ÚOHS S0566/2025/VZ – Služby tiskového prostředí MO

Zadavatel – Česká republika – Ministerstvo obrany, IČO 60162694, se sídlem Tychonova 221/1,

Předmětem veřejné zakázky je podle čl. 2. 1. zadávací dokumentace „zajištění služby, a to pořízení komplexní tiskové platformy určené pro správu tisku a digitalizaci dokumentů s funkcí

Podle protokolu o otevírání nabídek ze dne 5. 8. 2025 zadavatel obdržel celkem 5 nabídek, a to včetně nabídky navrhovatele – OFFICE-CENTRUM s.r.o., IČO 27143562, se sídlem

Dne 18. 7. 2025 podal navrhovatel námitky proti postupu zadavatele v šetřeném zadávacím řízení (dále jen „námitky č. 1“), jež byly doručeny zadavateli téhož dne, v nichž navrhovatel požadoval prodloužení lhůty pro podání nabídek v návaznosti na provedené materiální změny v zadávací dokumentaci. Zadavatel rozhodnutím o námitkách ze dne 18. 7. 2025 (dále jen „rozhodnutí o námitkách č. 1“) těmto námitkám vyhověl.

Dne 19. 7. 2025 navrhovatel zadavateli doručil v pořadí druhé námitky proti zadávacím podmínkám a postupu v zadávacím řízení (dále jen „námitky č. 2“), které byly zadavateli doručeny téhož dne. Navrhovatel následně námitky č. 2 dne 28. 7. 2025 doplnil, když doručil zadavateli v pořadí třetí dokument obsahující doplnění námitek (dále jen „námitky č. 3“).

Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí o námitkách č. 2 a 3 za učiněná v souladu se zákonem, podal dne 11. 8. 2025 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh z téhož dne na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“). Návrh byl dne 11. 8. 2025 ve stejnopise doručen zadavateli.

Navrhovatel úvodem vyjadřuje nesouhlas s postupem zadavatele v rozhodnutích o námitkách a současně mj. tvrdí, že zadavatel nastavil zadávací podmínky tak, že omezují hospodářskou soutěž a nejsou přiměřené předmětu plnění, adekvátně neprodloužil lhůtu pro podání nabídek po materiálních změnách zadávací dokumentace a neposkytl jasná a konzistentní vysvětlení zadávací dokumentace.

Navrhovatel se nejprve vyjadřuje k nezákonnosti odmítnutí námitek č. 3 pro opožděnost.

Navrhovatel v návrhu dále namítá nepřiměřenost technických požadavků, ke kterým uvádí následující. Navrhovatel nejprve odkazuje na nestandardní požadavek tisku o rychlosti 33 stran za minutu, který převyšuje rychlost tisku u běžné kategorie kancelářských zařízení, čímž dle navrhovatele „posouvá zařízení do dražší kategorie, aniž by přinášel adekvátní užitek“.

Navrhovatel dále poukazuje na netransparentnost zadávací dokumentace, k níž byla podána řada žádostí o vysvětlení, na něž zadavatel v průběhu zadávacího řízení odpovídal a jejichž rozsah přesahuje desítky stran textu. Dle navrhovatele tato skutečnost prokazuje, že původní zadávací podmínky byly netransparentní. K této námitce navrhovatel uvádí mj. požadavek na prokazování referencí „obdobného charakteru“, který není určitý a není z něj tak patrné, zda se má jednat ku příkladu o outsourcing tiskových služeb, nájem tiskových zařízení či správu tiskového prostředí. Jako další příklad nejasnosti navrhovatel uvádí odkazy na interní bezpečnostní opatření zadavatele bez konkrétní specifikace a s nimi související požadavek na plnění „pouze osobami s občanstvím v ČR bez zohlednění bezpečnostních prověrek a dalších adekvátních vlastností“, které navrhovatel považuje za diskriminační. Za netransparentní navrhovatel považuje navrhovatel také neuveřejnění předpokládané hodnoty i přes předchozí žádost, což považuje v kombinaci s vysokými kvalifikačními požadavky za nezákonné. Mezi další problematické aspekty zadávací dokumentace navrhovatel uvádí rozpory v CPV kódech, či zjevné právní chyby jako je odkaz na neplatný zákon o cenách, či stanovení nezákonného způsobu doručování písemností. Nejasnosti přitom navrhovatel spatřuje i v samotných vysvětleních zadávací dokumentace, a to zejména ve vágních specifikacích. Na některé dotazy zadavatel neposkytl jasné a úplné odpovědi (ve Vysvětlení a změně zadávací dokumentace č.

V návaznosti na namítanou netransparentnost zadávací dokumentace a její vysvětlení považuje navrhovatel za nezákonný také postup zadavatele při prodloužení lhůty pro podání nabídek o pouhých 6 kalendářních dnů. Z tohoto důvodu nebylo možné zohlednit provedené změny zadávací dokumentace a zadavatel také fakticky znemožnil komunikaci k nově změněným požadavkům, neboť „[l]hůta pro dotazy ke změněným zadávacím podmínkám

Navrhovatel v návrhu rozporuje také nepřiměřenost podmínek kvalifikace v souvislosti s požadovaným finančním objemem referenčních zakázek. Dodavatelé mají prokázal realizaci tří významných veřejných zakázek v minimálním souhrnném finančním objemu 100 000 000

Navrhovatel taktéž namítá deformaci hodnocení v souvislosti s vymezením požadavku na stěhování zařízení. Zadavatel v rámci modelového koše pro hodnocení nabídkové ceny požaduje kalkulaci na stěhování všech 465 zařízení v každém roce plnění, přičemž tato položka má váhu 20 % z celkového hodnocení, zároveň však zadavatel ve svých vysvětleních zadávací dokumentace uvádí, že přesun zařízení se bude realizovat pouze tehdy, bude-li to účelné nebo nezbytné, nikoli obligatorně. Navrhovatel považuje podmínku za vnitřně rozpornou a deformující hodnocení nabídek, neboť nutí dodavatele nacenit masivní, avšak fiktivní plnění, což znemožňuje podat reálně konkurenceschopnou nabídku.

Navrhovatel poté rovněž podotýká, že samotné rozhodnutí zadavatele o původních námitkách je nepřezkoumatelné, když „pouze vyjadřuje přesvědčení zadavatele“.

Závěrem navrhovatel navrhuje, aby Úřad zrušil šetřené zadávací řízení, neboť zadavatel stanovil zadávací podmínky v rozporu se zákonem a současně postupoval v rozporu se zásadami dle § 6, § 36, § 99 a § 242 zákona, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele a dosud nedošlo k uzavření smlouvy.

Úřad obdržel návrh navrhovatele dne 11. 8. 2025 a tímto dnem podle § 249 zákona ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.

Účastníky řízení podle § 256 zákona jsou zadavatel a navrhovatel.

Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem ze dne 14. 8. 2025.

Dne 21. 8. 2025 obdržel Úřad prostřednictvím datové schránky vyjádření zadavatele k návrhu a část dokumentace k zadávacímu řízení.

Zadavatel ve svém vyjádření k návrhu nejprve rekapituluje průběh zadávacího řízení, přičemž uvádí, že lhůta pro podání nabídek byla zadavatelem prodloužena celkem třikrát, a to dne

Zadavatel se dále vyjadřuje k jednotlivým námitkám navrhovatele. K nezákonnému odmítnutí doplnění námitek pro opožděnost zadavatel uvádí, že na základě prodloužení lhůty pro podání nabídek do 29. 7. 2025 do 8:00 hodin ve spojitosti s ustanovením § 242 odst. 5 zákona připadala lhůta k podání námitek na den 26. 7. 2025 do 8:00 hodin. Námitka navrhovatele byla zadavateli doručena dne 28. 7. 2025, tedy zjevně opožděně. Zadavatel dále podotýká, že nelze souhlasit s argumentací navrhovatele o tom, že námitky č. 2 a jejich doplnění námitek (tj. námitky č. 3) tvoří určitý celek a zadavatel jej má jako celek i vypořádat. Zákon stanoví pro podávání námitek jasná pravidla, přičemž dodavatel má právo podat námitky ve stanovených lhůtách a rozhodnout, zda a proti kterému úkonu zadavatele je podá. Na druhé straně je zadavatel povinen postupovat striktně podle zákona, zejména pokud jde o lhůty pro vypořádání námitek a kvalitu jejich odůvodnění. Zadavatel dále poukazuje na § 245 odst. 1 zákona, podle kterého je zadavatel povinen doručit rozhodnutí o námitkách do 15 dnů od jejich obdržení. Pokud by bylo možné během této lhůty námitky libovolně doplňovat, vedlo by to ke zkrácení času, který má zadavatel k dispozici. V projednávaném případě byly původní námitky doručeny 19. 7. 2025 a lhůta pro jejich vypořádání tak uplynula 3. 8. 2025.

K neprodloužení lhůty pro podání nabídek v návaznosti na vysvětlení zadávací dokumentace zadavatel uvádí, že v rámci zadávacího řízení podali dodavatelé celkem 18 žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace, přičemž zadavatel na všechny tyto žádosti reagoval, a to i v případech, že byly doručeny opožděně. Většina vysvětlení pak byla poskytnuta dle § 98 zákona, tedy bez nutnosti prodlužovat lhůtu pro podání nabídek, avšak ve třech případech (tj. 18. 7. 2025,

K námitce nepřiměřenosti technických požadavků a diskriminaci zadavatel nejprve uvádí, že šetřená veřejná zakázka v sobě zahrnuje jak veřejnou zakázku na služby dle § 14 zákona, tak veřejnou zakázku na dodávky dle § 15 zákona, přičemž jednotlivé podmínky zadavatel stanovil tak, aby byly splnitelné širokým okruhem dodavatelů. Současně zadavatel dodává, že žádný z parametrů není nepřiměřený, neboť zadavatel sice prostřednictvím šetřené veřejné zakázky nepořizuje zařízení samotná, nicméně právě ta tvoří významnou část nabídky a je nutné, aby byly jejich technické parametry dostatečně konkretizovány, aby byly schopné realizovat tiskové služby v rezortu Ministerstva obrany.

Posléze se zadavatel zabývá rozporovaným požadavkem na prokázání kvalifikace, k němuž zadavatel nejprve podotýká, že pojem reference „obdobného charakteru“, který navrhovatel rozporuje jako nejednoznačný, je natolik ustáleným výrazem v oblasti veřejného zadávání, že je z něj evidentní zadavatelův zájem, tj. požadavek referenční zakázky obsahově odpovídající plnění, které je předmětem zadávacího řízení. Zadavatel dále uvádí, že požadavek na předložení tří referenčních zakázek obdobného charakteru v souhrnné hodnotě 100 mil. Kč s DPH je plně v souladu s § 79 odst. 2 písm. b) zákona a sleduje legitimní cíl, tj. prokázání schopnosti účastníka realizovat zakázku značného rozsahu, která klade zvýšené nároky na zajištění finančních toků, logistiky i personálních kapacit. Tento požadavek podle zadavatele nepřekračuje předpokládanou hodnotu veřejné zakázky a odpovídá rovněž rozhodovací praxi

Dále se zadavatel vyjadřuje k námitce nepřiměřeného bezpečnostního opatření spočívajícího v zákazu samostatného pohybu zaměstnanců dodavatele bez českého státního občanství, v objektech zadavatele. Zadavatel uvádí, že dané opatření je v daném případě odůvodněno bezpečnostními zájmy České republiky.

Posléze se zadavatel zabývá navrhovatelem rozporovaným požadavkem na dodání výlučně nových zařízení. K této námitce zadavatel uvádí, že požadavek zdůvodnil již v rámci vypořádání žádostí o vysvětlení, a stále trvá na své argumentaci, že použitá zařízení svými vlastnostmi nepostačují k zajištění požadované úrovně plnění. Poptávaná zařízení podléhají amortizaci a možnému zvyšování poruchovosti, přičemž tyto skutečnosti mohou ztěžovat udržování klíčové administrativní infrastruktury nutné k zajištění potřeb Armády České republiky a Ministerstva obrany. Dále zadavatel dodává, že u repasovaných zařízení je v podstatě vyloučena předběžná kontrola ze strany zadavatele, neboť zařízení či jednotlivé komponenty mohly být v dispozici takřka neomezeného počtu předchozích uživatelů, a mohou obsahovat obtížně detekovatelný škodlivý hardware či ovlivňovat instalovaný

K netransparentnosti zadávací dokumentace a nedostatečnosti obsahu jejího vysvětlení zadavatel uvádí, že na dotazy vždy odpovídal vyčerpávajícím způsobem tak, aby poskytl dodavatelům veškeré potřebné informace. Dále zadavatel dodává, že nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že by množství a rozsah vysvětlení prokazovalo nejasnost a neúplnost původní zadávací dokumentace, přičemž poskytnuté odpovědi byly vždy reakcí na žádosti dodavatelů, nikoli vysvětlením dle § 98 odst. 1 zákona, které by mohlo značit skutečnost, že zadavatel shledává jím formulované zadávací podmínky nedostatečnými či zavádějícími. Posléze se zadavatel vyjadřuje k jednotlivým odpovědím obsaženým ve vysvětlení ZD č. 9.

K omezení hospodářské soutěže prostřednictvím jednotlivých technických parametrů zařízení zadavatel nejprve konstatuje, že veškeré parametry byly stanoveny na základě objektivního zhodnocení jeho provozních potřeb a dostupných tržních možností. Cílem bylo zajistit funkční, spolehlivé a kapacitně odpovídající zařízení při zachování otevřené hospodářské soutěže a dosažení ekonomicky výhodné nabídky. Požadavek na rychlost tisku minimálně 33 stran za minutu byl podle zadavatele stanoven po důsledné analýze s ohledem na potřebu rychlého zpracování velkého objemu dokumentů, přičemž zadavatel považuje tento parametr za přiměřený a běžný, neboť zařízení s takovými nebo vyššími hodnotami jsou na trhu široce dostupná. Stanovení konkrétní hranice považuje za nezbytné a z povahy věci vždy znamenající vyloučení části zařízení, aniž by šlo o diskriminační postup. K požadavku na jednoprůchodový podavač zadavatel uvádí, že tento parametr odpovídá potřebě rychlého oboustranného skenování na klíčových pracovištích, kde dochází ke zpracování dokumentů o stovkách až tisících stran a tento typ podavače zajišťuje vyšší rychlost, spolehlivost a kvalitu skenování, má nižší poruchovost a lépe podporuje dlouhodobou udržitelnost a digitalizaci procesů. Zadavatel zdůrazňuje, že jde o běžně dostupnou modulární součást zařízení, a proto tento požadavek nemá diskriminační povahu. K námitce navrhovatele, že zadavatel měl svými požadavky porušit zásadu environmentálně odpovědného zadávání, zadavatel uvádí, že tuto zásadu zohlednil v souladu s § 6 odst. 4 zákona a promítl ji do čl. VI odst. 6.19 návrhu smlouvy.

Dále se zadavatel vyjadřuje k argumentu týkajícímu se deformace hodnocení nabídek v návaznosti na požadavek stěhování zařízení. Zadavatel uvádí, že dané hodnoticí kritérium pro stěhování zařízení bylo stanoveno s cílem umožnit transparentní a objektivní porovnání

K nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách zadavatel uvádí, že navrhovatel neuvádí žádné další bližší argumenty či důvody údajné nepřezkoumatelnosti, přičemž zadavatel je přesvědčen, že rozhodnutí o námitkách splňuje veškeré obsahové i formální náležitosti dle § 245 zákona.

Závěrem zadavatel navrhuje, aby Úřad v souladu s § 265 písm. a) zákona návrh navrhovatele zamítl.

Usnesením ze dne 25. 8. 2025 Úřad určil zadavateli lhůtu pro podání informace o dalších úkonech, které zadavatel v průběhu správního řízení v zadávacím řízení provede, a pro zaslání té části dokumentace o zadávacím řízení, která by při takovém úkonu byla pořízena.

Usnesením ze dne 5. 9. 2025 Úřad určil zadavateli lhůtu k provedení úkonů:

zaslání kompletní dokumentace o zadávacím řízení, a to včetně zejména doručenek, z nichž je zřejmý údaj o čase a datu doručení veškeré komunikace mezi navrhovatelem a zadavatelem, tj. ku příkladu údaj o doručení námitek; a to ve smyslu § 216 odst. 1 zákona způsobem dle § 252 odst. 3 a 4 ZZVZ, příp. k jejímu zpřístupnění dle § 262a odst. 1 ZZVZ;

zpřístupnění či doložení dokladu o výši předpokládané hodnoty šetřené veřejné zakázky

Dne 28. 8. 2025 obdržel Úřad vyjádření zadavatele, v němž mj. uvedl, že „Celková částka za plnění činí 112 439 750,00 Kč bez DPH, 136 052 097,50 Kč včetně DPH“, přičemž uvedl také předpokládané objemy peněžních prostředků za každý konkrétní rok trvání smlouvy o poskytování služeb.

Usnesením ze dne 26. 9. 2025 Úřad určil účastníkům správního řízení lhůtu, v níž se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Tato lhůta byla poté dodatečně prodloužena usnesením

Dne 3. 10. 2025 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí, zadavatel se ani v prodloužené lhůtě k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

Navrhovatel nejprve ve svém vyjádření k podkladům rozhodnutí uvádí, že je přesvědčen o správnosti svých tvrzení v podaných námitkách a návrhu, přičemž dále rekapituluje jednotlivé argumenty.

Navrhovatel se opětovně vyjadřuje k technickým parametrům, přičemž namítá, že zadavatel stanovil požadavky (např. požadavek na jednoprůchodový podavač, rychlost tisku 33 stran/min., či povinnost nabídnout pouze nová a nepoužitá zařízení) tak, že jejich kumulativní efekt směřuje k omezení okruhu potenciálních dodavatelů. Podle navrhovatele tyto požadavky nejsou nezbytné pro zajištění kvality poskytovaných služeb a jejich mírnější nastavení by umožnilo účast širšího okruhu dodavatelů.

Navrhovatel dále namítá, že návrh smlouvy obsahuje obchodní podmínky, které jsou nepřiměřené, jednostranné a vytvářejí nerovnováhu práv a povinností smluvních stran, čímž znevýhodňují dodavatele. Navrhovatel poukazuje na rozsáhlá sankční ujednání, která podle navrhovatele odrazují potenciální účastníky a omezují hospodářskou soutěž, a současně odkazuje na jednotlivé problematické smluvní podmínky, tj. ku příkladu vágní akceptační mechanismus či dobu plnění smlouvy.

Ke lhůtám a postupu zadavatele při změnách zadávací dokumentace navrhovatel opětovně shrnuje, že zadavatel neprodloužil lhůtu pro podání nabídek přiměřeně rozsahu a četnosti změn zadávací dokumentace. Zadavatel měl dle navrhovatele provádět změny s krátkými prodlouženími a bez vydání sjednoceného znění dokumentace, což mělo za následek neumožnění dodavatelům adekvátně reagovat, tj. zejména přepočítat nabídku, zajistit nové subdodavatele či získat potřebné doklady. Navrhovatel uvádí, že zadavatel současně uplatnil výhradu podle § 242 odst. 5 zákona (tzv. lhůtu 72 hodin), čímž fakticky zkrátil dobu, po kterou bylo možné účinně uplatnit námitky, a došlo k porušení smyslu institutu vysvětlení zadávací dokumentace podle § 98 zákona.

K jednotlivým vysvětlením zadávací dokumentace navrhovatel uvádí, že zadavatel na dotazy dodavatelů odpovídal vágně, neúplně nebo v rozporu s obsahem položeného dotazu, čímž nesplnil povinnost stanovenou v § 98 odst. 3 zákona. Dle navrhovatele tak zadavatel neodstranil nejasnosti v zadávací dokumentaci a přenesl odpovědnost za správné vymezení nabízeného plnění na dodavatele, přičemž tento postup měl podle navrhovatele za následek podání vzájemně neporovnatelných nabídek, jelikož jednotliví dodavatelé mohli rozdílně vykládat nejasné pojmy (např. „standardní provedení“, „dostatečná velikost“, „vhodné řešení“ apod.).

K odmítnutí námitek č. 3 navrhovatel uvádí, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když námitky č. 3, které byly pouhým zpřesněním a podrobnějším rozvedením námitek č. 2 (tzn. nejednalo se o zcela nové skutečnosti) odmítl, čímž porušil zásadu účinné právní ochrany.

Navrhovatel se dále vyjadřuje k nastavení hodnoticích kritérií, která dle jeho názoru zadavatel vymezil v rozporu s § 114 odst. 1 zákona. Zejména dílčí hodnoticí kritérium č. 3 „cena služeb na vyžádání“ mělo být dle navrhovatele v zadávací dokumentaci nedostatečně vymezeno a dodavatelům tak nebylo jasné, které služby mají být do hodnocení zahrnuty a zda se má cena kalkulovat podle jednotkové ceny, celkového balíku nebo jiným způsobem. Toto kritérium mělo poté podle navrhovatele nepřiměřený vliv na konečné pořadí nabídek, neboť vítězná nabídka zvítězila právě díky tomuto dílčímu kritériu, přestože v hlavních ekonomických kritériích (cena za nájem zařízení a za výtisky) byla méně výhodná.

Závěrem navrhovatel opětovně navrhuje, aby Úřad zrušil zadávací řízení na šetřenou veřejnou zakázku, neboť zadavatel stanovil „zadávací podmínky a postupoval v zadávacím řízení v rozporu se zásadami dle § 6 ZZVZ a v rozporu s § 36, § 99 a § 242 ZZVZ“.

Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o zadávacím řízení a stanovisek předložených účastníky řízení, a na základě vlastního zjištění rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozhodnutí.

Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Podle § 98 odst. 5 zákona pokud by spolu s vysvětlením zadávací dokumentace zadavatel provedl i změnu zadávacích podmínek, postupuje podle § 99 zákona.

Podle § 99 odst. 1 zákona zadavatel může zadávací podmínky obsažené v zadávací dokumentaci změnit nebo doplnit před uplynutím lhůty pro podání žádosti o účast, předběžných nabídek nebo nabídek. Změna nebo doplnění zadávací dokumentace podmínek musí být uveřejněna nebo oznámena dodavatelům stejným způsobem jako zadávací podmínka, která byla změněna nebo doplněna.

Podle § 99 odst. 2 zákona pokud to povaha doplnění nebo změny zadávací dokumentace vyžaduje, zadavatel současně přiměřeně prodlouží lhůtu pro podání žádostí o účast, předběžných nabídek nebo nabídek. V případě takové změny nebo doplnění zadávací dokumentace, která může rozšířit okruh možných účastníků zadávacího řízení, prodlouží zadavatel lhůtu tak, aby od odeslání změny nebo doplnění zadávací dokumentace činila nejméně celou svou původní délku.

Podle § 241 odst. 1 zákona námitky může podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním veřejné zakázky, nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma. Námitky nelze podat proti postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu, koncese malého rozsahu podle § 178 zákona nebo sektorové veřejné zakázky podle § 158 odst. 1 zákona; to neplatí v případech, kdy zadavatel nebo jiná osoba zahájí zadávací řízení podle § 4 odst. 4 nebo 5 zákona.

Podle § 241 odst. 2 zákona se námitky podle § 241 odst. 1 zákona podávají písemně a lze je podat proti a) všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté, včetně stanovení zadávacích podmínek; námitky však nelze podat proti postupu podle § 109 odst. 3, b) volbě druhu zadávacího řízení nebo režimu veřejné zakázky, nebo c) postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení v rozporu s tímto zákonem.

Podle § 242 odst. 2 zákona námitky proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen podle tohoto zákona uveřejnit či odeslat stěžovateli, musí být doručeny zadavateli do 15 dnů od jejich uveřejnění či doručení stěžovateli.

Podle § 242 odst. 3 zákona pokud je v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání žádostí o účast, musí být námitky proti podmínkám vztahujícím se ke kvalifikaci dodavatele doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty.

Podle § 242 odst. 4 zákona je-li v zadávacím řízení stanovena lhůta pro podání nabídek, musí být námitky proti zadávacím podmínkám doručeny zadavateli nejpozději do skončení této lhůty; tím není dotčena lhůta pro podání námitek podle § 242 odst. 3 zákona. Námitky proti obsahu výzvy k podání nabídek v dynamickém nákupním systému nebo při zadávání veřejné zakázky na základě rámcové dohody musí být zadavateli doručeny nejpozději do konce lhůty pro podání nabídek. V soutěži o návrh musí být námitky proti soutěžním podmínkám doručeny nejpozději do konce lhůty pro podání návrhů.

Podle § 242 odst. 5 zákona může zadavatel v zadávací dokumentaci nebo soutěžních podmínkách stanovit, že námitky podle odstavce 3 nebo 4 lze podat nejpozději 72 hodin před skončením lhůt podle odstavce 3 nebo 4; v takovém případě je okamžik, kdy končí možnost podat námitky, rozhodný pro a) běh lhůt podle § 98 odst. 1 nebo § 144 odst. 2 zákona, b) posouzení přiměřenosti stanovení délky nebo prodloužení lhůty pro podání nabídek, předběžných nabídek, žádostí o účast nebo návrhů.

Podle § 245 odst. 1 zákona zadavatel do 15 dnů od doručení námitek odešle rozhodnutí o námitkách stěžovateli. V rozhodnutí uvede, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá; součástí rozhodnutí o odmítnutí námitek musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Dojde-li k odmítnutí námitek podle odstavce 3, postačí odůvodnění ve vztahu ke splnění podmínek pro jejich odmítnutí. Pokud zadavatel námitkám vyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě.

Podle § 245 odst. 3 zákona zadavatel odmítne rovněž námitky, které a) nejsou podané oprávněnou osobou podle § 241 zákona, b) jsou podány opožděně, nebo c) nesplňují náležitosti podle § 244 zákona.

Podle § 257 písm. h) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky; to neplatí pro návrhy podle § 254 zákona.

Podle § 605 odst. 1 občanského zákoníku lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek.

Podle § 605 odst. 2 občanského zákoníku konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce.

Podle § 607 občanského zákonu připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.

Formulář „Oznámení o zahájení zadávacího řízení - obecná veřejná zakázka“ s evidenčním číslem F2025-033191, který byl uveřejněn ve Věstníku veřejných zakázek dne 20. 6. 2025 (dále jen „formulář o zahájení č. 1“) v bodě s názvem „Lhůty v zadávacím postupu do podání nabídek“ stanoví lhůtu pro podání nabídek do 25. 7. 2025 do 8:00 hodin.

Formulář „Oznámení o zahájení zadávacího řízení - obecná veřejná zakázka“ s evidenčním číslem F2025-039359, který byl odeslán dne 16. 7. 2025 a uveřejněn ve Věstníku veřejných zakázek dne 18. 7. 2025 (dále jen „formulář o zahájení č. 2“) v bodě s názvem „Lhůty v zadávacím postupu do podání nabídek“ stanoví lhůtu pro podání nabídek do 25. 7. 2025 do

Formulář „Oznámení o zahájení zadávacího řízení - obecná veřejná zakázka“ s evidenčním číslem F2025-039997, který byl odeslán dne 18. 7. 2025 a uveřejněn ve Věstníku veřejných zakázek dne 21. 7. 2025 (dále jen „formulář o zahájení č. 3“) v bodě s názvem „Lhůty v zadávacím postupu do podání nabídek“ stanoví lhůtu pro podání nabídek do 29. 7. 2025 do

Formulář „Oznámení o zahájení zadávacího řízení - obecná veřejná zakázka“ s evidenčním číslem F2025-042025, který byl odeslán dne 28. 7. 2025 a uveřejněn ve Věstníku veřejných zakázek dne 29. 7. 2025 (dále jen „formulář o zahájení č. 4“) v bodě s názvem „Lhůty v zadávacím postupu do podání nabídek“ stanoví lhůtu pro podání nabídek do 1. 8. 2025 do

Formulář „Oznámení o zahájení zadávacího řízení - obecná veřejná zakázka“ s evidenčním číslem F2025-042533, který byl odeslán dne 29. 7. 2025 a uveřejněn ve Věstníku veřejných zakázek dne 30. 7. 2025 (dále jen „formulář o zahájení č. 5“) v bodě s názvem „Lhůty v zadávacím postupu do podání nabídek“ stanoví lhůtu pro podání nabídek do 5. 8. 2025 do

V čl. 3.2. zadávací dokumentace se stanoví, že lhůta pro podání nabídek je uvedena »v národním elektronickém nástroji (dále také jako „NEN“)«.

V čl. 8.5. zadávací dokumentace v bodě 12) se stanoví, že „[d]odavatelé jsou povinni podat námitky proti (i) podmínkám vztahujícím se ke kvalifikaci nejpozději 72 hodin před uplynutím lhůty pro podání žádosti o účast (ii) zadávacím podmínkám nejpozději 72 hodin před uplynutím lhůty pro podání nabídek.“

Dne 16. 7. 2025 zadavatel uveřejnil dokument „Vysvětlení a změna zadávací dokumentace č. 9 ze dne 16. 7. 2025 (dále jen „vysvětlení ZD č. 9“).

Dne 24. 7. 2025 zadavatel uveřejnil dokument „Vysvětlení zadávací dokumentace č. 14 ze dne

V dokumentu s názvem „Prodloužení lhůty pro podání nabídek“ ze dne 18. 7. 2025 (dále jen „rozhodnutí o prodloužení č. 1“) zadavatel uvedl, že: „Zadavatel v souladu s ustanovením § 49 odst. 1 ZZVZ přijímá opatření k nápravě spočívající v prodloužení lhůty pro podání nabídek v zadávacím řízení, a to do 29. července 2025 do 8:00 hodin.“

Ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 16 ze dne 28. 7. 2025 zadavatel mj. uvedl, že: „[v]zhledem k obsahu změn Zadávací dokumentace a výzvy k podání nabídek, zadavatel prodlužuje lhůtu pro podání nabídek do 8 hod dne 1. srpna 2025.“.

Ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 17 ze dne 29. 7. 2025 zadavatel mj. uvedl, že: „[v]zhledem k obsahu změn Zadávací dokumentace a výzvy k podání nabídek, zadavatel prodlužuje lhůtu pro podání nabídek do 8 hod dne 5. srpna 2025. Toto opatření k nápravě zadavatel provádí současně jako opatření k nápravě předchozího postupu zadavatele, kterým prodloužil lhůtu pro podání nabídek do 8:00 dne 1. srpna 2025.“.

Dne 18. 7. 2025 podal navrhovatel námitky směřující proti nedostatečné délce lhůty k podání nabídek (tj. námitky č. 1), které zadavatel obdržel téhož dne. V námitkách navrhovatel zpochybnil postup zadavatele při vypořádání žádostí o informace a vysvětlení zadávací dokumentace, a to v souvislosti s neprodloužením lhůty pro podání nabídek v případě, kdy byly provedeny materiální změny zadávací dokumentace. Závěrem námitek č. 1 navrhovatel požadoval, aby lhůta pro podání nabídek byla prodloužena.

Rozhodnutím o námitkách č. 1 zadavatel námitkám č. 1 vyhověl a lhůtu pro podání nabídek prodloužil do 29. 7. 2025 do 8:00 hodin.

Dne 19. 7. 2025 podal navrhovatel námitky č. 2 proti konkrétním zadávacím podmínkám, které byly zadavateli doručeny téhož dne, v nichž mj. uvedl, že zadavatel postupoval v rozporu s ustanoveními § 6 a § 36 zákona, když stanovil zadávací podmínky diskriminačně, nepřiměřeně a netransparentně a současně nedodržel zákonné povinnosti stanovené v § 99 odst. 2 ve spojení s § 98 odst. 5 zákona, když neprodloužil lhůtu pro podání nabídek, ačkoli v jejím průběhu provedl řadu podstatných změn.

Dne 28. 7. 2025 navrhovatel doručil zadavateli námitky č. 3, které zadavatel obdržel téhož dne v 8:02:12 hodin.

Rozhodnutím o námitkách č. 2 zadavatel námitky č. 2 navrhovatele odmítl.

Rozhodnutím o námitkách č. 3 zadavatel odmítl námitky č. 3 jako opožděné.

Úřad předně konstatuje, že vzhledem k tomu, že navrhovatel v podaném návrhu namítá mimo jiné nezákonnost odmítnutí jeho námitek č. 3 pro jejich údajnou opožděnost ze strany zadavatele, zatímco zadavatel je přesvědčen o zákonnosti svého postupu, neboť si dle svého přesvědčení v zadávací dokumentaci vyhradil zkrácení lhůty k podání námitek proti zadávacím podmínkám a navrhovatel podal námitky až po této lhůtě. Úřad se proto předně zabýval právě posouzením otázky, zda podání návrhu v celém jeho rozsahu předcházelo podání řádných a včasných námitek.

Úřad úvodem obecně uvádí, že z ustanovení § 241 zákona vyplývá, že námitky může podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním veřejné zakázky, nebo se zvláštními postupy dle části šesté hrozí nebo vznikla újma. Námitky se podávají písemně a lze je podat proti všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu podle části šesté zákona, včetně stanovení zadávacích podmínek. Obecná lhůta pro podání námitek činí 15 dnů ode dne, kdy se stěžovatel dozvěděl o domnělém porušení zákona.

Navrhovatel v podaném návrhu mj. namítá, že zadavatel neměl odmítnout námitky č. 3 jako opožděné, neboť prodloužením lhůty pro podání nabídek na den 29. 7. 2025 do 8:00 hodin prostřednictvím rozhodnutí o námitkách č. 1 byla současně posunuta lhůta pro podání námitek, a to na den pracovního klidu, tj. na sobotu dne 26. 7. 2025 do 8:00 hodin, přičemž tento fakt měl zapříčinit posunutí lhůty pro podání námitek na nejbližší pracovní den (na pondělí dne 28. 7. 2025 do 8:00 hodin). Zadavatel naopak tvrdí, že v dané situaci se aplikace počítání času, tzn. posunutí konce lhůty na nejbližší pracovní den dle § 605 a násl. neuplatní, k čemuž zadavatel odkazuje na výkladové stanovisko Úřadu1 k aplikaci § 242 odst. 5 zákona (dále jen „výkladové stanovisko“), které má jeho domněnku potvrzovat.

Vzhledem k tomu, že panuje rozpor mezi navrhovatelem a zadavatelem v tom, zda byly námitky č. 3 podány opožděně, Úřad se předně zabýval tím, zda byla naplněna základní podmínka pro to, aby se mohl danou částí návrhu (která navazuje na obsah námitek č. 3) věcně zabývat, tedy zda byla v šetřeném případě splněna povinnost navrhovatele před podáním návrhu podat zadavateli řádně a včas námitky. Za tímto účelem považuje Úřad za nezbytné nejprve vyjasnit povahu podaných námitek č. 3, tj. zejména proti jakému úkonu zadavatele tyto námitky směřovaly. Podle této skutečnosti pak Úřad dovodí, které zákonné ustanovení se na dané námitky vztahuje (předně co do lhůty pro podání takových námitek) a zda byly tyto námitky podány včas, tj. v zákonné lhůtě.

Navrhovatel v kapitole A) námitek č. 3 namítal, že „zadavatel nápravným opatřením prodloužil lhůtu pro podání nabídek o 6 kalendářních dnů (…) Zadavatelem provedené prodloužení (…) nepovažuje za dostatečné a přiměřené změnám a postupnému upřesňování zadávacích

Kapitolu B) námitek č. 3 navrhovatel definuje (tučným písmem) textem „Stěžovatel také namítal, že zadavatel stanovil podmínky tak, že představují překážku hospodářské soutěži a neunesl odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek“, z něhož je zřejmé, že touto částí námitek brojí proti zadávacím podmínkám. Když navrhovatel k této části námitek uvedl, že »Paradoxně vysvětlením zadávacích podmínek č. 14, na které zadavatel odmítl odpovědět, potvrdil nezákonnost svého postupu při stanovení lhůt, ale také skutečnost, že nestanovil zadávací podmínky dostatečně přesně, naopak ve svých "vysvětleních" používá neurčité pojmy, odkazuje se na vlastnosti, které považuje za standardní, ačkoliv standardní nejsou«, je z daného textu zřejmé, že v první části věty (týkající se nezákonnosti postupu zadavatele při stanovení lhůt) cílí navrhovatel patrně na nedostatečnost prodloužení lhůty

Co se týče druhé části výše citované věty začínající textem „(…) ale také skutečnost, že nestanovil zadávací podmínky dostatečně přesně (…)“, je z jejího obsahu toliko seznatelné, že pouze rozvíjí domnělou nezákonnost zadávacích podmínek. Navrhovatel tvrdí, že zadávací podmínky nebyly stanoveny dostatečně přesně s tím, že ani vysvětlení zadávací dokumentace (která navrhovatel ani blíže nekonkretizoval) domnělou nezákonnost nenapravilo.

Kapitolu C) námitek č. 3 navrhovatel specifikoval textem „Postup zadavatele při poskytování vysvětlení zadávacích podmínek“, k čemuž v podrobnostech k danému případu toliko uvedl, že „Jak vyplývá z dotazů, na které zadavatel odmítl ve vysvětlení ZD č. 14 odpovědět, zadavatel v předchozích vysvětleních situaci příliš nevysvětlil, naopak v některých bodech spíše zasel více nejistoty. Uvedené dotazy tak shrnují přetrvávající nejistotu o některých otázkách, a to včetně vlastních otázek stěžovatele. Zadavatel tedy nesplnil svou povinnost odpovědět na dotazy tak, aby tyto vyjasnil. Namísto toho vnesl novou nejistotu.“. V dalším textu dané kapitoly již navrhovatel argumentoval pouze v obecné rovině k zákonnosti zadávacích podmínek a k nepřípustnosti neúplných nebo nejasných odpovědí zadavatele k zadávacím podmínkám a k související rozhodovací praxi Úřadu a soudů. Z citované pasáže jednak vyplývá, že domnělé porušení zákona navrhovatel spojuje s vysvětlením ZD č. 14 (ze dne 22. 7. 2025). Navrhovatel de facto namítá, že vysvětlení zadávací dokumentace, která předcházela vysvětlení ZD č. 14, neobjasnila navrhovatelovu nejistotu (dotazy, které jsou předmětem vysvětlení ZD č. 14 jsou nicméně dle tvrzení samotného navrhovatele dotazy jiného dodavatele), přičemž formulaci, podle níž zadavatel „nesplnil svou povinnost odpovědět na dotazy tak, aby tyto vyjasnil“, navrhovatel spojuje s odmítnutím zadavatele odpovědět na dotazy, které jsou obsahem vysvětlení ZD č. 14 (ze dne 22. 7. 2025). Z uvedeného tedy Úřad dovodil, že kapitola C) námitek č. 3 směřuje proti úkonům oznamovaných v dokumentech, které je zadavatel povinen podle zákona uveřejnit či odeslat dodavatelům, mezi které spadá mj. vysvětlení zadávací dokumentace. Úřad opakuje, že vysvětlení ZD č. 14 (ze dne 22. 7. 2025) bylo uveřejněno na profilu zadavatele dne 24. 7. 2025. Vzhledem k tomu, že lhůta pro podání námitek proti tomuto vysvětlení zadávací dokumentace činí dle § 242 odst. 2 zákona 15 dnů od jeho uveřejnění, a námitky č. 3 byly navrhovatelem podány dne 28. 7. 2025, byly tedy námitky č. 3 v rozsahu kapitoly C) námitek podány včas. Věcně se Úřad s danou kapitolou námitek č. 3 (resp. souvisejícími tvrzeními uvedenými v podaném návrhu) vypořádal v odůvodnění výroku

Úřad dále konstatuje, že v kapitole D) námitek se navrhovatel podrobně zabývá vysvětlením

V této souvislosti je nutné zdůraznit, že při posuzování námitek souvisejících s vysvětlením zadávací dokumentace je třeba vždy pečlivě zkoumat skutečnou povahu namítaných skutečností (tj. vůči jakému úkonu námitky směřují). Není rozhodné, že navrhovatel formálně odkazuje na konkrétní vysvětlení zadávací dokumentace, ale zda svými tvrzeními fakticky brojí

Z uvedeného důvodu Úřad přistoupil k individuálnímu posouzení všech navrhovatelem uplatněných argumentů v části D) námitek č. 3. Úřad doplňuje, že v podaném návrhu navrhovatel danou část námitek č. 3 uvedl v totožném znění i v návrhu.

Tvrzení č. 1 obsahuje následující námitku navrhovatele: „(…) zadavatel konstatoval, že hlavním předmětem veřejné zakázky je služba, nicméně konfliktní formulace, na které se tazatel odkazoval, nijak nekorigoval. Navíc svou odpovědí zadavatel potvrdil, že pokud je předmětem zakázky služba, jsou podstatné parametry této služby (SLA), a jakékoliv další podmínky na HW jsou již nepřiměřené, zvlášť, když jdou do takových detailů, jako technické řešení podavače (nikoliv jen například jeho výkon), a představují překážky hospodářské soutěži.

V tvrzení č. 2 navrhovatel uvádí, že mu zadavatel odmítl sdělit předpokládanou hodnotu zakázky a jemu »(…) tak nezbývá, než namítat nepřiměřenost požadavků na referenční zakázky. Stěžovatel sám již poskytuje zadavateli služby, tedy má bezprostřední informace jak o rozsahu služeb, tak o cenách a z jeho pohledu jsou požadavky zadavatele naprosto nemístné.

V tvrzení č. 3 navrhovatel vyjadřuje svoji nespokojenost s reakcí zadavatele na odpověď č. 3 ve vysvětlení ZD č. 9, když uvádí, že touto odpovědí „zadavatel nic nevysvětlil, neboť jeho reakce je v rozporu s výslovným textem ZD“. Z uvedeného vyplývá, že navrhovatel nesměřuje své výhrady vůči samotnému obsahu či formulacím zadávací dokumentace, nýbrž brojí proti obsahu vysvětlení ZD č. 9, tedy proti tomu, jakým způsobem byly oznamovány a interpretovány skutečnosti v rámci vysvětlení zadávací dokumentace. Jinými slovy, předmětem jeho námitek není samotný text zadávací dokumentace, ale způsob, jakým zadavatel reagoval na žádost o vysvětlení a jakým zprostředkoval doplňující informace.

Tvrzení č. 4 obsahuje výhradu navrhovatele vůči čl. 4.1 odst. 3 písm. c) zadávací dokumentace, tj. proti požadavku na technickou kvalifikaci (předložení seznamu pracovníků, kteří se budou podílet na plnění služby). Dle porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 5 daného vysvětlení zadávací dokumentace. Navrhovatel v podané námitce uvádí, že „[p]ožadavek je nepřiměřený a odpověď zadavatele neurčitá. Zadavatel se odkazuje na interní bezpečnostní opatření, nicméně neuvádí konkrétní požadavky. Takto vymezený požadavek (vylučující jak osoby z členských zemí EU a NATO, tak držitele bezpečnostních prověrek) je diskriminační a netransparentní.“. Z uvedeného vyplývá, že navrhovatel brojí proti požadavku zadavatele obsaženému v zadávací dokumentaci, který omezuje možnost zapojení cizích státních příslušníků do plnění veřejné zakázky. Navrhovatel namítá, že tento požadavek je v rozporu se zásadou zákazu diskriminace dle § 6 zákona, neboť plošně vylučuje určitou skupinu osob (cizí státní příslušníky) bez řádného a konkrétního odůvodnění ze strany zadavatele. Argumentace navrhovatele tedy nesměřuje proti tomu, jak zadavatel poskytl vysvětlení zadávací dokumentace, nýbrž proti samotnému obsahu a přiměřenosti stanoveného kvalifikačního požadavku a z tohoto důvodu je třeba tvrzení č. 4 považovat za námitku proti zadávacím podmínkám ve smyslu § 242 odst. 4 zákona.

V tvrzení č. 5 navrhovatel uvádí, že „(…) odpověď zadavatele je v rozporu s textem zadávací dokumentace, a to jak v části týkající se elektronického podpisu, tak požadavku na český jazyk.

V tvrzení č. 6, jehož znění Úřad porovnal s obsahem textu vysvětlení ZD č. 9 a dovodil, že směřuje proti odpovědi zadavatele na dotaz č. 7 v citovaném vysvětlení, navrhovatel uvádí, že se jedná o „zjevn[ou] chyb[u] zadavatele, kterou uznal.“. Na tomto místě Úřad uvádí, že zadávací dokumentace v čl. 6.1 odst. 2) stanoví, že: „[d]odavatel je povinen stanovit nabídkovou cenu maximálně do výše ceny v čase a místě obvyklé ve smyslu ust. § 12 odst. 4 a 5 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů a ust. § 2 odst. 6 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů.“. Tazatel však v dotazu č. 7 namítá, že citované ustanovení zákon již v aktuálně účinném znění zákona neobsahuje, a současně požaduje po zadavateli vysvětlit, jakým způsobem má tento odkaz na zákon aplikovat, tj. zda má ku příkladu zjišťovat u konkurence, jakou nabídkovou cenu hodlají nabídnout. Z výše uvedených informací tedy vyplývá, že tvrzení č. 6 směřuje proti zadávacím podmínkám, respektive proti neaktuálnímu odkazu na zákonné ustanovení v zadávací dokumentaci.

V tvrzení č. 7 navrhovatel pokládá zadavateli toliko otázku: „[j]e si tedy zadavatel vědom toho, že dodavatelé předpokládaný vývoj cen zahrnou do ceny, kterou nabídnou, a tedy již od začátku plnění smlouvy bude zadavatel platit ceny vyšší?“ Tato formulace však nemůže být považována za námitku, neboť neobsahuje žádný prvek tvrzeného porušení zákona. Jedná se toliko o řečnickou otázku, která vyjadřuje nesouhlas se zadávací podmínkou, avšak neidentifikuje konkrétní jednání zadavatele, které má být nezákonné, ani neuvádí, jaké ustanovení zákona mělo být porušeno. Skutečnost, že chybí jakékoliv tvrzení o porušení zákona, nelze dané tvrzení hodnotit jako námitku ve smyslu zákona. V daném případě jde pouze o obecnou polemiku nad ekonomickými důsledky nastavení zadávací podmínky, nikoli o kvalifikované uplatnění ochrany práv navrhovatele ve smyslu zákona. Z tvrzení č. 7 současně není jednoznačně zřejmé, na který bod vysvětlení ZD č. 9 míří, přičemž i kdyby tvrzení mohlo být teoreticky spojováno s otázkou a odpovědí č. 8 citovaného vysvětlení, ani tato skutečnost by nic nezměnila na závěru, že se v případě tvrzení č. 7 nejedná z hlediska jeho obsahu o námitku dle zákona.

Tvrzení č. 8 poté obsahuje výhradu navrhovatele dle níž: „[j]e zjevné, že uvedená ustanovení jsou neuchopitelná, protože zadavatel stanovil podmínky, které nemají žádný konkrétní obsah.“. Ani takové tvrzení nemůže být považováno za námitku ve smyslu § 241 zákona, jelikož z něj není zřejmé, k jakému konkrétnímu bodu vysvětlení zadávací dokumentace či části zadávacích podmínek se vztahuje, přičemž navrhovatel zde pouze obecně konstatuje „neuchopitelnost“ ustanovení, aniž by vymezil, v čem přesně má jejich neuchopitelnost spočívat a jaké porušení zákona z tohoto tvrzení dovozuje. Tímto způsobem nelze námitku nijak přiřadit ke konkrétní části zadávací dokumentace ani přezkoumat, zda vůbec míří proti jejímu obsahu či proti danému vysvětlení zadávací dokumentace. Ačkoli by v návaznosti na strukturu textu jednotlivých čísel části D) námitek a označení jednotlivých bodů vysvětlení ZD č. 9 bylo teoreticky možné subsumovat tvrzení č. 8 pod bod 9 vysvětlení ZD č. 9, ani v takovém

V tvrzení č. 9 navrhovatel reaguje na odpověď zadavatele na dotaz č. 10 ve vysvětlení ZD č. 9, týkající se zadávací podmínky zakotvené v čl. 8.5 odst. 1) zadávací dokumentace, který stanoví, že „[z]adavatel si výslovně vyhrazuje právo provést posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení před hodnocením nabídek nebo až po hodnocení nabídek.“. Dodavatel se v souvislosti s citovanou podmínkou dotazuje, jak má chápat uvedenou výhradu, neboť v dotčeném zadávacím řízení se nabídky posuzují mezi sebou a je tudíž nutné, aby zadavatel nejdříve posoudil splnění podmínek účasti u všech podaných nabídek, neboť v opačném případě nemá postaven najisto okruh hodnocených nabídek. Zadavatel v odpovědi na dotaz č. 10 uvádí, že „dle § 39 odst. 4 ZZVZ je oprávněn ověřit splnění zadávacích podmínek kdykoliv v průběhu zadávacího řízení. Jedná se tedy pouze o vtělení zákonného ustanovení do zadávací dokumentace.“. Navrhovatel poté ve svém tvrzení uvádí, že: „[z]adavatel se odkazuje na to, že se jedná o "pouze vtělení zákonného ustanovení", ale přehlíží, že toto vtělení za dané situace (hodnotících kritérií a způsobu hodnocení) postrádá smysl a je neaplikovatelné.“. Na základě výše uvedeného lze uzavřít, že námitka směřuje proti samotné zadávací podmínce vyjádřené v čl. 8.5 odst. 1) zadávací dokumentace, kterou navrhovatel považuje za rozpornou se zákonem.

V tvrzení č. 10 navrhovatel uvádí, že »[z]adavatel se dostává do vrcholné formy co do legislativní techniky, když "výslovně připouští aplikaci zákonných ustanovení". Nicméně neodpovídá na otázku, jaký jiný předpis měl na mysli v citovaném ustanovení ZD.“« Dle porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 11 daného vysvětlení zadávací dokumentace, které souvisí s čl. 8.5 odst. 4) zadávací dokumentace, v němž se zadavatel vyjadřuje k právu na úhradu výdajů spojených s dotčeným zadávacím řízením. Tazatel se poté v dotazu č. 11 vysvětlení ZD č. 9 ptá zadavatele, zda touto formulací vylučuje „aplikaci ustanovení § 40 odst.

V tvrzení č. 11 navrhovatel namítá, že se zadavatel dopustil zjevné chyby, kterou následně sám uznal. Dle porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 12 daného vysvětlení zadávací dokumentace, které souvisí s čl. 8.5 odst. 6 zadávací dokumentace, v němž si „[z]adavatel (…) vyhrazuje právo uveřejnit oznámení o vyloučení Dodavatele a oznámení o výběru Dodavatele na profilu Zadavatele. V takovém případě se tato oznámení považují za doručená všem

V tvrzení č. 12 navrhovatel uvádí, že »[u]vedená odpověď nevysvětluje, co zadavatel myslel "uveřejněním na internetu". Ve vztahu k § 218 uvedená výhrada nedává smysl.«. Dle porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 13 daného vysvětlení zadávací dokumentace a čl. 8.5 odst.

V tvrzení č. 13 navrhovatel konstatuje, že „[z]adavatel neodpověděl na to, jak konkrétně určí cenu, která je v rozporu s podmínkami v ZD.“. Na základě porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 14 daného vysvětlení zadávací dokumentace. Dotaz tazatele poukazuje na formulaci čl. 8.5 odst. 10) zadávací dokumentace, ve kterém zadavatel „v souladu ust. § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ stanovuje, že důvodem hodným zvláštního zřetele a tedy důvodem ke zrušení zadávacího řízení je skutečnost, kdy nabídku podal jediný Dodavatel, a/nebo skutečnost, kdy po posouzení a hodnocení nabídek zůstane jako ekonomicky nejvýhodnější nabídka Dodavatele, která bude obsahovat cenu stanovenou v rozporu s podmínkami stanovenými v Zadávací dokumentaci. Takovou cenu Zadavatel určí obdobně k ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“. Tazatel se v návaznosti na uvedené informace dotazuje, zda si je zadavatel vědom, že možnost zrušení zadávacího řízení pro situaci, kdy je v zadávacím řízení jediný účastník zadávacího řízení, je výslovně uvedena v ustanovení zákona, přičemž se současně doptává, na jaké jiné případy tato výhrada míří (jestliže jsou důvody k vyloučení v zákoně uvedeny taxativně), a jak hodlá zadavatel postupovat při určení, že cena byla stanovena v rozporu s podmínkami v zadávací dokumentaci. Z textu uvedeného tvrzení tedy vyplývá, že navrhovatel vyjadřuje výhradu vůči způsobu, jakým zadavatel odpověděl ve vysvětlení zadávací dokumentace na dotaz ohledně konkrétní zadávací podmínky, tj. vůči úkonům oznamovaným v uveřejněných či odeslaných dokumentech.

V tvrzení č. 14 navrhovatel namítá, že „[o]dpověď tedy i u prokury požaduje předložení plné moci, což je v rozporu s principy prokury a materiální publicity.“. Úřad na základě porovnání textu tvrzení s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 dovodil, že toto tvrzení se týká

Tvrzení č. 15, v němž navrhovatel uvádí, že „[j]ak je zjevné z faktického postupu zadavatele, zadavatel nerespektuje uvedenou právní úpravu a vykládá ji k tíži dodavatelů“, nemůže být považováno za námitku ve smyslu zákona. Navrhovatel nespecifikoval, které konkrétní ustanovení zadávací dokumentace či jaký postup zadavatele má být nezákonným a na dané tvrzení je nutno pohlížet jako na pouhou proklamaci. Na tomto místě Úřad konstatuje, že ačkoli by toto tvrzení mohlo souviset s bezprostředně následujícím bodem vysvětlení ZD č. 9, tj. bodem č. 16, ani tento výklad by nezhojil absenci vyjádření nezákonnosti postupu zadavatele.

Tvrzení č. 16 obsahuje následující text: „[z]adavatel jednak neodpověděl na otázku úplně, použité zařízení nemusí být repasované. Může se navíc jednat o zařízení, která přímo stěžovatel již má u zadavatele umístěné. Odpověď tedy není dostatečná a je diskriminační. Zároveň je nepřiměřená charakteru zakázky na služby. Uvedené výtky pak se mohou týkat i nových zařízení – i ty mohou mít jiný firmware, odlišné části v závislosti například na výrobní sérii.

Tvrzení č. 18 nelze považovat za námitku dle § 241 zákona, neboť navrhovatel zde zadavateli pouze pokládá otázku: „[p]okud se jedná o službu, jakým způsobem tedy budou zařízení evidovány v účetnictví zadavatele?“. Absentují zde tedy základní materiální náležitosti námitky, jelikož není zřejmé, proti jaké zadávací podmínce navrhovatel brojí a obsah podání tedy nepřesahuje rovinu dotazu. Na tomto místě Úřad konstatuje, že ačkoli by toto tvrzení mohlo souviset s tímtéž bodem vysvětlení ZD č. 9, tj. bodem č. 18, ani tento výklad by nezhojil absenci konkrétnosti nezákonnosti postupu zadavatele.

V tvrzení č. 19 navrhovatel konstatuje následující: „[z]jevná diskriminační podmínka, kterou zadavatel není schopen vysvětlit, ani co do výše limitu. Odpověď je plná prázdných slov – efektivní, zdlouhavé, přiměřená flexibilita, relevantní produkty na trhu.... nic z toho není přezkoumatelné, transparentní.“. Na základě porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 19

Tvrzení č. 20 obsahuje následující text: „a) jednak je zjevné, že předmět je neurčitý a navíc nezaplacený, tedy dodavatel nemá dostatečné podklady pro nacenění; b) jednak se jedná o změnu zadávací dokumentace.“. Na základě porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 Úřad dovodil, že se dané tvrzení nejspíše týká dotazu a odpovědi č. 20 daného vysvětlení zadávací dokumentace. V daném dotazu se přitom tazatel dotazoval na podmínky součinnosti dodavatele při souběhu uzavírané smlouvy se smlouvou uzavíranou na další období, jak by měla vypadat a jak bude hrazena. K části tvrzení pod písm. a) Úřad uvádí, že navrhovatel považuje za neurčitou tu část plnění veřejné zakázky, která se týká poskytnutí součinnosti dle čl. 6.13 návrhu smlouvy a to, že je daná činnost součástí nabídkové ceny. Daná část tvrzení tak brojí proti samotnému předmětu veřejné zakázky definovanému již v zadávací dokumentaci, z čehož vyplývá, že tato část tvrzení směřuje vůči zadávacím podmínkám. Ve vztahu k části tvrzení pod písm. b) pak Úřad dovodil, že dle názoru navrhovatele je text odpovědi zadavatele změnou zadávací dokumentace. Jedná se tak o námitku směřující proti obsahu daného vysvětlení zadávací dokumentace, tj. proti oznamovaným skutečnostem dle § 242 odst. 2 zákona.

V tvrzení č. 21 se uvádí následující: „Prokazuje rozpornost zadávací dokumentace co do citovaných ustanovení, zároveň prokazuje nezákonnost, kdy zjevně zadavatel v případě snížení

V tvrzení č. 22 navrhovatel konstatoval, že „Je tedy zjevné, že zadavatel trvá na parametrech, které však nebude sám ověřovat.“. Byť Úřad při porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení ZD č. 9 vyrozuměl, že citované tvrzení se týká dotazu č. 22, v němž se tazatel dotazoval na způsob zjišťování parametrů nabízených tiskových zařízení, dané tvrzení neobsahuje popis, jakého pochybení se zadavatel podle navrhovatele dopustil. Z dané

V tvrzení č. 23 navrhovatel uvedl následující formulaci: »K tomuto se již stěžovatel výše odkazoval, jen poukazuje na skutečnost, že zůstává neurčitý pojem zakázky "obdobného charakteru“«. Na základě porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení

Na základě výše uvedeného Úřad rekapituluje, že tvrzení č. 7, 8, 15, 18, 212 a 22 Úřad posoudil tak, že se nejedná o námitky ve smyslu § 241 zákona. V této souvislosti Úřad konstatuje, že aby podání mohlo být považováno za námitku podle zákona, musí z něho být primárně seznatelné, jaké jednání je stěžovatelem považováno za nezákonné a v čem domnělá nezákonnost spočívá. V případě výše uvedených tvrzení navrhovatele však dané skutečnosti absentovaly.

K části námitek č. 3, která směřuje proti úkonům oznamovaných v dokumentech, které je zadavatel povinen podle zákona uveřejnit či odeslat dodavatelům, tj. k tvrzením uvedeným • v kapitole A) námitek č. 3 ve vztahu k namítanému nedostatečnému prodloužení lhůty pro podání nabídek; • v části kapitoly B) námitek č. 3 ve vztahu k namítané „nezákonnosti při stanovení lhůt“; • v kapitole C) námitek č. 3 ve vztahu k postupu zadavatele při odmítnutí žádostí o informace citovaných ve vysvětlení ZD č. 14 (ze dne 22. 7. 2025); • v kapitole D) námitek č. 3 směřující vůči vysvětlením zadávací dokumentace (tj. v rozsahu tvrzení označených čísly 3, 5, 12, 13, 16, 203);

K části námitek č. 3, které dle výše uvedených závěrů Úřadu směřují vůči zadávacím podmínkám veřejné zakázky, tj. k tvrzením uvedeným • v části kapitoly B) námitek č. 3 ve vztahu k námitce, podle níž zadavatel nestanovil zadávací podmínky dostatečně přesně;

V článku č. 8.5. zadávací dokumentace v bodě 12) poté zadavatel stanovil, že „[d]odavatelé jsou povinni podat námitky proti (i) podmínkám vztahujícím se ke kvalifikaci nejpozději 72 hodin před uplynutím lhůty pro podání žádosti o účast (ii) zadávacím podmínkám nejpozději

Z formuláře o uveřejnění č. 1 Úřad zjistil, že zadavatel původně stanovil konec lhůty pro podání nabídek na den 25. 7. 2025 do 8:00 hodin. Následnou změnou prostřednictvím formuláře o uveřejnění č. 3 tuto lhůtu posunul na den 29. 7. 2025 do 8:00 hodin.

Úřad nejprve v obecné rovině připomíná, že zadavatel má podle § 242 odst. 5 zákona právo v zadávací dokumentaci stanovit, že námitky proti podmínkám vztahujícím se ke kvalifikaci dodavatele dle § 242 odst. 3 zákona (v případě, že byla stanovena lhůta pro podání žádostí o účast) nebo proti zadávacím podmínkám dle § 242 odst. 4 zákona lze podat nejpozději 72 hodin před skončením lhůty pro podání nabídek. Dále pak z § 242 odst. 5 písm. b) zákona vyplývá, že je-li tato výhrada uplatněna, je právě okamžik uplynutí 72 hodin před skončením lhůty pro podání nabídek rozhodný pro posouzení přiměřenosti délky či prodloužení lhůty pro podání nabídek. Účelem citovaného ustanovení je zajistit, aby zadavatel měl po určitou pevně vymezenou dobu před uplynutím lhůty pro podání nabídek jistotu neměnnosti zadávacích podmínek a aby měl současně dostatečný časový prostor pro vypořádání případných námitek, které mohou být v této době uplatněny.

Citované ustanovení tedy dává zadavateli možnost výslovně v zadávací dokumentaci stanovit konec lhůty pro podání námitek přesně na konkrétní datum a hodinu („nejpozději 72 hodin před uplynutím lhůty pro podání nabídek“). Z jazykového i systematického výkladu ustanovení přitom jednoznačně vyplývá, že zákonodárce měl na mysli konkrétní, přesně určitelné datum a hodinu, které vzniknou jednoduchým odečtením 72 hodin od konce lhůty pro podání nabídek. Tím je konec lhůty pro podání námitek stanoven jako přesně určitelný okamžik, nikoli jako lhůta, která by mohla být dále prodlužována či posouvána v závislosti na obecných pravidlech pro počítání času dle ustanovení § 605 a násl. občanského zákoníku. Úřad v této souvislosti odkazuje rovněž na své výkladové stanovisko, v němž výslovně zdůraznil, že lhůta stanovená pro podání námitek proti zadávacím podmínkám i při využití institutu výhrady 72 hodin představuje přesně vymezený časový bod, do něhož musí být námitky zadavateli doručeny. V daném případě tedy nejde o lhůtu, kterou by bylo nutno či vůbec možno počítat.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že navrhovatel své námitky č. 3 směřující vůči zadávacím podmínkám [tj. část kapitoly B) – viz výše – část kapitoly D) v rozsahu tvrzení označených čísly

Úřad v obecné rovině připomíná, že jednou z podmínek pro podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele je předcházející podání námitek zadavateli (viz výše). Jestliže přitom návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky, Úřad dle § 257 písm. h) zákona zahájené řízení usnesením zastaví.

Navrhovatel v podaném návrhu označuje za zvláště závažné pochybení ze strany zadavatele vymezení požadavků na stěhování zařízení. V hodnoticích kritériích je v modelovém koši kalkulace na stěhování všech 465 zařízení každý rok, přičemž tato položka má váhu 20 %, avšak zadavatel ve vysvětlení uvedl, že přesun se bude fakticky týkat pouze těch zařízení, u nichž to bude účelné. Tímto má dle navrhovatele požadovaná podmínka deformovat hodnocení nabídek, neboť nutí dodavatele nacenit fiktivní plnění, které znemožňuje podat konkurenceschopnou nabídku.

Po porovnání obsahu podaných námitek a návrhu Úřad konstatuje, že tvrzení ohledně údajné deformace hodnocení je uvedeno výlučně v podaném návrhu. Úřad k tomu podotýká, že z předložené dokumentace o zadávacím řízení nevyplývá (a navrhovatel to ani netvrdí), že by v průběhu zadávacího řízení před podáním návrhu k Úřadu doručil navrhovatel zadavateli jiné podání, jehož obsahem by byly námitky proti postupu zadavatele v šetřeném zadávacím řízení (než námitky č. 1 až 3), které by směřovaly proti výše popsaným skutečnostem. Úřad proto konstatuje, že výše zmíněné části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky (když tyto nebyly před podání návrhu podány zadavateli vůbec) a zároveň se v daném případě nejedná o správní řízení vedené ve věci návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy ve smyslu § 254 zákona (kde se tato podmínka neuplatní).

Úřad opakuje, že pokud některým částem návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky, přičemž jejich řádné a včasné podání je dle jazykového výkladu § 257 písm. h) zákona podmínkou pro podání návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele v téže věci, je zřejmé, že není splněna zákonná podmínka pro projednání uvedené části návrhu Úřadem. Z uvedeného důvodu Úřad správní řízení v části návrhu týkající se •

Úřad ve vztahu k výše uvedenému rovněž doplňuje, že z důvodu procesní ekonomie rozhodl o zastavení řízení o uvedené části návrhu (viz výrok I.) rozhodnutím a nikoli usnesením, jak předpokládá § 257 zákona, a to rovněž s přihlédnutím k závěrům předsedy Úřadu, ke kterým dospěl v rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0204/2018/VZ-04701/2019/321/ZSř ze dne 15. 2. 2019, v němž mj. uvedl, že „Úřad může podle § 257 písm. h) zákona přímo rozhodnout v samostatném výroku rozhodnutí, v jehož dalších výrocích pojedná zároveň i o dalších částech návrhu. Rozhodnutí je totiž vyšší forma než usnesení, tudíž v rámci něj může Úřad pojednat o všech skutečnostech, i o těch, u kterých, pokud by se rozhodovalo pouze o nich, by postačovala forma usnesení.“.

Úřad uvádí, že v podaném návrhu navrhovatele se promítají mj. tvrzení obsažená v námitkách č. 3, které byly podány proti úkonům oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen podle zákona uveřejnit či odeslat dodavatelům (viz výše). V dané souvislosti navrhovatel v podaném návrhu namítá, že zadavatel opakovaně měnil/vysvětloval zadávací podmínky a následně prodloužil lhůtu pro podání nabídek pouze o 6 kalendářních dnů s tím, že tak neučinil v okamžiku změn, ale až zpětně formou nápravného opatření. Podle navrhovatele taktéž zadavatel „neprodloužil lhůtu pro podání nabídek v souladu s § 99 odst. 2

Úřad připomíná, že navrhovatel v kapitole A) námitek č. 3 namítal, že „zadavatel nápravným opatřením prodloužil lhůtu pro podání nabídek o 6 kalendářních dnů (…) Zadavatelem provedené prodloužení (…) nepovažuje za dostatečné a přiměřené změnám a postupnému upřesňování zadávacích podmínek (…)“. Je zřejmé, že tedy navrhovatel v této části námitek namítal nedostatečnost prodloužené lhůty, nicméně tato část námitek postrádá, až na zmínku o rozporu postupu zadavatele s § 99 odst. 2 zákona a § 242 odst. 5 písm. a) zákona, konkrétní skutková tvrzení a specifikaci, v čem přesně má spočívat nezákonnost postupu zadavatele.

Úřad dále rekapituluje, že v rámci kapitoly B) námitek č. 3, a stejně tak v podaném návrhu, navrhovatel mj. namítal, že „Paradoxně vysvětlením zadávacích podmínek č. 14, na které zadavatel odmítl odpovědět, potvrdil (…) nezákonnost svého postupu při stanovení lhůt, (…)«.

Co se týče tvrzení navrhovatele v podaném návrhu [a předtím v kapitole C) námitek č. 3], podle něhož zadavatel odmítl odpovědět na některé dotazy (tj. dotazy, které jsou citovány ve vysvětlení ZD č. 14) s odkazem na opožděnost, Úřad uvádí následující.

Podle § 98 odst. 1 zákona může zadavatel zadávací dokumentaci vysvětlit, pokud takové vysvětlení, případně související dokumenty, uveřejní na profilu zadavatele, a to a) nejméně 5 pracovních dnů před uplynutím lhůty pro podání žádostí o účast, předběžných nabídek nebo nabídek, nebo b) v případech, kdy je lhůta pro podání nabídek zkrácena podle § 57 odst. 2 písm. b) nebo § 59 odst. 5, nejméně 4 pracovní dny před uplynutím lhůty pro podání žádostí o účast, předběžných nabídek nebo nabídek.

Podle § 98 odst. 3 zákona pokud o vysvětlení zadávací dokumentace písemně požádá dodavatel, zadavatel vysvětlení uveřejní, odešle nebo předá včetně přesného znění žádosti bez identifikace tohoto dodavatele. Zadavatel není povinen vysvětlení poskytnout, pokud není žádost o vysvětlení doručena včas, a to alespoň 3 pracovní dny před uplynutím lhůt podle § 98 odst. 1 zákona. Pokud zadavatel na žádost o vysvětlení, která není doručena včas, vysvětlení poskytne, nemusí dodržet lhůty podle § 98 odst. 1 zákona.

Z výše uvedeného vyplývá, že na každou – včasně podanou – žádost o vysvětlení je zadavatel povinen reagovat, a to způsobem dle § 98 odst. 3 a 4 zákona, tj. zejména uveřejnit, odeslat nebo předat podané vysvětlení včetně přesného znění žádosti bez identifikace dodavatele, který žádost podal. Zákon přitom výslovně ve druhé větě ustanovení § 98 odst. 3 zákona stanovuje, že zadavatel není povinen poskytnout požadované vysvětlení, pokud není žádost o vysvětlení doručena včas. S odkazem na § 98 odst. 3 zákona má být žádost o vysvětlení podána alespoň 3 pracovní dny před uplynutím lhůt podle § 98 odst. 1 zákona – tj. před uplynutím lhůty 5 pracovních dnů [viz § 98 odst. 1 písm. a)] [resp. 4 – viz § 98 odst. 1 písm. b)] před uplynutím lhůty pro podání nabídek.

V případě žádostí o vysvětlení zadávací dokumentace, citovaných ve vysvětlení ZD č. 14, se jedná o dotazy dodavatele Počítačová společnost, s.r.o., který podle údajů z elektronického nástroje doručil předmětné dotazy zadavateli dne 21. 7. 2025. K tomuto dni byla formulářem o zahájení č. 3 stanovena lhůta pro podání nabídek do 29. 7. 2025 do 8:00 hodin. Lhůta 5 pracovních dnů [s odkazem na § 98 odst. 1 písm. a) zákona] před uplynutím této lhůty pro podání nabídek skončila dne 22. 7. 2025. Lhůta 3 pracovní dny před tímto datem [s odkazem na § 98 odst. 3 větou druhou zákona] pak skončila dne 17. 7. 2025.

Z výše uvedeného je zřejmé, že žádost dodavatele Počítačová společnost, s.r.o., o vysvětlení zadávací dokumentace ve smyslu § 98 odst. 3 zákona, která byla podána dne 21. 7. 2025, nebyla podána v zákonné lhůtě. Z tohoto důvodu Úřad dospěl k závěru, že zadavatel postupoval v souladu se zákonem, když tuto žádost posoudil jako opožděně podanou, a tudíž na ni neodpověděl.

Úřad nicméně pro úplnost podotýká, že zadavatel v pozdější fázi zadávacího řízení na dotazy dodavatele Počítačová společnost, s.r.o, doručené dne 21. 7. 2025 odpověděl, když dne

K jednotlivým tvrzením označených čísly 3, 5, 12, 13, 16 a 2010 týkajících se dotazů obsažených ve vysvětlení ZD č. 9, [které se vztahují k části D) námitek č. 3 – viz výše], jež nesměřují vůči zadávacím podmínkám (ve vztahu k tvrzením č. 1, 2, 4, 6, 9, 10, 11, 14, 19, 2011, 2112 a 23 týkajících se dotazů/odpovědí ve vysvětlení ZD č. 9 č. 1, 2, 5, 7, 10, 11, 12, 15, 19, 2013, 21 a 23

V souvislosti s tvrzením č. 3 Úřad připomíná, že v jeho rámci navrhovatel vyjadřuje svoji nespokojenost s reakcí zadavatele na odpověď č. 3 ve vysvětlení ZD č. 9, když uvádí, že touto odpovědí „zadavatel nic nevysvětlil, neboť jeho reakce je v rozporu s výslovným textem ZD“.

V tvrzení č. 5 navrhovatel uvádí, že „(…) odpověď je v rozporu s textem zadávací dokumentace, a to jak v části týkající se elektronického podpisu, tak požadavku na český jazyk. Zadavatel zjevně vykládá vlastní podmínky velmi svévolně.“ Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 6 daného vysvětlení ZD č. 9, v němž zadavatel na dotaz ve znění:

K uvedenému Úřad konstatuje, že dotaz směřuje vůči čl. 5 odst. 2) zadávací dokumentace, v němž je uvedeno, že „Nabídka musí být zpracována v českém jazyce (včetně doprovodných popisů, vysvětlivek, legend či nadpisů vztahujících se k jednotlivým částem nabídky) a podepsána osobou oprávněnou jednat za Dodavatele.“. Zadavatel ve své odpovědi výslovně uvádí, že nepožaduje, aby nabídka podaná prostřednictvím elektronického nástroje byla vždy podepsána elektronickým podpisem, a odkazuje na § 211 odst. 9 zákona, v souvislosti s nímž dodává, že daná podmínka je splněna i v případě elektronického nástroje NEN. Daná podmínka je tudíž podle odpovědi zadavatele splněna i v případě elektronického nástroje (NEN). Z čl. 5 odst. 1) zadávací dokumentace však vyplývá, „Nabídku je možné podat v souladu s ust. § 107 odst. 1 ZZVZ výhradně písemně v elektronické formě v jednom originále prostřednictvím NEN“, a tedy zadávací dokumentace připouští podání nabídky právě jen prostřednictvím elektronického nástroje NEN. Pokud tedy zadavatel v čl. 5 odst. 2) zadávací dokumentace současně uvedl, že nabídka má být podepsána, mohlo to z pohledu dodavatelů znamenat, že i nabídka podaná v elektronické nástroji má být podepsána. Když zadavatel v poskytnuté odpovědi uvedl, že tento podpis v elektronickém nástroji nepožaduje, je zřejmé, že v tomto směru korigoval text zadávací dokumentace. Nicméně i v takovém případě Úřad neshledává v postupu zadavatele porušení zákona, když de facto upustil od požadavku na podpis nabídky, čímž své požadavky v podstatě zmírnil. Současně lze logicky vyloučit možnost, že by taková technická změna byla způsobilá mít jakýkoli vliv na podání nabídky či dokonce rozšíření okruhu možných dodavatelů (ve smyslu § 99 odst. 2 věty druhé zákona). Povaha daného upřesnění/změny je tedy tak banální, že by stěží vyžadovala prodloužení lhůty pro podání nabídek.

K požadavku na zpracování nabídky v českém jazyce zadavatel jasně upřesňuje, že tento požadavek platí pro zpracování nabídky, její hlavní části a doprovodné texty kvůli

Z uvedených důvodů Úřad v postupu zadavatele v souvislosti s odpovědí na dotaz č. 6 vysvětlení ZD č. 9 neshledal pochybení.

V tvrzení č. 12 navrhovatel uvádí, že »Uvedená odpověď nevysvětluje, co zadavatel myslel "uveřejněním na internetu". Ve vztahu k § 218 uvedená výhrada nedává smysl.«. Dle porovnání daného textu s obsahem dotazů uvedených ve vysvětlení Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 13 daného vysvětlení ZD č. 9. V položeném dotazu tazatel cituje čl. 8.5., bod 8) zadávací dokumentace, podle něhož „Zadavatel si vyhrazuje právo dále vymezený okruh informací, které budou Dodavatelem poskytnuty v průběhu zadávacího řízení a v průběhu plnění z uzavřené Smlouvy, zveřejnit v rámci transparentnosti zadávacího řízení na internetu, a to včetně informací označených Dodavatelem jako důvěrné. Těmito informacemi jsou zejména: název Dodavatele, IČO Dodavatele, nabídková cena Dodavatele, číslo uzavřené Smlouvy, název Smlouvy, údaje z nabídky podstatné pro účely hodnocení podle stanovených kritérií hodnocení. Ukončením zadávacího řízení nezaniká právo Zadavatele na zveřejnění těchto informací. Dodavatel bere na vědomí, že Zadavatel bude s výše uvedenými informacemi nakládat v souladu s povinnostmi vyplývajícími ze ZZVZ a vyjadřuje s jejich použitím souhlas.“. Ve vztahu k tomuto ustanovení zadávací dokumentace se pak tazatel ptá zadavatele, zda si je vědom, že »takový postup je v rozporu s ustanovením § 218 ZZVZ? Co má na mysli zadavatel "uveřejněním na internetu", pokud zveřejňování na profilu zadavatele i v Registru smluv má vlastní právní úpravu? Kde jinde hodlá zadavatel informace uveřejňovat a za jakých pravidel?«.

Zadavatel přitom na uvedený dotaz reagoval následovně: „Zadavatel uvádí, že postup není v rozporu s § 218 ZZVZ, jak vyplývá z poslední věty, ve které se zadavatel zavazuje nakládat s informacemi dodavatele v souladu s povinnostmi vyplývajícími ze ZZVZ, tedy i s ustanovením §

Z uvedené odpovědi zadavatele je zřejmé, že zadavatel jednak vyjádřil přesvědčení, že postup popsaný v čl. 8.5., bod 8) zadávací dokumentace neodporuje ustanovení § 218 zákona a dále uvedl, že bude vycházet z poslední věty dotčeného ustanovení zadávací dokumentace, podle níž bude nakládat s informacemi v souladu se zákonem. Současně zadavatel upřesnil, že co se týče rozsahu a prostředků, bude postupovat při uveřejnění podle zákona.

V čl. 8.5., bod 8) zadávací dokumentace si zadavatel vyhradil okruh informací, které bude oprávněn zveřejnit na internetu s tím, že současně uvedl, že s těmi informacemi bude „nakládat v souladu s povinnostmi vyplývajícími ze ZZVZ“. Pokud tedy ve vztahu

K tvrzení navrhovatele, podle něhož výhrada uvedená v textu čl. 8.5., bod 8) zadávací dokumentace nedává ve vztahu k § 218 zákona smysl, Úřad uvádí následující.

Podle § 218 odst. 1 zákona se za důvěrné se považují údaje nebo sdělení, které dodavatel poskytl zadavateli v zadávacím řízení a označil je jako důvěrné.

Podle § 218 odst. 2 zákona zadavatel neposkytne podle zákona o svobodném přístupu k informacím, a) do ukončení zadávacího řízení informace, které se týkají obsahu nabídek, předběžných nabídek a osob, které se podílejí na průběhu zadávacího řízení, b) důvěrnou informaci podle odstavce 1; to neplatí pro informace, které má zadavatel povinnost podle tohoto zákona uvést ve zprávě o hodnocení, oznámení o výběru dodavatele, výsledku posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele nebo v písemné zprávě zadavatele.

Podle § 218 odst. 3 zákona zadavatel nemusí uveřejnit informaci podle tohoto zákona, pokud by její uveřejnění znamenalo porušení jiného právního předpisu nebo by bylo v rozporu s veřejným zájmem, nebo by mohlo porušit právo dodavatele na ochranu obchodního tajemství nebo by mohlo ovlivnit hospodářskou soutěž.

Úřad předně konstatuje, že neshledává důvod pro porovnání obsahu čl. 8.5., bod 8) zadávací dokumentace s ustanovením § 218 zákona, když dané ustanovení zadávací dokumentace ve vztahu k uveřejnění vybraných informací odkazuje obecně na zákon (a tedy v podstatě i na § 218 zákona). Z čl. 8.5., bod 8) zadávací dokumentace přitom neplyne, že by zde uvedená informace o uveřejňování byla jakkoli v rozporu s § 218 zákona, přičemž navrhovatel ani v podaném návrhu žádný rozpor nepopisuje.

Z uvedených důvodů Úřad ve vztahu k obsahu odpovědi č. 13 ve vysvětlení ZD č. 9 pochybení zadavatele neshledal.

V tvrzení č. 13 navrhovatel konstatuje, že „Zadavatel neodpověděl na to, jak konkrétně určí cenu, která je v rozporu s podmínkami v ZD.“. Úřad dovodil, že se dané tvrzení týká dotazu a odpovědi č. 14 daného vysvětlení ZD č. 9. Dotaz tazatele poukazuje na formulaci čl. 8.5 odst.

Na předmětný dotaz zadavatel odpověděl následovně: „Ano, zadavatel si je této skutečnosti vědom. Zadavatel odkazuje zejména na písm. d) předmětného ustanovení, které je právně neurčitým pojmem, který nelze předem vymezit. Co se týče poddotazu v závěru dané otázky účastníka, zde zadavatel odkazuje na odpověď č. 7, kdy nabídková cena v rozporu se zadávacími podmínkami bude předmětem zkoumání ze strany zadavatele, tj. zda jsou naplněny důvody pro zrušení zadávacího řízení podle písm. d) předmětného ustanovení.“.

K názoru navrhovatele, podle něhož zadavatel neodpověděl na to, jak konkrétně určí cenu, která je v rozporu s podmínkami uvedenými v zadávací dokumentaci Úřad uvádí, že formulace v čl. 8.5 odst. 10) zadávací dokumentace o možnosti zrušení zadávacího řízení v případě, že nabídka bude obsahovat cenu stanovenou v rozporu se zadávacími podmínkami je poměrně obecná. Nicméně je nutno upozornit, že zákon, který se promítá i do textu zadávací dokumentace zahrnuje řadu právně neurčitých pojmů, které lze vyložit až v souvislosti s danou skutkovou situací a po zvážení všech relevantních skutečností. Z tohoto důvodu tak v obecné rovině lze stěží po zadavatelích požadovat, aby předem v zadávacích podmínkách definovali, co budou považovat např. za mimořádně nízkou nabídkovou cenu či jako důvod hodný zvláštního zřetele zakotvený ve zmiňovaném ust. § 127 odst. 2 písm. d) zákona a podobně.