ÚOHS S0679/2024/VZ – Výstavba nového jaderného zdroje

Výstavba nového jaderného zdroje

Spisová značka: ÚOHS-S0679/2024/VZ

Číslo jednací: ÚOHS-41284/2024/500

Brno 30. 10. 2024

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání

veřejných zakázek, v rozhodném znění, ve správním řízení zahájeném dne 26. 8. 2024 na návrh

z téhož dne, jehož účastníky jsou

•

zadavatel – Elektrárna Dukovany II, a. s., IČO 04669207, se sídlem Duhová 1444/2,

140 00 Praha 4, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 4. 9. 2024

JUDr. Ing. Liborem Morávkem, Ph.D., advokátem, ev. č. ČAK 10926, adresa pro doručování

Skils s.r.o. advokátní kancelář, IČO 25621050, Křižovnické nám. 193/2, 110 00 Praha 1,

•

navrhovatel – Électricité de France, reg. č. 552081317, se sídlem 22-30, avenue de Wagram,

75008 Paříž, Francouzská republika, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci

ze dne 23. 8. 2024 JUDr. Jakubem Lichnovským, MHA, advokátem ev. č. ČAK 09987, adresa

pro doručování PRK Partners s.r.o. advokátní kancelář, IČO 26692392, Jáchymova 26/2,

110 00 Praha 1,

•

vybraný dodavatel – Korea Hydro & Nuclear Power Co., LTD., se sídlem 1655 Bulguk-ro,

Munmudaewang-myeon, Gyeongju-si, Gyeongsangbuk-do 38120, Korejská republika,

ve věci návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky

na výstavbu nového jaderného zdroje, resp. zdrojů mimo zadávací řízení s využitím výjimky dle § 29

písm. a) cit. zákona, přičemž postup zadavatele k zadání veřejné zakázky byl formálně zahájen

zasláním dopisu nadepsaného „Invitation to submit bids“, tj. výzvy k podání nabídek ze dne

17. 3. 2022,

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

rozhodl takto:

de Wagram, 75008 Paříž, Francouzská republik – o přerušení správního řízení vedeného u Úřadu

pro ochranu hospodářské soutěže pod sp. zn. ÚOHS-S0679/2024/VZ ve věci návrhu

na přezkoumání úkonů zadavatele – Elektrárna Dukovany II, a. s., IČO 04669207, se sídlem

Duhová 1444/2, 140 00 Praha 4 – učiněných při zadávání veřejné zakázky na výstavbu nového

jaderného zdroje, resp. zdrojů mimo zadávací řízení s využitím výjimky dle § 29 písm. a) zákona

č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, přičemž postup zadavatele

k zadání veřejné zakázky byl formálně zahájen zasláním dopisu nadepsaného „Invitation to submit

bids“, tj. výzvy k podání nabídek ze dne 17. 3. 2022,

•

•

ze dne 26. 8. 2024 ve vztahu k žádosti o předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru

Evropské unie a

ze dne 16. 9. 2024 ve vztahu k otázce účastenství společnosti Korea Hydro & Nuclear Power

Co., LTD., se sídlem 1655 Bulguk-ro, Munmudaewang-myeon, Gyeongju-si, Gyeongsangbukdo 38120, Korejská republika, v cit. správním řízení,

se nevyhovuje.

se sídlem 22-30, avenue de Wagram, 75008 Paříž, Francouzská republika – ze dne 26. 8. 2024, se

v části týkající se údajného nezákonného postupu zadavatele – Elektrárna Dukovany II, a. s.,

IČO 04669207, se sídlem Duhová 1444/2, 140 00 Praha 4 – při zadávání veřejné zakázky

na výstavbu nového jaderného zdroje, resp. zdrojů mimo zadávací řízení s využitím výjimky dle § 29

písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, přičemž postup

cit. zadavatele k zadání veřejné zakázky byl formálně zahájen zasláním dopisu nadepsaného

„Invitation to submit bids“, tj. výzvy k podání nabídek ze dne 17. 3. 2022, spočívajícího v porušení

základních zásad zadávání veřejných zakázek v souvislosti s výběrem dodavatele, nedostatečném

odůvodnění výběru a neschopnosti vybraného dodavatele Korea Hydro & Nuclear Power Co.,

LTD., se sídlem 1655 Bulguk-ro, Munmudaewang-myeon, Gyeongju-si, Gyeongsangbuk-do 38120,

Korejská republika, citovanou veřejnou zakázku realizovat, podle § 257 písm. h) citovaného zákona

zastavuje, neboť předmětné části návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky, jelikož

podle ustanovení § 241 odst. 2 písm. a) až c) citovaného zákona lze podat námitky pouze proti:

•

•

•

všem úkonům nebo opomenutím zadavatele v zadávacím řízení a zvláštnímu postupu

podle části šesté cit. zákona, včetně stanovení zadávacích podmínek,

volbě druhu zadávacího řízení nebo režimu veřejné zakázky, nebo

postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení

v rozporu s cit. zákonem,

2

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

a tedy proti samotnému postupu zadavatele při zadávání cit. veřejné zakázky mimo zadávací řízení

s využitím výjimky dle § 29 písm. a) cit. zákona námitky podat nelze.

75008 Paříž, Francouzská republika – ze dne 26. 8. 2024, se v části týkající se údajného

•

•

porušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2560 ze dne 14. prosince 2022

o zahraničních subvencích narušujících vnitřní trh a

porušení zásad 3E

v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky na výstavbu nového jaderného zdroje, resp. zdrojů

zadavatelem – Elektrárna Dukovany II, a. s., IČO 04669207, se sídlem Duhová 1444/2,

140 00 Praha 4 – mimo zadávací řízení s využitím výjimky dle § 29 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.,

o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, přičemž postup cit. zadavatele k zadání veřejné

zakázky byl formálně zahájen zasláním dopisu nadepsaného „Invitation to submit bids“, tj. výzvy

k podání nabídek ze dne 17. 3. 2022, podle § 265 písm. c) citovaného zákona zamítá, neboť v těchto

částech návrh nesměřuje proti postupu, který je zadavatel povinen dodržovat podle tohoto

zákona.

ODŮVODNĚNÍ

140 00 Praha 4, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 4. 9. 2024

JUDr. Ing. Liborem Morávkem, Ph.D., advokátem, ev. č. ČAK 10926, adresa pro doručování

Skils s.r.o. advokátní kancelář, IČO 25621050, Křižovnické nám. 193/2, 110 00 Praha 1 (dále

jen „zadavatel“) – zahájil postup směřující k zadání veřejné zakázky na výstavbu nového

jaderného zdroje, resp. zdrojů mimo zadávací řízení s využitím výjimky dle § 29 písm. a) zákona

č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění1 (dále jen „zákon“),

zasláním dopisu nadepsaného „Invitation to submit bids“, tj. výzvy k podání nabídek ze dne

17. 3. 2022 (dále jen „výzva k podání nabídek“ nebo „výzva“ a „veřejná zakázka“).

1

Dne 16. 7. 2023 vstoupil v účinnost zákon č. 166/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných

zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále také jako „novela zákona“). Z přechodných ustanovení novely zákona

vyplývá, že zadávání veřejných zakázek, soutěže o návrh a řízení o přezkoumání úkonů zadavatele Úřadem pro ochranu

hospodářské soutěže zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí a práva a povinnosti s nimi

související se posuzují podle zákona č. 134/2016 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Vzhledem k tomu, že zadavatel formálně zahájil proces zadání šetřené veřejné zakázky dne 17. 3. 2022, tj. před účinností

novely zákona, a s ohledem na to, že přechodné ustanovení této novely zákona užívá pojem zadávání veřejných zakázek,

který zákon nespojuje výlučně se zadáváním veřejných zakázek v zadávacím řízení, je třeba na šetřený postup zadavatele

aplikovat znění zákona o zadávání veřejných zakázek účinné k datu jeho zahájení. Na procesní postup Úřadu v tomto

správním řízení se naopak užije zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tj.

ve znění účinném k datu zahájení správního řízení.

3

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

de Wagram, 75008 Paříž, Francouzská republika, ve správním řízení zastoupena na základě

plné moci ze dne 23. 8. 2024 JUDr. Jakubem Lichnovským, MHA, advokátem ev. č. ČAK 09987,

adresa pro doručování PRK Partners s.r.o. advokátní kancelář, IČO 26692392, Jáchymova 26/2,

110 00 Praha 1 (dále jen „navrhovatel“), společnosti Korea Hydro & Nuclear Power Co., LTD.,

se sídlem 1655 Bulguk-ro, Munmudaewang-myeon, Gyeongju-si, Gyeongsangbuk-do 38120,

Korejská republika (dále jen „společnost KHNP“, „preferovaný dodavatel“ nebo „vybraný

dodavatel“) a společnosti Westinghouse Electric Company LLC, se sídlem 1000 Westinghouse

Drive, Cranberry Township, Pennsylvania 16066-5528, Spojené státy americké (dále jako

„společnost Westinghouse Electric Company LLC“ a společně rovněž jako „uchazeči“), přičemž

tímto rozesláním výzvy k podání nabídek bylo zahájeno výběrové řízení směřující k zadání

veřejné zakázky (dále jen „výběrové řízení“).

Document“ (dále jen „pokyny uchazečům“ nebo „pokyny“). V čl. 1.5 pokynů uchazečům

zadavatel uvedl, že výběrové řízení není zadávacím řízením ve smyslu zákona a probíhá na

základě výjimky dle § 29 písm. a) zákona.3

2

Úřad sděluje, že výzva k podání nabídek (v plném rozsahu) byla označena zadavatelem jako obchodní tajemství, které

je z tohoto titulu nutné chránit. Nicméně z veřejně dostupných zdrojů je zřejmé, že se uvedené skutečnosti staly

informacemi veřejně známými, což má za následek nenaplnění zákonem stanovených znaků obchodního tajemství ve

smyslu § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“).

S ohledem na právě uvedené Úřad v tomto rozhodnutí s předmětnými skutečnostmi jako s obchodním tajemstvím

nenakládá.

3

Úřad sděluje, že rovněž pokyny uchazečům (v plném rozsahu) byly označeny zadavatelem jako obchodní tajemství,

které je z tohoto titulu nutné chránit. Nicméně z veřejně dostupných zdrojů je zřejmé, že se uvedená skutečnost stala

informací veřejně známou, což má za následek nenaplnění zákonem stanovených znaků obchodního tajemství ve smyslu

§ 504 občanského zákoníku. S ohledem na právě uvedené Úřad v tomto rozhodnutí s předmětnou skutečností jako

s obchodním tajemstvím nenakládá.

4

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

o zahraničních subvencích narušujících vnitřní trh (dále jen „námitky“ a „nařízení“, příp.

„nařízení o zahraničních subvencích“) a ekonomických zásad 3E.

[z]adavatelem podle pravidel stanovených [z]adavatelem a není to zadávací řízení zadávané

podle ZZVZ (zákona, pozn. Úřadu), ani se nejedná o veřejnou soutěž o nejvhodnější nabídku

(…), ani o veřejnou nabídku (…) či jiný druh formalizovaného postupu ve smyslu jakéhokoliv

platného zákona. Navrhovatel se však domnívá, že i v takovém případě se na [v]ýběrové řízení

uplatní základní zásady ZZVZ (§ 6 ZZVZ), základní zásady [o]bčanského zákoníku a hlavní

zásady EU pro zadávání veřejných zakázek. Tyto základní zásady podle § 6 ZZVZ se uplatní

i přes uplatnění výjimky podle § 29 odst. 1 písm. a) ZZVZ4, neboť oblast těchto základních zásad

není uplatněním výjimky z působnosti ZZVZ vyloučena“. Navrhovatel svá tvrzení opírá

o důvodovou zprávu k zákonu (konkrétně ve vztahu k § 29 zákona) a odkazuje mj. na vybrané

rozsudky soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“). Navrhovatel je přesvědčen, že byl

oprávněn podat námitky proti postupu zadavatele v souvislosti s výběrem společnosti KHNP,

neboť neměl jinou možnost domáhat se dodržení základních zásad dle zákona a zároveň

obrany svých práv, přičemž „[s] ohledem na judikaturu SDEU má být přezkum [r]ozhodnutí

o preferovaném dodavateli umožněn, neboť i v případě postupů zcela mimo zakázkové

směrnice, musí zadavatelé stále dodržovat základní zásady Evropské unie a v této oblasti byla

ze strany SDEU dovozena i možnost přezkumu“. Navrhovatel současně odkazuje na znění

ust. § 241 odst. 1 věty první zákona ve spojení s § 29 odst. 1 zákona, přičemž dle něj lze podat

námitky i proti postupu zadavatele mimo zadávací řízení s využitím obecné výjimky, „neboť se

stále jedná o veřejnou zakázku (…). Na základě předpokladu racionálního zákonodárce lze tedy

dojít k závěru, že kdyby zákonodárce nechtěl umožnit podání námitek v případě veřejných

zakázek na základě výjimek dle § 29 ZZVZ, výslovně by tak uvedl (jako je výslovně uvedeno

4

Navrhovatel ve svém návrhu při označení bezpečnostní výjimky odkazuje na § 29 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016

Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tj. na znění zákona účinné po novele, resp. znění zákona

účinné od 16. 7. 2023. Úřad s ohledem na první poznámku pod čarou pro větší přehlednost (vyjma případných přímých

citací) užívá v rozhodnutí jednotně pro označení cit. výjimky označení „§ 29 písm. a) zákona“.

5

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

v případech dle § 241 odst. 1 věta druhá ZZVZ u (i) veřejných zakázek malého rozsahu, (ii)

koncesí malého rozsahu a (iii) podlimitních sektorových veřejných zakázek).“ Pokud by však

Úřad dospěl k opačnému závěru, navrhovatel žádá, aby bylo správní řízení ve vztahu

k namítaným pochybením zahájeno ze strany Úřadu z moci úřední. Současně navrhovatel

uvádí, že pokud Úřad nebude sdílet výklad navrhovatele „ohledně oprávněnosti podání

[n]ámitek účastníkem [v]ýběrového řízení zadávaného mimo zadávací řízení dle výjimky

stanovené § 29 ZZVZ, navrhuje [n]avrhovatel, aby ÚOHS v takovém případě přerušil řízení

a podal SDEU předběžnou otázku podle čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie 5 a čl. 19

odst. 3 písm. b) Smlouvy o Evropské unii6.“ K podání předběžné otázky k SDEU se navrhovatel

dále vyjadřuje i v závěru návrhu, když uvádí, že „[a]čkoliv ÚOHS není typickým příkladem

vnitrostátního soudu, lze v tomto ohledu odkázat na judikaturu SDEU, která přistupuje

k naplnění definičních znaků soudu poměrně široce a připouští i podání předběžné otázky

správním orgánem, a to i soutěžním orgánem ve věcech veřejných zakázek“. Navrhovatel

následně předkládá konkrétní navrhované znění předběžné otázky, resp. otázek.

[n]avrhovatel pochybnosti o objektivní schopnosti a možnosti [z]adavatele vyhodnotit

a porovnat různé nabídky.“ Současně navrhovatel uvádí, že z veřejně dostupných zdrojů

vyplývá, že společnost KHNP dostala od zadavatele příležitost vylepšit části nabídky, které jsou

zřejmě relevantní při hodnocení, a celkově komunikace mezi vybraným dodavatelem

a zadavatelem probíhala častěji a ve větším rozsahu než s navrhovatelem, což je dle něj

v rozporu se zásadou rovného zacházení a zásadou transparentnosti. Navrhovatel rovněž

uvádí, že porušení zásady transparentnosti pak spatřuje v tom, že z veřejně dostupných zdrojů

vyplývá, že zadavatel se společností KHNP stále jedná o výši ceny. Dle navrhovatele tak

zadavatel zcela jistě nepostupoval ve výběrovém řízení v souladu se zásadami uvedenými v § 6

zákona, ačkoliv k tomu byl povinen. Je tak přesvědčen o tom, že „zjevně nedostal příležitost

zlepšit svou nabídku v takovém rozsahu, jaký byl poskytnut společnosti KHNP.“ Dle

navrhovatele se zadavatel dopustil porušení zásady transparentnosti tím, že rozhodnutí

o preferovaném dodavateli nebylo řádně odůvodněno a navrhovatel tak měl možnost získat

informace o výběru společnosti KHNP jakožto preferovaného dodavatele pouze z veřejně

dostupných zdrojů (zejména z tiskové konference). Zadavatel dle něj výběr odůvodnil pouze

vágně a nedostatečně.

5

6

Smlouva o fungování Evropské unie (konsolidované znění) C 326/47 ze dne 26. 10. 2012 (dále jen „SFEU“), pozn. Úřadu.

Smlouva o Evropské unii (konsolidované znění) C 326/13 ze dne 26. 10. 2012 (dále jen „SEU“), pozn. Úřadu.

6

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

by vyústily ve zvýšení ceny v budoucnu, pokud by [z]adavatel poskytl aktualizované vstupní

údaje zohledňující lokalitu a podmínky chlazení“. Společnost KHNP nebyla objektivně schopna

nabídnout fixní cenu za celý rozsah plnění, resp. musela zvolit model nacenění eliminující

případná rizika, přičemž tak převzala neomezenou záruku za fixní cenu za poptávané plnění,

aniž by řádně porozuměla přesnému rozsahu daného plnění. „Vzhledem k tomu, že v zadávací

dokumentaci [v]ýběrového řízení chyběly klíčové údaje, má [n]avrhovatel oprávněné obavy

ohledně obchodní proveditelnosti cenové nabídky společnosti KHNP, která je většinově

založena na modelu pevné ceny. (…) Navrhovatel [se] domnívá, že takový model pevné ceny

pro tento Projekt s neznámým počtem klíčových parametrů a vstupů ke dni podání nabídky by

mohl být nabídnut pouze s výslovnou podporou a záštitou korejského státu, která by byla

poskytnuta společnosti KHNP a také celému jejímu korejskému dodavatelskému řetězci.“

Z pohledu navrhovatele tak zadavatel nezvážil, zda je pevná cena nabídnutá společností KHNP

komerčně proveditelná a udržitelná, přičemž v konečném důsledku taková pevná cena

nebude dle navrhovatele ani pro zadavatele výhodná, neboť výsledná cena může být

v důsledku změn konkretizací předmětu plnění výrazně vyšší. Zadavatel dle navrhovatele

postupoval rovněž při vyhodnocovaní obdržených nabídek v rozporu se zásadou

transparentnosti a rovného zacházení, neboť zohlednil jiná finanční a obchodní kritéria, než

stanovil v pokynech. Navrhovatel předkládá obavy ohledně schopnosti společnosti KHNP

zaručit pevnou cenu a včasné dokončení předmětu plnění rovněž v souvislosti s otázkou

duševního vlastnictví k určité technologii, jež je zapotřebí k plnění předmětu veřejné zakázky

ze strany vybraného dodavatele (navrhovatel uvádí, že daná otázka týkající se duševního

vlastnictví je mj. řešena i v rámci soudních řízení ve Spojených státech amerických a arbitráže

v Jižní Koreji). Z pohledu navrhovatele zadavatel nedostatečně prověřil splnění podmínky,

resp. skutečnosti, zda společnost KHNP disponuje všemi potřebnými právy duševního

vlastnictví v souvislosti s nabízeným plněním, přičemž zadavatel mylně spoléhal pouze na

jednostranné prohlášení vybraného dodavatele, čímž se dopustil porušení zásady zákazu

diskriminace, transparentnosti a rovného zacházení. Navrhovatel současně sděluje obavy

ohledně důvěryhodnosti tvrzené míry zapojení českých společností do dodavatelského

řetězce společnosti KHNP, neboť vzhledem k závazku pevné ceny a časové záruky společnosti

KHNP a v souvislosti s nejasnými a neúplnými informaci týkající se předmětu plnění nebude

společnost KHNP schopna najít české dodavatele „a v důsledku toho bude zpoždění

a překročení ceny svádět na české partnery. Tuto obavu sdílí široké spektrum potenciálních

českých dodavatelů. Navrhovatel je rovněž znepokojen skutečností, že tento přístup

pravděpodobně vyvolá silný tlak na společnost KHNP a tento tlak velmi pravděpodobně povede

k uplatnění řady nároků a změnových příkazů ze strany společnosti KHNP, což povede k výrazné

úpravě ceny v neprospěch [z]adavatele.“

7

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

Následně Úřad usnesením ze dne 10. 9. 2024 na základě žádosti navrhovatele prodloužil lhůtu

pro předložení tohoto objasnění.

Vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 5. 9. 2024

8

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

písm. a) zákona7, přičemž, jak uvedl již v rozhodnutí o námitkách, je zadavatel přesvědčen, že

navrhovatel není k podání takových námitek aktivně legitimován.

Zadavatel svou argumentaci dokládá rozhodovací praxí Úřadu, judikaturou správních soudů

a odbornou literaturou. Současně zadavatel konstatuje, že nutným předpokladem k podání

návrhu a případnému uložení nápravného opatření ze strany Úřadu je podání námitek a v této

souvislosti odkazuje na ustanovení § 250 odst. 1 písm. f) zákona, které navazuje na § 241

odst. 2 písm. c) zákona. K navrhovatelem uváděné judikatuře SDEU zadavatel uvádí, že se

SDEU uvedenou otázkou v daném kontextu nezabýval.

Úřad není orgánem splňujícím požadavky na subjekt oprávněný zahájit řízení o předběžné

otázce dle čl. 267 SFEU, k čemuž odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS09878/2020/323/PBl, sp. zn. ÚOHS-R0012/2020/VZ ze dne 31. 3. 2020. Současně zadavatel

dodává, že „[n]avíc se navrhovatel v obou případech domáhá výkladu procesních otázek

vnitrostátního práva bez vazby na unijní právo“, přičemž takové (procesní) předběžné otázky

nejsou přípustné.

7

Zadavatel ve svém vyjádření k návrhu při označení bezpečnostní výjimky odkazuje na § 29 odst. 1 písm. a) zákona č.

134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tj. na znění zákona účinné po novele, resp.

znění zákona účinné od 16. 7. 2023. Úřad s ohledem na první poznámku pod čarou pro větší přehlednost (vyjma

případných přímých citací) užívá v rozhodnutí jednotně pro označení cit. výjimky označení „§ 29 písm. a) zákona“

9

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

Další průběh správního řízení

Současně navrhovatel zmiňuje možnost osobní schůzky, na které by byl projednán význam

obchodního tajemství pro navrhovatele a důsledky jeho zpřístupnění neoprávněným

subjektům, přičemž dodává, že se nejedná o žádost o nařízení ústního jednání dle § 49

správního řádu.

Úřadu obchodní tajemství a citlivé informace obsažené v zaslaných dokumentech přiložených

k návrhu, přičemž nikterak neoznačil konkrétní části obsahu dokumentů, jež dle něj obsahují

obchodní tajemství.

5. 9. 2024. Navrhovatel opakovaně upozorňuje Úřad na vysokou míru citlivosti a absolutní

důvěrnost veškeré dokumentace a informací spojených s šetřenou veřejnou zakázkou

a důležitosti zachování důvěrnosti obchodního tajemství navrhovatele, a to i po skončení

vedeného správního řízení.

10

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

tajemství. Ve vztahu k ostatním dokumentům vztahujícím se k jeho postupu, zadavatel

sděluje, že trvá na svém označení obchodního tajemství, které zahrnul do sdělení ze dne 10.

9. 2024, neboť má za to, že se k otázce obchodního tajemství vyjádřil dostatečným způsobem.

KHNP je účastníkem správního řízení vedeného Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

pod sp. zn. ÚOHS-S0679/2024/VZ, přičemž tímto usnesením Úřad vyřešil výhrady

navrhovatele i zadavatele proti účasti „preferovaného“ dodavatele v probíhajícím správním

řízení, proto se Úřad dále touto otázkou v rozhodnutí nezabýval.

Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

11

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

České republiky a současně nelze učinit takové opatření, které by provedení zadávacího řízení

umožňovalo.

8

Vzhledem k tomu, že navrhovatel v návrhu odkazuje na ust. § 241 zákona ve znění účinném od 16. 7. 2023, přičemž

cituje rovněž na důvodovou zprávu k novele zákona ve znění účinném od 16. 7. 2023 (konkrétně § 241 odst. 1 zákona

ve znění účinném od 16. 7. 2023), a shodně tak i zadavatel ve svém vyjádření k návrhu, považuje Úřad za nutné na tomto

místě připomenout, že na šetřený postup zadavatele směřující k zadání veřejné zakázky s využitím výjimky dle § 29

písm. a) zákona je nutno aplikovat znění zákona o zadávání veřejných zakázek účinné ke dni zahájení postupu

zadavatele, tj. do 15. 7. 2023, což platí mj. i pro ustanovení § 241 a násl. zákona upravující možnost dodavatele, kterému

postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním veřejné zakázky hrozí nebo vznikla újma, podat námitky.

9

Úřad na tomto místě připomíná, že na procesní postup Úřadu v tomto správním řízení se užije zákon č. 134/2016 Sb.,

o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tj. ve znění účinném od 16. 7. 2023.

12

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

zákona nebo sektorové veřejné zakázky podle § 158 odst. 1 zákona; to neplatí v případech,

kdy zadavatel zahájí zadávací řízení podle § 4 odst. 4 nebo 5 zákona.

Relevantní ustanovení dalších právních předpisů

13

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

b) může vyzvat účastníka, popřípadě jinou osobu, aby podala žádost o zahájení řízení

před příslušným správním orgánem nebo jiným orgánem veřejné moci ve lhůtě,

kterou správní orgán určí, nebo

c) si o ní může učinit úsudek; správní orgán si však nemůže učinit úsudek o tom, zda byl

spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt a kdo za něj odpovídá, ani

o otázkách osobního stavu.

2014, o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky,

dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES, ve znění pozdějších předpisů

(dále jen „směrnice 2014/25/EU“ nebo „sektorová směrnice“) platí, že pokud jde o zakázky

zadávané nebo soutěže o návrh organizované v oblasti obrany a bezpečnosti, tato směrnice

se nevztahuje na:

a) zakázky, na které se vztahuje směrnice 2009/81/ES10;

b) zakázky, na které se směrnice 2009/81/ES nevztahuje podle článků 8, 12 a 13

uvedené směrnice.

10

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES ze dne 13. 7. 2009, o koordinaci postupů při zadávání některých

zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti a o změně směrnic 2004/17/ES a

2004/18/ES, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „směrnice 2009/81/ES“).

14

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

v průběhu zadávacího řízení zpřístupňují při zadávacím řízení podle této směrnice. Dále a v

souladu s čl. 346 odst. 1 písm. a) Smlouvy o fungování EU11 se tato směrnice nevztahuje na

zakázky a soutěže o návrh jinak nevyloučené dle odstavce 1 tohoto článku, pokud by její

použití ukládalo členskému státu povinnost poskytnout údaje, jejichž zpřístupnění podle jeho

názoru odporuje podstatným zájmům jeho bezpečnosti.

18 až 24, články 27 až 30 a článkem 34 nebo 55 uvedené směrnice z její působnosti vyjmuty.

Zakázky podle této směrnice zahrnují zakázky na dodávky, práce a služby, koncese na práce

a služby, rámcové dohody a dynamické nákupní systémy.

Tato směrnice se vztahuje rovněž na koncese udělované zadavateli podle směrnice

Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU12, nejsou-li v souladu s články 10, 12, 13, 14, 16,

17 a 25 uvedené směrnice z její působnosti vyjmuty.

Pokud jde o zakázky a koncese, které spadají do oblasti působnosti směrnice 2014/25/EU nebo

směrnice 2014/23/EU, přijmou členské státy opatření nezbytná k zajištění možnosti účinného,

a zejména co nejrychlejšího přezkumu rozhodnutí zadavatelů v souladu s podmínkami

stanovenými v článcích 2 až 2f této směrnice z důvodu, že tato rozhodnutí porušila právo Unie

v oblasti zadávání zakázek nebo vnitrostátní předpisy je provádějící.

11

Podle článku 346 odst. 1 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie, (tj. bývalý článek 296 Smlouvy o založení

Evropského společenství, dále jen „Smlouva o ES“) ustanovení Smluv (tj. SFEU a Smlouvy o Evropské unii) nebrání použití

následujících pravidel: každý členský stát může učinit opatření, která považuje za nezbytná k ochraně podstatných zájmů

své bezpečnosti a která jsou spjata s výrobou zbraní, střeliva a válečného materiálu nebo obchodem s nimi; tato opatření

nesmí nepříznivě ovlivnit podmínky hospodářské soutěže na vnitřním trhu s výrobky, které nejsou určeny výlučně k

vojenským účelům.

12

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/23/EU ze dne 26. února 2014 o udělování koncesí (dále jen „směrnice

2014/23/EU“).

15

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

2014/24/EU“) se tato směrnice mj. nepoužije na veřejné zakázky a soutěže o návrh jinak

nevyloučené podle odstavce 1, pokud ochrana základních bezpečnostních zájmů členského

státu nemůže být zaručena pomocí méně omezujících opatření, jako například stanovením

požadavků zaměřených na ochranu důvěrné povahy informací, které veřejní zadavatelé

v průběhu zadávacího řízení zpřístupňují při zadávacím řízení podle této směrnice.

2014/25/EU.

Při otevřeném řízení se oznámení nebo prohlášení předkládá pouze jednou, a to současně

16

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

s nabídkou. Při „vícefázovém řízení“ se oznámení nebo prohlášení předkládá dvakrát, a to

nejprve s žádostí o účast, a poté jako aktualizované oznámení nebo aktualizované prohlášení

současně s předkládanou nabídkou nebo konečnou nabídkou.

Zjištěné skutečnosti

Právní posouzení

K výroku I. tohoto rozhodnutí

10. 6. 2011, je nutno odstavec 2 komentovaného ustanovení vykládat ve vazbě na odstavec 4,

dle něhož lze řízení přerušit jen na dobu nezbytně nutnou. To relativizuje výklad, podle kterého

by správní orgán měl absolutní povinnost na požádání žadatele řízení přerušit. Jestliže např.

správní orgán shledá, že je z postupu žadatele patrné, že se snaží o průtahy v řízení, a jde tedy

o zřejmé zneužití práva, nelze řízení s ohledem na uvedené ustanovení přerušit. Závěr, že

17

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

z pravidla o přerušení řízení na požádání žadatele mohou existovat výjimky, potvrdil i Městský

soud v Praze ve svém rozsudku č. j. 11 A 13/2010-25 ze dne 30. 11. 2010. Z něj plyne, že správní

orgán není povinen řízení přerušit s odvoláním na zásady rychlosti a hospodárnosti správního

řízení. V případě opaku by totiž byl umožněn výklad, podle něhož by byl účastník správního

řízení oprávněn libovolně a případně i bezdůvodně prodlužovat správní řízení13. Ostatně

závěry Městského soudu v Praze byly odkazovány i v rozsudku Krajského soudu v Brně

č. j. 31 Af 63/2012-111 ze dne 26. 3. 2014, přičemž jmenovaný rozsudek tedy potvrzuje závěry

Městského soudu v Praze, když uvádí, že „mohou existovat případy, kdy nebude žádosti

o přerušení řízení vyhověno. Nevyhovění takové žádosti, byť zákon hovoří o nutnosti tak učinit,

by mohlo být odůvodněno například potřebou provést v řízení určité neodkladné či

neopakovatelné úkony nebo též tím, že by s ohledem na ustanovení § 64 odst. 4 správního řádu

nebyl dán žádný reálný důvod pro přerušení řízení (pokud by bylo z postupu navrhovatele

patrné, že se snaží o průtahy v řízení a jde tedy o zřejmé zneužití práva)“. Obdobně se pak

Krajský soud v Brně vyjádřil i v rozsudku č. j. 54 A 63/2018-31 ze dne 15. 9. 2020, když uvedl,

že „[č]istě jazykový výklad by mohl nasvědčovat argumentaci žalobce, že řízení na žádost je

správní orgán povinen přerušit, pokud o to žadatel požádá. Soud však dospěl k závěru, že § 64

takto mechanicky vykládat nelze. […] i v řízeních o žádosti nemusí správní orgán na základě

žádosti žadatele řízení vždy přerušit, nýbrž je oprávněn (a povinen) zkoumat, zda není přerušení

řízení v rozporu s jeho účelem“. V neposlední řadě lze k uvedenému poukázat i na rozhodovací

praxi Úřadu či jeho předsedy, v rámci níž se daná otázka taktéž řešila a kdy právě s ohledem

na výše jmenované skutečnosti, tj. zejm. s ohledem na neexistující důvod pro přerušení řízení

a veřejný zájem na jeho rychlém a hospodárném vedení, nebylo žádosti o přerušení řízení

vyhověno (srov. např. rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0045/2016/VZ25706/2016/323/KKř ze dne 17. 6. 2016 či rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-15352/2022/500,

sp. zn. ÚOHS-S0003/2022/VZ ze dne 9. 5. 2022 či nejnověji rozhodnutí Úřadu ve věci sp. zn.

ÚOHS-S0575/2024/VZ, potvrzeno rozhodnutím předsedy ÚOHS-R0157/2024).

13

Pouze pro úplnost Úřad uvádí, že ač se v daném případě jednalo o odlišný typ správního řízení (řízení ve věci žádosti

o povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání), závěry Městského soudu v Praze

jsou obecného charakteru, jenž lze aplikovat na různé „typy“ správních řízení.

14

K tomu viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 48/2013-272 ze dne 30. 5. 2014 - ačkoliv se citovaný

rozsudek týkal předchozí právní úpravy, závěry v něm jsou vyjádřené plně aplikovatelné i na současnou právní úpravu,

neboť smysl a účel řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je shodný.

18

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

i zásadami, na kterých je postaveno. Jediným oprávněným cílem navrhovatele, tj. důvodem

pro podání návrhu, je zjištění, zda jsou jeho pochybnosti stran zákonnosti postupu zadavatele

oprávněné.

Ustanovení § 64 odst. 2 správního řádu sice stanoví, že správní orgán má řízení na základě

žádosti účastníka řízení přerušit, podle Nejvyššího správního soudu však nemůže být toto

ustanovení vykládáno tak, že tak musí učinit pokaždé, kdy je o to požádán. Při rozhodování

o žádosti účastníka řízení o přerušení řízení je totiž podle Nejvyššího správního soudu třeba

posoudit, zda je naplněn smysl a účel institutu přerušení řízení, kterým je vypořádat se

s překážkami bránícími tomu, aby správní orgán v řízení pokračoval a vydal rozhodnutí ve věci

samé, např. poskytnutím časového prostoru účastníkovi řízení k doplnění (odstranění

nedostatků) jeho žádosti. Pokud je však zjevné, že účastník řízení žádostí o přerušení řízení

zamýšlí řízení pouze prodlužovat a oddalovat tak rozhodnutí ve věci samé, či jinak zneužívá

tento procesní institut, pak je na místě žádosti o přerušení řízení nevyhovět.“ Současně lze

citovat i Krajský soud v Brně, který ve svém rozsudku č. j. 62 A 163/2017-76 ze dne 31. 1. 2019

uvedl, že „[k] přerušení řízení však nebylo důvodu. Přestože podle § 64 odst. 2 správního řádu

správní orgán řízení o žádosti usnesením přeruší na požádání žadatele, takovou povinnost

správního orgánu nelze dovozovat vždy (automaticky) bez ohledu na situaci, v níž je požadavek

ve smyslu § 64 odst. 2 správního řádu uplatňován. Typicky nemá správní orgán povinnost řízení

přerušit v případě, kdy zjistí, že (podle aktuálního právního a skutkového stavu, ohledně něhož

ani nemá v dohledné době dojít ke změně ve prospěch účastníka řízení – žadatele) žádosti není

možné vyhovět a že je namístě ji bez dalšího dokazování zamítnout (mutatis mutandis rozsudek

Městského soudu v Praze č.j. 5A 267/2010-36 ze dne 19.1.2015).“ K tomu Úřad uvádí, že

judikatura správních soudů s ohledem na institut přerušení správního řízení a základní zásady

19

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

postupu správních orgánů dovodila, že i přes dikci zákona správní orgán není povinen k žádosti

žadatele automaticky probíhající správní řízení přerušit, jelikož účelem takové žádosti může

být např. i pouhé prodlužování řízení a oddalování vydání rozhodnutí ve věci samé.

30. 10. 2024, přičemž Úřad je přesvědčen o tom, že společnost KHNP je účastníkem vedeného

správního řízení dle § 256 zákona, neboť má materiálně postavení vybraného dodavatele ve

smyslu § 28 odst. 1 písm. h) zákona, a to přestože zadavatel postupoval mimo zadávací řízení

s využitím výjimky dle § 29 písm. a) zákona.

26. 8. 2024 a ze dne 16. 9. 2024 nevyhověl, a to mj. s ohledem na částečně spornou povahu

řízení o přezkoumání úkonů zadavatele a z důvodu procesní ekonomie, neboť Úřad neshledal,

že by vyhověním daných žádostí došlo k naplnění smyslu a účelu institutu přerušení správního

řízení, nýbrž naopak shledal dostatečné důvody pro pokračování v předmětném správním

řízení.

20

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

formálně rozhodnutím, a nikoli usnesením, jak lze vyvodit z § 76 odst. 1 správního řádu ve

spojení s § 64 odst. 1 písm. c), resp. § 64 odst. 2 správního řádu, a to rovněž s přihlédnutím k

závěrům předsedy Úřadu, ke kterým dospěl v rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0204/2018/VZ04701/2019/321/ZSř ze dne 15. 2. 2019. V něm mj. ve vztahu k obdobně procesně řešené

situaci uvedl, že „(…) zákon sice předpokládá formu usnesení, ale tato forma není nezbytně

nutná, pakliže Úřad o zbytku návrhu rozhoduje rozhodnutím. Tudíž Úřad může podle § 257

písm. h) zákona přímo rozhodnout v samostatném výroku rozhodnutí, v jehož dalších výrocích

pojedná zároveň i o dalších částech návrhu.“. Úřad připomíná, že současně dále konstatoval,

že „[r]ozhodnutí je totiž vyšší forma než usnesení, tudíž v rámci něj může Úřad pojednat o všech

skutečnostech, i o těch, u kterých, pokud by se rozhodovalo pouze o nich, by postačovala forma

usnesení“. Takový závěr potvrzuje např. i usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1662/2004

ze dne 2. 5. 2005, z něhož vyplývá, že „[o] zrušení rozsudku soudu prvního stupně a o vrácení

věci k dalšímu řízení odvolací soud rozhoduje – jak vyplývá z ustanovení § 223 o.s.ř. - formou

usnesení. Povahu usnesení neztrácí toto rozhodnutí ani v případě, je-li přičleněno k jinému

rozhodnutí odvolacího soudu, pro něž je ustanovením § 223 o.s.ř. stanovena forma rozsudku“.

K výroku II. tohoto rozhodnutí

KHNP, čímž se měl zadavatel dopustit porušení § 6 zákona. Současně navrhovatel namítá

porušení zásady transparentnosti tím, že rozhodnutí o preferovaném dodavateli nebylo řádně

odůvodněno, přičemž navrhovatel měl možnost získat informace týkající se výběru společnosti

KHNP pouze z veřejně dostupných zdrojů. Navrhovatel dále vyjádřil obavu ohledně schopnosti

společnosti KHNP realizovat veřejnou zakázku, resp. zaručit pevnou cenu a včasné dokončení

předmětu plnění, a obavu ohledně důvěryhodnosti tvrzené míry zapojení českých společností

do dodavatelského řetězce společnosti KHNP. Předmětná část návrhu tak směřuje proti

úkonům zadavatele učiněných zadavatelem při samotném zadávání veřejné zakázky mimo

zadávací řízení s využitím výjimky dle § 29 písm. a) zákona.

21

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním veřejné zakázky hrozí nebo vznikla újma,

podat námitky. Přestože tedy navrhovatel v návrhu i zadavatel ve svém vyjádření k návrhu

argumentují právní úpravou týkající se institutu námitek ve znění účinném po novele, tj. znění

zákona účinné od 16. 7. 2023, dané znění zákona účinné po novele není na právě šetřený

postup zadavatele použitelné a Úřad aplikoval na šetřený postup zadavatele právní úpravu

zákona ve znění účinném ke dni zahájení takového postupu, tj. do 15. 7. 2023. Pro úplnost

Úřad dodává, že i pokud by postupoval při posouzení šetřené věci dle zákona ve znění účinném

po novele, dovodil by totožné závěry, jež jsou obsahem odůvodnění výroku II. tohoto

rozhodnutí, neboť i přes určité dílčí úpravy znění jednotlivých ustanovení, nedostál institut

námitek (v kontextu níže předestřených závěrů) novelou žádných podstatných změn v tom

smyslu, že by došlo k rozšíření důvodů umožňujících podání námitek.

Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 139/2019-40 ze dne 19. 11. 2021, kdy Krajský soud

konstatoval, že „[p]ravidlo podle § 241 odst. 1 ZZVZ (…) nepředstavuje obecnou kategorii

případů, v nichž lze podat námitky (nejde o pravidlo charakteru generální klauzule k pravidlům

podávaným z § 241 odst. 2 ZZVZ), neboť výčet případů, v nichž námitky podat lze, vyplývá právě

z § 241 odst. 2 ZZVZ, a to taxativně.“. Z uvedeného je tedy zřejmé, že námitky musejí splňovat

požadavky vymezené v § 241 zákona, přičemž dodavatel je oprávněn podat toliko námitky,

které lze podřadit pod některou kategorii námitek vymezených v § 241 odst. 2 zákona.

V projednávaném případě bylo tedy nezbytné se zabývat otázkou, zda navrhovatel podal

námitky tak, jak je chápe výše citované ustanovení § 241 odst. 1 zákona, a zároveň určit o jaký

druh námitek se jedná, resp. zda námitky navrhovatele lze podřadit pod písm. a), b) nebo c)

§ 241 odst. 2 zákona.

15

ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. § 241 [Podání námitek]. In: ŠEBESTA,

Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. 2. vydání. Praha:

C. H. Beck, 2022, s. 1399.

22

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

zadávacího řízení (např. jednací řízení s uveřejněním či bez uveřejnění), aniž by pro jeho

použití byly naplněny předpoklady stanovené zákonem. Dodavatel je oprávněn také

rozporovat nesprávně zvolený postup v nadlimitním, podlimitním nebo ve zjednodušeném

režimu. Takové námitky, oproti předchozí skupině případů, nesměřují proti právnímu jednání

zadavatele v probíhajícím zadávacím řízení, ale cílí primárně na zákonné předpoklady

zvoleného postupu zadavatele.16

Dalšími případy jsou situace, kdy podle stěžovatele není splněna podmínka stanovená v § 29 či

30 pro zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení dle ZVZ (např. otázky bezpečnosti ČR,

ochrana utajovaných informací, právní služby aj.) nebo podmínka stanovená v § 158 až 160

pro zadání sektorové veřejné zakázky mimo zadávací řízení dle ZVZ.“ 17 Lze tedy shrnout, že

předmětné ustanovení zákona upravuje možnost podat námitky v situaci, kdy zadavatel

postupuje mimo zadávací řízení v rozporu se zákonem, přičemž jediným argumentem

akceptovatelným při podávání tohoto typu námitek je skutečnost, že zadavatel byl povinen

veřejnou zakázku zadat v zadávacím řízení. Námitkami podle § 241 odst. 2 písm. c) zákona

tedy nelze brojit proti jakémukoliv úkonu zadavatele při zadávání veřejné zakázky mimo

zadávací řízení, ale pouze proti samotné skutečnosti, že zadavatel za účelem zadání veřejné

zakázky nezahájil zadávací řízení, ačkoli k tomu byl dle zákona povinen.

16

17

tamtéž

tamtéž

23

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

podmínek. Zákonodárce tak jednoznačně určil okruh úkonů/postupů, proti nimž je možno

podat námitky ve smyslu § 241 odst. 2 písm. a) zákona. Jak Úřad konstatoval výše, v právě

projednávaném případě zadavatel nezadával veřejnou zakázku v žádném z druhů zadávacích

řízení stanovených zákonem, neboť postupoval na základě výjimky z povinnosti zadat veřejnou

zakázku v zadávacím řízení upravené v § 29 písm. a) zákona. Vzhledem k tomu, že zadavatel

nezadává veřejnou zakázku v zadávacím řízení, je Úřad přesvědčen, že v posuzovaném případě

nelze podat námitky dle § 241 odst. 2 písm. a) zákona. Citované ustanovení zákona totiž hovoří

o „úkonech nebo opomenutích zadavatele v zadávacím řízení“, přičemž v projednávaném

případě zadavatel v zadávacím řízení nepostupoval, a tudíž žádný z jím učiněných úkonů při

zadávání veřejné zakázky jednoznačně nelze považovat za úkon učiněný v zadávacím řízení,

stejně tak nemohou být napadány zadávací podmínky, či jejich změna, neboť zadavatel

stanovil podmínky veřejné zakázky, kterou zadává mimo zadávací řízení. Úřad proto uzavírá,

že námitky navrhovatele směřující proti úkonům zadavatele spočívajícím ve výběru

preferovaného dodavatele, nedostatečnému odůvodnění daného výběru a tvrzené

neschopnosti vybraného dodavatele realizovat předmětnou veřejnou zakázku, kterými se měl

zadavatel dopustit porušení základních zásad zadávání veřejných zakázek, nelze považovat

za úkony nebo opomenutí zadavatele provedené v zadávacím řízení ve smyslu citovaného

ustanovení zákona, a proto nejsou tyto námitky navrhovatele podřaditelné pod ustanovení

§ 241 odst. 2 písm. a) zákona.

V posuzovaném případě, s ohledem na neexistenci zadávacího řízení, proto nelze podat

námitky směřující proti úkonům nebo opomenutím v zadávacím řízení, přičemž zákon zná

pouze tuto možnost a neupravuje možnost podání námitek proti úkonům nebo opomenutím,

kterých by se zadavatel dopustil při zadávání veřejné zakázky mimo zadávací řízení. Úřad je

tak toho názoru, že ve zde projednávané věci navrhovatel neměl možnost uplatnit námitky,

prostřednictvím nichž by mohl zpochybňovat zákonnost jednotlivých úkonů zadavatele

realizovaných v rámci postupu směřujícího k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení.

Úřad má za to, že v situaci, kdy zákon vůči určitému postupu zadavatele neumožňuje podání

námitek, není Úřad oprávněn dotvářet zákon takovým způsobem, aby podání námitek

za každou cenu připustil. Ostatně tento závěr lze dovodit rovněž z rozsudku Krajského soudu

v Brně sp. zn. 62 Af 69/2017 ze dne 11. 4. 2019, ve kterém soud uvedl, že »[n]emožnost podat

námitky v nyní posuzované věci, a tím nesplnění hypotézy pro aktivaci tzv. blokační lhůty, je

vůlí zákonodárce (…). Tato vůle zákonodárce je přitom, jak zdejší soud shora uvedl, v souladu

s „výlukou“ ve vztahu k regulaci procesů směřujících k uzavření smlouvy v rámci vertikální

spolupráce, jež plyne ze zadávací směrnice (čl. 12 odst. 1) (…). Zdejší soud sice rozumí

žalovanému v jeho snaze o subsumpci uzavírání smluv v rámci vertikální spolupráce pod

přezkumné procesy, zároveň však souhlasí se žalobcem, že právní názor, na němž žalovaný 18

napadené rozhodnutí vystavěl, vyjadřuje spíše „přání“ žalovaného bez zákonné opory;«. Úřad

má za to, že ačkoliv se soud v cit. rozhodnutí vyjadřoval k možnostem podání námitek

18

Úřad – pozn. Úřadu

24

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

v případě, kdy zadavatel uzavírá smlouvy na základě vertikální spolupráce dle § 11 zákona, je

možné citované závěry aplikovat i na zde projednávanou věc. Pokud zákon vůči určitému

postupu zadavatele neumožňuje podání námitek, nemá se Úřad snažit vytvořit konstrukci,

v níž dospěje k závěru o možnosti uplatnění námitek. Úřad proto uzavírá, že námitky

navrhovatele směřující proti postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky mimo zadávací

řízení nelze podřadit pod § 241 odst. 2 písm. a) zákona.

Je zřejmé, že tato situace v daném případě nenastala, neboť zadavatel zvolil zadávací postup

mimo zadávací řízení. Úřad má tedy za prokázané, že předmětné námitky není možné

subsumovat ani pod § 241 odst. 2 písm. b) zákona.

Nicméně je nutné konstatovat, že tato ustanovení nejsou aplikovatelná na nyní

projednávanou věc.

Řádné a včasné podání námitek je totiž nezbytným předpokladem pro podání návrhu. Jedinou

25

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

výjimkou z právě uvedeného pravidla je návrh na uložení zákazu plnění smlouvy dle § 254

zákona, jehož podání zákon výslovně připouští i bez předchozího podání námitek (viz § 250

odst. 2 zákona), přičemž v projednávaném případě je zřejmé, že se o návrh na uložení zákazu

plnění smlouvy nejedná, proto nezbývá než vycházet z pravidla, že právě projednávanému

návrhu nezbytně musely předcházet námitky. Skutečnost, že podanému návrhu musí vždy

předcházet námitky, vyplývá z několika ustanovení zákona, zejm. z § 251 zákona, který

vymezuje podstatné obsahové náležitosti návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele, přičemž

kromě obecných náležitostí podle správního řádu musí návrh na přezkoumání úkonů

zadavatele splňovat i zvláštní náležitosti, mezi které lze řadit i povinnost přiložit k podanému

návrhu mj. i doklad o doručení námitek zadavateli. Přestože Úřad ve své rozhodovací praxi

dovodil, že povinnost navrhovatele přiložit k návrhu doklad o doručení námitek je možné

nahradit rozhodnutím zadavatele o námitkách, pokud je v něm datum doručení námitek

uvedeno, z rozhodovací praxe Úřadu zároveň jednoznačně vyplývá, že doložení dokladu o

doručení námitek zadavateli je podstatnou náležitostí návrhu, jejíž absenci není možné

následně zhojit. Především je třeba v této souvislosti poukázat na § 257 písm. d) zákona, který

stanoví, že v případě, kdy k návrhu není připojen doklad o doručení námitek zadavateli, Úřad

správní řízení zastaví. Skutečnost, že podanému návrhu (vyjma návrhu na uložení zákazu

plnění smlouvy) musí vždy předcházet řádně a včas podané námitky, rovněž vyplývá

z ustanovení § 257 zákona, které stanoví, že zahájené správní řízení Úřad usnesením zastaví

v situaci, kdy dle písm. h) návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky. Zákon rovněž

neupravuje žádná procesní pravidla pro možnost podání návrhu na přezkoumání úkonů

zadavatele bez předchozího podání námitek, tzn. zákon nevymezuje, jaké skutečnosti by

v takovém případě mohly být namítány, v jaké lhůtě by takový návrh musel být podán apod.

Je tedy zřejmé, že zákonodárce s takovou možností vůbec nepočítal, nýbrž naopak stanovil, že

povinným předpokladem pro podání návrhu je předchozí podání námitek u zadavatele.

S ohledem na právě uvedené je nutné konstatovat, že navrhovatel nebyl oprávněn podat

námitky proti údajnému porušení základních zásad zadávání veřejných zakázek v souvislosti

s výběrem preferovaného dodavatele, nedostatečným odůvodněním daného výběru a

tvrzenou neschopností vybraného dodavatele realizovat předmětnou veřejnou zakázku

v situaci, kdy zadavatel zadává veřejnou zakázku mimo zadávací řízení, neboť podání

takovýchto námitek zákon nepřipouští. Navrhovatel tak nebyl oprávněn podat ani návrh na

zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, neboť obligatorním předpokladem

pro jeho podání je právě včasné a řádné podání námitek, které zákon v této situaci

neumožňuje. Úřad tedy dospěl k závěru, že je nutné v této části přistoupit k zastavení

správního řízení dle § 257 písm. h) zákona.

26

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

realizovat veřejnou zakázku, neboť neměl jinou možnost, jak se domáhat dodržení základních

zásad dle zákona a zároveň si zajistit obranu svých práv. Svou argumentaci navrhovatel opírá

o několik rozsudků SDEU, ze kterých dovozuje, že ačkoliv jsou některé veřejné zakázky

vyloučeny z působnosti směrnic EU v oblasti veřejných zakázek19, zadavatelé, kteří je zadávají,

jsou přesto povinni dodržovat základní pravidla a zásady SFEU.20

19

Zejm. se jedná o směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/24 EU ze dne 26. února 2014, o zadávání veřejných

zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES a o směrnici 2014/25/EU (společně rovněž jako „směrnice o zadávání

veřejných zakázek“ nebo „zadávací směrnice“)

20

Navrhovatel zejména odkazuje na rozsudek ze dne 7. 12. 200 ve věci C-324/98 Telaustria Verlags GmbH a

Telefonadress GmbH proti Telekom Austria AG, rozsudek ze dne 13. 10. 2005 ve věci C-458/03 Parking Brixen GmbH

proti Gemeinde Brixen, Stadtwerke Brixen AG a rozsudek ze dne 20. 3. 2018 ve věci C-187/16 Evropská komise proti

Rakouské republice.

21

směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/81/ES ze dne 13. července 2009, o koordinaci postupů při zadávání

některých zakázek na stavební práce, dodávky a služby zadavateli v oblasti obrany a bezpečnosti a o změně směrnic

2004/17/ES a 2004/18/ES, ve znění pozdějších předpisů – pozn. Úřadu

27

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

spatřuje porušení zákona a čeho se domáhá). Návrh je prostředkem ochrany, který zákon dává

dodavateli pro případ, že se cítí poškozen nezákonným postupem zadavatele. (…) Návrh

podává dodavatel, který spatřuje v postupu zadavatele porušení zákona, v důsledku čehož mu

hrozí nebo vznikla újma na jeho právech. Lze obecně říct, že cílem § 251 odst. 1 zákona (splnění

veškerých náležitostí za účelem zahájení řízení na základě návrhu) je umožnit podávání návrhů

pouze těm dodavatelům, kteří se skutečně chtějí o veřejnou zakázku ucházet v řádně vedeném

zadávacím řízení, tedy těm, kteří projeví skutečný zájem na přezkoumání úkonů zadavatele ze

strany dodavatele – poškozeného nezákonným postupem zadavatele. K tomuto cíli směřuje i

institut peněžité kauce, kterou dodavatel složí na účet Úřadu v zákonem požadované výši po

dobu, než bude o návrhu rozhodnuto. (…) Správní řízení zahájené z moci úřední a správní řízení

zahájené na návrh účastníka řízení jsou vedena z jiného důvodu a liší se i ve svém předmětu.

Návrhové řízení je zahájeno z důvodu ochrany subjektivních práv plynoucích z hmotněprávních

předpisů (srov. Vedral, J.: Správní řád. Komentář. II. vydání. Praha: RNDr. Ivana Hexnerová –

BOVA POLYGON, 2012. s. 475), která navrhovatel svým návrhem sleduje, což v této rovině

znamená, že prostřednictvím správního rozhodnutí o návrhu má být zhojeno pochybení

zadavatele při zadávání veřejné zakázky, kterým vznikla navrhovateli újma (srov. i § 250 odst.

1 zákona nebo § 244 odst. 3 zákona). V případě správního řízení zahájeného z moci úřední je

důvodem jeho vedení snaha o ochranu veřejného zájmu (tj. zejména zájmu na transparentním

a hospodárném zadávání veřejných zakázek – srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu

ze dne 9. 7. 2009, č. j. 9 Afs 87/2008-81).“22 Předmětné správní řízení bylo zahájeno na návrh,

účelem a smyslem vedení daného řízení, resp. chráněným zájmem právě vedeného správního

řízení je tak ochrana subjektivních práv navrhovatele. Pokud by tedy měla být subjektivní

práva navrhovatele narušena právě samotným postupem zadavatele v souvislosti s veřejnou

zakázkou mimo zadávací řízení s využitím výjimky dle § 29 zákona, musel by danou skutečnost

namítat, což však neučinil. Úřad tedy v souvislosti s namítanými skutečnostmi v právě

posuzované části návrhu v předmětném správním řízení vychází pro účely vedení tohoto

správního řízení z toho, že postup zadavatele v souvislosti s veřejnou zakázkou mimo zadávací

řízení s využitím výjimky dle § 29 písm. a) zákona byl činěn v souladu se zákonem;

zjednodušeně řečeno je tomu tak proto, že navrhovatel, k ochraně jehož veřejných

subjektivních práv je řízení vedeno, svoji možnost samotné využití předmětné výjimky

napadnout již ztratil a ani z jeho postupu nelze dovozovat, že by měl pochybnosti o zákonnosti

postupu zadavatele při využití předmětné výjimky.

22

K tomu viz rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0112/2019/VZ-24881/2019/322/DJa ze dne 9. 9. 2019.

28

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

stanovené ve SFEU, neboť pravidla vnitřního trhu stanovená ve SFEU se vztahují na všechny

veřejné zakázky zadávané zadavateli v členských státech. V této souvislosti lze odkázat

například na navrhovatelem zmiňovaný rozsudek Soudního dvora ze dne 13. října 2005 ve věci

C-458/03 (Parking Brixen GmbH proti Gemeinde Brixen a Stadtwerke Brixen AG), ve kterém

SDEU konstatoval, že „[n]ehledě na skutečnost, že smlouvy o koncesi na veřejné služby jsou za

současného stavu práva Společenství vyňaty z působnosti směrnice 92/50, veřejné orgány,

které je uzavírají, jsou nicméně povinny obecně dodržovat základní pravidla Smlouvy o ES a

zvláště zásadu zákazu diskriminace z důvodu státní příslušnosti (viz v tomto smyslu rozsudky

ze dne 7. prosince 2000, Telaustria a Telefonadress, C-324/98, Recueil, s. I-10745, bod 60, a ze

dne 21. července 2005, Coname, C-231/03, Sb. rozh. s. I-7287, bod 16). (…) Zásady rovného

zacházení a zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti se sebou nesou zejména

povinnost transparentnosti, která umožňuje veřejnému orgánu udělujícímu koncesi ujistit se,

že tyto zásady jsou dodrženy. Tato povinnost transparentnosti, která náleží uvedenému

orgánu, spočívá v zajištění odpovídajícího stupně zveřejnění umožňujícího otevření koncese na

služby hospodářské soutěži ve prospěch každého potenciálního uchazeče, jakož i kontrolu

nestrannosti postupů řízení o zadání zakázky (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek

Telaustria a Telefonadress, body 61 a 62).“ Dále lze zmínit rozsudek Soudního dvora ze dne

SDEU konstatoval, že „[p]odle ustálené judikatury Soudního platí, že na zadávání zakázek,

které vzhledem ke své hodnotě nespadají do působnosti směrnic v oblasti zadávání veřejných

zakázek, se nicméně vztahují základní pravidla a obecné zásady Smlouvy o FEU, zejména

zásada rovného zacházení a zásada zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, jakož

i povinnost transparentnosti, která z nich vyplývá, za předpokladu, že mají tyto zakázky

s ohledem na určitá objektivní kritéria nepochybný přeshraniční význam (…).“. S ohledem

na právě uvedené Úřad shrnuje, že i v případě, kdy zadavatel zadává veřejnou zakázku,

na kterou se směrnice o zadávání veřejných zakázek neužijí, je pořád povinen dodržovat

základní zásady upravené ve SFEU, přičemž Soudní dvůr v této souvislosti zdůrazňuje

především zásadu rovného zacházení, zákazu diskriminace, proporcionality

a transparentnosti. Lze tedy uvažovat, že i v právě projednávaném případě, kdy zadavatel

zadává veřejnou zakázku, která je dle s čl. 24 odst. 2 vyloučena z působnosti sektorové

směrnice, je zadavatel povinen dodržovat základní zásady.

Zadavatel tedy i v tomto případě zadává veřejnou zakázku, a vztahuje se tak na něj povinnost

postupovat podle zákona, resp. dílčích ustanovení zákona, která na něj dopadají. Jestliže

zadání veřejné zakázky s využitím výše cit. výjimky je postupem podle zákona, logicky není

možné zcela abstrahovat od zásad zadávání veřejných zakázek, které dopadají právě na postup

podle zákona. Nicméně je třeba upozornit, že základní zásady mohou být užívány pouze v té

míře, v jaké to daná výjimka umožňuje, resp. v takovém rozsahu, v jakém to není právě

z podstaty výjimky vyloučeno, neboť výjimky upravené v zákoně reagují na určité situace, ve

29

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

kterých z různých důvodů není možné přistoupit k zadání veřejné zakázky s užitím

formalizovaného zadávacího postupu.

Jiný výklad by dle názoru navrhovatele byl v rozporu s unijním právem, proto je navrhovatel

přesvědčen, že byl oprávněn podat námitky a následně návrh proti úkonům zadavatele,

kterými se měl zadavatel dopustit porušení základních zásad zadávání veřejných zakázek při

postupu dle výjimky upravené v § 29 písm. a) zákona. V této souvislosti Úřad konstatuje, že

přezkum veřejných zakázek je rovněž koordinován na unijní úrovni, neboť země EU musí

zajistit, aby přezkumné řízení bylo dostupné každé osobě, která má nebo měla zájem na

získání určité veřejné zakázky a které v důsledku domnělého protiprávního jednání vznikla

škoda nebo jí škoda hrozí. Unijní úprava je obsažena v tzv. přezkumných směrnicích, přičemž

koordinaci právních a správních předpisů týkajících se uplatňování pravidel Společenství pro

postupy při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky,

dopravy a telekomunikací upravuje směrnice 92/13/EHS. Podle čl. 1 odst. 1 směrnice

92/13/EHS platí, že tato směrnice se vztahuje na zakázky uvedené ve směrnici 2014/25/EU,

nejsou-li v souladu s články 18 až 24, články 27 až 30 a článkem 34 nebo 55 uvedené směrnice

z její působnosti vyjmuty. Úřad již výše v tomto rozhodnutí konstatoval, že v šetřeném případě

zadavatel zadává veřejnou zakázku mimo zadávací řízení s odkazem na výjimku dle § 29

písm. a) zákona, přičemž tato veřejná zakázka je tak dle čl. 24 odst. 2 sektorové směrnice

vyloučena z působnosti této směrnice. S ohledem na to, že směrnice 92/13/EHS upravující

přezkum sektorových veřejných zakázek se týká pouze těch zakázek, na které dopadá

sektorová směrnice, je zřejmé, že směrnici 92/13/EHS rovněž nelze v projednávaném případě

aplikovat. Právě směrnice 92/13/EHS upravuje požadavky na přezkumná řízení prováděná

v případě sektorových veřejných zakázek, nicméně jak bylo dovozeno výše, nelze na

projednávaný případ tuto směrnici aplikovat.

1. 8. 2006, o právních předpisech Společenství použitelných pro zadávání zakázek, na které se

plně nebo částečně nevztahují směrnice o zadávání veřejných zakázek (2006/C 179/02)23 (dále

jen „interpretační sdělení komise“), které se zabývá zejm. zakázkami nedosahujícími

prahových hodnot pro použití směrnic o zadávání veřejných zakázek. I tyto zakázky jsou

vyloučeny z působnosti zakázkových směrnic, přičemž Evropská komise (dále jen „komise“)

v tomto interpretačním sdělení objasňuje své pojetí judikatury Evropského soudního dvora

(dnes SDEU) a navrhuje nejlepší postupy s cílem pomoci členským státům těžit z celkového

přínosu vnitřního trhu. Úřad má za to, že ačkoliv se toto interpretační sdělení komise zaměřuje

na veřejné zakázky nedosahující stanovených limitů, lze závěry v něm obsažené aplikovat

obecně na všechny veřejné zakázky na které se nevztahují směrnice o zadávání veřejných

zakázek. V čl. 2. 3 „Soudní ochrana“ interpretačního sdělení komise je konstatováno, že

v rozsudku v případu Telaustria24 zdůraznil SDEU důležitost možnosti přezkoumání

23

Dostupné zde https://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2006:179:0002:0007:CS:PDF

rozsudek ze dne 7. 12. 200 ve věci C-324/98 Telaustria Verlags GmbH a Telefonadress GmbH proti Telekom Austria

AG

24

30

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

nestrannosti řízení o veřejné zakázce. Bez přiměřeného přezkumného mechanismu nelze

účinně zaručit, že budou dodrženy základní normy spravedlivého a transparentního řízení.

Nicméně komise dále vysvětluje, že směrnice týkající se přezkumných řízení25 se vztahují

pouze na zakázky spadající do oblasti působnosti směrnic o zadávání veřejných zakázek.

Přezkumná řízení pro tyto zakázky spadající do oblasti působnosti směrnic musejí být

v souladu se směrnicemi týkajícími se přezkumných řízení a s příslušnou judikaturou.

V případě jiných veřejných zakázek komise ve svém sdělení zdůrazňuje, že je třeba brát

v úvahu, že „(…) fyzické osoby mají podle judikatury Evropského soudního dvora26 nárok na

účinnou soudní ochranu práv, které jsou odvozené z vnitřního řádu Společenství. Nárok na

tuto ochranu je jednou z obecných právních zásad vyplývajících z ústavních tradic společných

členským státům. Neexistují-li žádné relevantní právní předpisy Společenství, musí potřebné

předpisy a postupy k zaručení účinné soudní ochrany stanovit členské státy. (…) V souladu

s judikaturou týkající se soudní ochrany nesmějí být dostupné opravné prostředky méně

účinné než ty, které se používají v případě podobných nároků na základě vnitrostátních

právních předpisů (zásada rovnocennosti) a nesmějí být takové povahy, aby soudní ochranu

prakticky znemožňovaly nebo nepřiměřeně stěžovaly (zásada účinnosti).“27

Úřad vykonává přezkum veřejných zakázek pouze v případech, kdy mu to zákon stanoví. Jak

už bylo konstatováno výše v tomto rozhodnutí, Úřad dospěl k závěru, že v projednávaném

případě navrhovatel nebyl oprávněn podat námitky proti úkonům zadavatele souvisejícím se

zadáváním veřejné zakázky mimo zadávací řízení. Podání těchto námitek zákon nepřipouští

ani v případě, kdy je v těchto námitkách tvrzeno údajné porušení základních zásad zadávání

veřejných zakázek. Úřad dále dospěl k závěru, že jelikož navrhovateli nesvědčilo právo podat

námitky proti postupu zadavatele ve výjimce dle § 29 písm. a) zákona, nebyl navrhovatel

25

Směrnice Rady 89/665/EHS ze dne 21. prosince 1989 o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se

přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek na dodávky a stavební práce a směrnice 92/13/EHS

26

Viz věc C-50/00 Unión de Pequeńos Agricultores [2002] Sb. rozh. I-6677, odstavec 39 a věc 222/86 Heylens [1987] Sb.

rozh. 4097, odstavec 14.

27

V souvislosti s touto zásadou viz věc C-46/93 a věc C-48/93 Brasserie du Pęcheur [1996] Sb. rozh. I-1029, odstavec 83

a věc C-327/00 Santex [2003] Sb. rozh. I-1877, odstavec 55.

31

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

oprávněn podat ani návrh na zahájení správního řízení. Jestliže navrhovatel nebyl oprávněn

návrh podat, nemá Úřad pravomoc se tímto návrhem věcně zabývat, neboť zákon výslovně

stanoví, že v situaci, kdy návrhu nepředcházely řádně a včas podané námitky, je nezbytné toto

správní řízení dle § 257 písm. h) zákona zastavit.

KHNP jako preferovaného dodavatele, nedostatečném odůvodnění daného výběru a tvrzené

neschopnosti vybraného dodavatele realizovat veřejnou zakázku nepředcházely řádně a čas

podané námitky, resp. nebyl splněn obligatorní předpoklad pro vedení správního řízení, byl

Úřad povinen dle § 257 písm. h) zákona vedené správní řízení v této části návrhu zastavit. Úřad

proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

K výroku III. tohoto rozhodnutí

S poukazem na právě uvedené je v zákoně (výslovně) stanoveno jinak u obecných výjimek

upravených v § 29 zákona, u výjimek pro podlimitní veřejné zakázky v § 30 zákona (obecné

výjimky a výjimky pro podlimitní veřejné zakázky jsou stanoveny taxativně a je nezbytné je

vykládat vždy restriktivně), u veřejných zakázek malého rozsahu v § 31 zákona, u sektorových

zakázek v § 158 až 160 zákona, u koncesí v § 177 a 178 zákona a u veřejných zakázek v oblasti

obrany nebo bezpečnosti v § 191 zákona. Ve všech případech, kdy jsou naplněny konkrétně

zákonem stanovené podmínky pro aplikaci výjimky, není zadavatel povinen zadat veřejnou

28

Přičemž povinnost zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení je rovněž považována za splněnou, pokud je veřejná

zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II zákona, v dynamickém nákupním

systému podle části šesté hlavy III zákona nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle

§ 9 zákona.

32

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

zakázku v zadávacím řízení, současně je však třeba upozornit, že plnění pořizovaná na základě

výjimek neztrácí charakter veřejné zakázky.

[zákona] stanoveno, že zadavatel není povinen postupovat při výběru dodavatele v případě

veřejných zakázek spadajících do některých z těchto výjimek v zadávacím řízení (ačkoliv se

jedná o veřejné zakázky).“29 Výjimka dle § 29 písm. a) zákona se pak týká situace, kdy zadavatel

nemůže provést zadávací řízení z důvodu ochrany základních bezpečnostních zájmů České

republiky za splnění podmínky, že zadavatel nemůže provést taková opatření, která by

provedení zadávacího řízení umožňovala. K tomu Úřad na tomto místě pro úplnost dodává, že

ustanovení § 29 zákona systematicky spadá do první části zákona (sdružující obecná

ustanovení), což znamená, že se dané ustanovení použije (není-li to v konkrétním ustanovení

výslovně vyloučeno) i v případě zadavatelů zadávající sektorové veřejné zakázky (pro tyto

navíc platí i další výjimky dle § 158 zákona, avšak některé obecné výjimky dle § 29 zákona se

naopak u sektorových veřejných zakázek neuplatní). Co se týče konkrétně výjimky dle § 29

písm. a) zákona, dle komentářové literatury jsou předmětnou výjimku oprávněni „využít i

zadavatelé, kteří zadávají sektorovou veřejnou zakázku.“30

Pro účely nařízení se má za to, že zahraniční subvence existuje tehdy, pokud některá třetí země

poskytuje přímo či nepřímo finanční příspěvek, jenž přináší výhodu podniku vykonávajícímu

hospodářskou činnost na vnitřním trhu a jenž je právně nebo fakticky omezen na jeden nebo

více podniků nebo odvětví. Nařízení se vztahuje na všechny hospodářské činnosti v EU,

přičemž zahrnuje spojování podniků (fúze a akvizice), veřejné zakázky a veškeré další tržní

situace. Komise tak může mj. zakázat dokončení subvencovaného spojení nebo zadání veřejné

zakázky subvencovanému uchazeči.31 Nařízení vstoupilo v účinnost dne 12. 7. 2023, tj.

od tohoto data má komise pravomoc zahájit šetření z moci úřední. Oznamovací povinnost

(notifikace) plynoucí z nařízení mají společnosti od dne 12. 10. 2023, a to mj. i v případě účasti

v zadávacím řízení. Na základě výše uvedeného lze tedy říci, že nařízení má mj. zabránit tomu,

aby byla hospodářská soutěž na vnitřním trhu narušena nepřiměřeně výhodnými nabídkami

29

K tomu viz Vilém PODEŠVA, Lukáš SOMMER, Jiří VOTRUBEC, Martin FLAŠKÁR, Jiří HARNACH, Jan MĚKOTA a Martin

JANOUŠEK. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář [Systém ASPI]. Wolters Kluwer.

30

K tomu viz ŠEBESTA, Milan, NOVOTNÝ, Petr, MACHUREK, Tomáš, DVOŘÁK, David a kol. Zákon o zadávání veřejných

zakázek. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022.

31

K tomu viz Nařízení o zahraničních subvencích narušujících vnitřní trh vstoupilo v platnost. Obchodněprávní revue,

2023, č. 1.

33

Č.j.: ÚOHS-41284/2024/500

do zadávacích řízení, pokud tato zvýhodnění byla založena finančními příspěvky ze strany

třetího státu nebo jím ovládaných podniků.

K uváděným směrnicím v předmětném článku nařízení Úřad uvádí, že existují výjimky z jejich

působnosti. Oblast působnosti směrnice 2009/81/ES se dle jejího čl. 2 vztahuje na veřejné

zakázky v oblasti obrany a bezpečnosti, jejichž předmětem jsou dodávky vojenského

a citlivého vybavení a služby a stavební práce pro výhradně vojenské účely, přičemž vzhledem

k charakteru předmětu veřejné zakázky (výstavba nového jaderného zdroje či zdrojů) lze dle

Úřadu jednoznačně říci, že se daná směrnice 2009/81/ES na šetřený postup nepoužije.

Současně Úřad uvádí, že jak již dovodil výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí, v šetřeném

případě se jedná o sektorovou veřejnou zakázku, jejichž unijní úprava je obsažena ve směrnici

2014/25/EU, tudíž se ani směrnice 2014/24/EU na šetřený postup nepoužije. Z výše

dovozených závěrů (viz k tomu bod 107 a násl. odůvodnění tohoto rozhodnutí) rovněž vyplývá,

že ani směrnice 2014/25/EU se na šetřený postup zadavatele nepoužije, neboť se dle čl. 24

předmětné směrnice jedná v souvislosti s charakterem veřejné zakázky o výjimku z působnosti

sektorové směrnice.