5 As 98/2022 — Nejvyšší správní soud

57 A 14/2024- 126 - text  7 57 A 14/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: Kaufland Česká republika v.o.s. se sídlem Bělohorská 2428/203, 169 00 Praha 6 - Břevnov proti žalované: Česká obchodní inspekce se sídlem Štěpánská 796/44, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 7. 2. 2024, č. j. ČOI 17880/24/O100/Sy/Št takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Žalobou ze dne 5. 4. 2024 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2024, č. j. ČOI 17880/24/O100/Sy/Št (dále jen „napadené rozhodnutí“), a vrácení věci žalovanému, kterým bylo výrokem I. částečně zastaveno řízení a zrušeno rozhodnutí Inspektorátu České obchodní inspekce Jihočeského kraje a Vysočiny ze dne 15. 9. 2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), výrokem II. snížena pokuta z 600 000 Kč na 570 000 Kč a výrokem III. bylo ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Alternativně žalobce požaduje změnu napadeného rozhodnutí tak, že dojde ke snížení pokuty ve výroku II. 2. Žalobce brojí proti výroku II. a III. napadeného rozhodnutí, neboť je věcně a právně nesprávné, neobsahuje všechny předepsané náležitosti a je tedy nepřezkoumatelné. Uvedené námitky žalobce spatřuje v porušení zásady ne bis in idem, nesprávné aplikaci absorpční zásady a udělení pokuty ve zjevně nepřiměřené výši, a to konkrétně u přestupků uvedených pod body 7, 8, 10 a 12 (číslování je převzato z prvostupňového rozhodnutí, napadené rozhodnutí zachovalo posloupnost skutků, avšak číslování skutků již neuvádí – pozn. soudu). 3. Žalobce protiprávním jednáním porušil § 12a odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), a doplnil tak skutkovou podstatu § 24 odst. 7 písm. l) téhož zákona. Konkrétně žalobce spáchal tyto přestupky tak, že neinformoval spotřebitele o nejnižší ceně (tzv. referenční ceně) u výrobku Lagris čočka červená 500 g, za kterou jej nabízel a prodával v době 30 dnů před poskytnutím slevy, a to v provozovně na adrese U Tržiště 2204 ve Velkém Meziříčí dne 5. 4. 2023, v provozovně na adrese Krumlovská 1103 v Prachaticích dne 11. 4. 2023 a v provozovně na adrese Jiráskova 1315 v Třeboni dne 12. 4. 2023. Dále žalobce spáchal tyto přestupky tímtéž způsobem u výrobku Costa d’Oro EVOO Gold Foil olivový olej 500ml v provozovně na adrese Jiráskova 1315 v Třeboni dne 12. 4. 2023 a v provozovně na adrese Urbinská 263 v Českém Krumlově dne 14. 4. 2023. 4. Žalobce namítá, že se jedná o totožné skutky, za něž již byl sankcionován rozhodnutím České obchodní inspekce, Inspektorátu Jihomoravského a Zlínského, ze dne 4. 9. 2023, č. j. 103402/23/3000/R/N, sp. zn. 291/30/23, (dále jen „předchozí rozhodnutí“), kterých se dopustil u výrobku Lagris čočka červená 500g v provozovně v Otrokovicích dne 6. 4. 2023 a u výrobku Costa d’Oro EVOO Gold Foil olivový olej 500ml v provozovně v Hodoníně dne 2. 5. 2023 tím, že neinformoval spotřebitele o nejnižší ceně (tzv. referenční ceně), za kterou výrobky nabízel a prodával v době 30 dnů před poskytnutím slevy. Žalobce tak namítá, že se jedná o pokračující delikt ve smyslu § 7 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), neboť má za to, že všechny podmínky ustanovení § 7 zákona o přestupcích jsou splněny – přestupky, resp. dílčí útoky naplňují jednotný záměr skutkové podstatný stejného přestupku, jsou provedeny stejně, pojí je blízká časová souvislost a předmět útoku. Argument žalovaného, že se tak nestalo v téže provozovně, a proto se o pokračující delikt nemůže jednat, nemá dle žalobce oporu v zákoně a ni v judikatuře. 5. Žalobce tak má za to, že napadené rozhodnutí a jemu předcházející prvoinstanční rozhodnutí jsou zatíženy procesní vadou v podobě porušení zásady ne bis in idem, jelikož byl žalobce za tentýž pokračující delikt potrestán dvakrát – poprvé v řízení v rámci rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Jihomoravského a Zlínského, ze dne 4. 9. 2023, č. j. 103402/23/3000/R/N, sp. zn. 291/30/23, a podruhé v současném řízení. 6. Druhou námitkou žalobce je nesprávná aplikace absorpční zásady. Podle žalobce mělo být postupováno podle § 62 odst. 4 ve spojení s § 88 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“), a obě řízení měla být o totožných skutcích spojena. Ve společném řízení pak měl správní orgán prvního stupně udělit žalobci za použití absorpční zásady dle ustanovení § 41 odst. 1 zákona o přestupcích úhrnnou pokutu. 7. Žalobce nesouhlasí s argumentem žalovaného, že společné řízení nemohlo být vedeno z toho důvodu, že nebyl k projednání místně příslušný tentýž správní orgán, ale dva odlišné inspektoráty České obchodní inspekce. Žalobce namítá, že pokud by správní orgán postupoval podle výše uvedených ustanovení zákona o přestupcích (tj. dle § 62 odst. 4 ve spojení s § 88 odst. 1), byl by místně příslušný právě jeden správní orgán a vedení společného řízení by nic nebránilo a žalovaná by neporušila zásadu ne bis in idem. 8. Jelikož však žalobcem namítaný postup žalovaná neaplikovala, porušila zásadu ne bis in idem a tím se vůči žalobci dopustila šikanózního jednání, neboť ho trestala dvakrát ve stejné věci v úmyslu udělit mu co nejvyšší sankci. 9. Žalobce taktéž namítá, že se žalovaná nevypořádala s jeho námitkou, že oblastní inspektoráty a ústřední inspektorát jsou součástí České obchodní inspekce (dále jen „ČOI“) jakožto jedné organizační složky státu zřízené zákonem č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci (dále jen „zákon o ČOI“). Podle žalobce tak lze očekávat koordinaci oblastních inspektorátů řízenou ústředním inspektorátem. Z toho pak žalobce vyvozuje jako nepravděpodobnou skutečnost, že by oblastní inspektoráty navzájem nevěděly o provádění téhož šetření. Naopak má žalobce za to, že se jednalo o koordinované šetření, při němž si jednotlivé oblastní inspektoráty sdílely informace. To podle žalobce potvrzuje i skutečnost, že šetření proběhla v témže časovém období a prvoinstančního rozhodnutí bylo vydáno jen pár dní po rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorátu Jihomoravského a Zlínského, ze dne 4. 9. 2023, č. j. 103402/23/3000/R/N, sp. zn. 291/30/23. Společné řízení by se tak jevilo i jako vhodná varianta z pohledu procesní ekonomie. 10. Žalobce dále v žalobě uvádí, že žalovaná měla i jiné právním řádem předvídané postupy, jak netrestat žalobce dvakrát. Podle žalobce je takovým instrumentem např. delegace dle § 131 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“). Toho však žalovaná nevyužila a raději udělila žalobci dvě sankce. 11. Žalobce odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně na rozsudek ze dne 8. 11. 2022, č. j. 7 As 300/2020-26, podle něhož platí, že pokud by o některém z více přestupků, které byly spáchány jedním skutkem nebo více skutky, nebylo rozhodnuto ve společném řízení, musí být tato skutečnost v souladu s § 37 písm. b) zákona o přestupcích reflektována při určení druhu a výměry správního trestu. K tomu je nutné využít zásadu absorpce nebo zásadu asperace. NSS pak upřednostňuje použití právě zásady absorpce, což žalobce dokládá odkazem na rozhodnutí NSS ze dne 18.6.2009, č. j. 1 As 282009-62. Touto judikaturou se však žalovaná ani správní orgán prvního stupně neřídily a namísto použití absorpční zásady přestupky uvedené pod body 7, 8, 10 a 12 považovaly za přitěžující okolnost. 12. Podle žalobce nepoužití zásady absorpce má za následek stanovení nepřiměřeně vysoké pokuty za spáchané přestupky, a proto navrhuje napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalované k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalovaného k žalobě 13. Žalovaná trvá na tom, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy a je tudíž přezkoumatelné. Stanovenou pokutu považuje za přiměřenou a odkazuje se především na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se s námitkami žalobkyně podrobně vypořádala. 14. Žalovaná má za to, že se u nesprávného uvedení referenční ceny nemůže jednat o pokračující přestupek, neboť není naplněna podmínka jednotného záměru. Podle žalované nebylo prokázáno vědomé porušení § 12a odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Žalovaná odkazuje na rozsudek NSS ze dne 18. 7. 2019, č. j. 10 As 96/2018-59, podle něhož se u pokračujících deliktů zkoumá záměr jednat protiprávně, nikoli záměr dodržet všechny předpisy. Aby tedy šlo podle žalované o pokračující delikt, musel by žalobce záměrně a vědomě uvést nesprávnou referenční cenu výrobků ve více provozovnách, čemuž ovšem nic nenasvědčuje. 15. Žalovaná taktéž nesouhlasí s aplikací § 62 odst. 4 zákona o přestupcích, neboť v případě přestupku spáchaného v místě provozovny podnikatele je k projednání