ÚOHS R0184/2025/VZ – Mobilní telefonie VZP ČR 2026 – 2029

Zadavatel zahájil zadávací řízení na veřejnou zakázku, jejímž účelem je dle čl. 5.1. hlavního dokumentu zadávací dokumentace, ve znění pozdějších vysvětlení (dále jen „HDZD“ nebo „zadávací dokumentace“) „zajistit pro zadavatele nepřetržité poskytování mobilních hlasových a datových služeb elektronických komunikací dle zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů […], a zajistit přímé připojení z firemní IP telefonní sítě do sítí mobilních operátorů, včetně zajištění všech činností souvisejících s poskytováním [s]lužeb […]. Hlasové a datové služby elektronických komunikací v současné době pro zadavatele zajišťuje společnost T-Mobile Czech Republic a.s. […], přičemž poskytování těchto služeb je […] zajištěno do 31. 12. 2025.“ Detailní „Specifikace předmětu plnění“ je obsažena v příloze č. 1 HDZD, jež obsahuje „Obchodní podmínky“ (dále jen „obchodní podmínky“) a smlouvě o poskytování mobilních telekomunikačních služeb (dále jen „smlouva“), a to zejména v příloze č. 1 smlouvy (dále jen „specifikace předmětu plnění“).

Zadavatel obdržel celkem 3 nabídky, a to včetně nabídky navrhovatele a vybraného dodavatele. Nabídková cena vybraného dodavatele činila 22 620 240 Kč bez DPH, nabídková cena navrhovatele činila 23 908 320 Kč bez DPH.1

Dne 25. 7. 2025 odeslal zadavatel vybranému dodavateli žádost o objasnění nebo doplnění údajů, dokladů, vzorků nebo modelů dle § 46 odst. 1 zákona a o písemné zdůvodnění mimořádně nízké nabídkové ceny dle § 113 odst. 4 zákona (dále jen „žádost o objasnění nabídky a zdůvodnění MNNC“). Vybraný dodavatel na žádost o objasnění nabídky a zdůvodnění MNNC odpověděl dne 30. 7. 2025 (dále jen „odpověď na žádost“).

Proti úkonu zadavatele, konkrétně „proti nezákonnému nesprávnému postupu [z]adavatele při výběru nejvhodnější nabídky na [v]eřejnou zakázku“, resp. proti rozhodnutí o výběru dodavatele podal navrhovatel dne 21. 8. 2025 námitky z téhož dne (dále jen „námitky“).

Z protokolu z jednání komise ze dne 25. 8. 2025 vyplývá mj. doporučení, aby zadavatel v souvislosti s námitkami navrhovatele brojícími proti nepřiměřeně nízké nabídkové ceně zaslal vybranému dodavateli žádost o objasnění dle § 46 zákona. Zadavatel prostřednictvím žádosti o objasnění ze dne 26. 8. 2025 (dále jen „druhá žádost o objasnění“) tak učinil a vybranému dodavateli položil i konkrétní dotazy. Vybraný dodavatel na druhou žádost o objasnění reagoval dne 29. 8. 2025 (dále jen „odpověď na druhou žádost“). Rozhodnutím ze dne 3. 9. 2025, které bylo navrhovateli doručeno téhož dne, zadavatel námitky v plném rozsahu odmítl (dále jen „rozhodnutí o námitkách“).

Navrhovatel nesouhlasil se způsobem vypořádání svých námitek a podal návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Dnem doručení návrhu došlo dle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) k zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0681/2025/VZ (dále jen „správní řízení“).

Úřad napadeným rozhodnutím podle § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)2 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zamítl, protože ve správním řízení nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Úřad konstatoval, že z odůvodnění rozhodnutí o námitkách je zřejmé, proč zadavatel námitky navrhovatele ve vztahu k posouzení nabídky vybraného dodavatele odmítl jako věcně nedůvodné. Zadavatel postihl ve vztahu k jednotlivým námitkám jejich podstatu, přičemž skutečnost, že se nevypořádal s každým jednotlivým dílčím argumentem navrhovatele, nemůže založit nepřezkoumatelnost takového rozhodnutí.

Námitky navrhovatele týkající se údajné mimořádně nízké nabídkové ceny (dále také jen „MNNC“) Úřad v napadeném rozhodnutí vyhodnotil ve shodě se svou dlouhodobou rozhodovací praxí. Zadavatel provedl posouzení MNNC, a v souladu s § 113 odst. 4 zákona si vyžádal písemné zdůvodnění způsobu stanovení nabídkové ceny vybraného dodavatele, včetně potvrzení skutečností dle § 113 odst. 4 písm. a) a b) zákona. Požadované skutečnosti následně vybraný dodavatel zdůvodnil ve své odpovědi na žádost a doložil povinná potvrzení.

Úřad rovněž reflektoval skutečnost, kdy vybraný dodavatel zadavateli neposkytl podrobný seznam, resp. podrobnou kalkulaci nákladů s odkazem na zachování obchodního tajemství jeho vlastní cenotvorby. Vybraný dodavatel však v odpovědi na žádost dodržel zákonné náležitosti dle § 113 zákona. Z ničeho pak nevyplývá, že by tato potvrzení neměla být pravdivá,

Další body v návrhu ohledně splnění podmínek účasti Úřad v napadeném rozhodnutí zamítl s ohledem na obecnost námitek, které nemohly na straně zadavatele založit důvodnou pochybnost. Vybraný dodavatel se podáním nabídky zavázal plnit veřejnou zakázku v souladu se zadavatelem vymíněnými zadávacími podmínkami. Ze strany vybraného dodavatele nebylo prokázáno nesplnění navrhovatelem namítaných zadávacích podmínek týkajících se technické specifikace předmětu plnění veřejné zakázky.

K návrhu navrhovatele na přibrání znalce z oboru elektronických komunikací Úřad konstatoval, že uvedené nepovažuje za potřebné, neboť má z obsahu správního spisu za prokázané, že v posuzovaném případě byl zjištěn stav věci do té míry, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti.

Dne 23. 12. 2025 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne. Rozklad byl navrhovatelem doplněn dne 7. 1. 2026. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 8. 12. 2025, rozklad byl tudíž podán v zákonné lhůtě.

Navrhovatel v rozkladu opakuje svá tvrzení, že nabídka vybraného dodavatele nesplňuje podmínky účasti v zadávacím řízení dle § 37 odst. 1 písm. b) a písm. c) zákona, a dále že obsahuje mimořádně nízkou nabídkovou cenu. Navrhovatel poukazuje na svou odbornost a tvrdí, že nabídka vybraného dodavatele vzbuzuje pochybnosti o jejím souladu se zadávací dokumentací a ukazuje na existenci MNNC.

Navrhovatel považuje závěry napadeného rozhodnutí ohledně nesplnění podmínky účasti v zadávacím řízení vybraným dodavatelem za rozporné s požadavkem na zjištění materiální pravdy dle § 3 správního řádu a s požadavkem transparentního postupu ve smyslu § 6 odst. 1 zákona, když Úřad odmítl argumentaci navrhovatele pro absenci konkrétních věcně relevantních důkazů. Přijetí zdůvodnění Úřadu, že bez znalosti nabídky vybraného dodavatele nemůže navrhovatel tvrzení o nesplnění podmínek technické specifikace vůbec vznášet, by dle navrhovatele v konečném důsledku znamenalo, že žádný z účastníků zadávacího řízení nemůže s úspěchem namítat nedostatky v nabídce vybraného dodavatele (vyjma existence

Navrhovatel opakovaně poukázal na požadavky zadávací dokumentace, u nichž mu vznikají pochybnosti o jejich splnění vybraným dodavatelem. Konkrétně jde o podmínky 1) zachování stávajících rozsahů telefonních čísel s předčíslím 73892xxxx a 73893xxxx, 2) realizaci záložních připojení dle specifikace předmětu plnění, 3) zprovoznění tzv. dualhome na telefonních ústřednách zadavatele, včetně přesměrování hlasového provozu na záložní linky ISDN30 při případném výpadku přímého připojení telefonní sítě zadavatele do sítě mobilních operátorů (dále jen „sporné technické požadavky“). Protože zadavatel i Úřad znají nabídku vybraného dodavatele, měli by být dle navrhovatele schopni splnění sporných technických požadavků bez obtíží ověřit a transparentním způsobem ve svých rozhodnutích uvést, zda řešení nabízené vybraným dodavatelem tyto technické požadavky splňuje či nikoliv. To však Úřad ani zadavatel neučinili.

Navrhovatel tvrdí, že zadavatel formuloval dotazy vybranému dodavateli nevhodným způsobem a nadto návodně, proto nepovažuje odpovědi vybraného dodavatele pro posouzení souladu nabídky s technickou specifikací vymezenou v zadávací dokumentaci za relevantní.

Dle navrhovatele zadavatel splnění zadávací podmínky a podmínky účasti vybraného dodavatele ověřitelným a transparentním způsobem neposoudil a postupoval tak v rozporu se zákonem. Postup zadavatele byl rovněž v rozporu s požadavkem na posouzení zohlednění nákladů v nabídkové ceně vybraného dodavatele a rovněž s požadavkem na posouzení existence MNNC.

V další části rozkladu navrhovatel uvádí, že se Úřad vůbec nevyjádřil k jím namítanému nesplnění podmínky účasti v zadávacím řízení dle § 37 odst. 1 písm. c) zákona spočívající v nezahrnutí nákladů na poskytnutí služby do jednotkových cen tak, jak vyžaduje zadávací dokumentace. Úřad tak údajně pominul, že zadávací dokumentace vyžadovala zohlednění nákladů na konkrétní službu přímo v jednotkových cenách, proto napadené rozhodnutí dle navrhovatele trpí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů.

Navrhovatel dále namítá, že vybraný dodavatel neposkytl podrobnou kalkulaci nákladů v rozsahu požadovaném zadavatelem s odkazem na obchodní tajemství. Dle navrhovatele bez znalosti rozpuštění nákladů do jednotlivých oceňovaných položek tak zadavatel účinné posouzení MNNC nemohl vůbec provést. Tím poskytuje vybranému dodavateli nedůvodnou výhodu oproti ostatním účastníkům zadávacího řízení, kteří náklady do svých nabídkových cen dle požadavku zadávací dokumentace řádně zahrnuli.

Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil I. stupni k dalšímu projednání.

Zadavatel ve svém vyjádření ze dne 14. 1. 2026, doručeném dne 15. 1. 2026, uvedl, že je přesvědčen, že v rámci předmětného zadávacího řízení postupoval v souladu

Ohledně námitek navrhovatele ve věci posouzení MNNC a požadavku na pokrytí mobilním signálem vycházel zadavatel z obecných zásad občanského práva, zejména z § 5-7 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), kdy důvodně předpokládal, že vybraný dodavatel bude poskytovat plnění v souladu s jím předloženou nabídkou, a že ten, kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena.

Dále zadavatel při posuzování nabídek účastníků zadávacího řízení odkázal na § 39 odst. 5 zákona a uvedl, že vycházel z údajů poskytnutých vybraným dodavatelem v nabídce, přičemž na základě námitek zadavatel všechny skutečnosti namítané navrhovatelem ověřil dotazy na vybraného dodavatele. Vybraný dodavatel je odborníkem v dané oblasti, lze předpokládat, že je schopen relevantně posoudit, zda jím nabízené plnění je schopen zadavateli poskytnout.

Zadavatel dále uvádí, že v zadávacích podmínkách nepožadoval, aby dodavatel, který bude vybrán k uzavření smlouvy, měl již v době podání nabídky k dispozici veškeré technické prostředky potřebné pro zahájení poskytování mobilních hlasových a datových služeb elektronických komunikací dle obchodních podmínek. Naopak, z obchodních podmínek dle zadavatele jednoznačně vyplývá, že některé z činností, např. zřízení virtuální privátní sítě a zajištění přímého připojení z firemní IP telefonní sítě zadavatele do sítí mobilních operátorů, včetně zajištění stávajících rozsahů telefonních čísel – předčíslí 73892xxxx a 73893xxxx, bude dodavatel provádět až po uzavření smlouvy na základě veřejné zakázky. Zadavatel tudíž tvrdí, že ani nemohl fyzicky ověřit „skutečný stav věci“, tj. zda vybraný dodavatel měl v době podání nabídky k dispozici potřebné technické vybavení, neboť toto zadavatel v zadávacích podmínkách nepožadoval.

Vybraný dodavatel se dne 12. 1. 2026 vyjádřil k rozkladu navrhovatele. Dle vybraného dodavatele bylo podstatou návrhu navrhovatele a jeho námitek, že ze strany zadavatele došlo ve vztahu k vybranému dodavateli k nesprávnému posouzení splnění podmínek účasti ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 písm. b) a c) zákona a jeho nabídkové ceny jako mimořádně nízké.

Vybraný dodavatel uvádí, že jednotlivá tvrzení navrhovatele jsou v rozporu s § 251 odst. 4 a odst. 5 zákona a navrhovatel „nepředložil jediné konkrétní tvrzení a tím méně jakýkoliv důkazní prostředek svědčící o tom, že nabídka podaná vybraným dodavatelem v kterémkoliv aspektu neodpovídá zadávacím podmínkám dotčené veřejné zakázky. Důvod této skutečnosti je prostý, a to že argumentace předkládaná navrhovatelem je z podstaty věci absolutní nesmysl.“ Dle vybraného dodavatele je předmětem přezkoumávané veřejné zakázky poskytování zcela standardních telekomunikačních služeb, když součástí zadavatelem vymezených technických podmínek vymezujících předmět veřejné zakázky, jakož ani obchodních podmínek, dle ustanovení § 37 odst. 1 písm. b) a c) zákona nebyly jakékoliv specifické požadavky či podmínky, které by se jakkoliv vymykaly běžným požadavkům,

Podle vybraného dodavatele se navrhovateli na základě „podrobné znalosti relevantního trhu“ zdá, že by plnění předmětu přezkoumávané veřejné zakázky mohlo být provedeno i jiným způsobem, než zadavatel v zadávacích podmínkách veřejné zakázky předpokládal a že by měl zadavatel, resp. následně Úřad, detailně prověřit, zda vybraný dodavatel nehodlá plnit předmět veřejné zakázky právě tímto odlišným způsobem. Vybraný dodavatel však zadavatele výslovně ujistil, že bude předmět veřejné zakázky plnit právě tak, jak zadavatel v zadávacích podmínkách požadoval. Vybraný dodavatel navíc poukazuje na skutečnost, že nabídková cena vybraného dodavatele je řádově pouze o několik jednotek procent nižší než nabídková cena navrhovatele.

Navrhovatel ve svém vyjádření ze dne 6. 2. 2026 opakuje svou argumentaci vznesenou především v námitkách a v rozkladu. Kromě uvedeného navrhovatel sděluje, že sám oslovil znaleckou kancelář s žádostí o vypracování znaleckého posudku k technickému řešení vybraného dodavatele, avšak zadavatel ani Úřad znalci neumožnil do nabídky vybraného dodavatele nahlédnout. Navrhovatel považuje nabídku vybraného dodavatele i znalecký posudek za stěžejní důkazy ve věci, proto žádá, aby předseda Úřadu nechal zpracovat znalecký posudek sám, nebo aby umožnil navrhovateli zpracování znaleckého posudku a jeho předložení k důkazu vlastními silami, kdy za tímto účelem je nezbytné umožnit znalci přístup k relevantním částem nabídky vybraného dodavatele.

Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí podle § 87 správního řádu, a proto podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadaného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat závěr, že Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu s právními předpisy.

Předně konstatuji, že tvrzení navrhovatele uvedená v rozkladu se v zásadě shodují s argumentací uvedenou v návrhu, proto plně odkazuji na znění napadeného rozhodnutí.

K rozkladovým námitkám navrhovatele, dle kterých je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť se Úřad údajně v napadeném rozhodnutí nevypořádal se všemi jeho námitkami, odkazuji zejména na závěry rozsudků

V uvedené souvislosti jde především o rozkladovou námitku navrhovatele, že se Úřad v napadeném rozhodnutí vůbec nevyjádřil k jím tvrzenému nesplnění podmínky účasti v zadávacím řízení dle § 37 odst. 1 písm. c) zákona u vybraného dodavatele tím, že nezahrnul náklady na poskytování služby do jednotkových cen (dále také jen „náklady na poskytování služby“). I přesto, že navrhovatel v rozkladu konstatuje, že Úřad v napadeném rozhodnutí „náklady na poskytování služby posuzoval jen obecně v souvislosti s MNNC“, následně navrhovatel tvrdí, že napadené rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, protože se Úřad zcela opomenul vypořádat s touto jeho námitkou. S uvedenou argumentací navrhovatele nelze souhlasit, a to z několika důvodů. Předně fakt, že se Úřad k nákladům na poskytování služby vyjádřil v souvislosti s MNNC, je zcela logický, protože náklady na poskytování služby musejí být zákonitě promítnuty do nabídkové ceny.

Navrhovatel rovněž namítá, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy a je věcně nesprávné. S touto námitkou nelze souhlasit, protože závěry napadeného rozhodnutí odpovídají skutečnému skutkovému stavu věci, nejsou v rozporu s provedenými důkazy a na šetřený případ byla aplikována relevantní právní úprava.

Podstatou argumentace navrhovatele v průběhu celého správního řízení je, že nabídková cena vybraného dodavatele je dle jeho názoru příliš nízká, což musí být způsobeno buď nezahrnutím veškerých nákladů do ceny v rozporu s § 37 odst. 1 písm. c) zákona nebo nesplněním technické specifikace plnění a tím i podmínek účasti v zadávacím řízení dle § 37 odst. 1 písm. b). Nabídková cena vybraného dodavatele je tak mimořádně nízká a dodavatel nebude schopen plnění za danou cenu poskytnout. Zadavatel a Úřad dle názoru navrhovatele dostatečně neověřili, zda nabídka vybraného dodavatele splňuje zadávací podmínky.

Předně je vhodné poukázat na skutečnost, že nabídková cena vybraného dodavatele je pouze o cca 5,4 % nižší než nabídková cena navrhovatele. Takový rozdíl nabídkových cen sám o sobě neimplikuje zjevnou MNNC či nezapočítání některých nákladů do nabídkové ceny. Navrhovatel pak neuvádí konkrétní pochybnosti o nesplnění technické specifikace na straně vybraného dodavatele, pouze usuzuje, že za nabídnutou cenu nebudou některé požadavky zadavatele (ty nejpravděpodobnější jmenuje) splněny.

Navrhovatel vytýká zadavateli, že si opakovaně neověřoval údaje v nabídce vybraného dodavatele, které jsou dle mínění navrhovatele sporné. Dle § 39 odst. 5 zákona platí, že v průběhu zadávacího řízení zadavatel vychází z údajů, dokladů, vzorků nebo modelů poskytnutých účastníkem zadávacího řízení, přičemž si zadavatel může ověřovat věrohodnost poskytnutých údajů, dokladů, vzorků nebo modelů. Dané ustanovení dává zadavateli možnost, aby se za určitých okolností sám rozhodl, jak bude v zadávacím řízení postupovat, tj. pravidlo není stanoveno obligatorně, ale fakultativně. Posouzení Úřadu tak musí volbu zadavatele reflektovat, pokud tato volba byla v mezích zákona. V napadeném rozhodnutí bylo konstatováno, že v šetřeném případě byl postup zadavatele v souladu se zákonem a já s tímto závěrem souhlasím (viz dále).

Zadavatel tedy neporušil zákon, když si dále neověřoval dle navrhovatele sporné údaje v nabídce vybraného dodavatele. Pakliže zadavatel po získání informací z odpovědi na žádost a odpovědi na druhou žádost od vybraného dodavatele neshledal důvodnou pochybnost o údajích, jež ve své nabídce vybraný dodavatel uvedl (a takovou pochybnost neshledal na základě předložených podkladů ani Úřad), pak mu nemůže být k tíži nepřikročení k dalšímu (v pořadí již třetímu) ověřování údajů v nabídce a už vůbec nemůže být konstatováno porušení zákona, jak argumentuje navrhovatel.

Navrhovatel trvá na tom, že nabídka vybraného dodavatele nesplňuje podmínky účasti v zadávacím řízení dle § 37 odst. 1 písm. b) zákona spočívající v nesplnění podmínek technické specifikace, přičemž označuje tři sporné technické požadavky (viz bod 16 výše).

Jak bylo uvedeno shora, zadavatel však v šetřené věci žádné nedostatky ani nejasnosti v nabídce vybraného dodavatele neshledal, vycházel dle § 39 odst. 5 zákona primárně z údajů a dokladů poskytnutých vybraným dodavatelem. I když navrhovatel neuvedl žádné konkrétní důkazy, ze kterých by vyplývalo, že nabídka vybraného dodavatele nesplňuje zadavatelem stanovené podmínky účasti, na základě námitek vznesených navrhovatelem se zadavatel obrátil na vybraného dodavatele s žádostí o objasnění nabídky a zdůvodnění MNNC a s druhou žádostí o objasnění, jež mj. obsahovala dotazy vycházející přímo z tvrzení namítaných

Tedy zadavatel se v souladu se zadávacími podmínkami zabýval posouzením nabídky vybraného dodavatele a dospěl k závěru, že tato nabídka jím stanovené podmínky splňuje.

Navrhovatel v rozkladu ve značné míře citoval z rozhodnutí Úřadu ze dne 14. 6. 2024, č. j. ÚOHS-23727/2024/500, sp. zn. ÚOHS-S0158/2024/VZ a dále rovněž z rozhodnutí Úřadu ze dne 9. 5. 2025, č. j. ÚOHS-16956/2025/500, sp. zn. ÚOHS-S0277/2025/VZ, ve věci posuzování splnění zadávacích podmínek v nabídkách účastníků daného zadávacího řízení.

V citovaných rozhodnutích Úřadu se totiž posuzované případy zásadně liší od skutkového stavu šetřené veřejné zakázky. V rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0158/2024/VZ byl Úřadem posuzován případ, kdy sporná nabídka účastníka zadávacího řízení objektivně nesplňovala zadávací podmínky a tato skutečnost vyplývala z podkladů předložených dodavatelem (konkrétní vlastnosti kamene), zadavatel i přesto takovou nabídku v rozporu se zákonem akceptoval. Obdobná situace nastala i v rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0277/2025/VZ, kdy dodavatel uvedl ve své nabídce, že jím poskytnuté licence mohou být vyčerpány, ačkoliv zadavatel požadoval licence neomezené. V obou případech tak byla ze zadávací dokumentace patrná jednoznačná pochybnost o nesplnění požadavků zadavatele, a to z konkrétního důvodu. To však v posuzované věci nenastalo.

Byť navrhovatel tvrdí, že jeho námitky směřují do splnění technické specifikace, jedná se fakticky stále o zpochybnění ceny uvedené v nabídce vybraného dodavatele, a to bez konkrétních indicií na nesplnění požadavků zadavatele, jak tomu bylo ve shora citovaných případech. Za této situace se dle mého názoru uplatní závěry obsažené v rozsudku

Povinnost za této situace zevrubně ověřovat správnost nabídky na základě vágního zpochybnění pak nemůže vzniknout ani na straně Úřadu. Neobstojí tak navrhovatelova námitka, v níž tvrdí, že se Úřad dopustil porušení některých základních zásad činnosti správních orgánů, především zásady materiální pravdy dle § 3 správního řádu. Navrhovatel spatřuje údajné porušení zásad v tom, že Úřad v průběhu správního řízení opakovaně neověřoval informace z nabídky vybraného dodavatele (případně i prostřednictvím znalce nebo odborného posouzení), když už k jejímu dalšímu ověřování nepřistoupil zadavatel.

Navrhovatel citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2019, č. j. 2 As 204/2017-89, z něhož mj. plyne, že správní orgán je povinen při zjišťování stavu věci vystupovat aktivně a hledat různé způsoby k získání podkladů, na jejichž základě může učinit kvalifikovaný závěr, zda byla naplněna skutková podstata či nikoliv. Dle uvedeného rozsudku nemůže správní orgán své rozhodnutí postavit pouze na pasivitě účastníka řízení.

Navrhovatel dále opakovaně tvrdí, že Úřad, jenž není odborníkem v oblasti telekomunikací, si musí pro naplnění zásady materiální pravdy dle § 3 správního řádu ve spojení se zásadou transparentnosti dle § 6 zákona zajistit v předmětné věci znalecký, nebo alespoň odborný, posudek. K otázce návrhu navrhovatele na přibrání znalce z oboru elektronických komunikací se specializací na tzv. „fixní hlas“ se již Úřad vyjádřil v bodě 110 napadeného rozhodnutí, na tyto závěry plně odkazuji. Pokud pak Úřad nemá povinnost sám aktivně vyhledávat

V rozkladu navrhovatel obecně opakuje i svá tvrzení ohledně MNNC v nabídce vybraného dodavatele, která již uvedl v námitkách a v návrhu. Odkazuji tedy na body 74-97 odůvodnění napadeného rozhodnutí a podotýkám, že závěry zde uvedené jsou v souladu s dlouhodobou výkladovou praxí Úřadu. Základní východiska postupu při podezření na MNNC plynou zejména z judikatury, odkázat lze na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2023, č. j. 2 As 254/2022-28, v jehož závěrečném bodě 47 je jasně shrnuto, jaké klade zákon na zadavatele s ohledem na MNNC požadavky a jaké má Úřad možnosti přezkumu jeho postupu. Ustanovení § 113 zákona ukládá zadavatelům povinnost provést posouzení MNNC před odesláním oznámení o výběru dodavatele. V případě podezření na MNNC má zadavatel požádat účastníka zadávacího řízení o písemné zdůvodnění způsobu stanovení MNNC a o potvrzení, že účastník při plnění veřejné zakázky zajistí dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k předmětu veřejné zakázky, jakož i pracovněprávních předpisů a kolektivních smluv vztahujících se na zaměstnance, kteří se budou podílet na plnění veřejné zakázky, a že neobdržel neoprávněnou veřejnou podporu. Povinností účastníka je pak v rámci zdůvodnění MNNC tyto zákonné požadavky potvrdit a zadavatel je následně povinen zdůvodnění MNNC posoudit.

Z dokumentace k veřejné zakázce jednoznačně vyplývá, že všechny výše uvedené požadavky zákona byly v zadávacím řízení řádně provedeny, přičemž zadavatel dospěl k závěru, že nabídková cena vybraného dodavatele není mimořádně nízkou nabídkovou cenou, a to celková nabídková cena a ani cena za jednotlivé položky.3 Daná skutečnost je zřejmá mj. z protokolu o dokončení posouzení splnění podmínek účasti účastníka v zadávacím řízení, jenž obsahuje záznam o jednání zadavatelem ustanovené komise ze dne 1. 8. 2025 (dále jen „protokol“), konkrétně z části IV. protokolu, jež obsahuje posouzení MNNC dle § 113 zákona. Podle protokolu komise opětovně posoudila, zda nabídková cena vybraného účastníka (při zohlednění odpovědi na žádost)4 není mimořádně nízkou nabídkovou cenou ve smyslu § 28 odst. 1 písm. o) zákona, přičemž k uvedenému se vyjádřil zástupce věcně odborného útvaru zadavatele, který uvedl, že ani jednotkové nabídkové ceny za jednotlivé

V této souvislosti připomínám, že trh telekomunikačních služeb pro veřejnou správu a obdobné subjekty je specifický co do struktury dodavatelů, které lze označil jako oligopol bez účasti „menších“ dodavatelů, kteří se o zakázku reálně mohli, resp. hodlali ucházet (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2024, č. j. 62 Af 53/2023-720).

Je nutno připomenout, že i v případě, že by zadavatel dospěl k závěru, že se v nabídce vybraného dodavatele o MNNC jedná, měl by možnost (ale nikoli povinnost) vybraného dodavatele vyloučit z účasti v zadávacím řízení. Pokud se zadavatel nerozhodl vybraného dodavatele vyloučit, není z hlediska zákonnosti postupu zadavatele dále relevantní, zda nabídková cena vybraného dodavatele, resp. ceny za jednotlivé položky, byly či nebyly mimořádně nízkou nabídkovou cenou, neboť postup zadavatele v tomto směru byl v souladu se zákonem. K tvrzení navrhovatele, že nabídková cena vybraného dodavatele je mimořádně nízkou nabídkovou cenou, lze poukázat i na fakt, že nabídkové ceny vybraného dodavatele a navrhovatele se liší jen v jednotkách procent (viz bod 37 tohoto rozhodnutí). Institut MNNC slouží primárně k ochraně zadavatele před nereálnou nabídkou, povinnost vyloučení je pak vztažena toliko v případě ohrožení naplnění podmínek dle § 113 odst. 4 zákona. Navrhovatel však ve vztahu k tomuto ustanovení netvrdí ničeho.

V rozkladu navrhovatel opakovaně odkazuje na návrh, kde na podporu svých tvrzení provedl rozbor nákladů u jedné z poskytnutých služeb (dále jen „položka“) a vyčíslil minimální nabídkovou cenu za tuto položku,5 jež by zohledňovala dle jeho názoru fixní a objektivně ověřitelné náklady na poskytnutí této služby vybraným dodavatelem, tj. v souladu se zadávací dokumentací. Samotný rozpad ceny u položky, včetně jím nabídnuté jednotkové ceny za položku, označil navrhovatel v návrhu jako obchodní tajemství, přičemž také poznamenal, že jím uvedené ceny vychází z jeho vlastního technického řešení. Následně navrhovatel v rozkladu brojil proti označení cenotvorby vybraného dodavatele za obchodní tajemství

K uvedeným námitkám sděluji, že dle zadavatele i vybraného dodavatele je předmětem veřejné zakázky poskytování zcela standardních telekomunikačních služeb. Optikou navrhovatelem použité rozkladové argumentace lze konstatovat, že i vybraný dodavatel je s ohledem na předmět veřejné zakázky odborníkem, protože je třetím největším mobilním operátorem v České republice a je členem skupiny Vodafone, která je druhým největším mobilním operátorem na světě. Rovněž je zřejmé, že navrhovatelem předložené výpočty (týkající se položky) jsou založeny na jeho kalkulačních postupech a vychází z jeho technického řešení, což ostatně sám navrhovatel v návrhu uvádí. I když vybraný dodavatel v odpovědi na druhou žádost označil kalkulace provedené na základě přílohy č. 11 HDZD6, včetně seznamu všech jednorázových i pravidelných nákladových položek (tj. vlastní cenotvorbu), za obchodní tajemství, na dotazy zadavatele výslovně potvrdil, že všechny náklady a poplatky do své cenové nabídky zahrnul. Konkrétně také vybraný dodavatel potvrdil, že veškeré pravidelné i jednorázové poplatky, tj. veškeré náklady související s poskytováním služby specifikované v položce, jsou zahrnuty do kalkulace sazby za 1 minutu odchozího volání dle předpokládaného objemu čerpání služeb zadavatelem. Dále již zadavatel po vybraném dodavateli nežádal další objasnění nebo doplnění údajů či dokladů dle § 46 zákona a následně ani neověřoval věrohodnost poskytnutých údajů a dokladů. Dle vyjádření zadavatele ze dne

Ve věci brojení proti obchodnímu tajemství lze obecně konstatovat, že dodavatel může část své nabídky označit jako obchodní tajemství, pokud jím označené konkurenčně významné skutečnosti dle § 504 OZ kumulativně splňují definiční znaky tohoto institutu, přičemž zadavatel je povinen dodavatelova tvrzení posoudit. Následně záleží na zadavateli, zda vysvětlení od dodavatele akceptuje, neakceptuje nebo zda bude od dodavatele žádat další objasnění nebo doplnění. V dané věci se zadavatel na obchodní tajemství vybraného dodavatele tázal v druhé žádosti o objasnění a ten mu v odpovědi na druhou žádost odpověděl. V rozhodnutí o námitkách zadavatel tyto informace rekapituloval, přičemž uzavřel, že po ověření informací, na které jej v námitkách upozornil navrhovatel, dospěl k závěru, že vybraný dodavatel „zahrnul veškeré náklady na dodatečné pokrytí (bude-li třeba) do kalkulace svých jednotkových nabídkových cen za mobilní hlasové a datové služby. Kalkulaci

V šetřené věci lze navíc poukázat na fakt, že i sám navrhovatel v návrhu označil rozbor nákladů u jedné z poskytnutých služeb a vyčíslení minimální nabídkové ceny za tuto položku jako obchodní tajemství, aniž by prokazoval jím v návrhu namítané kumulativní znaky institutu obchodního tajemství. Na základě uvedeného lze uzavřít, že jak vybraný navrhovatel, tak i navrhovatel považují rozpad nákladů za obchodní tajemství.

Skutečnost, že rozpad ceny je běžně za obchodní tajemství považován, plyne ostatně i ze shora citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2021, č. j. 2 As 86/2019-78 i z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2019, č. j. 31 A 148/2018-175, který byl uvedeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu potvrzen. Skutečnost, že rozpad nabídkových cen je vesměs obchodním tajemstvím, je tak v zakázkovém prostředí známá a nelze se proto divit ani zmínění obchodního tajemství v dotazu zadavatele vůči vybranému dodavateli.

Žádná z rozkladových námitek navrhovatele nebyla shledána důvodnou, proto nelze ani vyhovět návrhům navrhovatele uvedeným v rozkladu. Neshledal jsem porušení zásad stanovených v § 6 zákona nebo jiné porušení zákona. Souhlasím se závěry napadeného rozhodnutí, když Úřad neshledal důvody pro uložení nápravného opatření a návrh podle § 265 písm. a) zákona zamítl. Protože závěry napadeného rozhodnutí jsou v souladu s provedeným dokazováním spočívajícím v řádném zjištění skutkového stavu a mají oporu v podkladech pro vydání rozhodnutí, jde o rozhodnutí věcně správné a v souladu s právními předpisy.

Po důkladném posouzení věci a z výše uvedené argumentace jednoznačně vyplývá, že Úřad postupoval správně a v souladu se svou dosavadní rozhodovací praxí.

Ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu byla přezkoumána i zákonnost napadeného rozhodnutí, jeho věcná správnost v rozsahu vznesených námitek a současně byla přezkoumána i zákonnost postupu Úřadu, přičemž napadené rozhodnutí bylo shledáno zákonným a věcně správným.

Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, lze dospět k názoru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí o rozkladu.

Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, Orlická 2020/4, 130 00 Praha

T-Mobile Czech Republic a.s., Tomíčkova 2144/1, 148 00 Praha

Vodafone Czech Republic a.s., náměstí Junkových 2808/2, 155 00 Praha