ÚOHS R0026/2026/VZ – Spotřební materiál pro plazmaferézy s výpůjčkou separátorů

Zadavatel zahájil dne 4. 8. 2025 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Spotřební materiál pro plazmaferézy s výpůjčkou separátorů“ (dále jen „veřejná zakázka“).

Zadavatel dne 13. 11. 2025 rozhodl o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení (dále jen „rozhodnutí o vyloučení“). Navrhovatel nesouhlasil se svým vyloučením, a proto zadavateli podal námitky, které následně zadavatel jako nedůvodné odmítl. Navrhovatel následně dne

V podaném návrhu navrhovatel zejména namítal, že jeho vyloučení ze zadávacího řízení bylo v rozporu se zákonem, zejména se zásadami transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Tvrdil, že jeho nabídka splňovala všechny zadávací podmínky, včetně požadavku na kontrolu průchodnosti antikoagulačního roztoku po celou dobu separace, přičemž tento požadavek lze dle něj splnit různými technickými způsoby. Rozhodnutí o vyloučení podle něj vychází pouze z absence výslovného popisu dané funkcionality v návodu k použití, ačkoli zadávací dokumentace takový požadavek nestanovila ani neurčila konkrétní technické řešení.

Napadeným rozhodnutím Úřad návrh navrhovatele zamítl, neboť ho neshledal důvodným.

Úřad dospěl k závěru, že navrhovatel neprokázal jednoznačné splnění technické podmínky zadávací dokumentace, totiž kontroly průchodnosti připojení antikoagulačního roztoku po celou dobu separace. Úřad se ztotožnil se závěrem zadavatele, že nabízený přístroj tuto kontrolu zajišťuje nejvýše před zahájením separace, případně pouze nahodile prostřednictvím obecných alarmů, nikoli systematicky a výrobcem garantovaným způsobem po celou dobu

Dne 24. 2. 2026 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad navrhovatele.

Navrhovatel namítá, že rozhodnutí je nezákonné, neboť je založeno a) na nesprávném posouzení důkazů předložených navrhovatelem, b) na selektivním hodnocení důkazů a na jejich opomenutí (bod 6 rozkladu).

Úřad podle navrhovatele převzal technické závěry zadavatele, aniž by objektivně a úplně zhodnotil důkazy svědčící o tom, že nabízené zařízení splňuje zadávací podmínku kontroly průchodnosti připojení antikoagulačního roztoku po celou dobu separace. Úřad se nevypořádal s podstatou technických mechanismů zařízení, zejména s kombinovaným monitorováním tlakových parametrů a činnosti AC pumpy, a nesprávně dospěl k závěru, že zařízení není schopno průběžné kontroly průchodnosti AC linky. Tím Úřad dle navrhovatele zatížil rozhodnutí vadou skutkových zjištění. Dle navrhovatele však z technického nastavení zařízení přímo vyplývá, že zařízení průběžně sleduje průtok AC roztoku skrze své senzory (tlak, činnost pump) a při jakékoli anomálii aktivuje bezpečnostní mechanismy k ochraně dárce. Navrhovatel dále namítá, že Úřad nesprávně technicky posoudil funkčnost zařízení, když bezpečnostní alarmy a ochranné mechanismy zařízení označil za „nahodilé“ reakce nesouvisející systémově s kontrolou průchodnosti AC linky. Takový závěr podle navrhovatele nemá oporu v technické dokumentaci ani v předložených důkazech, z nichž vyplývá, že alarmy (zejména alarm vysokého tlaku a zastavení AC pumpy) jsou integrální součástí bezpečnostního systému zařízení a slouží právě k detekci neprůchodnosti či poruchy toku antikoagulantu během odběru. Úřad tímto nesprávným technickým hodnocením dospěl k chybnému závěru o nesplnění zadávací podmínky (bod 13 rozkladu).

Navrhovatel dále namítá, že Úřad nepřiznal odpovídající důkazní váhu odbornému vyjádření výrobce zařízení, které výslovně potvrzuje průběžné monitorování průchodnosti antikoagulační linky během celé separace. Podle navrhovatele je výrobce subjektem s nejvyšší odbornou znalostí konstrukce, funkčnosti a bezpečnostních mechanismů zařízení a jeho vyjádření proto představuje zásadní důkazní prostředek. Úřad se však s tímto vyjádřením nevypořádal řádně, případně jej interpretoval selektivně a opominul ty jeho části, které potvrzují průběžnou kontrolu dávkování AC roztoku. Namísto toho ovšem vyjádřením lékařů, kteří se zařízením buď vůbec nepracovali, nebo již velmi dávno, přisoudil Úřad vyšší důkazní váhu. Opomenutí či bagatelizace vyjádření výrobce zařízení je dle navrhovatele závažným pochybením v procesu hodnocení důkazů ze strany Úřadu (body 14, 15 a 17 rozkladu).

Další námitky navrhovatele směřovaly k tvrzení selektivního výběru důkazů a opomenutí důkazů svědčících ve prospěch navrhovatele. Navrhovatel namítá, že Úřad při hodnocení důkazů jednostranně upřednostnil tvrzení zadavatele a stanoviska jím oslovených specialistů, zatímco řadu důkazů předložených navrhovatelem zcela opomenul nebo bagatelizoval.

Navrhovatel dále samostatně namítá nesprávné hodnocení stanoviska společnosti

Navrhovatel rovněž namítá nesprávné posouzení stanoviska Nemocnice České Budějovice, a.s., které Úřad odmítl jako obecné a nedostatečně technicky podložené. Podle navrhovatele smyslem tohoto důkazu nebylo nahradit technickou dokumentaci zařízení, ale potvrdit jeho funkčnost v reálné klinické praxi. Úřad měl toto stanovisko hodnotit v kontextu ostatních důkazů, tedy i dalších předložených stanovisek nemocnic (Nemocnice AGEL Nový Jičín,

Za další podstatné pochybení ze strany Úřadu navrhovatel považuje opomenutí videozáznamu testu zařízení provedeného navrhovatelem, při němž byla simulována neprůchodnost AC linky a došlo k aktivaci alarmu a zastavení odběru. Tento důkaz byl předložen jako reakce na test provedený zadavatelem a prokazuje schopnost zařízení detekovat neprůchodnost během separace. Současně tímto navrhovatel doložil, že test provedený zadavatelem nebyl proveden v souladu s metodikou výrobce zařízení a neodpovídal reálným podmínkám klinického odběru.

Navrhovatel dále nesouhlasil se závěrem Úřadu uvedeným v bodě 102 napadeného rozhodnutí ohledně aplikovatelnosti rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-26331/2025/163 ze dne 15. 7. 2025, vydaného pod sp. zn. ÚOHS-R0068/2025/VZ, kdy Úřad konstatoval, že se v uvedeném případě jednalo o rozdílnou situaci, než jaká je předmětem nynějšího řízení.

Navrhovatel v doplnění rozkladu dále namítal, že Úřad v napadeném rozhodnutí zcela pominul, případně nedostatečně zohlednil původní vyjádření výrobce přístroje AURORA, přestože z něj výslovně vyplývá splnění zadávací podmínky spočívající v nepřetržité kontrole průchodnosti připojení antikoagulačního roztoku po celou dobu separace. Z tohoto důvodu navrhovatel předkládá doplnění vyjádření výrobce, které detailněji a technicky konkrétně popisuje mechanismy zajišťující kontinuální monitorování AC linky nejen před zahájením odběru, ale i v jeho průběhu. Úřad podle navrhovatele postupoval formalisticky a selektivně, když význam vyjádření výrobce redukoval na kontrolní mechanismy před odběrem a opominul jeho závěry o průběžném monitorování, čímž porušil zásadu materiální pravdy a povinnost úplného zjištění skutkového stavu. Navrhovatel v doplnění rozkladu výslovně uvedl, že si „nové“ vyjádření výrobce zařízení opatřil na základě vydaného napadeného rozhodnutí.

Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému posouzení, eventuálně, aby vyhověl podanému návrhu a zrušil rozhodnutí o vyloučení navrhovatele.

Dne 2. 3. 2026 zadavatel zaslal Úřadu vyjádření k podanému rozkladu.

Zadavatel ve svém vyjádření k rozkladu předně namítá podjatost člena rozkladové komise

Ve věci samé zadavatel vyjádřil stanovisko, že napadené rozhodnutí je věcně i právně správné a plně přezkoumatelné. Zadavatel nesouhlasil s tvrzením navrhovatele o selektivním hodnocení důkazů, a naopak má za to, že se Úřad vypořádal se všemi podstatnými důkazy, včetně vyjádření výrobce zařízení, stanovisek společnosti EUROPLASMA a Nemocnice České

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a dále byla přezkoumána rovněž správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek rozkladu. S přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat následující závěr.

Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které nebylo přistoupeno ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému posouzení.

Současně nebyla shledána důvodnou námitka podjatosti úřední osoby Mgr. Jakuba Josky (zástupce navrhovatele v nynějším řízení), obsažená ve vyjádření zadavatele k rozkladu, neboť podle rozvrhu projednávaných případů byl daný případ předložen jiné rozkladové komisi, než je ta, jejímž je Mgr. Jakub Joska členem. Ten se tak na rozhodnutí v dané věci nijak nepodílel, tudíž nebylo třeba rozhodovat o jeho podjatosti.

Z obsahu podaného rozkladu vyplývá, že navrhovatel brojí proti hodnocení důkazů Úřadem v několika rovinách, které jsou však ve své podstatě vnitřně rozporné. Navrhovatel totiž postupně tvrdí, že Úřad (i) důkazy hodnotil nesprávně, (ii) hodnotil je selektivně, resp. jim přisoudil nesprávnou důkazní váhu, a současně (iii) některé důkazy zcela opomenul nebo se s nimi nevypořádal, přičemž všechna tato tvrzení mnohdy předkládá k týmž důkazům označeným v rozkladu. Pokud by Úřad některý důkaz zcela opomenul, znamenalo by to, že se s jeho obsahem vůbec nevypořádal, tj. že jej v odůvodnění rozhodnutí nijak nereflektoval.

Navrhovatel namítá, že Úřad opomenul posoudit předložené vyjádření výrobce. Námitka opomenutí tohoto důkazu se však míjí s tím, jak Úřad v nynější věci postupoval (Úřad vyjádření výrobce neopomenul, srov. bod 95 napadeného rozhodnutí), a je proto zjevně nedůvodná.

U stanovisek zdravotnických zařízení a společnosti EUROPLASMA navrhovatel namítá jejich opomenutí, avšak současně rozporuje závěr Úřadu, že tato stanoviska mají obecný charakter a neprokazují konkrétní technickou funkcionalitu. V každém z těchto případů je tedy zřejmé, že jádrem námitky není absence vypořádání, ale nesouhlas s učiněným závěrem. Úřad se

Z hlediska systematiky přezkumu je proto nutné tyto rozkladové námitky podřadit nikoli pod tvrzenou nepřezkoumatelnost spočívající v opomenutí důkazů, ale pod námitky směřující proti správnosti hodnocení důkazů a proti posouzení skutečností z nich plynoucích. Lze dodat, že s ohledem na obsah podaných námitek a s ohledem na obsah napadeného rozhodnutí by tyto argumenty rozkladu jako námitky směřující k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí musely být považovány za zjevně nedůvodné. Tento rámec je proto třeba mít na paměti při posuzování všech dílčích rozkladových námitek vztahujících se k jednotlivým důkazům.

Před samotným posouzením důvodnosti námitek navrhovatele směrem k nesprávnému, případně selektivnímu hodnocení důkazů, bylo nutné se nejprve zabývat otázkou novot uplatněných v rozkladovém řízení. Z doplnění rozkladu ze dne 6. 3. 2026 plyne, že navrhovatel předložil nový důkazní prostředek, označený jako „Doplnění vyjádření výrobce přístroje

Řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je řízením návrhovým s uplatněním koncentrace řízení (ve smyslu § 251 odst. 4 zákona), jejímž účelem je zabránit postupnému „dohánění“ argumentace a důkazů až v pokročilé fázi řízení před Úřadem. V důsledku omezení plynoucího z § 251 odst. 5 zákona tak k tomuto novému důkazu nebylo možné přihlížet.

Lze podotknout, že uvádění nových skutečností nebo důkazů až v řízení o rozkladu není ostatně možné ani v obecném režimu dle správního řádu. Podle § 82 odst. 4 správního řádu totiž lze k novým důkazním návrhům v odvolacím řízení, jehož právní úpravou se řízení o rozkladu řídí, přihlédnout pouze tehdy, pokud je účastník nemohl uplatnit dříve. Navrhovatel však netvrdí žádnou objektivní překážku, která by mu bránila předložit doplněné vyjádření výrobce již v řízení před Úřadem. Naopak výslovně uvádí, že jej opatřil až v reakci na prvostupňové hodnocení daného případu. Koncentrace řízení se v nynějším případě tedy sice primárně řídí § 251 odst. 4 zákona, nicméně i kdyby jeho podmínky navrhovatel splnil, stejně by se nového důkazu nemohl dovolat s odkazem na § 82 odst. 4 správního řádu.

Z obsahu podaného návrhu, vyjádření navrhovatele v průběhu správního řízení, z vyjádření k podkladům rozhodnutí i z napadeného rozhodnutí vyplývá, že navrhovatel předkládal důkazní prostředky za účelem prokázání svého tvrzení, že jím nabízené zařízení, tj. přístroj

Základní a vlastně i jedinou otázkou, kterou se v řízení měl Úřad zabývat, je, zda navrhovatel své tvrzení o naplnění požadavku zadavatele prokázal, tedy zda důkazní prostředky podporují tvrzení navrhovatele. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí lze konstatovat, že touto otázkou se Úřad v napadeném rozhodnutí zabýval ve vztahu ke všem předloženým důkazním návrhům, přičemž dospěl ke správnému závěru, že důkazy předložené navrhovatelem neprokazují, že jím nabízené zařízení předmětný požadavek zadavatele skutečně naplňuje.

V prvé řadě je nutno odmítnout námitku, že Úřad „zcela ignoroval“ vyjádření výrobce zařízení.

Pokud jde o samotné vyjádření výrobce zařízení, Úřad v napadeném rozhodnutí popsal jeho obsah, identifikoval, že výrobce odkazuje především na kontrolu průchodnosti v rámci fáze předplnění a na obecné monitorování provozních stavů, a následně výslovně uvedl, že z tohoto vyjádření neplyne splnění stanovené technické podmínky (tedy existence samostatné, systematické a výrobcem garantované funkce průběžné kontroly průchodnosti připojení antikoagulačního roztoku po celou dobu separace; viz bod 95 v návaznosti na bod 86 napadeného rozhodnutí).

Po přezkoumání obsahu Vyjádření výrobce zařízení AURORA ze dne 19. 12. 20251 je zřejmé,

V souvislosti s tím pak nutně vyvstává otázka, zda je přístroj schopen detekovat situaci, kdy je systém naplněn krví, ale AC roztok buď systémem neprochází vůbec nebo nemá dostatečný průtok tak, aby krev správně naředil, přičemž takovou funkci kontroly vyjádření výrobce ani návod k obsluze přístroje nepotvrzují. V tomto ohledu se jeví správný závěr Úřadu uvedený v bodu 95 napadeného rozhodnutí v návaznosti na bod 88 napadeného rozhodnutí, podle něhož v návodu k použití přístroje není k chybové hlášce 3102 uvedeno nic, co by nasvědčovalo, že se tato aktivuje v případě neprůchodnosti připojení AC roztoku. Takový závěr

Nelze tak dospět k závěru, že by vyjádření výrobce poskytlo dostatečnou oporu pro tvrzení navrhovatele, že technické řešení nabízeného přístroje cílí na odhalení případné obstrukce připojení antikoagulačního roztoku (např. zmiňovaným zalomením hadičky).

Navrhovatel namítá, že Úřad přiznal předloženému vyjádření výrobce nižší „váhu“, než jakou měl dle přesvědčení navrhovatele přisoudit odborným vyjádřením předloženým zadavatelem.

Další část námitek navrhovatele směřovala k tomu, že závěr Úřadu o nesplnění požadavku zadavatele navrhovatele nemá oporu v technické dokumentaci ani v předložených důkazech, z nichž vyplývá, že alarmy (zejména alarm vysokého tlaku a zastavení AC pumpy) jsou integrální součástí bezpečnostního systému zařízení a slouží právě k detekci neprůchodnosti či poruchy toku antikoagulantu během odběru. Úřad dle navrhovatele tímto nesprávným technickým hodnocením dospěl k chybnému závěru o nesplnění zadávací podmínky.

K tomu je nutné nejprve předeslat, že pro naplnění zadávací podmínky zadavatele nestačí, že systém „může“ v určitém souběhu okolností vyvolat alarm, nýbrž musí být prokázáno, že zařízení disponuje funkcionalitou kontinuální kontroly průchodnosti připojení antikoagulačního roztoku po celou dobu separace, tj. že průchodnost je průběžně sledována jako rozhodná veličina a že je s ní svázána předvídatelná, výrobcem zamýšlená reakce. Úřad přitom detailně zdůvodnil, že navrhovatelem uváděné chybové hlášky tuto funkci neprokazují (viz body 73-76, 89-95 a 98 napadeného rozhodnutí). Po přezkoumání napadeného rozhodnutí je třeba závěr Úřadu považovat za správný,

Navrhovatel v rozkladu i v předchozích podáních opírá splnění podmínky zejména o chybové hlášky 3002, 10112 a 10113. K chybové hlášce 3002 „Vysoký tlak P2 (TMP)“ navrhovatel sám v návrhu (shrnuto v bodu 12 napadeného rozhodnutí) i v rozkladu používá formulaci, že zvýšený TMP „může“ souviset s omezením průtoku, resp. hovoří o „možné obstrukci hadiček“. Právě tato modalita (může) je podstatná, protože potvrzuje, že kontrola průtoku antikoagulantu je toliko částečná – omezení průchodu antikoagulantu může být odhaleno, pokud vyvolá vysoký transmembránový tlak, a tím i chybovou hlášku 3002. Nedochází tak k odhalení skutečnosti, že je průchod antikoagulačního roztoku omezen, ale pouze k odhalení následku, který je takové omezení způsobilé případně navodit. Nejde tedy o specifický mechanismus kontroly průtoku antikoagulačního roztoku, jehož zamýšleným účelem by bylo takovou situaci odhalit. Úřad proto nepochybil, když takovou chybovou hlášku nevyhodnotil jako důkaz existence požadované funkcionality, nýbrž jako jeden z obecných bezpečnostních mechanismů reagujících na širší okruh stavů (viz bod 91 napadeného rozhodnutí.) Podobně je tomu i u chybové hlášky 10112, kterou navrhovatel ve svých podáních někdy označuje jako „Nízký tlak AC“, což však neodpovídá tomu, jak tuto chybu označuje Návod k použití přístroje, ten ji označuje jako „Zastavení AC pumpy“, a jako důvod výskytu uvádí „Systém nebyl schopen akcelerovat (otáčet) pumpu antikoagulantu“. U chybové hlášky 10113, kterou navrhovatel (v návrhu) označuje jako „Vysoký tlak“, návod výslovně uvádí „Zastavení krevní pumpy“, přičemž jako důvod pro nahlášení chyby je uvedeno „Systém nebyl schopen akcelerovat (otáčet) krevní pumpu.“ Ani u těchto chybových hlášek označených navrhovatelem, nelze z obsahu Návodu k přístroji jakkoliv vyčíst, že by zamýšlenou funkcionalitou mělo být průběžné monitorování průchodnosti AC roztoku po dobu odběru. Je možné, že uvedené chybové hlášky v určitých případech omezení připojení antikoagulačního roztoku aktivovány budou, nicméně nejde o funkcionalitu, která by specificky tuto situaci sledovala. Úřad proto správně uzavřel, že navrhovatel dovozuje splnění požadavku z funkce, která je v návodu

Navrhovatel v rozkladu i návrhu dále namítá, že Úřad měl přiznat vyšší důkazní váhu vyjádření výrobce než odborným stanoviskům MUDr. Bohoňka a MUDr. Lejdarové, přičemž zdůrazňuje, že MUDr. Bohoněk přístroj několik let nepoužívá a MUDr. Lejdarová jej nepoužívala nikdy.

Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že Úřad při vypořádání této námitky vycházel z obsahu a relevance jednotlivých podkladů. V této souvislosti je rozhodné, že ani vyjádření výrobce, ani argumentace navrhovatele, jak plyne z napadeného rozhodnutí, neposkytly jednoznačný technický popis zamýšlené funkce nepřetržité kontroly průchodnosti AC roztoku během separace, nýbrž popisovaly předplnění a monitorování jiných stavů (odpojení, únik, prázdný vak). Pokud jde o odborná stanoviska lékařů, Úřad přihlédl k tomu, že se věcně vyjadřují k technickému principu detekce průchodu antikoagulantu a srovnávají jej s jinými technickými řešeními (např. více detektorů, váha vaku), což je relevantní právě k otázce, zda lze z konstrukce přístroje a jeho dokumentace dovodit průběžnou kontrolu průchodnosti připojení AC roztoku, tzn. zda ji přístroj nabízený navrhovatelem skutečně má. Nejde tedy o situaci, kdy by Úřad bezdůvodně „věřil“ jedné straně a druhou ignoroval. Podklady předkládané navrhovatelem Úřad vyhodnotil buď tak, že odpovědi „k jádru věci“ neposkytují, resp. poskytují jen v rovině velmi obecné (zejm. vyjádření poskytovatelů zdravotních služeb), anebo že to, co z nich plyne, tvrzení navrhovatele neprokazuje (např. vyjádření výrobce).

Navrhovatel dále vytýká Úřadu, že nedostatečně zohlednil stanovisko společnosti

Úřad však v napadeném rozhodnutí správně rozlišil, že předmětem přezkumu není obecná bezpečnost zařízení či absence nežádoucích událostí, ale otázka, zda navrhovatel prokázal splnění konkrétní zadávací podmínky, jejíž nesplnění vedlo k vyloučení (viz body 93, 94 a 96 v návaznosti na body 59-63 a 81-85 napadeného rozhodnutí).

Z napadeného rozhodnutí a z obsahu správního spisu plyne, že stanoviska nemocnic a společnosti EUROPLASMA mají převážně povahu ujištění o spolehlivosti a bezpečnosti („přístroj se sám zastaví a upozorní obsluhu“, „žádné nežádoucí reakce“, „bezpečný pro každodenní provoz“), nikoli technického důkazu o tom, že přístroj nepřetržitě kontroluje průchodnost připojení AC roztoku jako samostatnou funkci po celou dobu separace. I když taková stanoviska mohou dokládat, že přístroj má obecně dostatečné bezpečnostní mechanismy, neprokazují bez dalšího naplnění konkrétního technického parametru požadovaného zadavatelem. Cílem posouzení tedy nebyl závěr o tom, zda je, či není přístroj bezpečný pro pacienta (o tom ostatně svědčí stanoviska uživatelů), ale toliko posouzení splnění sporného technického parametru. Úřad tedy nepochybil, pokud tyto reference posoudil jako nedostačující pro prokázání naplnění požadavku zadavatele.

Navrhovatel dále v rozkladu namítá, že Úřad „selektivně“ vybral důkazy, když měl zohlednit i videozáznam jeho testu, který měl prokazovat aktivaci alarmu 3002 při simulaci neprůchodnosti AC linky, zatímco zadavatel předložil videozáznam testu, při němž přístroj na přerušení přívodu antikoagulantu údajně nereagoval.

Již ze skutkového popisu v napadeném rozhodnutí plyne, že Úřad o obou těchto testech věděl a že navrhovatel ve vyjádření k podkladům rozhodnutí výslovně zpochybňoval validitu testu zadavatele, a naopak dokládal vlastní test jako „dodržující odborné postupy“ s aktivací alarmu

Navrhovatel v rozkladu dále vytýká Úřadu, že se měl řídit rozhodnutím předsedy Úřadu sp. zn.

K tomu je třeba předeslat že odkazy na jiná rozhodnutí mohou sloužit pouze jako podpůrná argumentace, nikoli jako mechanicky přenositelný závěr bez ohledu na skutkové okolnosti individuálních případů. V nynější věci Úřad vyhodnotil vyjádření výrobce jako jeden z podkladů, avšak z jeho obsahu (jak plyne z citovaných pasáží) nevyvodil prokázání kontinuální kontroly průchodnosti. Toto hodnocení je přezkoumatelné a odpovídá tomu, že vyjádření výrobce v této věci není jednoznačným technickým potvrzením zamýšlené funkcionality, ale opírá se o předplnění a o monitorování jiných stavů. Z toho důvodu nelze dovodit, že by Úřad měl povinnost jen na základě existence „vyjádření výrobce“ automaticky uzavřít splnění zadávací podmínky. Vždy je třeba zkoumat obsah a vztah takového vyjádření ke konkrétnímu požadavku zadavatele. Současně je zřejmé, že Úřad předložené vyjádření výrobce neodmítl provést jako důkaz, nicméně po posouzení jeho obsahu v něm nenalezl jednoznačné potvrzení ve vztahu k tvrzením navrhovatele. I v tomto je tedy nynější případ odlišný od rozhodnutí předsedy Úřadu, na které odkazuje navrhovatel.

Navrhovatel dále tvrdí, že Úřad I. stupně rozhodl „rychle“, což má indikovat nedostatečné zhodnocení důkazů. K tomu lze uvést, že rychlost rozhodnutí jako taková není kritériem zákonnosti. Rozhodné je, zda Úřad vycházel z dostatečných podkladů a zda své závěry odůvodnil. Z napadeného rozhodnutí plyne, že Úřad měl k dispozici dokumentaci o zadávacím

V neposlední řadě navrhovatel rozvíjí argumentaci, že jeho přístroj „splnil účel požadavku“ (bezpečnost dárce) a že zadavatel nesměl jeho řešení odmítnout jen proto, že je jiné než řešení jiných výrobců. Jak již bylo uvedeno výše, předmětem posouzení nebylo zodpovědět na otázku, zda je přístroj nabízený navrhovatelem obecně bezpečný, nýbrž zda splňuje konkrétní požadavek zadavatele. Úřad správně vymezil, že posuzuje splnění parametru uvedeného v Minimální technické specifikaci, který byl zadavatelem formulován jako technicko‑medicínský požadavek s následkem vyřazení při nesplnění. To, že zařízení může být obecně bezpečné (a může být certifikováno dle MDR3), neznamená, že splňuje konkrétní požadavek zadavatele na průběžnou kontrolu průchodnosti připojení AC roztoku. Zadavatel je oprávněn stanovit technické podmínky reflektující jeho provozní potřeby a požadovanou míru kontrolních mechanismů, a Úřad přezkoumává, zda zadavatel postupoval v souladu se zákonem, pokud vyhodnotil, že nabídka navrhovatele podmínku nesplňuje. V tomto směru je zcela správný závěr Úřadu, že navrhovatel nepředložil takové důkazy, které by vyloučily důvodné pochybnosti o existenci kontinuální kontroly průchodnosti AC připojení během celé separace.

Nad rámec uvedeného je nutné připomenout, že je to navrhovatel, kdo svým návrhem a následně podaným rozkladem určuje rozsah přezkumu postupu zadavatele. Navrhovatel podaným návrhem směřoval svoji argumentaci pouze k tomu, že jeho přístroj beze zbytku naplňuje požadavek stanovený v zadávací dokumentaci. V rozkladu pak tuto svoji argumentaci zopakoval s tím, že se zaměřuje na výtky směrem k provedeným důkazům a jejich hodnocení.

Z výše uvedených důvodů je nutno uzavřít, že rozkladové námitky v rozsahu, v jakém jsou přípustné, nejsou důvodné. Závěry Úřadu o tom, že navrhovatel neprokázal splnění zadávací podmínky stanovené zadavatelem, jsou správné a zákonné.

3

Mgr. Jakub Joska, Greats advokáti, s.r.o., se sídlem Národní 973/41, 110 00 Praha

Oblastní nemocnice Mladá Boleslav, a.s., nemocnice Středočeského kraje, se sídlem třída