7 Afs 212/2006 — Nejvyšší správní soud

57 Af 4/2025- 126 - text  7 57 Af 4/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: PITA CZ, spol. s r. o., IČO 28130600 sídlem Vrcovice č. p. 64, 397 01 Vrcovice zastoupené advokátem JUDr. Pavlem Dejlem, LL.M., Ph.D. sídlem Jungmannova 24, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihočeský kraj sídlem Mánesova 1803/3a, 371 87 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2025, č. j. 1506184/25/2208-50522-307495, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Projednávaná věc se týká otázky splnění podmínek prominutí úroku z prodlení podle § 259b zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád („daňový řád“). 2. Žalobkyni, coby jediné akcionářce spol. AGTA, a. s., která byla akcionářkou spol. Agropodnik Tábor a. s., v návaznosti na fúzi sloučením společností AGTA, a. s. a Agropodnik Tábor a. s., ke které došlo dne 1. 1. 2019, vzniklo právo na akcie jejich nástupnické společnosti AGPI, a. s. a současně právo na doplatky za akcie uvedených zaniklých společností. Žalobkyně tvrdí, že zdanitelný příjem v podobě doplatků za akcie získala v roce 2020, naproti tomu daňové orgány v řízení o doměření daně z příjmů právnických osob dospěly k závěru, že příjem realizovaný žalobkyní proběhl v roce 2019 v okamžiku splnění podmínek fúze – předáním dosavadních akcií. Žalobkyně tuto skutečnost v rámci doměřovacího řízení ani navazujícího soudního řízení nezpochybnila. Spornou otázkou je, zda žalobkyní zastávaný mylný názor týkající se určení rozhodného zdaňovacího období představuje ospravedlnitelný důvod prodlení s úhradou daně. 3. Krajský soud v Českých Budějovicích („krajský soud“) v této věci rozhoduje znovu poté, co předchozí rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2024, č. j. 1647012/24/2208-50522-307495, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o prominutí úroku z prodlení, bylo rozsudkem tohoto soudu ze dne 1. 10. 2024, č.j. 57 Af 7/2024-112, zrušeno. Soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného není přezkoumatelné, pokud pouze konstatuje, že žalobkyní uváděné důvody prodlení s úhradou daně nesplňují kritérium ospravedlnitelnosti dle § 259b odst. 2 daňového řádu a bodu IV.2 pokynu GFŘ, aniž by žalovaný v žádosti uváděné důvody řádně posoudil. 4. Žalovaný (dále též jako „správce daně“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím žalobkyninu žádost znovu zamítl. V odůvodnění uvedl, že úrok vznikl v důsledku opožděné úhrady daně, která byla doměřena zcela v souladu s právní úpravou. Za rozhodný okamžik vzniku zdanitelného příjmu považoval den 20. 9. 2019, kdy žalobkyně splnila podmínky fúze, a tudíž měla vykázat výnos z doplatků již v roce 2019. Podle správce daně proto nelze tvrzení žalobkyně o „spornosti“ zdaňovacího období považovat za omluvitelný omyl ani za relevantní důvod pro prominutí úroku. Správce daně zdůraznil, že jiný právní názor daňového subjektu nemůže sám o sobě ospravedlnit prodlení, obzvlášť když byl jeho výklad opakovaně vyvrácen v rámci daňového řízení i následnými rozhodnutími odvolacího orgánu a soudu. Nedobrovolnost doměření daně ani tvrzení o složitosti právní úpravy proto nemohou založit důvod k prominutí příslušenství daně. 5. Žalobkyně i v tomto případě shledává napadené rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným a z tohoto důvodu navrhuje, aby jej krajský soud zrušil a věc žalovanému znovu vrátil k dalšímu řízení. Tvrdí, že žalovaný shora předestřený závazný právní názor krajského soudu nerespektoval. Podle žalobkyně se žalovaný nezabýval důvodem jejího prodlení, ale omezil se na opakovaný rozbor správnosti doměření daně za rok 2019, který však nebyl předmětem její žádosti o prominutí úroku. Tím bylo lidsky pochopitelné a ospravedlnitelné přesvědčení žalobkyně vycházející z nejednoznačnosti určení rozhodného období, pro které došlo k prodlení s úhradou daně. Dále uvádí, že žalovaný opomenul hodnotit i další povinná kritéria, zejména její dosavadní bezúhonnost v oblasti plnění daňových povinností a skutečnost, že daň z doplatků přiznala z vlastní iniciativy. II. Shrnutí vyjádření žalovaného 6. Žalobkyní tvrzený „omyl“ při určení zdaňovacího období nemůže být dle žalovaného považován za ospravedlnitelný důvod ve smyslu § 259b odst. 2 daňového řádu. Zdůraznil, že žalobkyně mylně prezentuje situaci tak, jako by existovaly rovnocenné argumenty pro zdanění příjmu v roce 2019 i 2020. Podle žalovaného tomu tak nebylo – v odůvodnění napadeného rozhodnutí podrobně popsal důvody, které vedly k závěru, že příjem vznikl již v roce 2019. Tyto závěry byly podle něj potvrzeny i Odvolacím finančním ředitelstvím a následně krajským soudem v předchozím řízení. Žalovaný tedy považuje přesvědčení žalobkyně za jednostranné, neopodstatněné a v rozporu s pozitivní právní úpravou, zejména s § 3 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví a § 23 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. 7. K otázce dobrovolnosti přiznání daně žalobkyní žalovaný dále uvedl, že tato tvrzení neobstojí. Pokud by žalobkyně daň skutečně přiznala správně a dobrovolně ve smyslu daňového řádu, nevznikl by nárok na penále, které se ukládá pouze tehdy, jeli daň doměřena z moci úřední. Existence předepsaného penále proto podle žalovaného prokazuje, že daň byla doměřena nikoli na základě dodatečného tvrzení žalobkyně, ale až po provedené kontrole. 8. Dle žalovaného úrok z prodlení vznikl jednoznačně v důsledku pochybení žalobkyně, která nerespektovala právní úpravu rozhodnou pro určení zdaňovacího období. Nešlo tedy o situaci, která by mohla být posouzena jako lidsky pochopitelný omyl nebo jako formalistický prohřešek, jak tvrdí žalobkyně. Naopak, nesprávné zařazení příjmu mělo za následek opožděnou úhradu daně a odpovídající dopad na státní rozpočet. 9. Žalovaný uzavírá, že žádný ze zákonných předpokladů pro prominutí úroku z prodlení nebyl naplněn, a proto navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. III. Replika žalobkyně 10. V replice žalobkyně setrvává na tom, že napadené rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, protože se žalovaný ani v opakovaném řízení nezabýval skutečným důvodem prodlení s úhradou daně. Žalobkyně znovu zdůrazňuje, že opožděná úhrada nevznikla v důsledku liknavosti, úmyslu či zanedbání povinností, ale v důsledku jejího přesvědčení o tom, že příjem z doplatků za akcie byl zdanitelný až v roce 2020. Toto přesvědčení opírala o splnění podmínek fúze v roce 2020, o akruální princip účetnictví, princip opatrnosti i o judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se okamžiku vzniku zdanitelného příjmu. 11. Žalobkyně namítá, že její výklad nebyl zjevně nesprávný ani svévolný, a proto mohl být lidsky pochopitelným omylem. Upozorňuje, že správce daně na její dodatečné daňové přiznání za rok 2020 nijak nereagoval, což posílilo její legitimní přesvědčení, že postupuje správně. Podle žalobkyně nebylo předmětem řízení o prominutí úroku zpochybňování zákonnosti doměření daně; poukazovala pouze na to, že její omyl při určení zdaňovacího období byl omluvitelný. 12. Podle žalobkyně žalovaný nesprávně uzavřel, že pravomocné doměření daně samo o sobě vylučuje prominutí úroku. V takovém případě by byl institut prominutí úroku z prodlení zcela obsolentní. Důvodem pro neprominutí úroku proto nemůže být samotné pravomocné doměření daně, ale to, zda daň byla doměřena z důvodu liknavosti, nezodpovědnosti či úmyslného jednání daňového subjektu, kterým se snažil vyhnout daňové povinnosti. 13. Dále upozorňuje, že skutečnost, že jí bylo doměřeno penále, neznamená, že nešlo o omluvitelný omyl – penále bylo předepsáno obligatorně, nikoliv na základě úvahy. Naopak podle žalobkyně svědčí v její prospěch, že správce daně následně penále z větší části prominul. 14. Žalobkyně také zdůrazňuje, že splnila svou daňovou povinnost dobrovolně, byla dosud bezúhonným daňovým subjektem a správce daně měl zohlednit i četnost porušování povinností podle § 259c daňového řádu. Podle žalobkyně žalovaný tyto skutečnosti buď ignoroval, nebo je posoudil v rozporu se zákonem. 15. V závěru žalobkyně uvádí, že žalovaný opět nerespektoval závazné pokyny soudu, které mu ukládaly zabývat se okolnostmi vzniku úroku z prodlení a dopadem prodlení na veřejný rozpočet, a proto trvá na důvodnosti žaloby. IV. Právní hodnocení krajského soudu 16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“). O věci krajský soud rozhodl bez nařízení ústního jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. 17. Včas uplatněné žalobní námitky se váží k jediné vadě napadeného rozhodnutí, kterou je nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Žalovaný se dle žalobkyně nevypořádal s jí uváděným důvodem, pro kter