ÚOHS R0097/2025/VZ – Dodávka až 20 ks nových nízkopodlažních trolejbusů

Úřad obdržel dne 28. 4. 2025 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „zákon“)1 ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.

Úřad rozkladem napadeným rozhodnutím rozhodl tak, že se návrh podle § 265 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí k namítané nezákonnosti kritérií hodnocení Úřad uvedl, že skutečnost, že vybraný dodavatel bude dodávat vozidla, která budou disponovat schválením k provozu v některém z členských států EU, staví zadavatele do značně jistější pozice, než pokud by vybraný dodavatel dodával vozidla nová, která doposud v České republice ani v jiném státě EU schválena nebyla. Úřad tak považuje za zcela opodstatněné, pokud zadavatel způsobem hodnocení nabídek zvýhodní ty dodavatele, kteří mu jsou schopni nabídnout plnění, u kterého bude mít zadavatel větší jistotu, že vozidlo, které bude předmětem dodávky, projde schvalovacím procesem bez obtíží.

Úřad pak k namítané nezákonnosti neumožnění dodání vozidla použitého při schvalovacím procesu před Drážním úřadem konstatoval, že aby mohla být zadávací podmínka považována za diskriminační, musela by určitým způsobem zvýhodňovat konkrétního dodavatele nebo skupinu dodavatelů ve vztahu k předmětu veřejné zakázky. V šetřeném případě ale taková situace nenastala, neboť nemožnost dodání vozidla, jež bylo užito ve schvalovacím procesu před Drážním úřadem, platí v šetřeném případě pro každého účastníka zadávacího řízení.

Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne

Navrhovatel k namítané nezákonnosti kritérií hodnocení uvádí, že jsou předmětná hodnoticí kritéria s celkovou váhou 20 % nepřiměřená, jelikož v minulých zadávacích řízeních se cenová odchylka pohybovala v rozmezí 10-15 %, a tedy tato váha znamená dle navrhovatele faktické vyloučení možnosti jiného dodavatele získat veřejnou zakázku. Dle navrhovatele nastavil zadavatel vědomě tato hodnoticí kritéria tak, že je schopen je naplnit pouze jediný dodavatel, čímž je vyloučena možnost jiného dodavatel uspět. Dle navrhovatele je rozhodovací praxe odkazovaná v napadeném rozhodnutí nepřípadná, jelikož nereflektuje situaci na konkrétním relevantním trhu. Úřad tak měl dle navrhovatele posoudit účinky řešeného hodnoticího kritéria na hospodářskou soutěž na relevantním trhu. Dle navrhovatele dále nelze argumentovat tím, že tuto podmínku splňují tři lokální výrobci ŠKODA, SOR Libchavy a Solaris, jelikož tito výrobci spolupracují a navzájem si nekonkurují.

Navrhovatel dále namítá, že tvrzený přínos předmětných hodnoticích kritérií spočívající v údajné garanci vyšší kvality a spolehlivosti nabízeného plnění není dán. Dle navrhovatele ze stanoviska Drážního úřadu vyplývá, že skutečnost, že vozidlo schválené v zemích EU je vyrobeno dle jednotných evropských norem, je předpokladem schválení v ČR bez zásadnějších obtíží, nikoliv skutečnost, že vozidlo bylo na území členských států typově schváleno. Nadto z něj dle navrhovatele vyplývá, že musí vždy dojít k plnohodnotnému schvalovacímu procesu v ČR. Dle navrhovatele, pokud chtěl zadavatel v rámci hodnocení něco bonifikovat, tak pak skutečnost, že bylo trolejbusové vozidlo schváleno k provozu dle jednotných evropských norem, nikoli že bylo schváleno k provozu na území EU.

Navrhovatel rovněž namítá, že daná kritéria hodnocení představují hodnocení zkušeností dodavatele, jelikož přestože musí být pro hodnocení předloženo rozhodnutí o schválení typu vozidla nabízeného v nabídce, tak shodné typové označení trolejbusového vozidla není zárukou toho, že nabízená vozidla se schválením z jiné země budou identická s vozidly pro ČR, která bude zapotřebí jen „mírně upravit“. Samotné typové pojmenování vůbec nezaručuje to, že vozidlo bude identické s nabízeným plněním či odlišné pouze v detailech. Z uvedeného důvodu je třeba dle navrhovatele dospět k závěru, že v případě napadaných hodnoticích kritérií absentuje dostatečná objektivní souvislost s kvalitou nabízeného plnění.

K tvrzené nezákonnosti neumožnění dodání vozidla použitého při schvalovacím procesu před

Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu rozhodl tak, že se napadené rozhodnutí ruší a věc se vrací Úřadu k novému projednání.

Dne 21. 7. 2025 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele, v němž se zcela ztotožňuje se závěry napadeného rozhodnutí stran napadených zadávacích podmínek.

Zadavatel je přesvědčen, že hodnoticí kritéria byla nastavena na základě racionálních a odůvodněných úvah, které vycházejí z reálných potřeb veřejné zakázky i dřívějších negativních zkušeností s plněním zakázky na dodávku parciálních trolejbusů. Zvolená váha kvalitativních kritérií je dle zadavatele přiměřená a dostatečně vyvážená – nijak nevylučuje účast dodavatelů, jejichž vozidla zatím typovým schválením nedisponují, a umožňuje jim soutěžit prostřednictvím nabídkové ceny.

Zadavatel rovněž trvá na tom, že jeho požadavek na nemožnost dodání vozidla použitého pro schválení typu drážního vozidla před Drážním úřadem vychází z objektivních a legitimních důvodů a slouží k jeho ochraně před riziky spojenými s dodáním technicky zatíženého a opotřebovaného vozidla.

Zadavatel závěrem vyjadřuje své mínění, že je napadené rozhodnutí věcně správné a dostatečně odůvodněné, a proto navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a rozklad navrhovatele zamítl.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.

Úvodem k námitce navrhovatele, že je napadené rozhodnutí nesprávné, nezákonné a nepřezkoumatelné, uvádím, že se s ní neztotožňuji.

Otázka přezkoumatelnosti rozhodnutí byla opakovaně řešena i soudní judikaturou, například lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 102/2013-165 ze dne 10. 12. 2015 nebo na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 291/2015-26 ze dne 2. 6. 2016.

Napadené rozhodnutí pak shledávám ve světle uvedené judikatury z hlediska skutkových zjištění i jejich právního posouzení plně přezkoumatelným. Je totiž postaveno na zákonných ustanoveních, obsahuje důkazy pro podporu tvrzených skutečností a úvahy Úřadu v něm obsažené jsou zcela zřejmé, logické a konzistentní. Úřad zjistil stav věci dostatečně a nad jakékoli důvodné pochybnosti, aby mohl učinit kvalifikované závěry o zákonnosti postupu zadavatele. Úřad jasně konstatoval, že vymezení hodnoticích kritérií závisí na uvážení zadavatele a Úřad je oprávněn do tohoto vymezení zasahovat jen ve specifických případech.

Navrhovatel v rozkladu obdobně jako v návrhu brojí proti způsobu hodnocení nabídek, a to konkrétně proti kritériím hodnocení, jež se týkají předložení rozhodnutí o schválení typu nabízeného drážního vozidla ve vztahu k běžnému trolejbusu a ve vztahu k parciálnímu trolejbusu.

Úřad skutkové okolnosti týkající se vymezení těchto hodnoticích kritérií podrobně a přehledně popsal v bodech 63 až 65 napadeného rozhodnutí.

Lze shrnout, že zadavatel v čl. 9.3 zadávací dokumentace vymezil následující kvalitativní kritéria hodnocení nabídky: • předložení rozhodnutí o schválení typu nabízeného drážního vozidla – běžný trolejbus a • předložení rozhodnutí o schválení typu nabízeného drážního vozidla – parciální trolejbus.

Jak vyplývá z čl. 9.4 zadávací dokumentace za ekvivalent rovnocenný rozhodnutí o schválení typu nabízeného drážního vozidla ve smyslu zákona o drahách považuje zadavatel obdobný doklad vydaný příslušným národním úřadem členského státu EU, Evropského hospodářského prostoru nebo Švýcarské konfederace (dále jen „členský stát“) opravňující provozovat trolejbusy k přepravě osob v městské hromadné dopravě.

Právní posouzení těchto námitek Úřad provedl dostatečně v bodech 78 až 89 napadeného rozhodnutí, s jejichž závěry se ztotožňuji, jelikož mám za to, že v nich Úřad přesvědčivě vysvětlil, proč daným námitkám navrhovatele nemohl dát za pravdu.

Konkrétně námitkou navrhovatele, že jsou předmětná hodnoticí kritéria s celkovou váhou

Úřad zde mj. poukázal na to, že nelze bez dalšího obě kritéria hodnocení účelově spojovat do jednoho a vytvářet tak dojem, že se jedná o automatické 20% zvýhodnění některého z účastníků zadávacího řízení. Napadená kritéria hodnocení jsou separátně stojící vedle sebe

Lze tak souhlasit s Úřadem, že dodavatelé, kteří nejsou schopni tato kritéria hodnocení naplnit, nejsou ze zadávacího řízení přímo vyloučeni, nýbrž jsou pouze omezeni v míře, jež neodporuje zákonu. Takoví účastníci, kteří budou schopni nabídnout plnění s požadovaným schválením, tak budou oproti ostatním účastníkům zvýhodněni pouze o 10 %, potažmo o 20 %, pokud by se jim podařilo naplnit obě kritéria. Nejedná se tedy o tak významnou váhu hodnoceného podílu, která by automaticky de facto vylučovala ostatní dodavatele z účasti v zadávacím řízení a nedůvodně omezovala hospodářskou soutěž.

Co se potom týče poznámky navrhovatele, že nelze argumentovat tím, že tuto podmínku splňují tři lokální výrobci ŠKODA, SOR Libchavy a Solaris, jelikož tito výrobci spolupracují a navzájem si nekonkurují, odkazuji na bod 89 napadeného rozhodnutí s tím, že pro posouzení zákonnosti volby daného kvalitativního kritéria hodnocení není postavení zmíněných výrobců na trhu podstatné. Relevantním je fakt, že zvolené kritérium hodnocení bonifikuje příslušné dodavatele z objektivně akceptovatelných důvodů, jež jsou v přímé souvislosti s předmětem veřejné zakázky.

Připomínám, že vymezení hodnoticích kritérií (a jejich vah) zcela závisí na uvážení zadavatele, a to do té míry, že hodnoticí kritéria by měla být stanovena takovým způsobem, aby umožnila zadavateli vybrat nejvhodnější nabídku s ohledem na jeho požadavky a potřeby a aby vyjadřovala nejvýhodnější poměr nabídkové ceny a kvality.

Jestliže se tedy zadavatel rozhodl bonifikovat dodavatele, kteří jsou schopni nabídnout plnění (trolejbusy), které bude pro zadavatele představovat větší míru jistoty co do kvality a technického provedení, nejedná se v šetřeném případě o (excesivní) požadavek, který by byl v rozporu se zákonem. Smyslem hodnocení je totiž výběr dodavatele na základě nejlepšího poměru ceny a kvality, přičemž v posuzovaném případě se zadavatel rozhodl dle něj vyšší kvalitu dodavatele jednoznačným a dopředu vymezeným způsobem bonifikovat.

S výše uvedeným souvisí i vypořádání námitky navrhovatele, že přínos předmětných hodnoticích kritérií spočívající v údajné garanci vyšší kvality a spolehlivosti nabízeného plnění není dán, když ze stanoviska Drážního úřadu vyplývá, že skutečnost, že vozidlo schválené v zemích EU je vyrobeno dle jednotných evropských norem, je předpokladem schválení v ČR bez zásadnějších obtíží, nikoliv skutečnost, že vozidlo bylo na území členských států typově schváleno. Navrhovatel přitom dovozuje, že pokud chtěl zadavatel v rámci hodnocení něco bonifikovat, tak pak skutečnost, že bylo trolejbusové vozidlo schváleno k provozu dle jednotných evropských norem, nikoli že bylo schváleno k provozu na území EU.

Úřad se námitkou proti tvrzenému přínosu daných kritérií hodnocení zabýval v bodech 85, 87 a 88 napadeného rozhodnutí, když zohlednil zdůvodnění zadavatele opírající se i o stanovisko

Souhlasím proto s Úřadem, který shledal opodstatněným, pokud zadavatel způsobem hodnocení nabídek zvýhodní ty dodavatele, kteří mu jsou schopni nabídnout plnění, u kterého bude mít zadavatel větší jistotu, že vozidlo, které bude předmětem dodávky, projde schvalovacím procesem bez obtíží.

Ohledně námitky, že měl zadavatel při hodnocení bonifikovat skutečnost, že bylo trolejbusové vozidlo schváleno k provozu dle jednotných evropských norem, nikoli že bylo schváleno k provozu na území EU, lze odkázat na stanovisko Drážního úřadu ze dne 27. 5. 2025, z něhož se podává následující. Drážní úřad sděluje, že „v případě, že vozidlo bylo schváleno v zemích

Námitkou, že daná kritéria hodnocení představují hodnocení zkušeností dodavatele a že u nich absentuje dostatečná objektivní souvislost s kvalitou nabízeného plnění, se Úřad zabýval v bodech 86 a 87 napadeného rozhodnutí. Úřad zde upozornil, že zadavatel požadoval předložit rozhodnutí o schválení typu nabízeného vozidla, tedy toho, které se vztahuje ke konkrétnímu vozidlu, jež bude předmětem dodávky veřejné zakázky. Je tak zjevné, že zadavatel nehodnotí předchozí zkušenosti dodavatele s výrobou vozidel obecně, nýbrž skutečnost, že dodavatelem nabízené vozidlo již bylo v některém z členských států EU a dalších určených zemí schváleno. Úřad tak správně uzavřel, že uvedené kritérium hodnocení evidentně nenese prvky hodnocení předchozích obecných zkušeností dodavatelů, jelikož se předmět hodnocení přímo váže na předmět veřejné zakázky. Námitku, že shodné typové označení trolejbusového vozidla není zárukou toho, že nabízená vozidla se schválením z členské země budou identická s vozidly pro ČR, z čehož navrhovatel dovozuje nedostatečnou souvislost kritérií hodnocení s kvalitou nabízeného plnění, odmítám jako nepodloženou, neboť takovému tvrzení nic nenasvědčuje (z prostého racionálního přístupu se vyvozuje, že označení typu se používá pro konkrétní a tedy i totožný typ) a navrhovatel na jeho podporu nepředložil žádné důkazy ani přesvědčivé argumenty. Skutečnost, že tentýž schválený typ vozidla může

K výše řečenému dodávám, že Úřad námitky navrhovatele proti předmětným kritériím hodnocení správně posoudil v duchu postulátu, který je konstantně uplatňován v rozhodovací praxi Úřadu na 1. i 2 stupni, že totiž nastavení hodnoticích kritérií je věcí zadavatele a Úřadu nepřísluší mu do jeho úvah ingerovat nad rámec zjevných excesů, které by mohly znamenat zásadní omezení hospodářské soutěže a pojmout do hodnocení skrytý prvek kvalifikace. To však v posuzovaném případě nenastalo. V tomto kontextu lze odkázat i na nedávné rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0051/2025/VZ, č. j. ÚOHS-22941/2025/163 ze dne

Limitace ingerence Úřadu do zadavatelem zvolených hodnoticích kritérií je akcentována i v komentáři k § 114 odst. 2 zákona (viz PODEŠVA, V. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. [Systém ASPI] Praha: Wolters Kluwer, 2016): „Je však nutné podotknout, že zákonodárce zadavateli s výjimkou odst. 3 komentovaného ustanovení neurčuje, na základě čeho má ekonomickou výhodnost nabídek v případě konkrétní veřejné zakázky posuzovat či jaká konkrétní kritéria má pro jejich hodnocení stanovit. Zadavatel je tak zásadně oprávněn sám určit, co je pro něj v případě konkrétní veřejné zakázky ekonomicky výhodné. Je to tedy výhradně zadavatel, kdo určuje, zda je pro něj ekonomicky nejvýhodnější plnění poskytované za nejnižší nabídkovou cenu či s nejnižšími náklady životního cyklu, nebo plnění, které se vyznačuje určitým poměrem kvality a ceny či nákladů životního cyklu. To samé pak platí pro určení konkrétních kritérií kvality, kdy je to opět pouze zadavatel, kdo je oprávněn stanovit, jaké aspekty kvality plnění jsou pro něj tak důležité, že je zohlední v hodnocení, a jakou jim přisoudí váhu.“ (...)

Závěrům popsaným v komentáři shora odpovídá i zmiňovaná rozhodovací praxe Úřadu, např. rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0073/2020/VZ, č. j. ÚOHS-20464/2020/323/PBl ze dne 3. 7. 2020, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí úřadu sp. zn. ÚOHS-S0162/2019/VZ, č. j. ÚOHS-10008/2020/511/KZa ze dne 1. 4. 2020, dle nichž není Úřad oprávněn přezkoumávat, zda zadavatel nemohl stanovit kritéria hodnocení jiným, pro něj či pro dodavatele výhodnějším způsobem, nebo zda nemohl stanoveným kritériím přiřadit jinou váhu, aby získal ještě výhodnější nebo kvalitnější plnění.

Lze odkázat i na závěry rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 14/2020-233 ze dne

K výše popsanému připomínám, že je nesporné, že navrhovatel je dodavatel, resp. subdodavatel ze třetí země, který může být zadavatelem vyloučen ze zadávacího řízení v návaznosti na § 168 zákona v případě sektorové veřejné zakázky. Nadto lze obecně odkázat i na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 22. 10. 2024 vydaného ve věci C-652/22 Kolin Inşaat

Ostatně již z § 6 odst. 3 zákona je patrné, že zásada rovného zacházení a zákazu diskriminace je tedy přímo zákonem prolamována ve vztahu k dodavatelům ze třetích zemí, kterým není přístup k evropským veřejným zakázkám zaručován mezinárodní smlouvou. Postavení dodavatele ze třetí země, která neuzavřela s EU mezinárodní dohodu v oblasti veřejných zakázek, bylo předmětem výše uvedeného rozsudku Soudního dvora EU.

Dle tohoto rozsudku se dodavatel ze třetí země, která neuzavřela s EU mezinárodní dohodu v oblasti veřejných zakázek, nemůže v členském státě EU dovolávat rovného zacházení v oblasti veřejného zadávání. Zadavatel tedy může stanovit v zadávacích podmínkách zákaz účasti dodavatelů ze třetích zemí. Pokud zadavatel účast dodavatelů ze třetích zemí připustí (tj. nestanoví podmínku účasti, která jejich účast v zadávacím řízení vylučuje), může se rozhodnout, zda k nim bude v zadávacím řízení přistupovat rovným způsobem jako k dodavatelům z členských států EU, či zda vůči nim přijme znevýhodňující opatření.

Zadavatel v daném případě žádná znevýhodňující opatření při hodnocení dodavatelů ze třetích zemí nestanovil, ačkoli k tomu byl oprávněn, a tedy napadená kritéria hodnocení vymezil pro všechny potenciální dodavatele stejně. Úřad proto také daná kvalitativní kritéria hodnocení

Nelze tedy souhlasit s námitkou, že je vyloučena či nezákonně omezena soutěž nastavením hodnoticích kritérií. I kdyby Úřad vzal za prokázané (což nečiní), že je na trhu ČR de facto pouze jeden soutěžitel (tedy že dodavatelé ŠKODA ELECTRIC a.s., Solaris a SOR Libchavy si dle tvrzení navrhovatele vědomě nekonkurují), je nutno posoudit trh evropský jako trh relevantní. Je poté i odpovědností zadavatelů vyhodnotit si ekonomický dopad případných zákonných omezení soutěže nastavením hodnoticích kritérií a budoucí možné omezování konkurence českým výrobcům. Pokud však zadavatel přednese logické důvody pro nastavení kvalifikačních kritérií či jako zde kritérií hodnoticích, není úkolem Úřadu mu do jeho úvah jakkoliv vstupovat. K této argumentaci lze odkázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2025 č. j. 1 As

Obecně uzavírám, že Úřad není příslušný k tomu, aby zadavatelům určoval, co a jakým způsobem mají pořizovat a jakým způsobem (na základě jakých kritérií) mají posuzovat pro ně nejvýhodnější nabídky. Úřad tak ve vztahu k zadavatelem stanoveným kritériím posuzování ekonomické výhodnosti nabídek nemůže posuzovat, zda zadavatel zvolil taková kritéria hodnocení, která jsou ve vztahu k předmětu veřejné zakázky či realitě trhu vhodná či nejlepší možná. Jak plyne ze shora uvedeného, Úřad přezkoumává výhradně to, zda zadavatel stanovil hodnoticí kritéria takovým způsobem, který odpovídá zákonem stanoveným mantinelům (viz např. zákaz hodnocení pouze na základě nejnižší nabídkové ceny v případě veřejných zakázek dle § 114 odst. 3 zákona). Z tohoto důvodu musím proto námitku navrhovatele zpochybňující přípustnost a zákonnost napadených kvalitativních hodnoticích kritérií odmítnout jako nepřípadnou.

Navrhovatel dále brojí proti zadávací podmínce, dle které zadavatel vyloučil možnost dodat vozidlo, které bylo dodavatelem využito v rámci schvalovacího procesu před Drážním úřadem.

Úřad skutkové okolnosti týkající se této zadávací podmínky popsal v bodě 62 napadeného rozhodnutí. Konkrétně v čl. 4.3 zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že „Dodavatelé jsou povinni dodat nanejvýše jeden typ běžného trolejbusu a jeden typ parciálního trolejbusu.

Právní posouzení této námitky Úřad provedl přiléhavě v bodech 90 až 95 napadeného rozhodnutí, s jejichž závěry se rovněž ztotožňuji, jelikož mám za to, že také v nich Úřad přesvědčivě vysvětlil, proč ani této námitce navrhovatele nemohl dát za pravdu.

Zadavatel tento svůj požadavek vyargumentoval tak, že je přesvědčen, že vychází z objektivních a legitimních důvodů a slouží k jeho ochraně před riziky spojenými s dodáním technicky zatíženého a opotřebovaného vozidla.

V této souvislosti připomínám limitaci přezkumu Úřadu u smluvních podmínek stanovených zadavatelem. Zejména odkazuji na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 76/2018-226 ze dne 3. 1. 2019 a na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-29601/2022/161 ze dne 30. 9. 2022, z nichž vyplývá, že pokud konkrétní soukromoprávní podmínka obsažená v zadávací dokumentaci nepředstavuje zjevný exces, např. požadavek zadavatele, který je jednoznačně v rozporu s kogentním ustanovením zákona, či požadavek, jenž by atakoval faktickou nemožnost plnění veřejné zakázky, a současně se nedotýká posuzování kvalifikace či hodnocení nabídek, pak Úřad není příslušný k posuzování její vhodnosti či přiměřenosti.

Zmiňuji i rozsudek ze dne 22. 2. 2024 č. j. 8 As 1/2023-76, v němž Nejvyšší správní soud uvedl, že: „[z]adavatel nemusí posuzovat možné alternativy jím zvolené zadávací podmínky, včetně toho, zda by některá z nich hospodářskou soutěž omezovala méně, ba dokonce vůbec.

Plně souhlasím s Úřadem, že daná zadávací podmínka všem účastníkům zadávacího řízení ukládá povinnost, která spočívá v dodání zcela nových trolejbusů v rámci dodávky v případě, že v soutěži o veřejnou zakázku uspějí. Každý z účastníků tak musí nabídkovou cenu nastavit takovým způsobem, aby uvedenou skutečnost zohlednil. Žádný z potenciálních dodavatelů tak nemůže zadavateli dodat vozidlo, které předtím bylo užito v rámci schvalovacího procesu typu drážního vozidla před Drážním úřadem. Svým charakterem tak předmětná zadávací podmínka nevylučuje či neomezuje žádný konkrétní subjekt, neboť staví všechny účastníky zadávacího řízení do stejné pozice.

Spolu s Úřadem konstatuji, že je každý dodavatel povinen vyhotovit všechny kusy vozidel nové, a to ve vztahu k oběma typům trolejbusů, jež jsou předmětem veřejné zakázky, a nemůže součástí dodávky učinit trolejbus, který by byl v rámci schvalovacího procesu použit.

Opětovně zdůrazňuji, že nastavení smluvních podmínek je však věcí zadavatele a Úřadu nepřísluší mu do jeho úvah jakkoli ingerovat, pokud svou volbu dostatečně odůvodní. V daném případě zadavatel odůvodnil svůj požadavek ochranou před riziky spojenými s dodáním

Napadené rozhodnutí jsem přezkoumal z hlediska zákonnosti a shrnuji, že Úřad v napadeném rozhodnutí rozhodl v souladu se zákonem a dalšími právními předpisy.

K zákonnosti napadeného rozhodnutí konstatuji, že Úřad v napadeném rozhodnutí zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností, na který aplikoval relevantní ustanovení zákona, interpretovaná ve světle příslušné judikatury. Úřad řádně označil všechny podklady pro vydání napadeného rozhodnutí a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a na jejichž základě vyhodnotil, že se zadavatel namítaného porušení zákona nedopustil. Úřad rovněž uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval, řádně odůvodnil jejich použití a výsledné napadené rozhodnutí mám za srozumitelné, vnitřně bezrozporné a přezkoumatelné.

Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí.

Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., Helfertova 2040/13, Černá Pole, 613 00 Brno

Mazel a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., Belgická 276/20, Vinohrady, 120 00 Praha 2