ÚOHS R0164/2025/VZ – Horkovodní napáječ Bítešská

Zadavatel zahájil dne 25. 3. 2025 odesláním oznámení o zahájení otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky. Dne 19. 8. 2025 zadavatel rozhodl o zrušení zadávacího řízení (dále jen „rozhodnutí o zrušení ZŘ“ nebo „rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení“)1. Zadavatel rozhodl o zrušení zadávacího řízení dle ustanovení § 170 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“)2, neboť si tuto možnost vyhradil v zadávací dokumentaci předmětné sektorové veřejné zakázky.

Proti tomuto postupu podal navrhovatel dne 2. 9. 2025 námitky3. Zadavatel námitky navrhovatele v plném rozsahu odmítl4. Následně Úřad obdržel dne 19. 9. 2025 návrh5 navrhovatele. Dnem obdržení předmětného návrhu bylo v souladu s § 249 ZZVZ ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky.

Navrhovatel podaným návrhem brojil proti rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení.

Dne 7. 11. 2025 vydal Úřad napadené rozhodnutí6, jehož výrokem návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) ZZVZ zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel si možnost zrušit zadávací řízení dle § 170 ZZVZ v zadávací dokumentaci vyhradil, zrušení zadávacího řízení zadavatel transparentně odůvodnil v souladu s § 6 ZZVZ a důvod zrušení zadávacího řízení uvedený v rozhodnutí o zrušení má oporu v dokumentaci o zadávacím řízení. Úřad považoval za logické a přirozené, že zadavatel trval na koordinaci a časovém sladění realizace stavby horkovodního napáječe na ul. Jihlavské7 (dále jen „stavba Jihlavská“) s úsekem SO 01 této veřejné zakázky, který zahrnuje napojení na stavbu Jihlavská, a zároveň se snažil z důvodu akutní potřeby zrealizovat zahájení prací v rámci úseku SO 01 nyní přezkoumávané veřejné zakázky v nejbližším možném termínu. Rozhodnutí o zrušení ZŘ tak nepředstavovalo dle Úřadu libovůli zadavatele, nýbrž se jednalo o důvod, který byl založen na objektivních skutečnostech.

Dne 21. 11. 2025 obdržel Úřad rozklad8 navrhovatele proti napadenému rozhodnutí.

Navrhovatel v rozkladu namítá, že se Úřad nedostatečně seznámil s obsahem zadávacích podmínek, když zcela opominul základní skutečnosti a nijak se k nim v napadeném rozhodnutí nevyjádřil. Zejména se dle navrhovatele jednalo o existenci čl. XIV. návrhu Smlouvy o dílo9, který upravuje postup zadavatele v případě neúměrného prodloužení zadávacího řízení. Dále

Důvodem zrušení zadávacího řízení byl dle navrhovatele fakt, že podal dne 8. 8. 2025 k Úřadu návrh proti svému vyloučení11, přičemž zadavatel se tímto postupem snažil dosáhnout toho, aby správní řízení o vyloučení navrhovatele (vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0571/2025/VZ) bylo procesně zastaveno, čímž by zákonnost vyloučení navrhovatele zůstala nepřezkoumána.

Dále navrhovatel namítá, že Úřad se napadeným rozhodnutím podstatným způsobem odchýlil od dosavadní rozhodovací praxe, která důsledně uvádí, že zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku musí být vykládáno restriktivně.

Zadavatel navázal termíny dokončení jednotlivých částí veřejné zakázky na právní moc rozhodnutí o povolení stavebního záměru. Úřad se však ani nepokusil zjistit bližší informace o předmětném povolení stavebního záměru, což dle navrhovatele vyloučilo možnost přezkoumat, zda by vůbec mohlo v roce 2025 dojít k zahájení stavebních prací.

Dále navrhovatel namítá, že harmonogramy předložené účastníky zadávacího řízení v jejich nabídkách nemohou sloužit jako relevantní důkazy pro vyslovení oprávněnosti zrušení zadávacího řízení, neboť byly logicky koncipovány na základě předpokladů uvedených v zadávací dokumentaci, přičemž zadavatel počítal s následnou aktualizací před podpisem smlouvy o dílo podle skutečného zahájení realizace zakázky.

Zadavatel údajnou potřebu realizace části veřejné zakázky do konce roku 2025 začal dle navrhovatele tvrdit až v rozhodnutí o zrušení ZŘ. Dle navrhovatele ani z vysvětlení ZD nevyplývá potřeba dokončení žádného konkrétního plnění v roce 2025, přičemž zadavatel fakticky nevyloučil ani to, že by byla celá realizace posunuta až do roku 2026. Z výše uvedeného tak dle navrhovatele vyplývá, že tvrzení zadavatele ohledně nutné realizace části úseku SO 01 dříve, než dojde k dokončení povrchových vrstev vozovky v ulici Jihlavská, je nepravdivé.

Závěrem navrhovatel v rozkladu zmiňuje, že sám zadavatel ve vysvětlení ZD navrhl řešení pro případ, že by se realizace stavebních prací posunula do zimního období. Zároveň je dle navrhovatele potřeba si uvědomit, že napojení díla, které je předmětem veřejné zakázky na stavbu Jihlavská, bude provedeno „minimalisticky“, v jedné šachtě BH30. Z výše uvedeného je dle navrhovatele zřejmé, že závěry Úřadu v napadeném rozhodnutí jsou zcela nedůvodné a nemají oporu v dokumentaci o zadávacím řízení.

Navrhovatel je přesvědčen, že Úřad neposoudil šetřený případ správně a v souladu se ZZVZ, přičemž došlo rovněž k porušení zásad vedení správního řízení podle § 2 odst. 4 správního řádu a podle § 3 správního řádu.

Navrhovatel se domáhá, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

Dne 28. 11. 2025 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele.

Zadavatel zde uvádí, že ke zrušení zadávacího řízení přistoupil v souladu s § 170 ZZVZ, přičemž se jedná o možnost zrušení zadávacího řízení nad stanovenou škálu pro klasické veřejné zakázky. Zákon sice výslovně stanoví, že zadavatel musí svůj postup odůvodnit, nicméně na samotné odůvodnění neklade žádné požadavky.

Zadavatel dále uvádí, že okolnosti pro realizaci stavebních zakázek se mohou měnit, a to nejen při jejich realizaci, ale i v průběhu vlastního zadávacího řízení. V okamžiku, kdy navrhovatel podal návrh k Úřadu proti jeho vyloučení, bylo již zadavateli zřejmé, že se dostal do časové tísně s realizací části SO 01 veřejné zakázky v místě napojení na stavbu Jihlavská, když již nebylo možné zadávací řízení dokončit tak, aby mohla být potřebná část stavby realizována do konce roku 2025.

Zadavatel se také vyjadřuje k navrhovatelem odkazovaným dokumentům a skutečnostem, z nichž má údajně vyplývat, že zadavatel nevyloučil pozdější realizaci a dokončení veřejné zakázky jako celku. Toto však dle zadavatele nerozporuje potřebu realizovat úsek SO 01 do konce roku 2025. Navrhovatelem odkazované dokumenty a skutečnosti tak na důvodech zadavatele nic nemění a skutkový stav byl Úřadem dle zadavatele zjištěn správně.

Zároveň není dle zadavatele pravdou, že by zrušil zadávací řízení z toho důvodu, že by nechtěl nechat přezkoumat zákonnost vyloučení navrhovatele. Zadavatel je i nadále přesvědčen, že byl jeho postup v podobě vyloučení navrhovatele zcela souladný se zákonem a ke zrušení ZŘ přistoupil z toho důvodu, že zadávací řízení již nebylo možno realizovat dle jeho potřeb.

Závěrem zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu rozklad navrhovatele zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem.

V nyní projednávaném případě si zadavatel v bodě 18.3. zadávací dokumentace, v souladu s § 170 ZZVZ, vyhradil právo zrušit zadávací řízení i bez naplnění důvodů podle § 127 ZZVZ.

Obecně lze podotknout, že otázku zrušení zadávacího řízení evropská právní úprava obsažená ve směrnicích, konkrétně ve Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne

února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES a ve Směrnici

U § 170 ZZVZ lze konstatovat, že se jedná o zvláštní ustanovení o možnosti zrušení zadávacího řízení pro zadavatele zadávající sektorové veřejné zakázky, a to i bez naplnění důvodů podle § 127 ZZVZ. Zákon zde zadavateli ukládá výslovně povinnost v oznámení o zrušení zadávacího řízení uvést odůvodnění svého postupu. Žádné jiné podmínky však ustanovení § 170 ZZVZ neuvádí.

Komentářová literatura k příslušnému § 170 ZZVZ uvádí, že „[p]ři zadávání sektorové veřejné zakázky může zadavatel zrušit zadávací řízení i při nesplnění obecných důvodů pro zrušení zadávacího řízení podle § 127, jestliže si takovou možnost vyhradil v zadávací dokumentaci.

Dále dle komentářové literatury „[k]omentované ustanovení rozšiřuje v případě sektorových veřejných zakázek škálu možností pro zrušení zadávacího řízení oproti klasickým veřejným zakázkám. Pokud si totiž zadavatel zadávající sektorovou veřejnou zakázku vyhradil v zadávací dokumentaci, tj. v písemných dokumentech sdělovaných nebo zpřístupňovaných účastníkům zadávacího řízení při zahájení zadávacího řízení, včetně formulářů podle § 212 a výzev uvedených v příloze č. 6, možnost zrušení zadávacího řízení, pak je k tomuto oprávněn kdykoliv bez naplnění podmínek uvedených v § 127. (…) Pokud však zadavatel této možnosti využije a následně dojde ke zrušení zadávacího řízení, je pak povinen v oznámení o zrušení zadávacího řízení, které je zadavatel povinen odeslat do 30 dnů od vlastního zrušení (viz komentář k § 128), odůvodnit, proč se rozhodl zadávací řízení zrušit. Při odůvodňování může zadavatel samozřejmě využít důvody uvedené v § 127, tedy stejně jako v případě, pokud by uvedenou výhradu vůbec neučinil, nicméně důvodem mohou být i jiné skutečnosti, a to jak objektivní, tak i subjektivní povahy.“14

Z výše uvedeného lze dovodit, že je třeba určit jisté hranice mezi „běžným“ zrušením zadávacího řízení z důvodů uvedených v § 127 ZZVZ, zrušením zadávacího řízení v souladu s výhradou dle § 170 ZZVZ a nepochybně také mezi účelovým zrušením zadávacího řízení popírajícím smysl zadávání veřejných zakázek. Je nutné vzít v potaz také skutečnost, že ačkoli je zadavatel povinen zrušení zadávacího řízení učiněné na základě výhrady dle § 170 ZZVZ odůvodnit, zákon na obsah tohoto odůvodnění neklade žádné další specifické nároky.

Pro ilustraci lze uvést poněkud absurdní situaci, v níž by zadavatel uvedl v odůvodnění zrušení zadávacího řízení důvod, že nechtěl uzavřít smlouvu o plnění veřejné zakázky s konkrétním vybraným dodavatelem. V takovém případě by se však postup zadavatele jednoznačně jevil jako zjevné obcházení ZZVZ popírající smysl zadávání veřejné zakázky, přičemž by rozhodně nebyl oprávněný a nebyl by ani v souladu s ustanovením § 170 ZZVZ.

Shrneme-li výše uvedené, ustanovení § 170 ZZVZ je třeba vykládat tak, že Úřad v těchto případech nepřezkoumává „správnost“ či „vhodnost“ rozhodnutí zadavatele o zrušení zadávacího řízení v materiálním smyslu, nýbrž toliko to, zda tento postup nepředstavuje zjevné obcházení zákona a zda nepopírá základní smysl a účel zadávání veřejných zakázek.

Hranice přezkumu je tedy vymezena požadavkem, aby uvedené důvody zrušení nebyly svévolné, diskriminační či účelově zaměřené k popření základních principů zadávání veřejných zakázek. Důvody zrušení mohou být, v souladu s komentářovou literaturou, jak objektivní, tak i subjektivní povahy, avšak nesmí být založeny na pouhé neochotě zadavatele uzavřít smlouvu s konkrétním vybraným dodavatelem.

Současně platí, že při aplikaci § 170 ZZVZ není nezbytné, aby byly naplněny některé z konkrétních důvodů zrušení zadávacího řízení vymezených v § 127 ZZVZ. Rozhodující je, zda zrušení zadávacího řízení jako celek respektuje smysl zadávacího procesu a nepůsobí jako prostředek k jeho faktickému popření.

V nyní projednávaném případě zadavatel v rozhodnutí o zrušení ZŘ uvedl taktéž jeho odůvodnění. V něm mimo jiné konstatoval, že napojení nyní šetřené veřejné zakázky na stavbu

Úřad dané odůvodnění zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku přezkoumal z hlediska jeho oprávněnosti ve smyslu jeho věcné podstaty, a to zejména z důvodu, aby vyloučil, zda se nejedná o důvod svévolný, zjevně neopodstatněný či účelový. Dále Úřad zkoumal, zda lze v zadávací dokumentaci nalézt důkazy, které objektivně podporují tvrzení zadavatele pro učinění závěru o relevantnosti odůvodnění uvedeného v rozhodnutí o zrušení ZŘ. Závěrem

Jak již bylo konstatováno výše, zákonnost zrušení zadávacího řízení dle § 170 ZZVZ, resp. zákonnost naplnění podmínek pro zrušení zadávacího řízení dle § 170 ZZVZ je třeba posuzovat bez nutnosti přezkumu „správnosti“ či „vhodnosti“ odůvodnění takového rozhodnutí zadavatele v materiálním smyslu, neboť v takovém případě při ověřování oprávněnosti důvodů zrušení ZŘ v sektorové veřejné zakázce by byla fakticky popřena daná výjimka zrušení zadávacího řízení. Přezkum je tedy potřeba omezit výhradně na posouzení, zda zvolené odůvodnění, resp. zvolený postup nepředstavoval zjevné obcházení ZZVZ, tedy nepopíral základní smysl a účel zadávání veřejných zakázek.

Na tomto místě lze konstatovat, že Úřad v rámci přezkumu zákonnosti zrušení zadávacího řízení v nyní projednávaném případě postupoval přísněji, než bylo nezbytné. I při aplikaci této přísnější optiky však dospěl k závěru, že zrušení zadávacího řízení podle § 170 ZZVZ proběhlo v mezích zákona. Zvolený rozsah přezkumu tak neměl vliv na správnost výsledného závěru o zákonnosti postupu zadavatele.

S ohledem na odůvodnění uvedené zadavatelem v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení lze konstatovat, že zadavatel k tomuto kroku přistoupil v situaci, kdy již bylo vzhledem k nastalým okolnostem (podání návrhu k Úřadu) zřejmé, že sektorovou veřejnou zakázku, resp. alespoň její část SO 01, nebude možné v daném termínu realizovat. Z předloženého odůvodnění zároveň nevyplývá, že by zamýšlený další postup zadavatele směřoval ke zjevnému obcházení

Lze tedy konstatovat, že zadavatel měl dle § 170 ZZVZ povinnost uvést v oznámení o zrušení zadávacího řízení odůvodnění, což učinil, přičemž toto odůvodnění nepůsobí jako zjevné obcházení ZZVZ a nepopírá smysl zadávání veřejných zakázek. S ohledem na výše uvedené shledávám předmětné zrušení zadávacího řízení dle § 170 ZZVZ za správné a zákonné.

Navrhovatel v rozkladu odkazuje na existenci čl. XIV. návrhu smlouvy o dílo (upravující postup zadavatele v případě neúměrného prodloužení zadávacího řízení) a zároveň namítá liknavost

K této námitce je namístě opětovně odkázat na obecnou část věnovanou výkladu § 170 ZZVZ.

Úmyslem zákonodárce v případě výhrady dle § 170 ZZVZ bylo u sektorových veřejných zakázek rozšíření možnosti zrušení zadávacího řízení, a to nad rámec taxativních důvodů „běžného“ zrušení zadávacího řízení ve smyslu § 127 ZZVZ. Pokud přitom důvody uvedené v rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení nepopírají smysl a účel zadávání veřejných zakázek (jak bylo ostatně dovozeno výše), není namístě se daným odůvodněním zadavatele zabývat hlouběji, tím spíš zkoumat, zda zadavatel v návrhu smlouvy výslovně upravil postup pro případ prodloužení zadávacího řízení, či zda již došlo k vydání povolení stavebního záměru.

V daném případě Úřad postupoval správně, když se nadbytečně nezabýval čl. XIV. návrhu smlouvy o dílo a nezjišťoval konkrétnější informace o povolení stavebního záměru, neboť tyto by pro nyní projednávanou problematiku nebyly podstatné. Na základě výše uvedeného tento okruh námitek navrhovatele neshledávám důvodným.

Dále navrhovatel v rozkladu uvádí, že důvodem zrušení zadávacího řízení byla pouze snaha zadavatele vyhnout se řádnému přezkumu vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0571/2025/VZ.

Tuto námitku vznesl navrhovatel již v návrhu a Úřad se k ní vyjádřil v bodech 84 a 85 odůvodnění napadeného rozhodnutí, když uvedl, že přezkum rozhodnutí zadavatele o vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení je předmětem správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0571/2025/VZ, přičemž tento úkon nelze spojovat s otázkou zákonnosti zrušení zadávacího řízení.

V rámci nyní projednávaného případu lze částečně souhlasit s navrhovatelem, že důvodem zrušení zadávacího řízení bylo, jak ostatně uvedl sám zadavatel, podání návrhu na přezkum vyloučení navrhovatele ze zadávacího řízení. Nelze však prokázat, že by se jednalo o snahu vyhnout se samotnému přezkumu zákonnosti vyloučení navrhovatele, nýbrž o reakci na časové důsledky vyplývající z návrhu podaného k Úřadu, které vedly k významnému prodloužení zadávacího řízení. Zadávací řízení na nyní projednávanou veřejnou zakázku se tak v důsledku podaného návrhu dostalo do časové tísně, když potřeba technické a časové koordinace části SO 01 veřejné zakázky a stavby Jihlavská zapříčinila následný postup zadavatele v podobě zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku, což se jeví jako důvod

Navrhovatel v rozkladu dále uvádí, že se Úřad napadeným rozhodnutím podstatným způsobem odchýlil od dosavadní rozhodovací praxe, která uvádí, že zrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku musí být vykládáno restriktivně. K tomu odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 30 Af 52/2015 ze dne 27. 7. 2017 (dále jen „odkazovaný rozsudek“).

V rámci odkazovaného rozsudku je nutné uvést, že tento se zabýval zrušením zadávacího řízení dle § 84 odst. 2 písm. e) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, přičemž se jednalo o úpravu obdobnou současnému § 127 ZZVZ, tedy vymezení zákonných důvodů pro zrušení zadávacího řízení bez libovůle zadavatele. V nyní projednávaném případě však nedošlo ke zrušení zadávacího řízení z taxativně vymezených zákonných důvodů uvedených v § 127 ZZVZ, nýbrž na základě ustanovení § 170 ZZVZ vztahujícího se k sektorovým veřejným zakázkám, které (jak bylo dovozeno i výše) dává zadavateli „benevolentnější“ možnost zrušit zadávací řízení na veřejnou zakázku. Dále odkazuji v podrobnostech na výše uvedený obecný výklad k § 170 ZZVZ.

Lze tedy konstatovat, že odkazovaný rozsudek nedopadá svými závěry na nyní projednávaný případ, když se týká odlišné koncepce zrušení zadávacího řízení. Ani námitku týkající se podstatného odchýlení od dosavadní rozhodovací praxe tedy neshledávám důvodnou.

Poslední okruh námitek rozkladu tvoří námitky snažící se vyvrátit skutečnost uvedenou

Úřad se oběma druhy dokumentů zabýval v bodech 75 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí, když v obou případech konstatoval, že odůvodnění rozhodnutí o zrušení ZŘ odpovídá tomu, co zadavatel k předpokládanému termínu dokončení části SO 01 plnění dříve uvedl ve vysvětlení zadávací dokumentace, i tomu, s jakými termíny výslovně kalkulovala rovněž většina účastníků zadávacího řízení.

Jak však bylo uvedeno výše, Úřad v rámci přezkumu zákonnosti zrušení zadávacího řízení v nyní projednávaném případě postupoval přísněji, než bylo nutné. Obecně nebylo nezbytné zkoumat, zda zrušení zadávacího řízení mělo oporu v zadávací dokumentaci, neboť důvody pro takový postup zadavatele mohly vzniknout až v průběhu zadávacího řízení, a to nezávisle na původním nastavení zadávacích podmínek. I přesto, že se ztotožňuji s posouzením Úřadu v projednávané věci, má toto konstatování pouze povahu úvahy nad rámec rozhodných závěrů o zákonnosti postupu zadavatele. V nyní projednávaném případě tedy nebylo rozhodné, zda

S ohledem na výše uvedené námitky rozkladu, zpochybňující oporu odůvodnění zrušení ZŘ v zadávací dokumentaci, neshledávám důvodnými.

Závěrem považuji za vhodné uvést, že úmyslem zákonodárce bylo v případě sektorových zadavatelů rozvolnit podmínky pro zrušení zadávacího řízení. Argumentace obsažená v rozkladu však směřuje k výkladu, jako by zadavatel musel naplnit podmínky srovnatelné s důvody podle § 127 ZZVZ, což neodpovídá systematice ani smyslu úpravy obsažené v § 170 ZZVZ.

Po posouzení, že zadavatel rozhodl o zrušení zadávacího řízení v souladu se ZZVZ, jsem na základě výše uvedeného shledal, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, když návrh navrhovatele na přezkoumání úkonů zadavatele podle § 265 písm. a) ZZVZ zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

S – Invest CZ s.r.o., Kaštanová 496/123a, 620 00 Brno

INDOC s.r.o., U Hadovky 564/3, 160 00 Praha 6