5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

61 Ad 2/2024- 49 - text  9 61 Ad 2/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et. Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: J. P., narozený dne bytem zastoupený advokátem Mgr. Filipem Petrášem sídlem Opletalova 1525/39, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Velitel Vojenského útvaru 1762 Žatec sídlem Komenského alej 1752, 438 01 Žatec o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2024, čj. MO 676477/2024-1762, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Velitel Vojenského útvaru 6069 Jindřichův Hradec (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodl ve věci žalobce rozhodnutím ze dne 17. 6. 2024, čj. MO 488279/2024-6069 tak, že úraz spočívající v přetržení předního zkříženého vazu levého kolene, který žalobce utrpěl dne 24. 5. 2022 v prostoru Vojenského útvaru 6069 Jindřichův Hradec, není úrazem služebním ve smyslu § 115 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Současně tímto rozhodnutím zamítl žádost žalobce o poskytnutí náhrady škody na zdraví způsobené tímto úrazem. Rozhodnutí odůvodnil tím, že úraz žalobce nepředstavuje služební úraz, za něž by stát nesl odpovědnost, jelikož k úrazu došlo na rozlučkovém rituálu, který se konal po skončení služební činnosti po formálně ukončeném nástupu v závěru pracovní doby a který nelze považovat za výkon služby, za činnost konanou v zájmu služby, na rozkaz nadřízeného či činnost obvyklou či potřebnou pro výkon služby. Správní orgán prvního stupně došel k závěru, že šlo o činnost spontánní, která nebyla organizována ani řízena nadřízenými, žalobce nebyl k účasti na tomto rituálu nikterak nucen a jeho účast byla zcela dobrovolná. 2. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. II. Shrnutí žaloby 3. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 11. 10. 2024 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích. 4. Žalobce nejprve shrnul, že daný úraz, konkrétně přetržení předního zkříženého vazu levého kolena a ránu pronikající ke kosti, utrpěl dne 24. 5. 2022 při plnění služebních úkolů v areálu Vojenského útvaru 6069 v Jindřichově Hradci na útvarovém nástupišti před budovou označenou číslem 02-10-05 003 v rámci služební doby, kdy se účastnil vojenského nástupu, na který bezprostředně navazoval rozlučkový rituál s příslušníky, kteří odcházejí do civilu. Podle žalobce se jedná o úraz služební. Na základě toho dne 7. 7. 2022 podal trestní oznámení pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti na rtn. J. S. Tato trestní věc byla odložena, protože podle šetření orgánu Vojenské policie se ublížení na zdraví dopustil neznámý pachatel. Žalobce uvedl, že se zraněním byl hospitalizován na oddělení traumatologie Baťovy nemocnice ve Zlíně od 26. 9. 2022 do 29. 9. 2022, dne 27. 9. 2022 podstoupil artroskopii. Dále žalobce shrnul průběh dosavadního řízení. 5. Rozhodnutí žalobce napadá z týchž důvodů, které již uplatnil v odvolacím řízení s tím, že vytýká žalovanému, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nesprávného hodnocení skutkového stavu. 6. Žalobce uvedl, že se pokoušel vytvořenému „špalíru“ v rámci rituálu vyhnout, avšak nebylo to možné. Pro posouzení věci je však podstatné, zda se z hlediska věcného, místního a časového jednalo o činnost konanou v zájmu služby, na rozkaz nadřízeného či činnost obvyklou či potřebnou pro výkon služby. 7. Žalobce namítá, že úraz utrpěl ve služební době a vytýká žalovanému, že vztahuje ukončení služby k vyhlášení rozkazu velitele na dobu od 15:45 do 15:55 hodin, i přes to, že ustanovení § 25 odst. 1 zákona o vojácích z povolání upravuje základní týdenní dobu, která je stanovena na 40 hodin a úprava týdenní pracovní doby byla upřesněna v organizačním rozkazu velitele, který stanovil konec služby toho dne na 16:00 hodin. Má tedy za to, že úraz se stal ve služební době. 8. Žalobce je na rozdíl od žalovaného přesvědčen, že úraz utrpěl v přímé souvislosti s plněním služebních úkolů, za které odpovídá stát. Upozornil na skutečnost, že rozlučkový rituál, na kterém utrpěl úraz, bezprostředně navazoval na nástup roty a vyhlášený rozkaz. Sám proto nemohl ovlivnit jeho konání a zda se jej bude dobrovolně účastnit. Současně upozornil na to, že vyhlášený rozkaz a rozlučkový rituál od sebe není možné s ohledem na bezprostřední návaznost oddělit (k podpoře své argumentace žalobce odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3782/11). Dále uvedl, že v přímé souvislosti s plněním služebních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu služby a úkony během služby obvyklé nebo nutné, a to i před počátkem služby či jejím skončení. Může se tak jednat i o cestu do šatny v areálu vojenského útvaru. Žalobce vytýká žalovanému neopodstatněné tvrzení, že takovými úkony nejsou cesta do zaměstnání a zpět, když cesta z nástupiště roty do šatny se odehrává stále v areálu vojenského útvaru a rozhodně tak není cestou ze zaměstnání. 9. Žalobce zpochybňuje tvrzení žalovaného, že rituál nebyl nadřízenými organizován a řízen, když polemizuje nad tím, z jakého důvodu by se tohoto rituálu nadřízení funkcionáři vůbec účastnili, pokud šlo o akci, která nebyla podporovaná zaměstnavatelem a když dle žalovaného skončila služební doba vyhlášením rozkazu. Žalobce současně upozornil na to, že rozlučkový rituál byl u jednotky tradicí, která byla s vědomím nadřízených historicky opakována a jedná se o činnost uskutečňovanou v zájmu služby. Dále žalobce dodal, že žalovaný sám ve svém rozhodnutí potvrdil, že rozlučkový rituál napomáhá k vytvoření a zlepšení vztahů a vazeb mezi vojáky (k tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2685/2016). 10. Podle názoru žalobce je rozhodující skutečností, že k úrazu došlo v objektu nebo prostorách, které jsou ve sféře dispozice zaměstnavatele, konkrétně v prostorách Vojenského útvaru 6069 Jindřichův Hradec, tedy na místě, kde je voják povinen se podrobit pokynům zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. K tomu odkázal na zákoník práce, bezpečnost a ochranu zdraví při práci (BOZP) a na skutečnost, že zaměstnavatel měl zajistit bezpečný odchod z nástupu roty do budovy. 11. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 12. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě předně upozornil na skutečnost, že žalobce v žalobním návrhu nesprávně označil žalovaného jako Velitelství 4. brigády rychlého nasazení, ačkoli správně by žalovaným měl být velitel 4. brigády rychlého nasazení. 13. Dále žalovaný poukázal na to, že žalobce ve svém žalobním návrhu uvedl informace, které neodpovídají jeho tvrzením učiněným v rámci správního řízení, což prokazuje účelovou rozpornost jeho tvrzení. Odkázal například na to, že žalobce v rámci výpovědi učiněné ve správním řízení uvedl, že došel až ke vstupním dveřím, naopak v žalobě tvrdí, že k těmto dveřím ani nedošel. Účelové a zavádějící je dle žalovaného též žalobcovo tvrzení, že mu úraz způsobil rtn. S., neboť to se z výsledku trestního řízení neplyne. 14. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce týkajícím se ukončení služby, kterým se snaží dovodit časovou souvislost svého poškození zdraví s výkonem služby. Dobu služby každý den, tj. i dne 24. 5. 2022, ve smyslu § 26 odst. 1 zákona o vojácích z povolání a organizačního rozkazu č. 1 Velitele Vojenského útvaru 6069 ze dne 10. 1. 2022, čj. MO 380296/2021-6069, ve spojení s jeho doplňkem ze dne 1. 4. 2022, čj. MO 109919/2022-6069, ukončoval závěrečný nástup jednotky. Během něj provedl velitel vyhlášení rozkazu a stanovení bojového rozdílení a zavelel „rozchod“. Ihned poté začalo osobní volno vojáků a jejich odchod ze zaměstnání, čímž došlo ke konci služební doby. Dále uvedl, že v Denním řádu Vojenského útvaru 6069, který je přílohou 1 k organizačnímu rozkazu, je uvedeno, že pracovní doba pro vojáky z povolání je stanovena od pondělí do čtvrtka od 7:00 hodin do 16:00 hodin, v této době musí být plánován rozvrh zaměstnání a činnosti související se započetím zaměstnání a jeho ukončení. K ukončení služby však dochází u jednotek 44. lehkého motorizovaného praporu, mezi které náleží též 1. motorizovaná rota, výlučně ukončením závěrečného nástupu velitele, což se i stalo. Žalovaný uvedl, že žalobce si této skutečnosti musel být vědom, neboť v době úrazu již déle jak dva roky sloužil jako voják z povolání. Dále žalovaný odkázal na příslušné články základního řádu ozbrojených sil České republiky týkající se denního řádu. 15. Podle žalovaného nebylo jednání žalobce v rámci rozlučkového rituálu součástí nástupu roty ani služební doby a nešlo o činnost uskutečněnou v souvislosti s výkonem služby, když služební doba byla již předtím ukončena povelem „rozchod“. 16. Ani s tvrzením žalobce, že rozlučkový rituá