§ 115 Zákon o vojácích z povolání – Odpovědnost za škodu při služebních úrazech a nemocech z povolání
Zákon o vojácích z povolání · 221/1999 Sb. · § 115 · Správní právo
Stručně: Paragraf 115 zákona 221/1999 stanovuje, že stát odpovídá za škodu na zdraví, kterou voják utrpí v souvislosti s výkonem služby (služební úraz), a také za škodu způsobenou nemocí z povolání.
§ 115 Odpovědnost za škodu při služebních úrazech a nemocech z povolání
(1) Za škodu na zdraví, kterou voják utrpěl při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby, (dále jen „služební úraz“) odpovídá stát.
(2) Za škodu způsobenou vojákovi nemocí z povolání odpovídá stát. To platí i tehdy, jestliže občan byl před zjištěním nemoci z povolání vojákem a ve služebním zařazení vykonával službu, při níž může vzniknout nemoc z povolání, kterou byl postižen. Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc, která vznikla před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání,32) a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu.
Paragraf 115 zákona 221/1999 stanovuje, že stát odpovídá za škodu na zdraví, kterou voják utrpí v souvislosti s výkonem služby (služební úraz), a také za škodu způsobenou nemocí z povolání.
Co to znamená v praxi
Pokud voják utrpí zranění při výkonu služby, v přímé souvislosti s ní, nebo kvůli ní, má nárok na odškodnění od státu.
Stát odpovídá i za nemoci z povolání, které vojákům vzniknou, a to i v případě, že nemoc byla zjištěna až po skončení služby, pokud souvisela s předchozím služebním zařazením.
Odškodnění za nemoc z povolání může být přiznáno i zpětně, pokud byla nemoc dodatečně zařazena do seznamu nemocí z povolání.
Na co si dát pozor
Pro nárok na odškodnění je klíčové, aby úraz nebo nemoc vznikly v souvislosti s výkonem služby.
U nemoci z povolání je důležité, aby existovala souvislost mezi nemocí a služebním zařazením, při kterém mohla nemoc vzniknout.