ÚOHS ŘVP001/23 – Omezení provozování dráhy

Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře příslušný k výkonu státní správy ve věcech drah podle

§ 54 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, rozhodl ve sporném řízení podle § 141 odst. 2

zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a § 23d odst. 4 a § 42 zákona o dráhách, jehož účastnicemi

podle § 141 odst. 3 správního řádu, jsou

navrhovatelka, právnická osoba RegioJet a.s., IČO 28333187, se sídlem náměstí Svobody 86/17,

Brno-město, 602 00 Brno, provozovatelka drážní dopravy, a

odpůrkyně, právnická osoba České dráhy, a. s., IČO 70994226, se sídlem nábřeží Ludvíka

Svobody 1222/12, Nové Město, 110 00 Praha 1, provozovatelka zařízení služeb,

o žádosti navrhovatelky, aby Úřad uložil provozovatelce zařízení služeb uzavřít

s navrhovatelkou smlouvu umožňující poskytnout požadované služby, takto:

uzavřít s navrhovatelkou, právnickou osobou RegioJet a.s., smlouvu umožňující poskytnutí

služeb v rozsahu těchto zařízení služeb:

a. jeden nosič informačních systémů v železniční stanici Bílovice nad Svitavou, který je

v příloze tohoto rozhodnutí označen číslem 5 a který se nachází jako první vpravo od

vstupních dveří do čekárny, a

b. jeden nosič informačních systémů v železniční stanici Brno-Židenice, který je

v příloze tohoto rozhodnutí označen číslem 4 a je umístěn jako první vlevo od levé

pokladny,

a to za zákonných a nediskriminačních podmínek, na období do skončení doby platnosti

jízdního řádu dráhy celostátní a dráhy regionální (JŘ 2023/2024), který nabyde platnosti

druhou sobotu v prosinci 2023 o půlnoci a bude platit od 10. 12. 2023 do 14. 12. 2024.

Příloha s fotografiemi s označením nosičů je nedílnou součástí výroku č. I. tohoto rozhodnutí.

účinek rozkladu proti výroku č. I. tohoto rozhodnutí.

výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů

řízení, se odpůrkyni ukládá povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč

(slovy jeden tisíc korun českých), splatnou do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí

Stránka 1 z 12

Elektronický podpis - 7.12.2023

Certifikát autora podpisu :

Jméno : Mgr. Bronislav Procházka

Vydal : PostSignum Qualified CA 4

Platnost do : 3.6.2024 12:08:28-000 +02:00

na účet Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře číslo 19-4523001/0710, vedený u České národní

banky, variabilní symbol 4238.

Omezení provozování dráhy

Dne 1. 12. 2022 vydal Úřad rozhodnutí č. j. UPDI-3896/22/UM, sp. zn. ŘVP001/20, jehož

výrokem č. I. uložil odpůrkyni, provozovatelce zařízení služeb, uzavřít do 30 dnů

s navrhovatelkou, provozující drážní dopravu, smlouvu umožňující poskytnutí služeb v rozsahu

a umístění požadovaném navrhovatelkou. Proti tomuto rozhodnutí podala odpůrkyně rozklad, který

byl rozhodnutím č. j. UPDI-0270/23/KP ze dne 26. 1. 2023 zamítnut a napadené rozhodnutí

potvrzeno.

Navrhovatelka v dokumentu ze dne 31. 7. 2023 (dále jen výzva k poskytnutí služby) vyjádřila

souhlas s návrhem smlouvy umožňující poskytnutí služeb nosičů informačních systémů na dobu

platnosti jízdního řádu 2022/2023 v železničních stanicích Brno-Židenice a Bílovice nad Svitavou

(dále jen NIS, smlouva na JŘ 2022/23 a předmětné stanice), a požádala odpůrkyni o podepsání této

smlouvy a zaslání zpět k zajištění podpisu ze strany navrhovatelky. Ve výzvě k poskytnutí služby

dále navrhovatelka vyzvala odpůrkyni, aby jí poskytla službu ve smyslu § 23d odst. 1 zákona

o dráhách, v podobě zpřístupnění NIS v předmětných stanicích na dobu platnosti jízdního řádu

2023/2024, a to ve stejném rozsahu, jak je stanoveno ve smlouvě na JŘ 2022/23, ke které

navrhovatelka vyjádřila svůj souhlas.

V návaznosti na výzvu k poskytnutí služby odpůrkyně odpověděla dokumentem č. j. 993/2023-O25

ze dne 18. 8. 2023. Přílohou k tomuto sdělení byly dva stejnopisy smlouvy na JŘ 2022/23, nikoli

však smlouva na období jízdního řádu 2023/24 (dále jen smlouva na JŘ 2023/24).

Dne 1. 9. 2023 podala navrhovatelka u Úřadu žádost podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách, aby

uložil odpůrkyni povinnost uzavřít s navrhovatelkou smlouvu na JŘ 2023/24 v předmětných

stanicích, a to ve stejném rozsahu, jak je stanoveno ve smlouvě na JŘ 2022/23. Tím bylo zahájeno

správní řízení podle § 141 odst. 2 správního řádu.

Úřad vyzval dokumentem č. j. UPDI-2955/23/UM ze dne 18. 9. 2023 navrhovatelku, aby doplnila

žádost, a to buď dodáním smlouvy na JŘ 2022/23, nebo sdělením přesné specifikace rozsahu,

v jakém požaduje zpřístupnění předmětných NIS na dobu platnosti jízdního řádu 2023/2024.

Požadovaná smlouva byla Úřadu doručena dne 20. 9. 2023.

Úřad pro úplnost uvádí, že navrhovatelka byla v této věci původně zastoupená JUDr. Ondřejem

Doležalem, advokátem, č. osvědčení ČAK 10844, se sídlem Koliště 1912/13, Černá Pole, 602 00

Brno, který sdělením ze dne 19. 9. 2023 informoval Úřad o ukončení právního zastoupení

navrhovatelky. O novém právním zastoupení nemá Úřad informaci.

Smlouva na JŘ 2022/23 byla dne 17. 8. 2023 podepsána odpůrkyní a dne 24. 8. 2023 doručena

zástupci navrhovatelky. Součástí žádosti ze dne 1. 9. 2023 bylo i sdělení, že zástupce

Stránka 2 z 12

navrhovatelky předložil tento den smlouvu na JŘ 2022/23 navrhovatelce. Navrhovatelka dne

20. 9. 2023 předložila Úřadu smlouvu na JŘ 2022/23, jež byla podepsána oběma stranami, avšak

bez uvedení data podpisu navrhovatelkou.

Úřad oznámil dopisem č. j. UPDI-3173/23/UM ze dne 4. 10. 2023 zahájení tohoto sporného řízení

podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách a § 141 odst. 2 správního řádu, vedeného pod sp. zn.

ŘVP001/23. Dne 11. 10. 2023 Úřad obdržel od odpůrkyně vyjádření č. j. 1289/2023-O25 ze dne

10. 10. 2023 (dále jen vyjádření odpůrkyně).

Na základě informací uvedených ve vyjádření odpůrkyně Úřad vyzval dopisem č. j. UPDI3764/23/PP2 ze dne 3. 11. 2023 navrhovatelku, aby doložila, kdy byla jí podepsaná smlouva na JŘ

2022/23 odeslána a doručena odpůrkyni. Odpověď na tuto výzvu Úřad obdržel dne 15. 11. 2023.

Z podacího archu je zřejmé, že zásilka byla navrhovatelkou odeslána prostřednictvím České pošty

dne 6. 11. 2023. Podle systému sledování zásilek České pošty nebyla zásilka doručena ještě v den,

kdy Úřad oznámil ukončení dokazování, tj. 30. 11. 2023. Tento stav se ke dni vydání tohoto

rozhodnutí nezměnil.

Dne 10. 11. 2023 Úřad vyzval navrhovatelku (dopisem č. j. UPDI-3891/23/PP2) i odpůrkyni

(dopisem č. j. UPDI-3892/23/PP2), aby sdělily, zda požadují přiznat náhradu nákladů podle § 141

odst. 11 správního řádu a tyto náklady vyčíslily. Odpůrkyně dne 13. 11. 2023 vyčíslila své náklady

sdělením č. j. 1493/2023-O25. Navrhovatelka na výzvu nereagovala.

Úřad oznámil účastnicím řízení dne 21. 11. 2023 dopisem č. j. UPDI-3970/23/PP2 ukončení

dokazování a stanovil lhůtu, ve které měly možnost se k podkladům pro rozhodnutí vyjádřit. Této

možnosti žádná z účastnic řízení nevyužila.

Dne 24. 11. 2023 Úřad vyzval odpůrkyni dopisem č. j. UPDI-4071/23/UM, aby sdělila, zda trvá na

uvedené výši náhrady nákladů, jelikož postup vyčíslení nákladů Úřad považuje za nesprávný.

Odpůrkyně odpověděla dne 27. 11. 2023 dopisem č. j. 1557/2023-O25.

Jelikož byl spis doplněn o nové skutečnosti, Úřad účastnicím řízení dne 30. 11. 2023 dopisem č. j.

UPDI-4157/23/PP2 znovu oznámil ukončení dokazování a stanovil lhůtu, ve které měly možnost se

k podkladům pro rozhodnutí vyjádřit. Této možnosti žádná z účastnic řízení nevyužila.

Přístup k zařízení služeb a pravidla poskytování služeb těchto zařízení upravuje především článek

13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/34/EU o vytvoření jednotného evropského

železničního prostoru, který je transponován do § 23d a následujících zákona o dráhách,

a prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/2177 o přístupu k zařízením služeb a k službám

souvisejícím s železniční dopravou. Zákon o dráhách je nutno vykládat v souladu s těmito předpisy

EU.

Úřad především konstatuje, že v článku 13 odst. 5 směrnice 2012/34/EU se hovoří o přidělování

kapacity a střetu žádostí o kapacitu, stejně tak se pojem kapacita používá v nařízení Komise (EU)

2017/2177. Ustanovení § 23d zákona o dráhách je tedy nutno vykládat tak, že provozní objem

Stránka 3 z 12

zařízení služeb je kapacitou zařízení služeb ve smyslu článku 13 odst. 5 směrnice 2012/34/EU

a nařízení Komise (EU) 2017/2177.

Nařízení Komise (EU) 2017/2177 upravuje přístup k zařízením služeb a ke službám, definovaným

článkem 13 odst. 2 směrnice 2012/34/EU, podle kterého provozovatelé zařízení služeb poskytnou

přístup k zařízením služeb uvedeným v příloze II bodu 2 směrnice 2012/34/EU a ke službám

poskytovaným v těchto zařízeních. Ustanovení § 23d odst. 3 zákona o dráhách hovoří pouze

o poskytování služeb. Z uvedeného vyplývá, že poskytování služeb podle zákona o dráhách je

nutno vykládat i tak, že zahrnuje přístup k zařízení služeb.

Podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách lze žádost o uložení povinnosti provozovateli zařízení služeb,

aby uzavřel s žadatelem smlouvu, podat ve lhůtě 30 dnů ode dne, v němž bylo poskytnutí služeb

odepřeno. Odpůrkyně odepřela přístup dokumentem ze dne 18. 8. 2023, který byl navrhovatelce

doručen 24. 8. 2023. Navrhovatelka svou žádost o postup podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách

poslala Úřadu dne 1. 9. 2023, jedná se tedy o včasnou žádost.

Úřad věc posuzoval podle aktuální definice zařízení služeb stanovené v § 2 odst. 9 zákona

o dráhách, podle které jsou zařízením služeb železniční stanice, zastávka, odstavné koleje, čerpací

stanice a jiná technická zařízení, která jsou jejich provozovatelem zvláště určena k poskytování

služeb bezprostředně souvisejících s provozováním drážní dopravy na dráze celostátní nebo

regionální anebo na veřejně přístupné vlečce. V § 3 odst. 1 vyhlášky č. 76/2017 Sb., o obsahu

a rozsahu služeb poskytovaných dopravci provozovatelem dráhy a provozovatelem zařízení služeb

je uvedeno další členění železniční stanice, tedy zařízení služeb, na tzv. provozní součásti. Jednou

z těchto součástí jsou i informační systémy pro cestující o příjezdu a odjezdu vlaků, výlukách,

službách dopravců a dalších dopravních spojeních v rámci integrovaných dopravních systémů.

Definice zařízení služeb ve směrnici 2012/34/EU požaduje, aby zařízení služeb (a tedy i jeho

provozní součást) bylo zřízeno, aby umožnilo poskytování jedné nebo více služeb uvedených

v příloze II, bodech 2 až 4 této směrnice. V uvedených předpisech není uvedeno, jakým způsobem

má být zařízení určeno k poskytování služeb bezprostředně souvisejících s provozováním drážní

dopravy, popř. jakým způsobem je provedeno jeho zřízení s cílem poskytovat služby uvedené

v příloze II, bodech 2 až 4 směrnice 2012/34/EU. Podle názoru Úřadu odpůrkyně určila NIS jako

zařízení služeb jejich umístěním v prostoru železničních stanic a svým rozhodnutím na nich

informace podle tohoto ustanovení poskytovat. Je-li tedy určité zařízení objektivně využíváno

k poskytování služeb bezprostředně souvisejících s provozováním drážní dopravy, nemůže

provozovatel takového zařízení legitimně tvrdit, že toto zařízení pro tento účel „neurčil“ a vyhnout

se tak povinnostem spjatých s provozováním zařízení služeb. Provozovatel zařízení služeb rozhodl,

že takové zařízení má sloužit pro poskytování služeb.

K jejich zařazení do kategorie zařízení služeb vede především eurokonformní výklad definice v § 2

odst. 9 zákona o dráhách prostřednictvím definice v čl. 3 odst. 11 směrnice 2012/34/EU, kde se

Stránka 4 z 12

uvádí „bylo zřízeno, aby umožnilo poskytování jedné nebo více služeb“. Pokud se nosiče použijí

k poskytování informací, nebo se umístí do prostor pro cestující, pak jsou za tímto účelem zřízeny.

Úřad při svém rozhodování vychází i z rozsudku SDEU (pátého senátu) ze dne 15. července 2021,

EU:C:2021:610, ve věci C-60/20, jehož předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce

v řízení „Latvijas dzelzceļš” VAS v. Valsts dzelzceļa administrācija. Rozsudek se k určení, zda je

nějaké zařízení zařízením služeb, vyjadřuje pod body 38, 39 a 41 následovně:

38 Na úvod je třeba připomenout, že pro účely použití směrnice 2012/34 se „zařízením služeb“ ve

smyslu čl. 3 bodu 11 této směrnice rozumí zařízení včetně pozemku, budovy a vybavení, které bylo

zřízeno, jako celek nebo zčásti, aby umožnilo poskytování jedné nebo více služeb uvedených

v příloze II bodech 2 až 4 uvedené směrnice.

39 Tato definice pojmu „zařízení služeb“ je založena na objektivním kritériu, a sice na kritériu

technické způsobilosti infrastruktury poskytovat určité služby, a nestanoví kritérium týkající se

příjemců těchto služeb. Takové kritérium nezávisí ani na povaze nebo kvalifikaci právního titulu,

na jehož základě je takové zařízení provozováno, ani na totožnosti příjemců uvedených služeb.

41 V projednávané věci z žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že zařízení dotčené

v původním řízení bylo zřízeno, aby zde společnost Baltijas Ekspresis mohla provádět činnosti

údržby a oprav lokomotiv, které patří do služeb uvedených ve zmíněné příloze II bodech 2 až 4.

Depo Ventspils, jak to konstatuje předkládající soud, tudíž představuje „zařízení služeb“ ve smyslu

čl. 3 bodu 11 směrnice 2012/34.

Podle § 2 odst. 4 správního řádu správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným

zájmem a aby odpovídalo okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově

shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. S ohledem na již zmíněné

rozhodnutí vydané pod sp. zn. ŘVP001/20, ve kterém Úřad rozhodoval o totožných NIS

v předmětných stanicích, je Úřad toho názoru, že NIS byly zřízeny, aby je odpůrkyně mohla použít

k zobrazování cestovních informací, tedy k poskytování služby uvedené ve zmíněné příloze II bodu

2 směrnice 2012/34/EU. Tím, že tyto nosiče do prostor cestujících umístila, tak určila, že běžně

používaný výrobek, jako třeba klaprám, se stává zařízením služeb. Povinností Úřadu je vykládat

definici v § 2 odst. 9 zákona o dráhách ve světle směrnice 2012/34/EU, takže NIS bezpochyby

mezi zařízení služeb uvedená v příloze II bodě 2 směrnice 2012/34/EU patří.

Podle článku 3 odst. 2 nařízení Komise (EU) 2017/2177 „službou související s železniční

dopravou“ se rozumí základní, doplňková nebo pomocná služba uvedená v příloze II bodech 2, 3

a 4 směrnice 2012/34/EU. Toto nařízení je přímo použitelné, a má aplikační přednost před

zákonem o dráhách. I kdyby NIS nesplňovaly podmínky stanovené § 2 odst. 9 zákona o dráhách,

má dopravce na základě tohoto nařízení v tomto případě nárok na poskytnutí přístupu k zařízení

služeb a ke službám uvedeným v příloze II směrnice 2012/34/EU pod bodem 2 písm. a) osobní

nádraží, včetně zařízení pro zobrazení cestovních informací.

Vzhledem k tomu, že NIS jsou zařízeními služeb, dospěl Úřad k závěru, že podle § 23d odst. 1

zákona o dráhách je odpůrkyně povinna poskytnout navrhovatelce přístup k NIS.

Stránka 5 z 12

Podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách Úřad na žádost toho, komu provozovatel zařízení služeb

poskytnutí těchto služeb odepřel v rozporu s tímto zákonem, uloží provozovateli zařízení služeb

uzavřít s žadatelem smlouvu umožňující tyto služby poskytnout. Navrhovatelka svůj návrh podala

ve stanovené lhůtě. Na základě výše uvedeného dospěl Úřad k závěru, že odpůrkyně v rozporu

s předpisy odepřela navrhovatelce přístup k požadovaným NIS, a proto jí Úřad ukládá uzavřít

s navrhovatelkou smlouvu umožňující poskytnutí služeb v požadovaném rozsahu.

Ve svém vyjádření odpůrkyně namítá, že rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. ŘVP001/20 je

pravomocné a pokud navrhovatelka vyžaduje dodatečné úpravy smlouvy na JŘ 2022/23, měla se

odvolat v průběhu předchozího řízení. Úřad není oprávněn posuzovat ani měnit popis zařízení

služeb podle čl. 4 nařízení Komise (EU) 2017/2177 a zároveň z ustanovení § 23d odst. 4 zákona

o dráhách nevyplývá možnost Úřadu posuzovat soulad smlouvy s jiným právním předpisem nebo

oprávnění stanovit obsah uvedené smlouvy dle požadavků navrhovatelky. Proto se odpůrkyně

domnívá, že Úřad nemůže dle obecně závazné právní úpravy navrhovatelce vyhovět.

Stanovisko Úřadu

Navrhovatelka v dokumentu ze dne 31. 7. 2023 vyzvala odpůrkyni, aby jí poskytla službu ve

smyslu § 23d odst. 1 zákona o dráhách v podobě zpřístupnění NIS v předmětných stanicích na

dobu platnosti jízdního řádu 2023/2024, a to ve stejném rozsahu, jak je stanoveno ve smlouvě na

JŘ 2022/23, přičemž navrhovatelka souhlasila s obsahem navrženým odpůrkyní. Navrhovatelka

žádala o totožné NIS a v totožném rozsahu. Navrhovatelka tedy nežádala o nic, co by bylo

v rozporu s rozhodnutím Úřadu. Odpůrkyně na výzvu navrhovatelky přímo nereagovala

a zopakovala svůj názor, že NIS nejsou provozní součástí stanice podle § 3 odst. 1 písm. a)

vyhlášky 76/2017 Sb. To si navrhovatelka vyložila jako odmítnutí a s tímto výkladem souhlasí

rovněž Úřad. Proto se navrhovatelka v souladu s § 23d odst. 4 zákona o dráhách obrátila na Úřad.

K námitce možnosti Úřadu posuzovat soulad smlouvy s jiným právním předpisem nebo oprávnění

stanovit obsah uvedené smlouvy dle požadavků navrhovatelky Úřad uvádí, že o nic takového se

nepokouší. Činí pouze to, co mu umožňuje zákon o dráhách ve svém § 23d odst. 4, tedy ukládá

odpůrkyni jakožto provozovatelce zařízení služeb povinnost uzavřít s navrhovatelkou smlouvu

o poskytnutí těchto služeb.

Úřad nesouhlasí s tvrzením odpůrkyně, že nelze navrhovatelce vyhovět.

Navrhovatelka je povinna žádat o přístup vždy znovu, protože se v mezidobí mohly změnit

podmínky, za kterých byla rozhodnutí Úřadu vydána. Odpůrkyně se domnívá, že navrhovatelka

nepožádala o přístup ke konkrétnímu NIS v žádné z předmětných stanic.

Odpůrkyně trvá na svém tvrzení z řízení sp. zn. ŘVP001/20, že tyto NIS nemají povahu provozní

součásti stanice podle § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 76/2017 Sb.

Stránka 6 z 12

I kdyby tuto povahu měly, musela by navrhovatelka nejprve podat odpůrkyni žádost o přístup

k NIS s cílem sdělovat informace cestujícím na nosičích odpůrkyně v rozsahu stanoveném § 3 odst.

1 písm. a) vyhlášky č. 76/2017 Sb. To navrhovatelka v tomto případě neučinila, a proto nemohla

být odpůrkyní odmítnuta. A protože nemohla být odmítnuta, nemůže se u Úřadu domáhat postupu

podle § 23 odst. 4 zákona o dráhách ani postupu podle článků 8-10 a 12-14 nařízení Komise (EU)

2017/2177. Z těchto důvodů není navrhovatelka kvalifikovaným způsobem ze strany odpůrkyně

odmítnuta, proto není Úřad oprávněn zahájit řízení podle § 23d odst. 4 zákona o dráhách a čl. 14

nařízení Komise (EU) 2017/2177, ani v něm pokračovat.

Stanovisko Úřadu

Úřad souhlasí s námitkou odpůrkyně, že je třeba žádat o přístup k NIS znovu. To ostatně vyplývá

i z rozhodnutí Úřadu č. j. UPDI-0270/23/KP ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. ŘVP001/20, kde v bodě č.

7 Úřad uvedl, že jelikož se kapacita dráhy přiděluje pouze pro příslušný jízdní řád, i kapacitu

zařízení služeb je možné přidělit pouze pro příslušný jízdní řád. V tomto případě dle názoru Úřadu

navrhovatelka o poskytnutí služby požádala, odpůrkyně jí však nevyhověla.

Úřad vyvozuje dva možné důvody pro názor odpůrkyně, že výzva k poskytnutí služby není žádostí

– buď proto, že neobsahuje termín „žádost“, nebo proto, že navrhovatelka neuvedla taxativní výčet

NIS. Zákon o dráhách nespecifikuje přesnou formu žádosti. Podle názoru Úřadu je zřejmé, co bylo

cílem sdělení navrhovatelky, tedy o jaké NIS je žádáno a na jaké období.

Jak je odpůrkyni známo, Úřad o tom, že NIS jsou provozní součást zařízení služeb, rozhodl ve

svém rozhodnutí č. j. UPDI-3896/22/UM ze dne 1. 12. 2022, ve znění rozhodnutí o rozkladu č. j.

UPDI-0270/23/KP ze dne 26. 1. 2023. K zařazení NIS do kategorie zařízení služeb vede především

eurokonformní výklad definice v § 2 odst. 9 zákona o dráhách, kde se uvádí, že zařízení služeb

bylo zřízeno, aby umožnilo poskytování jedné nebo více služeb, prostřednictvím definice v čl. 3

odst. 11 směrnice 2012/34/EU. Pokud se tedy nosiče použijí k poskytování informací, nebo se

umístí do prostor pro cestující, pak jsou za tímto účelem zřízeny.

Podle názoru Úřadu navrhovatelka požádala o přístup k NIS jakožto provozní součásti zařízení

služeb a ten jí odpůrkyně neposkytla. Proto měla nárok na postup podle § 23 odst. 4 zákona

o dráhách, na jehož základě zahájil Úřad toto řízení a vydává toto rozhodnutí.

Odpůrkyně odkazuje na Výzvu k poskytnutí služby na vlakových nádražích v ČR ze dne 29. 6. 2023,

ve které navrhovatelka žádá o přístup ke všem NIS provozovaným odpůrkyní. Podle názoru

odpůrkyně požaduje navrhovatelka v této výzvě nosiče k vyvěšení informací širšího rozsahu, než jí

přísluší podle § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 76/2017 Sb. Proto podle odpůrkyně nemá tato výzva

povahu žádosti ve smyslu čl. 8 nařízení Komise (EU) 2017/2177, resp. § 23d odst. 4 zákona

o dráhách.

Stanovisko Úřadu

Jak uvedla sama odpůrkyně, uvedená výzva ze dne 29. 6. 2023 je předmětem samostatného řízení.

Proto se Úřad k těmto bodům případně vyjádří v rámci řízení vedeného pod sp. zn. ŘVP002/23.

Stránka 7 z 12

Odpůrkyně se odkazuje na základní zásady činnosti správních orgánů a tvrdí, že by měl Úřad

vyčkat, zda o NIS nepožádají se začátkem platnosti nového jízdního řádu i jiní dopravci. Pokud by

totiž Úřad rozhodl o uzavření smlouvy na delší dobu, byl by tímto rozhodnutím vázán v případě

žádostí jiných dopravců po celou dobu trvání smlouvy a nemohl by postupovat podle čl. 14

nařízení Komise (EU) 2017/2177 pro všechny dotčené nosiče.

Stanovisko Úřadu

Zákon Úřadu neukládá povinnost vyčkat na podání žádostí jiných dopravců. Úvahu, že by měl

Úřad vyčkat z důvodu blížícího se začátku platnosti nového jízdního řádu, považuje Úřad za

nesprávnou. Naopak z důvodu, že se blíží začátek platnosti nového jízdního řádu, je vhodnější

rozhodnout co nejdříve, aby mohla být smlouva na JŘ 2023/24 uzavřena.

Provozovatelka zařízení služeb má tedy povinnost poskytovat všechny provozní součásti zařízení

služeb, které v předmětných stanicích provozuje. Tedy i tzv. klaprámy, které jsou předmětem

smlouvy na JŘ 2022/23 (resp. JŘ 2023/24) a které je odpůrkyně povinna poskytovat v souladu

s § 23d odst. 1 zákona o dráhách. V případě, že by o přístup požádali i jiní dopravci, má odpůrkyně

povinnost postupovat podle čl. 9 a následujících článků nařízení Komise (EU) 2017/2177 a provést

koordinaci ve věci poskytnutí dalších klaprámů v předmětných stanicích.

Odpůrkyně si i nadále nárokuje užití předmětných NIS pro svou potřebu a upozorňuje na

srovnatelné nosiče provozované Správou železnic, státní organizací, v dotčených stanicích, na které

by byla nucena navrhovatelku v rámci koordinace odkázat. Z výše uvedených důvodů není Úřad

podle odpůrkyně oprávněn v řízení pokračovat.

Stanovisko Úřadu

Jak již Úřad uvedl ve svých rozhodnutích v řízení vedeném pod sp. zn. ŘVP001/20, odpůrkyně si

nepřidělila kapacitu provozních součástí zařízení služeb postupem podle článků 7 a 8 nařízení

Komise (EU) 2017/2177 a navíc nezveřejnila popis zařízení služeb. Jelikož v rozporu s článkem 7

nestanovila lhůty pro předložení žádostí o přístup k zařízením služeb, znemožnila navrhovatelce

podat žádost současně s odpůrkyní a řešit přístup koordinací. Přestože podle článku 10 odst. 1

nařízení Komise (EU) 2017/2177 jakákoliv změna již udělených práv přístupu podléhá souhlasu

dotčeného žadatele, k vyčerpání provozního objemu NIS došlo nezákonným způsobem a nejde

tedy o změnu odpůrkyni udělených práv.

Odpůrkyně žádost o přístup zamítla v rozporu s článkem 10 odst. 1 nařízení Komise (EU)

2017/2177, jelikož se nepokusila zajistit nejlepší možné uspokojení všech žádostí pomocí diskuze

a koordinace s dotčenými žadateli. Diskuzi a koordinaci vyloučila nezveřejněním povinně

zveřejňovaných informací a nezákonným přidělením kapacity pro vlastní potřeby.

Podle § 23d odst. 1 zákona o dráhách provozovatel zařízení služeb poskytuje zařízení služeb

nediskriminačním způsobem. Pokud by jednomu dopravci byla přidělena veškerá kapacita a jiným

by kapacita nebyla přidělena vůbec, došlo by k poskytování zařízení služeb diskriminačním

způsobem, tedy v rozporu s § 23d odst. 1 zákona o dráhách.

Stránka 8 z 12

Jelikož si odpůrkyně přidělila kapacitu diskriminačním způsobem, nezveřejnila popis zařízení

služeb, nestanovila lhůty pro předložení žádostí a neprovedla koordinaci, nelze považovat její

kapacitu za přidělenou, respektive provozní objem za naplněný. Proto kapacita klaprámů

v předmětných stanicích není vyčerpána a může být poskytnuta.

K námitce alternativních řešení Úřad opět odkazuje na svá dřívější rozhodnutí v řízení vedeném

pod sp. zn. ŘVP001/20. Podle čl. 10 odst. 2 nařízení Komise (EU) 2017/2177 provozovatelé

zařízení služeb nesmí zamítnout žádosti o přístup ke svým zařízením služeb, ani uvádět žadateli

přijatelné alternativy, je-li kapacita, která odpovídá potřebám žadatele, dostupná v jejich zařízení.

A s ohledem na nezákonné přidělení kapacity odpůrkyni není možné považovat kapacitu NIS

za nedostupnou. Odpůrkyně tedy nebyla oprávněna žadateli přijatelné alternativy podle článku 10

odst. 2 nařízení Komise (EU) 2017/2177 uvádět.

Vzhledem k výše uvedenému Úřad nesouhlasí s odpůrkyní, že není oprávněn v řízení pokračovat.

Odpůrkyně namítá, že do dne odeslání svého vyjádření neobdržela zpět navrhovatelkou

podepsanou smlouvu na JŘ 2022/23, již Úřad svým rozhodnutím v řízení vedeném pod sp. zn.

ŘVP001/20 uložil uzavřít. Tím se podle odpůrkyně prokazuje, že NIS v předmětných stanicích

navrhovatelka nepotřebovala a nepotřebuje k poskytování služeb bezprostředně souvisejících

s provozováním drážní dopravy i v časovém smyslu slova „bezprostředně“, užitým v § 23d odst. 1

zákona o dráhách. Proto se odpůrkyně domnívá, že postup navrhovatelky podle § 23d odst. 4

zákona o dráhách byl motivován jinou potřebou, než zveřejnit na těchto nosičích informace podle

§ 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 76/2017 Sb.

Stanovisko Úřadu

Z průběhu uzavírání smlouvy v období JŘ 2022/23 nevyplývá, že by navrhovatelka zmíněné NIS

nepotřebovala. Naopak vyvinula snahu o uzavření smlouvy, a nakonec i ustoupila z části svých

požadavků, aby mohla být smlouva v období JŘ 2022/23 uzavřena. Případné neuzavření uvedené

smlouvy navíc není důvodem pro to, že by Úřad nemohl uložit odpůrkyni povinnost uzavřít jinou

smlouvu na období jízdního řádu 2023/2024 a rozhodnout o předmětu tohoto řízení.

Jedná se o uzavření smlouvy, jejíž obsah byl již pro období jízdního řádu 2022/2023 oběma

stranami schválen. Nyní jde o uzavření smlouvy ve stejném rozsahu, pouze na jiné období.

Uzavření smlouvy požadovaného obsahu není proto nijak náročné a nevymyká se běžným

a rutinním činnostem odpůrkyně. Navíc s návrhem smlouvy na JŘ 2022/23 obě účastnice řízení

souhlasily, proto je stanovená sedmidenní lhůta pro uzavření smlouvy vztahující se k době platnosti

jízdního řádu 2023/2024 přiměřená. Navíc obě účastnice řízení disponují datovými schránkami,

takže uzavření smlouvy může být otázkou několika málo hodin. Proto Úřad rozhodl tak, jak je

uvedeno ve výroku č. I.

Stránka 9 z 12

V řízení vedeném pod sp. zn. ŘVP001/20 Úřad pravomocně rozhodl, že NIS provozované

odpůrkyní jsou zařízení služeb podle § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č 76/2017 Sb., o obsahu

a rozsahu služeb poskytovaných dopravci provozovatelem dráhy a provozovatelem zařízení služeb.

Provozovatelkou těchto NIS je odpůrkyně.

Zákon o dráhách v § 23d odst. 1 uvádí, že provozovatel zařízení služeb poskytuje dopravcům

prostřednictvím tohoto zařízení služby bezprostředně související s provozováním drážní dopravy

nediskriminačním způsobem za cenu sjednanou podle cenových předpisů. V odstavci 2 téhož

ustanovení se uvádí, že provozovatel zařízení služeb zpřístupní osobě, která na dotčené dráze

přiděluje kapacitu, alespoň 60 dnů přede dnem zveřejnění prohlášení o dráze cenu za poskytované

služby a podmínky jejich poskytování.

Podle čl. 4 a 5 nařízení Komise (EU) 2017/2177 provozovatelé zařízení služeb vypracují a zveřejní

popis zařízení služeb pro zařízení služeb a služby, za které jsou odpovědní. Na základě tohoto

popisu pak podle čl. 7 (a následujících) tohoto nařízení provozovatelé zařízení služeb,

provozovatelé infrastruktury a žadatelé o přístup k zařízením služeb a k souvisejícím službám

spolupracují při přidělování kapacity zařízení služeb.

Podle čl. 7 odst. 1 nařízení Komise (EU) 2017/2177 žadatelé předloží své žádosti o přístup

k zařízením služeb a k službám souvisejícím s železniční dopravou v souladu s lhůtami

stanovenými provozovateli zařízení služeb. Tyto lhůty musí být v souladu s harmonogramy,

stanovenými provozovateli infrastruktury pro proces plánování, aby se zabránilo nesrovnalostem.

Podle odst. 2 nařízení Komise (EU) 2017/2177 pak provozovatelé zařízení služeb spolupracují

s provozovateli infrastruktury s cílem zajistit, aby přidělování kapacity infrastruktury a zařízení

služeb byla v souladu. Podle § 34 odst. 1 zákona o dráhách se kapacita přiděluje pouze na dobu

platnosti příslušného jízdního řádu. Z uvedeného lze dovodit, že provozovatel zařízení služeb

stanoví lhůty pro podávání žádostí o přidělení kapacity zařízení služeb v souladu s lhůtami pro

žádosti o přidělení kapacity dráhy stanovené provozovatelem dráhy.

Jelikož kapacita dráhy se přiděluje pouze pro příslušný jízdní řád, i kapacitu zařízení služeb je

možné přidělit pouze pro příslušný jízdní řád.

Takto poskytnutou kapacitu NIS následně dopravci využívají k umístění informací pro cestující

o příjezdu a odjezdu vlaků, výlukách, službách dopravců a dalších dopravních spojeních v rámci

integrovaných dopravních systémů, podle § 3 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 76/2017 Sb.

Tyto informace jsou do NIS vkládány v listinné podobě. Pro dopravce to znamená investice

v podobě přípravy informací umisťovaných do NIS, tvorbu návrhů jejich obsahu, tisk a následně

umisťování vytvořených materiálů do NIS. Je tedy třeba vzít v potaz efektivitu využití nosičů,

hodnotu investice dopravce, její možné zmaření a poměr režijních nákladů na přípravu

informačních materiálů k době trvání smlouvy. Zároveň je třeba vzít v úvahu právní jistotu

dopravce, jehož záměr provozovat drážní dopravu v předmětných nebo navazujících transferových

stanicích je vázán kapacitou, která se přiděluje na dobu jednoho ročního jízdního řádu.

Na základě uvedeného Úřad zastává názor, že smlouvy týkající se využití zařízení služeb mají

být uzavírány na dobu platnosti celého ročního jízdního řádu.

Stránka 10 z 12

Výrokem č. I. Úřad uložil odpůrkyni, aby do 7 dnů od doručení tohoto rozhodnutí uzavřela

s navrhovatelkou smlouvu na období do konce doby platnosti jízdního řádu 2023/2024. Podle § 42

odst. 1 věty prvé zákona o dráhách jízdní řád dráhy celostátní a dráhy regionální nabývá platnosti

druhou sobotu v prosinci o půlnoci. Doba platnosti jízdního řádu je 12 měsíců tedy od 10. 12. 2023

do 14. 12. 2024. Lhůta pro uzavření smlouvy začne odpůrkyni plynout ode dne doručení

rozhodnutí. V tomto případě může být smlouva uzavřena ještě před platností jízdního řádu

a zahrnout tedy celé období jeho platnosti. Je ovšem třeba vycházet z toho, že odpůrkyně může ke

splnění své povinnosti využít celou stanovenou lhůtu. Proto Úřad uložil odpůrkyni povinnost

uzavřít smlouvu na období do skončení doby platnosti jízdního řádu dráhy celostátní a dráhy

regionální (JŘ 2023/2024).

Podle § 85 odst. 2 písm. a) a § 152 správního řádu může správní orgán vyloučit odkladný účinek

rozkladu, jestliže to naléhavě vyžaduje veřejný zájem. Podle § 23d odst. 1 zákona o dráhách

poskytuje provozovatel zařízení služeb dopravcům prostřednictvím tohoto zařízení služby

bezprostředně související s provozováním drážní dopravy nediskriminačním způsobem za cenu

sjednanou podle cenových předpisů. Podle § 23d odst. 3 provozovatel zařízení služeb poskytuje tyto

služby bez zbytečného odkladu a v čase odpovídajícím jejich povaze a cíli. Úřad rozhodnutím č. j.

UPDI-3896/22/UM ze dne 1. 12. 2022, sp. zn. ŘVP001/20, uložil odpůrkyni povinnost uzavřít

s navrhovatelkou do 30 dnů od nabytí právní moci smlouvu (do 1. 3. 2023), umožňující poskytnutí

služeb na období jízdního řádu 2022/23. Délka kontraktačního procesu přesáhla únosnou mez.

Odpůrkyně nedostála své povinnosti vyvinout včas aktivitu a učinit nediskriminační nabídku, tj.

předložit návrh na uzavření smlouvy. Ze správní praxe Úřadu tedy vyplývá, že k uzavření smlouvy

došlo s výraznou a nežádoucí prodlevou. Odpůrkyně odkládala předložení návrhu smlouvy

navrhovatelce na konec lhůty stanovené Úřadem a návrh jí zaslala až po urgenci. Úřad tehdy

umožnil odpůrkyni napravit nežádoucí stav a poskytl jí k tomu dostatek času. Odpůrkyně však této

příležitosti nevyužila.

Proto je třeba předejít tomu, aby se taková situace opakovala a smlouvy byly uzavírány pozdě. Je

povinností Úřadu využít všechny možnosti, které k nastolení žádoucího stavu povedou. Postup

odpůrkyně, která je personálně i finančně vybavena i pro provozování zařízení služeb, je

nepřijatelný, neboť omezuje dopravcům přístup ke službám. Je třeba zajistit dopravcům přístup

k zařízení služeb v souladu s platnými předpisy v adekvátních lhůtách a v adekvátním rozsahu.

Dosažení tohoto cíle je ve veřejném zájmu i v souladu s cíli směrnice 2012/34/EU. Podle článku 56

odst. 1 písm. f) směrnice 2012/34/EU upravujícího funkce regulačního subjektu, aniž je dotčen čl.

46 odst. 6, má žadatel právo podat stížnost regulačnímu subjektu, pokud se domnívá, že se

s ním nejedná poctivě, že je diskriminován nebo jinak poškozen, a zejména může podat žádost

o přezkum rozhodnutí přijatých provozovatelem infrastruktury nebo případně železničním

podnikem nebo provozovatelem zařízení služeb, která se týkají kromě jiného úpravy přístupu podle

článků 10 až 13, tedy i přístupu ke službám. Podle odstavce 9 pododstavce prvním téhož článku

směrnice 2012/34/EU regulační subjekt rozhoduje o všech stížnostech a přijímá opatření k nápravě

situace. Takovým vhodným opatřením k nápravě nežádoucího vývoje v přístupu ke službám

a zařízením služeb i k nápravě situace je podle správního řádu i vyloučení odkladného účinku

Stránka 11 z 12

rozkladu. Vyloučení odkladného účinku rozkladu má za následek účinnost rozhodnutí bez

ohledu na jeho právní moc. Rozhodnutí se stane doručením odpůrkyni vykonatelným.

Proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku č. II.

Sporné řízení vyvolala odpůrkyně porušením své právní povinnosti. Proto Úřad rozhodl v souladu

s § 79 odst. 5 správního řádu a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb. a uložil odpůrkyni povinnost

uhradit náklady řízení paušální částkou.

O nákladech řízení účastníků bylo rozhodnuto podle § 141 odst. 11 správního řádu ve vztahu

k řízení před orgánem prvního stupně, tj. Úřadem. Správní orgán přizná ve sporném řízení

účastníkovi, který měl ve věci plný úspěch, náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování

nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

Odpůrkyně úspěch ve věci neměla, proto jí Úřad právo na náhradu nákladů nepřiznal. V tomto

případě měla ve věci plný úspěch navrhovatelka. Ta však na výzvu Úřadu ke sdělení, zda požaduje

přiznat náhradu nákladů, nereagovala. Proto Úřad rozhodl tak, že jí náhradu nákladů řízení

nepřiznal, neboť o ni nepožádala.

Proti výrokům č. I. a III. až V. tohoto rozhodnutí má účastník řízení právo podat rozklad ve lhůtě

15 dnů. Lhůta pro podání rozkladu se počítá ode dne následujícího po dni, kdy bylo rozhodnutí

oznámeno. O podaném rozkladu rozhoduje předseda Úřadu. Rozklad se podává u Úřadu pro přístup

k dopravní infrastruktuře, se sídlem Myslíkova 171/31, Nové Město, 110 00 Praha 1.

Proti výroku č. II tohoto rozhodnutí nelze podat rozklad.

Mgr. Bronislav Procházka

vedoucí oddělení cenové kontroly a přístupu ke službám

odboru přístupu k dopravní infrastruktuře

Rozdělovník

Účastnice řízení

RegioJet, a.s., IČO 28333187, náměstí Svobody 86/17, Brno-město, 602 00 Brno

České dráhy, a.s., IČO 70994226, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Nové Město, 110 00 Praha 1

Dotčený orgán

Drážní úřad, IČO 61379425, Wilsonova 300/8, Vinohrady, 120 00 Praha 2

Stránka 12 z 12