ÚOHS S0433/2017/VZ – EXTERNÍ POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB KE ZPRACOVÁNÍ ŽÁDOSTÍ O KRÁTKODOB

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté, zahájil se zadavatelem – Česká republika – Ministerstvo zahraničních věcí, IČO 45769851, se sídlem Loretánské náměstí 101/5, 118 00 Praha 1, Hradčany (dále jen „zadavatel“) – dne 2. 11. 2017 z moci úřední správní řízení ve věci možného stanovení zadávacích podmínek v rozporu se zákonem při zadávání části 4 Rusko, Tádžikistán, Mongolsko veřejné zakázky „EXTERNÍ POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB KE ZPRACOVÁNÍ ŽÁDOSTÍ O KRÁTKODOBÁ VÍZA NA UKRAJINĚ, V ČÍNĚ, INDONÉSII, NA FILIPÍNÁCH, V GHANĚ, ÍRÁNU, LIBANONU, RUSKU, TÁDŽIKISTÁNU A MONGOLSKU“ v koncesním řízení, jehož oznámení bylo do Věstníku veřejných zakázek odesláno dne 13. 4. 2017 a uveřejněno dne 18. 4. 2017 pod ev. č. Z2017-009719 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 15. 4. 2017 pod ev. č. 2017/S 075-145979 (dále jen „část 4 veřejné zakázky“).

Zahájení správního řízení Úřad oznámil zadavateli přípisem č. j. ÚOHS-S0433/2017/VZ-32190/2017/512/AKp ze dne 2. 11. 2017 (dále jen „přípis“).

Dnem 2. 11. 2017 byl přípis doručen zadavateli, čímž bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení z moci úřední.

Účastníkem správního řízení je podle § 256 zákona zadavatel.

V rámci předmětného správního řízení Úřad dne 20. 12. 2017 vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0433/2017/VZ-37304/2017/512/AKp (dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož výrokem I. rozhodl, že zadavatel stanovil při zadávání části 4 veřejné zakázky zadávací podmínky v rozporu se zásadou transparentnosti uvedenou v § 6 odst. 1 zákona a § 183 odst. 1 zákona ve spojení s § 116 odst. 3 zákona tím, že v rámci kritérií hodnocení nevymezil dílčí kritérium hodnocení D. tak, aby podle něj nabídky mohly být porovnatelné a naplnění tohoto kritéria ověřitelné, když stanovil podkritéria dílčího kritéria hodnocení D. uvedená pod druhou až pátou odrážkou bodu 6.1 D. koncesní dokumentace a způsob jejich hodnocení takovým způsobem, který znemožňuje jednoznačně určit, jaká nabídka bude lépe hodnocena, a který tak nezamezuje následné svévoli zadavatele při hodnocení nabídek. Výrokem II. napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli nápravné opatření podle § 263 odst. 3 zákona spočívající ve zrušení zadávacího řízení na část 4 veřejné zakázky. Výrokem III. napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli zákaz uzavřít smlouvu dle § 263 odst. 8 zákona a výrokem IV. napadeného rozhodnutí zadavateli uložil uhradit náklady správního řízení ve výši 30 000 Kč.

Proti napadenému rozhodnutí podal zadavatel dne 4. 1. 2018 rozklad, v němž namítal nesprávné právní posouzení věci.

Podaný rozklad zadavatele předseda Úřadu zamítnul a napadené rozhodnutí potvrdil dne 9. 3. 2018, a to rozhodnutím č. j. ÚOHS-R0007/2018/VZ-07309/2018/321/EDy (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu“).

Úřad pak zadavateli přípisem č. j. ÚOHS-S0433/2017/VZ-07838/2018/512/AKp ze dne 21. 3. 2018 oznámil, že napadené rozhodnutí a rozhodnutí předsedy Úřadu nabylo právní moci dne 9. 3. 2018.

Zadavatel následně podal ke Krajskému soudu v Brně žalobu, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu a vrácení věci Úřadu k dalšímu řízení. O žalobě rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem č. j. 31 Af 35/2018-75 ze dne 25. 2 2020 (dále jen „rozsudek KS“), jímž zrušil rozhodnutí předsedy Úřadu a napadené rozhodnutí a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení.

Úřad poté, co mu byla věc vrácena k novému projednání, přípisem č. j. ÚOHS-27236/ 2020/512/ŠMr ze dne 2. 9. 2020 vyrozuměl zadavatele, že se ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0433/2017/VZ pokračuje.

Usnesením č. j. ÚOHS-29737/2020/512/ŠMr ze dne 22. 9. 2020 Úřad určil zadavateli lhůtu k provedení úkonu – doložení rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení na část 4 veřejné zakázky.

Úřad dne 29. 9. 2020 od zadavatele obdržel „Rozhodnutí a oznámení zadavatele o zrušení koncesního řízení“ ze dne 16. 3. 2018, kterým došlo v souladu s § 127 odst. 2 písm. d) zákona ke zrušení části 4 veřejné zakázky.

Úřad k výše uvedenému doplňuje, že také z veřejně dostupných zdrojů, konkrétně z „Oznámení o výsledku koncesního řízení“ ev. č. formuláře F2018-008965, které bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 23. 3. 2018, a z „Oznámení o výsledku koncesního řízení“ ev. č. formuláře 2018/S 058-129090, které bylo uveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie dne 23. 3. 2018, vyplývá, že část 4 veřejné zakázky byla zadavatelem zrušena v souladu s § 127 odst. 2 písm. d) zákona.

Podle § 257 písm. g) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže zadavatel zrušil zadávací řízení.

Vzhledem ke skutečnosti, že zadavatel dle „Rozhodnutí a oznámení zadavatele o zrušení koncesního řízení“ ze dne 16. 3. 2018 a taktéž dle uveřejněných informací ze dne 23. 3. 2018 zrušil část 4 veřejné zakázky, nastala tedy skutečnost předvídaná v § 257 písm. g) zákona, pročež rozhodl Úřad o zastavení správního řízení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Pro úplnost Úřad poznamenává, že z důvodu procesní ekonomie již považoval za neúčelné stanovit účastníkovi správního řízení lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí ve smyslu § 261 odst. 3 zákona, neboť Úřad je povinen podle § 6 odst. 2 správního řádu postupovat tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady a dotčené osoby co možná nejméně zatěžoval. Za situace, kdy je zřejmé, že je dán důvod pro zastavení správního řízení podle § 257 písm. g) zákona, by vyjádření účastníka řízení k otázkám, jejichž závazné posouzení mělo být obsahem rozhodnutí za situace, kdy by nebyl dán důvod pro zastavení správního řízení, a jejichž okruh (tedy předmět řízení) byl vymezen na základě zahájení správního řízení z moci úřední, mohlo způsobit toliko zbytečné náklady, aniž by takové vyjádření mohlo ovlivnit výsledek správního řízení. Z toho důvodu Úřad lhůtu podle § 261 odst. 3 zákona účastníkovi řízení nestanovil.