ÚOHS R0048/2025/VZ – Rámcová dohoda na dodávky elektrických jednotek EMU160 pro r

Obviněný uskutečnil jako zadavatel zadávající sektorovou veřejnou zakázku ve smyslu § 151 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „ZZVZ“)1 zadávací řízení.

Výsledkem zadávacího řízení bylo uzavření rámcové dohody ze dne 29. 3. 2019 (dále jen „rámcová dohoda“)2 podle § 169 a § 131 a násl. ZZVZ na 8 let ode dne nabytí její účinnosti mezi obviněným a vybraným dodavatelem. Předmětem rámcové dohody byla výroba a dodávka nejvýše 50 ks jednopodlažních, částečně nízkopodlažních elektrických jednotek pro regionální dopravu, každá s obsaditelností minimálně 140 sedících cestujících, označovaných jako EMU 160 (dále jen „jednotka EMU“), včetně dodávky náhradních dílů a konstrukčních celků výměnného systému.

Obviněný uzavřel na základě rámcové dohody s vybraným dodavatelem kupní smlouvu ze dne

Dne 3. 4. 2023 obviněný uzavřel s vybraným dodavatelem dodatek č. 2 ke kupní smlouvě (dále jen „dodatek č. 2“)4, na jehož základě požadoval namísto výroby a dodávky 19 jednotek EMU

Úřad se z veřejně dostupných zdrojů dozvěděl skutečnosti, které potenciálně nasvědčovaly spáchání přestupku obviněným tím, že pořídil 4 jednotky BEMU bez uskutečnění zadávacího řízení. Vzhledem k tomu Úřad obviněného vyzval k doručení jeho vyjádření a související dokumentace a v návaznosti na to vydal podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „ZOP“) příkaz č. j. ÚOHS03303/2024/500 ze dne 23. 1. 2024 (dále jen „příkaz“), jehož výrokem I rozhodl o tom, že obviněný se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ, za což mu výrokem II uložil pokutu ve výši 6 000 000 Kč.

Dne 24. 1. 2024, kdy byl obviněnému příkaz doručen, bylo podle § 249 ZZVZ ve spojení s § 78 odst. 2 a § 90 odst. 1 ZOP zahájeno řízení o přestupku vedené Úřadem pod sp. zn. ÚOHSS0058/2024/VZ (dále jen „řízení o přestupku“), jehož jediným účastníkem je podle § 68 písm. a) ZOP obviněný. Obviněný podal proti příkazu odpor dne 30. 1. 2024.

Dne 15. 3. 2024 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0058/2024/VZ, č. j. ÚOHS11780/2024/510 (dále jen „původní prvostupňové rozhodnutí“).

Výrokem I původního prvostupňového rozhodnutí Úřad rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ tím, že nedodržel pravidlo stanovené v § 131 odst. 5 ZZVZ ve spojení s § 151 odst. 4 a § 169 odst. 2 ZZVZ, když umožnil podstatnou změnu podmínek rámcové dohody po dobu jejího trvání bez provedení nového zadávacího řízení tím, že při zadávání sektorové veřejné zakázky na základě rámcové dohody uzavřel s vybraným dodavatelem dodatek č. 2, kterým místo výroby a dodávky 19 jednotek EMU sjednané v kupní smlouvě požadoval výrobu a dodávku 15 jednotek EMU a 4 jednotek BEMU, a umožnil tak změnu podmínek uvedených v rámcové dohodě, která ve smyslu § 222 odst. 3 písm. c) ZZVZ vedla k významnému rozšíření rozsahu plnění, jež bylo možné požadovat na základě rámcové dohody, a která by umožnila ve smyslu § 222 odst. 3 písm. a) ZZVZ účast jiných dodavatelů nebo by mohla ovlivnit výběr dodavatele v zadávacím řízení, pokud by zadávací podmínky původního zadávacího řízení odpovídaly této změně, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele.

Výrokem II původního prvostupňového rozhodnutí Úřad uložil obviněnému pokutu ve výši

Úřad v odůvodnění výroku I původního prvostupňového rozhodnutí konstatoval, že obviněný změnil dodatkem č. 2 podmínky rámcové dohody, na jejímž základě mohl požadovat pouze výrobu a dodávku jednotek EMU. Obviněný tuto změnu podřadil pod § 222 odst. 6 ZZVZ, podle něhož se – ve spojení s § 173 ZZVZ – nepovažuje za podstatnou změnu závazku ze smlouvy

Úřad uvedl ve vztahu k celkové povaze veřejné zakázky ve smyslu § 222 odst. 6 písm. b) ZZVZ, že z přílohy č. 1 rámcové dohody (stejně jako přílohy č. 1 kupní smlouvy) plyne, že jednotky

Podle názoru Úřadu byl příliš široký výklad obviněného, že účelem veřejné zakázky bylo zajistit osobní železniční dopravu na tratích v České republice, neboť při jeho přijetí by ad absurdum bylo možné požadovat namísto jednotek EMU cokoliv, čím by bylo možné zajistit osobní železniční dopravu (např. úpravu na dieselovou jednotku, kombinace dieselové jednotky a elektrické jednotky, kombinace elektrické jednotky s vodíkovou apod.). Dle Úřadu ani nebylo podstatné, že primární napájení jednotek EMU a BEMU je shodné, tj. z troleje, neboť jednotka

K podmínce vymezené v § 222 odst. 6 písm. a) ZZVZ Úřad konstatoval, že z vyjádření obviněného vyplývá, že požadavek Moravskoslezského kraje (dále jen „MSK“) na nasazení

Úřad pro úplnost rovněž ověřil, zda změnu, jež byla předmětem dodatku č. 2, nelze podřadit pod některou z výjimek dle § 222 odst. 2, 4, 5 nebo 7 ZZVZ, přičemž dospěl k závěru, že nikoliv.

Úřad dále shledal, že změna realizovaná dodatkem č. 2 naplnila charakter podstatné změny závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku dle § 222 odst. 3 písm. c) ZZVZ. Dle Úřadu byl obviněný oprávněn uzavírat na základě rámcové dohody dílčí kupní smlouvy pouze na výrobu a dodávku jednotek EMU. Tím, že dodatkem č. 2 požadoval namísto výroby a dodávky

Dle Úřadu se za podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku dále považuje podle § 222 odst. 3 písm. a) ZZVZ taková změna smluvních podmínek, která by umožnila účast jiných dodavatelů nebo by mohla ovlivnit výběr dodavatele v původním zadávacím řízení, pokud by zadávací podmínky původního zadávacího řízení odpovídaly dané změně. Předmět veřejné zakázky je dle Úřadu základním aspektem ovlivňujícím rozhodnutí dodavatelů, zda se zúčastní zadávacího řízení. Dodavatelé zvažující účast v šetřeném zadávacím řízení museli nutně vycházet ze zadávacích podmínek, které nezahrnovaly výrobu a dodávku

Úřad uzavřel, že s ohledem na to, že změna provedená dodatkem č. 2 představovala podstatnou změnu podmínek rámcové dohody dle § 222 odst. 3 písm. a) i c) ZZVZ, obviněný byl povinen zadat veřejnou zakázku na výrobu a dodávku 4 jednotek BEMU v zadávacím řízení, což však neučinil.

Dne 28. 5. 2024 jsem vydal rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-R0063/2024/VZ, č. j. ÚOHS20652/2024/163 (dále jen „původní rozhodnutí o rozkladu“), kterým jsem původní prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

V odůvodnění původního rozhodnutí o rozkladu jsem nejdříve provedl výklad druhé podmínky podle § 222 odst. 6 ZZVZ [dříve pod písm. b) ZZVZ], podle níž nesmí změna závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku změnit celkovou povahu veřejné zakázky. Konstatoval jsem přitom, že klíčová (určující) vlastnost předmětu plnění veřejné zakázky, dominantní potřeba obviněného a původní účel veřejné zakázky zůstaly v šetřeném případě zachovány. Bateriový pohon totiž představuje ve vztahu k pohonu uskutečňovanému prostřednictvím trolejového vedení pouze dodatečnou funkci, která má umožnit doplňkový provoz na úsecích tratí, které nejsou elektrifikovány. Změnou jednotek EMU na jednotky BEMU tudíž nedošlo k nahrazení původní hlavní funkce jednotek EMU, ale pouze k jejímu doplnění. Současně jsem ze správního spisu zjistil, že obviněný mohl pořídit úpravou dotčené jednotky BEMU v zásadě jen

K první podmínce podle § 222 odst. 6 ZZVZ [dříve pod písm. a) ZZVZ], podle níž musela potřeba změny závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku vzniknout v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat, jsem uvedl, že pokud obviněný objednal výrobu a dodávku 19 jednotek EMU v návaznosti na smlouvu o zajištění dopravní obslužnosti uzavřenou s MSK, a vlivem uvedených objektivních okolností, které nebylo možné dopředu předvídat, musel nově zajistit provoz na trati S8 prostřednictvím 4 jednotek BEMU (namísto původně požadovaných 4 jednotek EMU, které již byly objednány na základě kupní smlouvy), mohla být rovněž splněna první podmínka stanovená v § 222 odst. 6 ZZVZ. Zavázal jsem proto Úřad k ověření, zda tvrzení obviněného odpovídají skutečnosti a prokazují splnění první zákonné podmínky.

Následně jsem posuzoval naplnění podmínek podstatné změny závazku podle § 222 odst. 3 písm. c) ZZVZ. Dospěl jsem k tomu, že nedošlo k natolik intenzivnímu rozšíření rozsahu plnění veřejné zakázky (resp. rámcové dohody), které by bylo možné označit za významné, a proto nepředstavovalo podstatnou změnu závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku.

Posouzením podmínek stanovených v § 222 odst. 3 písm. a) ZZVZ se měl Úřad blíže zabývat v dalším rozhodnutí. Ke znaku skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ spočívajícím ve vlivu na výběr dodavatele (a to alespoň potenciálním), jsem uvedl, že se Úřad měl zabývat, zda by se zadávacího řízení v roce 2023 zúčastnil i jiný dodavatel kromě vybraného dodavatele.

K uložené pokutě jsem uvedl, že na plnění odpovídající dodatku č. 2, které obviněný nezadal v zadávacím řízení, lze nahlížet dvěma způsoby. Buď jako na veřejnou zakázku spočívající ve výrobě a dodávce 4 kompletních jednotek BEMU, jejíž cena dle dodatku č. 2 činila

Dne 1. 4. 2025 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0058/2024/VZ, č. j. ÚOHS11943/2025/500 (dále jen „napadené rozhodnutí“).

Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ tím, že nedodržel pravidlo stanovené v § 131 odst. 5 ZZVZ ve spojení s § 151 odst. 4 a § 169 odst. 2 ZZVZ, když umožnil podstatnou změnu podmínek rámcové dohody po dobu jejího trvání bez provedení nového zadávacího řízení tím, že při zadávání sektorové veřejné zakázky na základě rámcové dohody uzavřel s vybraným dodavatelem dodatek č. 2, kterým místo výroby a dodávky 19 jednotek EMU sjednané v kupní smlouvě požadoval výrobu a dodávku 15 jednotek EMU a 4 jednotek BEMU, a umožnil tak změnu podmínek uvedených v rámcové dohodě, která by ve smyslu § 222 odst. 3 písm. a) ZZVZ umožnila účast jiných dodavatelů nebo by mohla ovlivnit výběr dodavatele v zadávacím řízení, pokud by zadávací podmínky původního zadávacího řízení odpovídaly této změně, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele.

Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad zastavil správní řízení v části týkající se možného spáchání přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ, kterého se měl obviněný dopustit tím, že nedodržel pravidlo stanovené v § 131 odst. 5 ZZVZ ve spojení s § 151 odst. 4 a § 169 odst.

Výrokem III napadeného rozhodnutí Úřad obviněnému uložil pokutu ve výši 6 000 000 Kč.

V odůvodnění výroku I napadeného rozhodnutí Úřad v návaznosti na původní rozhodnutí o rozkladu uvedl, že obviněný naplnil druhou podmínku podle § 222 odst. 6 ZZVZ, protože změna provedená na základě dodatku č. 2 nezměnila celkovou povahu veřejné zakázky.

Úřad zjistil, že nabídka obviněného „Návrh řešení zajištění veřejných služeb v dopravě cestujících mezi MSK a zadavatelem na období 12/2023-12/2033“ ze dne 14. 7. 2021 vůči MSK (dále jen „nabídka ze dne 14. 7. 2021“)6 vzešla výhradně z iniciativy obviněného s ohledem na posouzení tehdejších smluv o zajištění dopravní obslužnosti. Obviněný ve snaze vyřešit problémy se zastaralými vozidly nabídl předčasně ukončit některé z těchto smluv a uzavřít

Úřad se dále zabýval tím, jestli provedená změna na základě dodatku č. 2 naplnila některý ze znaků podstatné změny závazku podle § 222 odst. 3 ZZVZ, konkrétně písm. a) tohoto ustanovení. Za účelem zjištění, zda by změna umožnila účast jiných dodavatelů nebo by mohla ovlivnit výběr dodavatele v původním zadávacím řízení, pokud by zadávací podmínky odpovídaly dané změně, se obrátil na potenciální dodavatele železničních kolejových vozidel, resp. jednotek BEMU. Dospěl přitom k tomu, že pokud by byla předmětem původního zadávacího řízení výroba a dodávka 46 jednotek EMU a 4 jednotek BEMU, účastnil by se jej potenciálně minimálně jeden další dodavatel. Obviněný byl proto povinen zadat předmět dané změny v některém ze zadávacích řízení dle ZZVZ. Úřad následně zkoumal naplnění znaků skutkové podstaty přestupku a dospěl k tomu, že v případném zadávacím řízení v roce 2023 by se zadávacího řízení na 4 jednotky BEMU účastnily s největší pravděpodobností

V odůvodnění výroku III o pokutě Úřad uvedl, že horní hranici pokuty je nutné počítat z celkové ceny za 4 jednotky BEMU, neboť předmětem samostatné veřejné zakázky by byla výroba a dodávka 4 jednotek BEMU, nikoliv instalace bateriového pohonu, což dokládá i samotný dodatek č. 2. Úřad nesouhlasil s tím, že by porušil zákaz dvojího přičítání, když skutečnost spočívající v „umožnění podstatné změny závazku“ nezbytnou pro naplnění skutkové podstaty přestupku hodnotil současně jako okolnost vypovídající o jeho závažnosti. Obdobně u následku přestupku – vyloučení konkurence. Úřad dodal, že skutečnost, že byl obviněný v roce 2020 a 2021 ve ztrátě, neznamená, že by pro něj byla uložená pokuta likvidační.

Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne

7

Následně se obviněný vyjadřuje k naplnění podmínek nepodstatné změny závazku podle § 222 odst. 6 ZZVZ, konkrétně nepředvídatelnosti potřeby změny. Úřad podle obviněného neposuzuje nepředvídatelnost potřeby dodání 4 jednotek BEMU ve vztahu k době zahájení zadávacího řízení na uzavření rámcové dohody. K tomu došlo již dne 1. 5. 2018, tedy dávno před první indikací potřeby dodání jednotek BEMU. Vznik potřeby Úřad odvozuje od nabídky ze dne 14. 7. 2021, na kterou podle Úřadu pouze reagoval dopis MSK ze dne 10. 12. 2021.

Z napadeného rozhodnutí podle obviněného také vyplývá, že Úřad podmínku nepředvídatelnosti doplňuje o podmínku „nezavinění“, tedy že obviněný vznik potřeby nezpůsobil. Obviněný s odkazem na systematický výklad uvádí, že § 63 odst. 5 ZZVZ jednoznačně odlišuje mezi „předvídatelností“ a „nezpůsobením“ určité potřeby. Pro jednací řízení bez uveřejnění (dále jen „JŘBU“) pro krajně naléhavou okolnost požaduje kumulativní splnění obou těchto znaků. Pokud by zákonodárce považoval za součást nepředvídatelnosti i nezpůsobení, již by druhou uvedenou samostatně nezmiňoval. Úřad rozšiřuje podmínky aplikace § 222 odst. 6 ZZVZ rovněž tím, že nahrazuje podmínku potřeby podmínkou nezbytnosti, což obviněný dokládá na bodech 286 a 319 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

K naplnění podmínek podstatné změny závazku podle § 222 odst. 3 písm. a) ZZVZ obviněný uvádí, že i pokud by v původním zadávacím řízení požadoval 46 jednotek EMU a 4 jednotky

Úřad posoudil dodatek č. 2 tak, že jeho ekvivalentem mělo být kompletní pořízení 4 jednotek

Obviněný následně předkládá námitky proti uložené pokutě. Úřad vycházel při stanovení horní hranice pokuty z částky za kompletní dodání 4 jednotek EMU, ale tato premisa je nesprávná.

Obviněný navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) a podle § 88 téhož zákona předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Vzhledem k tomu, že jsem přistoupil k zařazení určitých dokumentů mezi podklady rozhodnutí, stanovil jsem obviněnému lhůtu, ve které se k nim mohl vyjádřit. Obviněný tohoto práva využil dne 18. 6. 2025.

K tiskové zprávě MSK ze dne 17. 3. 2023 obviněný uvedl, že z ní jednoznačně plyne, že obviněný nebyl tím, kdo stanovil požadavek na dodání 4 ks jednotek BEMU. Dále z ní plyne i to, že MSK požadoval dodání jednotek BEMU již pro rok 2024, a to, že nedošlo ke kompletnímu pořízení jednotek BEMU, ale osazení jednotek EMU bateriovými články.

K dokumentu Provoz ETCS obviněný opakuje argumenty, které se týkají výhradního provozu

K podkladům týkajícím se spojů na lince S8 z portálu vagonWEB obviněný uvádí, že spoj obsluhovaný vlakem Os 23105 pokrývá pouze část linky S8, a proto není pro věc relevantní.

Obviněný dále odkazuje na dokument Studie – Regionální železniční doprava v Moravskoslezském kraji 2025–2033 (dále jen „Studie 2025-2033“). Ten má jednoznačně vyvracet závěr Úřadu, že požadavek MSK na pořízení jednotek BEMU navazoval na nabídku ze dne 14. 7. 2021. Dodává, že o dané studii do nedávné doby vůbec nevěděl. Samotná Studie

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 98 odst. 1 zákona ZOP přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výrocích, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke zrušení, případně změně napadeného rozhodnutí.

Skutkový stav projednávané věci považuji za komplikovaný, a proto je podle mého názoru vhodné jej na tomto místě nejprve rekapitulovat a shrnout při současném odkazu na jeho podrobné představení Úřadem v bodu 161 a násl. napadeného rozhodnutí. Z takového shrnutí nejlépe vyplyne výchozí stav pro navazující závěry.

Dne 29. 3. 2019 uzavřel obviněný s vybraným dodavatelem rámcovou dohodu, jejímž předmětem, respektive předmětem dílčích kupních smluv měla být mj. výroba a dodávka nejvýše 50 ks jednotek EMU. Předmětem kupní smlouvy ze dne 30. 11. 2020 byla dodávka

Jednotky BEMU měly být dodány do zkušebního provozu s cestujícími nejpozději do 30. 11. 2024, a to na lince S8 Bohumín – Ostrava – Studénka – Štramberk – Veřovice.

Úřad zjistil, že uzavření dodatku č. 2 předcházel kontakt mezi obviněným a MSK. Nabídkou ze dne 14. 7. 2021 obviněný předložil MSK na základě vlastního posouzení nabídku na zajištění veřejných služeb v přepravě cestujících pro období 12/2023–12/2033. Obviněný navrhl ukončit některé ze smluv o veřejných službách v přepravě cestujících k zajištění dopravní obslužnosti kraje veřejnou drážní osobní dopravou, které Úřad specifikoval v bodu 182 odůvodnění napadeného rozhodnutí, a podepsat závazek nový. Obviněný uváděl, že dané smlouvy byly uzavírány v době, kdy stranám nemohly být známy skutečnosti, které ovlivní jejich plnění, a to zejména pokud jde o standardy ETCS a ECM. Podle obviněného jsou na tratích, které budou vyžadovat systém ETCS, nasazována i vozidla, která palubní část ETCS nemají, a vzhledem k jejich zastaralosti není ekonomicky efektivní je tímto systémem osazovat. V případě povinné certifikace systému údržby (ECM) obviněný uváděl, že vyvolává vysoké náklady na opravy zastaralých vozidel a u některých vozidel je splnění požadavků diskutabilní. Obviněný v nabídce poukazoval i na nejistotu ohledně elektrifikace páteřních traťových úseků a termín změny trakce v řešené oblasti.

Z uvedených důvodů obviněný nabídl MSK obnovu vozového parku za nové vozy. Obviněný současně uvedl, že sleduje „snahy MSK v rámci dekarbonizace dopravy a jsme i v rámci své společenské odpovědnosti připraveni MSK nabídnout v prvním roce platnosti nové smlouvy

MSK na nabídku reagoval dne 23. 7. 202110 tak, že jde o indikativní/nevyžádanou nabídku.

Dopisem ze dne 10. 12. 2021 MSK reagoval na nabídku obviněného a uvedl, že pro linku S8

Úřad shrnul podstatu argumentace obviněného ve vztahu k důvodům uzavření dodatku č. 2 a naplnění první podmínky podle § 222 odst. 6 ZZVZ v bodu 253 odůvodnění napadeného rozhodnutí tak, že „obviněný v rámci zadávacích řízení pořizuje jen to, co po něm požaduje objednatel služeb, a tyto požadavky tak promítá do parametrů veřejné zakázky, a tedy že v době zahájení zadávacího řízení na uzavření předmětné rámcové dohody počítal s tím, že dopravu na příslušných trasách MSK bude zajišťovat výlučně jednotkami EMU (a proto pořizoval jednotky EMU), a že nemohl předvídat budoucí potřeby MSK, tj. že nemohl předpokládat, že MSK bude požadovat nasazení 4 jednotek BEMU na lince S8 v průběhu roku

Úřad následně uvedl, že tvrzené nepředvídatelné okolnosti týkající se provozu ETCS,

Pokud jde o samotné věcné vypořádání argumentace obviněného, podle Úřadu nelze v situaci, kdy obviněný z vlastní iniciativy podal nabídku ze dne 14. 7. 2021, tvrdit, že obviněný nemohl požadavek MSK na jednotky BEMU očekávat, resp. že se jedná o nepředvídatelnou okolnost.

Úřad také zkoumal další dokumenty, ze kterých měl požadavek MSK na nákup jednotek BEMU vyplynout. Nedospěl přitom k závěru, že by tomu tak bylo. Především Plán dopravní obslužnosti MSK 2022-2026 umožnil nákup vozidel BEMU, přičemž na lince S8 stanovil rozvojový záměr na vedení přímých vlaků vedených jednotkami BEMU. Na žádném místě však nehovoří o jejich nasazování již v roce 2024, a to k žádné lince v MSK.

S ohledem na uvedené shrnutí Úřad uzavřel, že obviněný nenaplnil výjimku podle § 222 odst. 6

Konstatuji, že zjištěný skutkový stav považuji za úplný a jeho vyhodnocení za správné. Předtím, než přistoupím k vypořádání rozkladových námitek obviněného, ale považuji za vhodné uvést základní kontext jeho jednání, který Úřad v napadeném rozhodnutí popsal pouze částečně.

Nová smlouva o zajištění dopravní obslužnosti mezi obviněným a MSK byla uzavřena dne

Z uvedeného vyplývá, že snahou obviněného bylo především zajistit si odbyt jeho služeb na maximální přípustnou dobu na základě přímého zadání. Za tímto účelem podal nabídku ze dne

K tomu dále uvádím, že byť argumentace v napadeném rozhodnutí směřuje primárně k podmínce nepředvídatelných okolností, protože tímto směrem se ubíral i obviněný při vysvětlování zákonnosti svého postupu (a budu se jí zabývat níže), otázkou je, zda vůbec existovala „potřeba“ jako součást první podmínky § 222 odst. 6 ZZVZ. Ze zjištěného skutkového stavu totiž vyplývá, že část aktuální linky S8 byla zajišťována prostřednictvím elektrických jednotek a na neelektrifikovaném úseku vedla samostatná linka Studénka –

Ostatně tak obviněný činí i na jiných tratích rozdělených do více linek, kde po železničním koridoru jezdí elektrické jednotky a na neelektrifikovaných úsecích již jen jednotky dieselové14.

Ostatně neplatí, že by bylo nutné kvůli novému požadavku na zajištění linky pořídit i nové dieselové vlaky, neboť došlo k jejímu prodloužení i na úsek neelektrifikovaný. Standard ETCS není podle veřejně dostupných informací18 v plánu na úseku Studénka – Veřovice ani k roku

Samotné předčasné ukončení původní smlouvy na dopravní obslužnost není v rozporu se ZZVZ.

Mimoběžná je z tohoto pohledu rovněž argumentace obviněného, která se týká toho, že nakupuje vlaky až při jistotě, že je upotřebí, a proto nelze považovat jeho nabídku ze dne

Jestliže obviněný s odkazem na tiskovou zprávu MSK ze dne 17. 3. 2023 tvrdí, že z ní plyne, že původcem požadavku na dodání jednotek BEMU pro rok 2024 je právě MSK, uvádím, že to tak není. Toto tvrzení totiž pomíjí vývoj okolností, který představil Úřad v napadeném rozhodnutí a který jsem shrnul i zde. Požadavek na dodání jednotek BEMU sice mohl být ve výsledku požadavkem MSK promítnutým ve smlouvě o zajištění dopravní obslužnosti ze dne 17. 3. 2023, ale tím, kdo vyvolal situaci potřebnosti jednotky BEMU vůbec kupovat, byl pouze obviněný. Pouze on totiž přišel se snahou ukončit některé ze stávajících smluv o zajištění dopravní obslužnosti a uzavřít novou smlouvu, která v sobě bude mít zakomponováno i dodání jednotek BEMU. Jen a pouze obviněný navrhl nový vztah mezi ním a

Obviněný ve svém vyjádření k podkladům rozhodnutí odkazuje na Studii 2025-2033. Z ní dovozuje, že to nebyla nabídka ze dne 14. 7. 2021, ale právě daná studie, co vedlo MSK k požadavku na jednotky BEMU. Tyto skutečnosti by sice mohly do určité míry relativizovat vliv nabídky ze dne 14. 7. 2021 na rozhodování MSK o požadavku na nákup nových jednotek, ne však v kontextu zjištěného skutkového stavu.

V prvé řadě platí, že Studie 2025-2033 na několika místech mluví o dopravním modelu od prosince 2025 (strany 9, 12 a 44). Neobstojí proto tvrzení obviněného z poznámky pod čarou č. 5, dle které znamená rok 2025 dodání jednotek BEMU do provozu k prosinci 2024.

Studie 2025-2033 také zmiňuje jednotky BEMU140. Smlouva o zajištění dopravní obslužnosti ze dne 17. 3. 2023 ale hovoří o dodání jednotek BEMU160 ještě v roce 2024. Výhradně o dodání jednotek BEMU160 mluví i nabídka ze dne 14. 7. 2021.

Jsem toho názoru, že je lhostejné datum či období realizace Studie 2025-2033, pokud je zjevné, že MSK nereagoval na její obsah, ale na obsah nabídky ze dne 14. 7. 2021. Neplatí proto tvrzení obviněného, že požadavky vyplývající ze studie stanovil MSK dříve, než mu obviněný podal nabídku. Požadavky vycházející ze Studie 2025-2033 MSK nereflektoval a zjevně vycházel z nabídky obviněného, a to včetně termínu dodání jednotek

Všechny ostatní argumenty jsou v návaznosti na to nerelevantní. Argumentace pořízením jednotek BEMU jako jediným ekonomicky či technicky relevantním řešením totiž ze Studie

Obviněný uvádí, že ze studie má rovněž vyplývat, že ani v době jejího vypracování nebylo postaveno najisto, zda bude vůbec možné jednotky BEMU na lince S8 provozovat s ohledem na její technické parametry. Tomuto argumentu zcela nerozumím, protože ukazuje pouze na to, že MSK ze studie mohl těžko vycházet pro účely požadavku na jednotky BEMU. Uzavírám proto, že ze zjištěného skutkového stavu, ale i z podkladů předložených samotným obviněným vyplývá, že je to právě nabídka ze dne 14. 7. 2021, co je prvopočátkem stavu, který zapříčinil potřebu nákupu jednotek BEMU obviněným.

Pokud jde o samotnou podmínku nepředvídatelnosti okolností ve smyslu § 222 odst. 6 ZZVZ, obviněný primárně uvádí, že by se měla posuzovat ve vztahu k původnímu zadávacímu řízení, nejpozději k okamžiku uzavření rámcové dohody. Jedině v té době ještě mohl obviněný zohlednit nové skutečnosti. K tomu uvádím, že otázku předvídatelnosti okolností vedoucích k potřebě je skutečně nutné zkoumat primárně ve vztahu k původnímu zadávacímu řízení na uzavření rámcové dohody, tj. k okamžiku jejího samotného uzavření. Zde se ale řeší situace poněkud odlišná.

Platí totiž, že jestliže samotnou existenci potřeby způsobí aktivně/úmyslně sám obviněný, nejedná se o situaci, na kterou by dopadalo znění výjimky podle § 222 odst. 6 ZZVZ. Potřeba změny v důsledku nepředvídatelných okolností může vzniknout na straně zadavatele (obviněného), ne však tím způsobem, že takové okolnosti zadavatel vytvoří fakticky za účelem pokrytí svých jiných potřeb, především ekonomických, což vyplynulo z popsaného skutkového stavu. Nejde o nepředvídatelné okolnosti, jestliže je jejich původcem zadavatel a výlučně z vlastních pohnutek. To je zároveň i odpověď na argumentaci obviněného rozsudkem

Soudní dvůr Evropské unie přitom v rozsudku ve věcech C-441/22 ve věci Obshtina Razgrad a C-443/22 ve věci Obshtina Balchik ze dne 7. 12. 2023 potvrzuje: „Jak vyplývá ze samotného znění bodu 109 odůvodnění směrnice 2014/24, nepředvídatelné okolnosti jsou vnější okolnosti, které veřejný zadavatel ani přes přiměřeně pečlivou přípravu zadávacího řízení na původní veřejnou zakázku nemohl předvídat při zadávání veřejné zakázky (…).“ (zvýraznění doplněno předsedou Úřadu). Podstatou pojmu nepředvídatelných okolností je, že nejsou způsobeny samotným zadavatelem.

Úvahy Úřadu tedy vedou jiným směrem než rozkladové námitky obviněného. Zatímco ten argumentuje právě okamžikem, ke kterému se má posuzovat předvídatelnost okolností (a uvádí, že v dané době mu okolnosti nebyly a nemohly být známy), Úřad správně uvádí, že tento typ postupu obviněného vůbec nelze podřadit pod nepředvídatelné okolnosti. S tím musím pro výše uvedené souhlasit. V napadeném rozhodnutí ani zde se neposuzuje, jestli obviněný mohl dané okolnosti předvídat k okamžiku původního zadávacího řízení. Jednání obviněného totiž vůbec nemůže naplnit daný pojem. Ustanovení § 222 odst. 6 ZZVZ totiž směřuje na situace, kdy vyvstane určitá okolnost, u které se následně posuzuje, zda ji mohl

Obdobně i odkaz obviněného na komentářovou literaturu směřuje spíše k posouzení toho, k jakému okamžiku se má nepředvídatelnost okolností posuzovat. Jak jsem uvedl, opravdu to v případě typického posouzení daných okolností bude k původnímu zadávacímu řízení.

Obviněný samozřejmě mohl provést ekonomickou úvahu v tom smyslu, že je pro něj výhodnější ukončit dříve běžící závazek, ke kterému má objednány jednotky EMU, s tím, že pro ně nebude mít využití, či je bude muset využít na jiné zakázce, ale získá tím další kontrakt na 10 let bez soutěže. Pak se ale nemůže dovolávat nepředvídatelnosti potřeby změny.

Je pravdou, že obviněný nemohl v roce 2018 předvídat stav vývoje jednotek BEMU či změnu napěťové trakční soustavy na rozhodných tratích. I tato argumentace ale padá už na tom, že potřebu změny závazku vyvolal právě obviněný. Ze zjištěného skutkového stavu přitom vyplynulo i to, že minimálně jeden dodavatel by potenciálně zamýšlel zúčastnit se soutěže na jednotky BEMU v roce 2018. Zopakovat lze i to, že MSK po obviněném nepožadoval žádnou změnu, dokud on sám nepřišel s návrhem změny smluv o zajištění dopravní obslužnosti.

Obviněný následně namítá, že ZZVZ v § 63 odst. 5 jednoznačně odlišuje mezi předvídatelností a nezpůsobením určité potřeby. V § 222 odst. 6 ZZVZ podmínka nezpůsobení absentuje a nelze ji podle obviněného doplňovat, a to i s ohledem na přísnější úpravu týkající se JŘBU.

K tomu nejprve odkazuji na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 295/2020-143 ze dne 23. 2. 2022. V něm je uvedeno: „Nejvyšší správní soud již ve své dřívější rozhodovací činnosti dovodil (byť ve vztahu k jinému důvodu legitimizujícímu použití JŘBU), že ‚[j]ednací řízení bez uveřejnění lze využít, pokud jsou důvody pro jeho použití objektivní, tedy nezávislé na vůli zadavatele. Není sporu o tom, že pokud by se zadavatel svým vlastním zaviněným postupem dostal do situace, kdy musel přidělit zakázku pouze jedné určité společnosti, porušil by tím zákon o veřejných zakázkách‘ (rozsudek NSS ze dne 11. 1. 2013, čj. 5 Afs 42/2012-53, č. 2790/2013 Sb. NSS). Tento závěr Nejvyšší správní soud ve své judikatuře potvrdil opakovaně (viz rozsudky citované v rozsudku ze dne 28. 3. 2018, čj. 2 As 292/2017-34, bod 20). Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem krajského soudu i stěžovatele, že uvedený materiální korektiv (tj. nezpůsobení důvodu ospravedlňujícího použití JŘBU samotným zadavatelem) je nezbytné užít rovněž v případě, kdy je tímto důvodem nepodání nabídek v původním zadávacím řízení,

Z uvedené citace vyplývá, že byť zákonodárce stanovil podmínku nezpůsobení, tedy že se zadavatel nedostal vlastním zaviněným postupem do situace, kdy musel využít JŘBU, pouze u případu podle § 63 odst. 5 ZZVZ, byla tato podmínka judikaturou přiřazena ke všem možnostem využití jednacího řízení bez uveřejnění. Souhlasím, že nelze bez dalšího danou podmínku vztahovat na jiný typ výjimky dle § 222 odst. 6 ZZVZ. Právě uvedené ale vyvrací tvrzení obviněného, že podmínku nezpůsobení nelze doplňovat, pokud ji zákonodárce nestanovil.

Podle mého názoru je přitom podmínka nezpůsobení ve smyslu „nezavinění“, úmyslného dostání se do situace, která zapříčiňuje využití § 222 odst. 6 ZZVZ, podstatou požadavku na „nepředvídatelnou okolnost“. Jak by mohla být nepředvídatelná okolnost z logiky tohoto výrazu jakkoliv na výlučné vůli zadavatele, jak by mohla být tato podmínka naplněna v situaci, kdy jen a pouze obviněný vyvolal (byť další kroky již byly oboustranné) situaci údajné nepředvídatelné okolnosti a navazující „potřeby“. Pokud obviněný namítá, že nelze směšovat požadavky na JŘBU a na výjimku podle § 222 odst. 6 ZZVZ, uvádím, že i uplatnění této výjimky vede k úplnému vyloučení hospodářské soutěže. Důvody, které Nejvyšší správní soud uvádí k JŘBU, tak jsou plně aplikovatelné i na § 222 odst. 6 ZZVZ, neboť výjimky podle § 222 ZZVZ mají podobný účel jako JŘBU.

Ostatně v zákoně č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, původně nebyly vůbec vymezeny podmínky pro změnu závazku se smlouvy na veřejnou zakázku. To potvrzuje i rozsudek

Souhlasím proto i v tomto ohledu se závěry napadeného rozhodnutí. Naopak námitky obviněného ohledně doplnění podmínek pro použití § 222 odst. 6 ZZVZ považuji za nedůvodné. Úřad správně dovodil, že pokud skutkový stav vede k závěru, že obviněný sám (bez jakékoliv další pohnutky vyjma své ekonomické úvahy) svým jednáním způsobil okolnosti vedoucí ke změně závazku, není z podstaty věci naplněna podmínka nepředvídatelné

Jde-li o argumentaci, že Úřad nahrazuje podmínku potřeby podmínkou nezbytnosti, uvádím, že takto nelze vykládat body 286 a 319 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Úřad neuvádí podmínku nezbytnosti jako aspekt nutný k naplnění výjimky podle § 222 odst. 6 ZZVZ. V bodu

Uzavírám tuto dílčí část konstatováním, že Úřad posoudil správně nenaplnění první podmínky stanovené v § 222 odst. 6 ZZVZ. Dospěl jsem k závěru, že jednání obviněného nelze podřadit pod pojem „nepředvídatelné okolnosti“. V takovém případě je lhostejný okamžik vzniku těchto okolností. Nemohl jsem proto přisvědčit námitkám obviněného. Pro úplnost dodávám, že druhá podmínka daného ustanovení (změna závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku nesmí měnit celkovou povahu veřejné zakázky) byla v návaznosti na můj závazný právní názor označena Úřadem za splněnou.

Vzhledem k tomu, že nebyly splněny podmínky pro využití výjimky podle § 222 odst. 6 ZZVZ, zabýval se Úřad v bodu 296 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí tím, zda dodatkem č. 2 došlo k podstatné změně závazku podle § 222 odst. 3 ZZVZ, konkrétně podle písm. a) tohoto ustanovení. Zkoumal potencialitu umožnění účasti jiných dodavatelů či ovlivnění výběru dodavatele, pokud by zadávací podmínky původního zadávacího řízení odpovídaly změně provedené dodatkem č. 2. Tou přitom obviněný podle Úřadu požadoval namísto výroby a dodání 19 ks jednotek EMU nově 15 jednotek EMU a 4 jednotky BEMU. Potenciální dodavatelé však vycházeli právě z původního vymezení předmětu plnění. Obviněný tvrdil, že další dodavatelé by se soutěže stejně neúčastnili, neboť v roce 2018 nebyly jednotky BEMU na trhu běžně dostupné, což dovozuje z PTK provedených v roce 2022, když ani v tomto roce nebyl žádný dodavatel schopný realizovat sériovou výrobu jednotek BEMU. Úřad se proto zabýval potenciální účastí dodavatelů v původním zadávacím řízení v případě, že by se namísto

Úřad přitom dospěl k závěru, že Skupina Stadler20 by významně zvažovala účast v zadávacím řízení, pokud by součástí rámcové dohody byla i dodávka jednotek BEMU. S ohledem na dostatečnost i pouze potenciálního vlivu na výběr dodavatele Úřad dovodil, že není možné

Úřad nesouhlasil s tím, že okruh dodavatelů by byl stejný, protože jednotka BEMU je vyráběna tak, že je do jednotky EMU přidán bateriový pohon. To není patrné ani z odborného a znaleckého posudku předloženého obviněným, ani ze zjištěného skutkového stavu – z odpovědí vybraného dodavatele a potenciálních dodavatelů. Podle Úřadu nemůže obviněný ani vědět, jaké nabídkové ceny by obdržel, pokud by poptával i dodání jednotek BEMU, čímž reagoval na velký rozdíl mezi cenou prvního a druhého účastníka v pořadí po hodnocení nabídek. Dodal, že by se zadávacího řízení potenciálně účastnil i jeden další dodavatel.

S takovým odůvodněním naplnění znaku podstatné změny smlouvy souhlasím. Uvádím, že pokud bylo zjištěno, že by se zadávacího řízení na veřejnou zakázku zahrnující i jednotky

A musím zdůraznit právě to, že cenotvorbu dodavatelů obviněný nezná, nemůže ji předpokládat a už vůbec ne v případě inovativního trhu s jednotkami BEMU v době původního zadávacího řízení na uzavření rámcové dohody. Jestliže byl v dané době trh s jednotkami BEMU tak inovativní, jak zmiňuje i obviněný, dá se očekávat snaha dodavatelů prorazit na relevantním trhu novým, ekologičtějším typem jednotek a zajistit si odbyt a reference pro budoucí účast a úspěch v zadávacích řízeních na jednotky BEMU. To zároveň předpokládá i snahu o zajištění co nejlepší ceny. Nelze proto z daných důvodů vyloučit jiný přístup k cenotvorbě, a tedy nabídkovou cenu, než kterou mechanicky přepočítává obviněný v rozkladu přidáním ceny baterie k ceně jednotky EMU. Tvrzení obviněného týkající se rozdílu v nabídkových cenách tedy nevylučují znak podstatné změny smlouvy spočívající ve vlivu na výběr dodavatele. Už vůbec nic neříkají o nabídkách dodavatelů, kteří se neúčastnili původního zadávacího řízení na uzavření rámcové dohody, ale potenciálně by se zúčastnili, pokud by součástí předmětu plnění byly i jednotky BEMU.

Jestliže obviněný uvádí, že z jeho PTK vyplynulo, že žádný dodavatel nebyl schopen poskytnout plnění s počátkem testovacího provozu v roce 2024, je takové tvrzení irelevantní. Zkoumá se totiž potenciální účast dodavatelů ve vztahu k původnímu zadávacímu řízení, tj. k roku

Úřad následně zkoumal i ovlivnění či potencialitu ovlivnění výběru dodavatele jako znaku skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ. Proto zkoumal, zda by se v roce

I s tímto odůvodněním potenciálního vlivu je nutné souhlasit. Především je zřejmé, že [OBCHODNÍ TAJEMTSVÍ – ÚDAJE Z ODPOVĚDI PESA] společnost PESA, která [OBCHODNÍ

Úřad však považoval za nutné uvést, že v případě, kdy by obviněný zahajoval nové zadávací řízení na jednotky BEMU ve smyslu předmětu dodatku č. 2, musel by přiměřenou lhůtu na jejich dodání stanovit s ohledem na to, že jde stále o rozvíjející se trh. Proto jako doplňující otázku vymezil i takovou, která se vztahuje k účasti v případě stanovení přiměřených, tj. delších lhůt dodání než do 30. 11. 2024. Je vhodným podpůrným argumentem, že v takovém případě by se velmi pravděpodobně účastnili hned 3 potenciální dodavatelé kromě vybraného dodavatele.

K tomu ještě doplňuji, že v případě posouzení vlivu na výběr dodavatele se vždy jedná o hypotetické úvahy s větší či menší mírou pravděpodobnosti týkající se alespoň potenciální účasti jiných dodavatelů, a to ať už pro účely naplnění § 222 odst. 3 písm. a) ZZVZ nebo znaku skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) ZZVZ. Potřebnou míru pravděpodobnosti ale podle mého názoru Úřad naplnil, když vyložil stav trhu a úvahy dodavatelů o jejich účasti. Pravdou je, že v době uzavírání rámcové dohody nebyl trh s jednotkami BEMU příliš rozvinutý. Z toho ale nelze činit závěry, že by dodavatelé neměli mít zájem se zadávacího řízení účastnit. Je to totiž mj. právě poptávka po určitém produktu, která vede dodavatele k jeho vývoji či dokončení vývoje. Ze zjištěného skutkového stavu nadto vyplynulo, že dodavatel Stadler Praha (resp. jeho mateřská skupina) uzavíral od roku 2019 realizační kontrakty na jednotky BEMU (např. bod 214 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a mohl být schopen nabídnout obviněnému tyto jednotky. Už to přitom vylučuje námitky obviněného proti vlivu na výběr dodavatele.

Jak námitky proti vlivu jako znaku podstatné změny závazku ve smyslu § 222 odst. 3 písm. a)

Obviněný se následně vyjadřuje k tomu, co bylo předmětem dodatku č. 2 a jak jej posoudil

Obviněný pak sice uvádí, že pokud by postupoval způsobem, o kterém hovoří v napadeném rozhodnutí Úřad, skončil by v roce 2024 s 19 ks EMU a 4 ks BEMU. To ale není výsledkem úvahy

Je potřeba zopakovat, že obviněný dle svých slov objednává konkrétní jednotky pro potřeby konkrétní smlouvy o zajištění dopravní obslužnosti. Jak jsem již uvedl výše, obviněný už měl uzavřenou takovou smlouvu, pro kterou objednával jednotky BEMU. Jestliže přistoupil k úvaze, že takovou smlouvu ukončí dříve (navrhne takové ukončení), bylo jeho ekonomickou úvahou i to, jaký bude vliv tohoto kroku na navazující uzavřené závazky, zde na rámcovou dohodu a kupní smlouvu. Tato ekonomická úvaha musela spočívat v tom, jestli a jak uplatní objednané jednotky EMU. Pokud by pak obviněný správně vyhodnotil, že jde v případě dodatku č. 2 o nedovolenou změnu závazku, již v té době se měl rozhodnout o uplatnění už objednaných jednotek EMU. Opakuji, že na formulaci dodatku č. 2 se podílel samotný obviněný a samotný obviněný je fakticky jedinou příčinou toho, že k jeho formulování vůbec muselo dojít.

Pro posouzení věci je proto z větší části nerozhodné, jak obviněný svou potřebu vyřešil v okamžiku uzavření dodatku. Pokud platí, že nemohl postupovat podle § 222 odst. 6 ZZVZ a naplnil znaky podstatné změny závazku, měl využít zadávací řízení. V něm by již bylo na dodavatelích, zda k výrobě jednotek BEMU přistoupí tak, že přebudují jednotky EMU, nebo vyvinou jednotky BEMU jako nový výrobek.

Nemohu proto souhlasit s tím, že předmětem dodatku č. 2 byla konverze jednotek EMU na jednotky BEMU, protože předmětem dodatku č. 2 je nově zjevně výroba a dodávka

Neplatí proto ani navazující argument obviněného, že z důvodu nesprávného posouzení změny provedené dodatkem č. 2 dospěl Úřad i k nesprávnému závěru o vlivu na výběr dodavatele, a to s ohledem na technickou způsobilost, duševní vlastnictví apod. Předmětem dodatku č. 2 bylo oproti původnímu znění rámcové dohody dodání 4 jednotek BEMU.

Uzavírám proto, že Úřad správně posoudil jak nenaplnění podmínek výjimky podle § 222 odst. 6 ZZVZ, tak naplnění znaku podstatné změny závazku podle § 222 odst. 3 písm. a)

K výroku III napadeného rozhodnutí o pokutě nejprve obecně uvádím, že považuji odůvodnění

Následně Úřad posoudil závažnost přestupku a dospěl k tomu, že jednání obviněného je jedno z typově vůbec nejzávažnějších, protože obviněný fakticky obešel ZZVZ a nezadal část plnění v některém z druhů zadávacích řízení, čímž byl zcela popřen právem chráněný zájem spočívající v zachování efektivní hospodářské soutěže. Následkem spáchání přestupku bylo podle Úřadu vyloučení konkurence. Úřad neidentifikoval žádné polehčující ani přitěžující okolnosti, a to ani skutečnost, že se obviněný snažil dle svých slov činit vše možné, aby nepředvídatelnou potřebu uspokojil v souladu se ZZVZ. Podle Úřadu byl dodatek č. 2 uzavřen v důsledku iniciativy obviněného ve snaze zajistit si uzavření smlouvy s MSK na zajištění dopravní obslužnosti, aniž by mu něco bránilo v zahájení zadávacího řízení na jednotky BEMU. Obviněný proto dané kroky nečinil v reakci na nepředvídatelný požadavek.

Úřad se zabýval i tím, zda je přestupek v souběhu s dalšími přestupky, přičemž odpověď na tuto otázku byla negativní. Úřad také neopomněl ověřit ekonomickou situaci obviněného.

Konstatuji, že dané odůvodnění výše pokuty mám za správné. Přestože obviněný v rozkladu předkládá námitky i proti tomuto posouzení, prakticky na všechny otázky mu Úřad v napadeném rozhodnutí již odpověděl. Vzhledem k tomu, že nemám důvod se odchylovat od odůvodnění napadeného rozhodnutí v této části, odkazuji obviněného primárně na body

Pokud jde o předmět dodatku č. 2 a navazující otázky stanovení horní hranice pokuty, je možné plně odkázat na bod 340 odůvodnění napadeného rozhodnutí, se kterým souhlasím, a odůvodnění tohoto rozhodnutí výše. Obviněný sice uvádí, že dodatkem č. 2 mělo dojít ke konverzi jednotek EMU na jednotky BEMU, pravdou ale je, že dodatek mění předmět smlouvy co do požadovaných jednotek, přičemž výslovně uvádí, že dojde i k dodání 4 jednotek

Obviněný namítá, že mu byla původním prvostupňovým rozhodnutím fakticky uložena pokuta za souběh, neboť mělo dojít i k podstatné změně závazku podle § 222 odst. 3 písm. c) ZZVZ.

Již z této definice je patrné, že k souběhu přestupků nedošlo, a to ani „fakticky“, jak uvádí obviněný. V původním prvostupňovém rozhodnutí pouze bylo výrokem I řečeno, že obviněný umožnil podstatnou změnu podmínek rámcové dohody, která ve smyslu § 222 odst. 3 písm. c)

Obviněný tedy jedním jednáním podstatně změnil závazek ze smlouvy na veřejnou zakázku dvěma způsoby podle § 222 odst. 3 ZZVZ, čímž spáchal jeden přestupek. Jde o podstatnou změnu smlouvy z několika zákonných důvodů, ale jde stále jen o jednu změnu, tedy i o jeden přestupek. Tuto situaci nelze zaměňovat se souběhem přestupků, který už z podstaty věci vyžaduje spáchání více přestupků. Zde však obviněný naplnil skutkovou podstatu přestupku pouze jednou. Podřazení podstatné změny rámcové dohody pouze pod § 222 odst. 3 písm. a)

Pokud jde o námitky směřující proti přihlédnutí k závažnosti přestupku, respektive k tomu, že obviněný ovlivnil okruh dodavatelů, umožnil podstatnou změnu podmínek rámcové

Krajský soud v Brně uvedl v rozsudku č. j. 31 Af 10/2017-110 ze dne 3. 12. 2019 toto: „Zásada zákazu dvojího přičítání má zabránit tomu, aby se jedna a tatáž skutečnost určité kvantity a kvality (intenzity) přičítala pachateli dvakrát, a to jednou jako znak skutkové podstaty (při hodnocení viny) a podruhé jako okolnost přitěžující či polehčující (při hodnocení ukládaného trestu). V případě zákazu dvojího přičítání se jedná o otázku rozlišování (odstupňování) intenzity nezbytné k naplnění skutkové podstaty na jedné straně a intenzity další (vyšší, z hlediska naplnění skutkové podstaty nevyčerpané), která teprve může mít význam z hlediska úvah o trestu jako okolnost přitěžující či polehčující, na straně druhé.‘

Z uvedeného vyplývá, že Úřad je nejen oprávněn, ale musí hodnotit skutečnosti důležité pro vyslovení viny obviněného i v případě posouzení výše pokuty. Jedině takovým postupem zajistí, že dojde k zohlednění veškerých skutkových okolností daného případu a jednání obviněného podřadí do kategorií závažnosti i následků přestupku, jak vyžaduje § 37 písm. a) a § 38 ZOP. To zároveň neznamená, že by dané okolnosti byly zároveň přitěžujícími okolnostmi, neboť ty jsou odlišnou kategorií podle § 37 písm. c) ZOP. Namítanými skutečnostmi tedy Úřad nezvýšil intenzitu přestupku, ale pouze uvedl konkrétní skutkové okolnosti, ke kterým přihlédl při posuzování závažnosti a následků spáchání přestupku.

Jde-li o námitku proti nezohlednění polehčující okolnosti spočívající ve snaze obviněného učinit vše, aby zajistil dodržení ZZVZ, odpovídám mu, že Úřad v bodu 351 odůvodnění neodmítá tuto potenciálně polehčující okolnost kvůli tomu, že požadavek na zajištění jednotek

K námitce nesprávného zjištění ekonomické situace obviněného uvádím, že ji Úřad zjistil v bodu 356 správně, nikoliv izolovaně, jak tvrdí obviněný. Úřad vycházel z aktuálních údajů v dané době, přičemž zkoumal více než jen výnosy obviněného. Úřad přitom správně uvedl, že skutečnost, že byl obviněný v letech 2020 a 2021 ve ztrátě, neznamená, že by měla být uložená pokuta likvidační. Zohlednil přitom rovněž to, že jediným akcionářem obviněného je Česká republika.

Sám obviněný pak uvádí, že jeho zisk z období 2022 a 2023 činí několik stovek milionů. Z jeho výroční zprávy za rok 2023 přitom vyplývá, že to bylo 2 329 mil. Kč a z nové výroční zprávy za rok 202423, která nebyla v době vydání napadeného rozhodnutí k dispozici (byla vydána dne

Uzavírám proto, že Úřad postupoval při stanovení pokuty a jejím odůvodnění správně a v souladu se ZZVZ a ZOP.

Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí.