalovanému k opětovnému, již čtvrtému projednání. Žalobce podal návrh na vydání opatření proti nečinnosti ke krajskému úřadu dne 30. 7. 2025; ten tento návrh dne 7. 8. 2025 zamítl coby nedůvodný s tím, že žalovaný nečinným nebyl. Žalobce má za to, že bezvýsledně vyčerpal prostředky na ochranu proti nečinnosti a vzhledem k tomu, že ke dni 1. 9. 2025 stále nebylo rozhodnuto ve věci, podal předmětnou žalobu. 3. Dne 17. 9. 2025 obdržel krajský soud zpětvzetí žaloby žalobcem s tím, že navrhl, aby krajský soud řízení zastavil a přiznal mu náhradu nákladů řízení. Zpětvzetí žaloby odůvodnil žalobce tím, že žalovaný o jeho žádosti rozhodl svým rozhodnutím ze dne 11. 9. 2025, čj. ODSH/17756/2023-28. Žalobce konstatoval, že žalobu bere zpět pro pozdější chování žalovaného, který nečinnost odstranil vydáním rozhodnutí, a proto mu přísluší proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. 4. Dne 23. 9. 2025 obdržel krajský soud vyjádření žalovaného k žalobě a ke zpětvzetí žaloby. Žalovaný shrnul, že poslední zrušující rozhodnutí krajského úřadu bylo vydáno dne 19. 5. 2025 a věc mu byla vrácena k novému projednání. Žádostí ze dne 24. 6. 2025 vyžádal žalovaný závazné stanovisko od Policie České republiky. Toto závazné stanovisko žalovaný obdržel dne 14. 7. 2025. Usnesením ze dne 4. 8. 2025 vyrozuměl žalovaný účastníky, že již byly shromážděny veškeré podklady pro vydání rozhodnutí a ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), vyzval účastníky k vyjádření ve věci do sedmi dnů ode dne doručení usnesení. Účastník řízení (město Lišov) se dne 11. 8. 2025 k věci vyjádřil. Rozhodnutí ve věci samé bylo vydáno dne 11. 9. 2025 pod čj. ODSH/17756/2023-28. 5. Žalovaný je toho názoru, že žaloba na ochranu proti nečinnosti je nedůvodná, neboť procesní úkony v řízení po vrácení věci odvolacím orgánem měly přímou návaznost a byly prováděny bez nepřiměřených časových prodlev. Dle žalovaného nemá vydání rozhodnutí souvislost s podanou žalobou, ale je důsledkem procesních úkonů účastníků, běhu příslušných lhůt a v neposlední řadě potřeby hodnocení důkazů a všech podkladů rozhodnutí. Žalovaný nesouhlasí s tím, aby byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. 6. Podle § 37 odst. 4 s. ř. s. navrhovatel může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. 7. Podle § 47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět. 8. Krajský soud podle obsahu posoudil žalobcův návrh jako zpětvzetí žaloby podle § 37 odst. 4 s. ř. s. Projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí žaloby, nevzbuzuje pochybnosti o tom, že se žalobce v dané věci domáhal zastavení řízení. Vzhledem k tomu, že žalobce vzal svou žalobu zpět ještě před tím, než o ní bylo zdejším soudem meritorně rozhodnuto, postupoval soud podle shora citovaných ustanovení a ve výroku I. řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného podle § 47 písm. a), věty před středníkem s. ř. s. zastavil. 9. Výrokem II. krajský soud rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť řízení o návrhu bylo zastaveno před prvním jednáním. V takovém případě se vrací soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč. Za žalobu žalobce zaplatil soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Ponížený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč bude žalobci vrácen do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Krajského soudu v Českých Budějovicích (§ 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích). 10. Krajský soud ve vztahu k žalobcově návrhu na přiznání náhrady nákladů řízení podle § 60 odst. 3, věty druhé s. ř. s. předesílá, že podanou žalobu zhodnotil jako podanou včas a opodstatněně. 11. Podle § 60 odst. 3 s. ř. s. platí, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno. Vzal-li však navrhovatel podaný návrh zpět pro pozdější chování odpůrce, má navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení. 12. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 21. 12. 2017, čj. 3 As 43/2016–36, smyslem § 60 odst. 3, věty druhé s. ř. s. je přiznat náhradu nákladů řízení žalobci, který podal žalobu důvodně a žalobu bere zpět, neboť v mezidobí došlo mimo soudní řízení ke změně situace, která fakticky odpovídá tomu, co žalobou požadoval, přičemž v případě, že by tento procesní úkon neučinil, vedlo by to k zamítnutí jeho žaloby. K tomu, aby soud mohl uzavřít, že žalobce vzal žalobu zpět pro chování žalovaného, je třeba též vyjasnit, zda žalovaný skutečně dané rozhodnutí vydal až po uplynutí lhůty pro vydání rozhodnutí, neboť samotné pozdější vydání rozhodnutí (po podání žaloby) ještě nemusí vždy znamenat naplnění podmínek pro přiznání náhrady nákladů řízení dle § 60 odst. 3 s. ř. s. (srov. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2017, čj. 48 A 86/2017-34). Mezi chováním odpůrce a zpětvzetím návrhu na zahájení řízení musí být příčinná souvislost. Přitom je třeba posuzovat nejen to, zda v důsledku chování odpůrce po podání návrhu na zahájení řízení nastal stav, který navrhovatel podáním návrhu sledoval, nýbrž i to, zda návrh byl v okamžiku zahájení řízení důvodný. Hodnotí se jak splnění podmínek soudního řízení, tak důvodnost návrhu. Nepostačuje, že odpůrce učinil úkon, v jehož důsledku byl nastolen stav požadovaný návrhem na zahájení řízení, jestliže samotný návrh vznik takového stavu neopodstatňoval (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. III. ÚS 2741/16 a sp. zn. III. ÚS 3592/16). 13. Krajský soud pro potřeby výroku rozhodnutí o náhradě nákladů řízení posuzoval, zda žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu (§ 79 odst. 1 s. ř. s.), a zda žalovaný rozhodl o žádosti žalobce v zákonem stanovené lhůtě. 14. Z obsahu předloženého spisového materiálu vyplývá shrnutí případu tak, jak ji i popsal žalovaný ve svém vyjádření. Pro posouzení opodstatněnosti žaloby je především podstatné datum 26. 5. 2025, kdy byl vrácen spisový materiál žalovanému po skončení odvolacího řízení. Žalovaný měl po zrušení rozhodnutí věc znovu projednat. K vydání rozhodnutí měl žalovaný zákonnou lhůtu. 15. Dle § 71 odst. 1 správního řádu je správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu; nelze-li tak učinit, pak dle odst. 3 téhož ustanovení je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení