1 As 1/2008 — Nejvyšší správní soud

64 A 4/2026- 40 - text  9 64 A 4/2026 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou ve věci žalobce: O. V. zastoupen advokátkou Mgr. Evou Novotnou sídlem Kmentova 89/II, 377 01 Jindřichův Hradec proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 12. 2025, č. j. KUJCK 139235/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci je spornou otázkou trestní odpovědnost žalobce za přestupek proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. c) bod 4. zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích („zákon o přestupcích“). Toho se podle rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec ze dne 22. 10. 2025, č. j. OKS/6647/2024, měl žalobce dopustit tím, že úmyslně dne 13. 10. 2024 v přesně nezjištěném čase od 18:01 do 18:06 hodin, na parkovišti benzinové čerpací stanice MOL na adrese Rezkova 1157, 377 01 Jindřichův Hradec, na místě veřejnosti přístupném, po předchozí slovní rozepři s J. D. a R. T., která trvala nejméně 10 minut, bez jakéhokoliv důvodu, aniž by byl ohrožen na životě a zdraví, vytáhl z pouzdra krátkou střelnou zbraň Rock Island Armory, vzor M1911 A 1, kterou namířil do oblasti trupu R. T., poté zbraň nabil a bezdůvodně ho touto ohrožoval. 2. Za uvedené jednání byl žalobci uložen správní trest pokuty ve výši 3 000 Kč a správní trest propadnutí věci – zbraně Rock Island Armory, vzor M1911 A 1, včetně zásobníku a 8 ks nábojů. Současně byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. 3. Prvostupňové rozhodnutí žalovaný k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozhodnutím částečně změnil, a to v části výroku I., v němž nahradil slovní spojení „poté zbraň nabil“ spojením „poté se minimálně pokusil zbraň nabít“. Ve zbytku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. II. Shrnutí žaloby 4. Proti rozhodnutí žalovaného brojí žalobce žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 13. 2. 2026, kterou se domáhá, aby soud obě rozhodnutí správních orgánů zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. 5. Žaloba rekapituluje průběh správního řízení a provedené dokazování a namítá, že skutkové a právní závěry správních orgánů neodpovídají zjištěnému skutkovému stavu věci. Tvrdí, že od počátku podával konzistentní a věrohodnou verzi průběhu události: po předchozí slovní potyčce měl být svědek R. T. v podnapilém stavu, chovat se agresivně a přejít k fyzické agresi tím, že do žalobce strčil; žalobce zdůrazňuje, že T. se měl k odstrčení přiznat a uvést, že do něj strčil „vší silou“. V kontextu přítomnosti dalších osob na straně T. (početní převaha) žalobce uvádí, že se obával pokračování fyzického napadání a z tohoto důvodu incident ukončil vytažením legálně držené zbraně (měl ji mít u sebe, neboť se vracel ze střelnice). Žalobce popírá, že by zbraní na T. mířil či že by ji nabil, a uvádí, že po vytažení zbraně již nikoho neohrožoval, nebránil nikomu v odchodu a vyčkal v klidu příjezdu Policie ČR. 6. Klíčovým žalobním bodem je námitka existence okolnosti vylučující protiprávnost, konkrétně nutné obrany dle § 25 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich („zákon o odpovědnosti za přestupky“). Žalobce tvrdí, že jeho jednání bylo reakcí na přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem (zdraví, osobní integrita), přičemž správní orgány podle něj nesprávně uzavřely, že pouhé odstrčení nelze považovat za relevantní ohrožení a že v okamžiku vytažení zbraně již útok netrval. Žalobce namítá, že takový závěr je v rozporu s provedenými důkazy, neboť ze svědeckých výpovědí má vyplývat, že fyzický kontakt (odstrčení) představoval počátek eskalace do fyzického napadání a žalobce reagoval bezprostředně. Současně žalobce dovozuje, že bez vytažení zbraně bylo reálně očekávatelné pokračování útoku. Z toho vyvozuje, že jeho jednání mělo charakter obranného odvracení útoku, a tudíž čin jinak trestný jako přestupek neměl být kvalifikován jako přestupek. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 7. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. V plném rozsahu odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se dle jeho názoru řádně a dostatečně vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce. Napadené rozhodnutí považuje žalovaný za přezkoumatelné. Zdůraznil, že se správní orgány podrobně zabývaly jednotlivými svědeckými výpověďmi, hodnotily je jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech, a rovněž řádně odůvodnily, proč žalobcovo tvrzení o nutné obraně nepovažují za důvodné. Na základě provedených důkazů a jejich hodnocení žalovaný dospěl k závěru, že se žalobce skutku dopustil, přičemž v odvolacím řízení byla provedena jen drobná korekce skutkového výroku týkající se nabití zbraně. IV. Právní hodnocení krajského soudu 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, „s. ř. s.“). O věci samé krajský soud rozhodl bez jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalovaný výslovně uvedl, že souhlasí s tím, aby ve věci krajský soud rozhodl bez nařízení jednání. Právní zástupkyně žalobce se k výzvě soudu nevyjádřila. 9. Žaloba není důvodná. 10. Krajský soud se v prvé řadě zabýval s námitkou žalobce, dle které žalovaný učinil skutkový závěr v rozporu s provedenými důkazy. Nepovažuje za prokázané, že se měl pokusit zbraň nabít, ani že měl na R. T. zbraň namířit. 11. Skutková zjištění ohledně skutečnosti, zda žalobce zbraň nabil, resp. zda se o to pokusil, žalovaný předestřel na straně 6 napadeného rozhodnutí. Zde uvedl, že přistoupil k částečné změně výroku prvostupňového rozhodnutí, neboť nebylo bez důvodných pochybností zjištěno, zda žalobce zbraň skutečně nabil. Bez důvodných pochybností však bylo zjištěno, že se o nabití zbraně minimálně pokusil. Uvedené dovodil jak ze svědeckých výpovědí, tak i z výpovědi samotného žalobce. Ten měl uvést, že se zbraň pokusil nabít, ale nepodařilo se mu to. Krajský soud ze spisového materiálu ověřil, že žalobce při své výpovědi v rámci ústního jednání konaného dne 15. 5. 2025 uvedl mj. následující: „Na otázku správního orgánu, zda jsem na místě uvedl zbraň do pohotovostní polohy, nabil ji sděluji, že se ji pokusil nabít, ovšem se mi to nepodařilo. Od muže jsem stál ve vzdálenosti na krok, tedy jednoho metru.“ Byť ze svědeckých výpovědí (svědků Š., S., T. a D.) vyplývá, že svou zbraň nabil, žalovaný v pochybnostech učinil skutkový závěr ve prospěch žalobce o tom, že se zbraň minimálně pokusil nabít, jak to sám při své výpovědi uvedl. Uvedený závěr žalovaného má proto krajský soud za prokázaný, byť nepovažuje za pravděpodobné, že žalobce, který se nota bene v danou dobu vracel ze střelnice, nebyl schopen zbraň nabít. 12. Stejně tak skutečnost, že žalobce zbraň namířil na R. T., má krajský soud za bezpečně prokázanou. Tuto okolnost shodně vypověděli svědci M. Š., K. S., R. T. i J. D. Naproti tomu stojí osamocená výpověď žalobce, který uvedl, že měl zbraň po vytažení z pouzdra držet podél těla a po celou dobu s ní mířit na zem. Výpověď Z. V., manželky žalobce, nevyhodnotil krajský soud v tomto ohledu jako věrohodnou, neboť se s ostatními výpověďmi rozchází již v tom, zda měl žalobce zbraň v ruce, či nikoliv. Stejně tak výpovědi A. K. krajský soud neuvěřil, neboť ten v rozporu s ostatními výpověďmi uvedl, že po zahájení verbálního konfliktu si žalobce po nějaké době došel do auta pro zbraň a teprve poté se se zbraní v ruce vrátil ke svědkům později ztotožněným jako J. D. a R. T. Svědek R. D. pak sice vypověděl, že žalobce mířil zbraní na zem, nevypověděl však, že vytažení zbraně předcházelo odstrčení žalobce R. T. Za příčinu vytažení zbraně považoval přistoupení R. T. k žalobci, nikoliv jeho odstrčení. Z jeho výpovědi plyne, že s aktéry konfliktu neměl nic společného, stál opodál a konflikt nesledoval po celou dobu. Nelze tak učinit závěr, že sledoval chování žalobce bezprostředně po odstrčení, kdy právě dle shodné výpovědi shora uvedených svědků měl na R. T. zbraň namířit. Ani tito svědci přitom nepopírají, že po určité době žalobce zbraň sklonil k zemi. Je proto zřejmé, že krátkodobé namíření zbraně na R. T. svědek pouze nemusel zaznamenat. 13. Na základě shora uvedeného má krajský soud ve shodě s žalovaným za prokázané, že minimálně po určitý krátký časový úsek žalobce na R. T. zbraň namířil. Tento závěr podporuje též skutečnost, že se žalobce i dle svého vyjádření pokusil zbraň nabít. Pokud by měl v úmyslu zbraň pouze vytáhnout z pouzdra a mít ji po celou dobu při těle namířenou k zemi (pouze tedy demonstrovat, že zbraň má při sobě), neměl by důvod zbraň nabíjet. 14. Dále se již krajský soud zabýval stěžejní otázkou projednávané věci