ÚOHS S0803/2023/VZ – Pořízení zdravotnického materiálu

Obviněný – Fakultní nemocnice v Motole, IČO 00064203, se sídlem V úvalu 84/1,

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, jakož i k projednání přestupků podle tohoto zákona, obdržel podnět týkající se postupu obviněného mj. v souvislosti s pořizováním zdravotnického materiálu „INTICA 7

Žádostí ze dne 31. 8. 2020 si Úřad vyžádal od obviněného vyjádření ke skutečnostem uvedeným v podnětu a k doložení veškerých podkladů souvisejících s pořizováním předmětných defibrilátorů v roce 2018. Dne 6. 10. 2020 Úřad obdržel od obviněného příslušnou dokumentaci a jeho vyjádření k obsahu podnětu z téhož dne.

Ve vztahu k defibrilátorům obviněný ve svém vyjádření ze dne 6. 10. 2020 uvedl, že tento zdravotnický materiál je „jednodutinový implantabilní kardioverter-defibrilátor – přístroj je určený k implantaci, který kontinuálně monitoruje činnost srdce a v případě nutnosti srdce automaticky defibriluje (odstraní akutně vzniklou poruchu srdečního rytmu). Tento ZM se používá pro pacienty se zvýšeným rizikem náhlé srdeční smrti na podkladě fibrilace (chvění) komor či zvýšené tepové frekvence komor. Podstatné je, že v době pořízení se jednalo o jediný přístroj, který byl kompatibilní s vyšetřením magnetickou rezonancí o síle magnetu 3 Tesla a který poskytoval jediný výrobce. Zavedení jiného přístroje by omezilo pacientův přístup

Důvodem pro vystavení objednávek před uzavřením smlouvy v řádném zadávacím řízení pak dle obviněného byla technická jedinečnost výrobku a zároveň krajně naléhavý případ.

Dne 10. 3. 2023 požádal Úřad dodavatele BIOTRONIK Praha, spol. s.r.o., IČO 16191242, se sídlem Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4 (dále jen „dodavatel“) o stanovisko k následujícímu dotazu: „Byli jste v roce 2018 výhradním dodavatelem zdravotnického materiálu „INTICA 7 VR-T DF-1 pro MRI, defibrilátor“ pro Českou republiku, nebo disponoval výrobce předmětného zdravotnického materiálu v roce 2018 distributorskou sítí zahrnující více než jednoho distributora pro Českou republiku?“

Na uvedenou žádost o stanovisko reagoval dodavatel odpovědí ze dne 13. 3. 2023, jejímž obsahem bylo sdělení, že v roce 2018 byli v České republice dva dodavatelé předmětného zdravotnického materiálu, a to dodavatel a společnost CARDIOMEDICAL s.r.o., IČO 05448841, se sídlem Na Poříčí 1079/3a, 110 00 Praha 1 (dále jen „CARDIOMEDICAL s.r.o.“).

Dne 13. 3. 2023 Úřad požádal Státní ústav pro kontrolu léčiv, IČO 00023817, se sídlem

Státní ústav pro kontrolu léčiv ve stanovisku ze dne 20. 3. 2023 poskytl Úřadu mj. seznam dodavatelů defibrilátorů, ve kterém uvedl dodavatele a CARDIOMEDICAL s.r.o.

Žádostí ze dne 3. 5. 2023 Úřad požádal obviněného o doplnění zaslané dokumentace o podklady vztahující se k úhradám faktur vystavených v souvislosti s řešenými objednávkami a dále o podklady týkající se nákupů defibrilátorů za rok 2017. Požadované doklady Úřad obdržel od obviněného dne 10. 5. 2023.

Po přezkoumání podkladů, které jsou součástí spisu v této věci vedeného, Úřad dospěl k závěru, že obviněný nepostupoval v souvislosti s nákupem zdravotnického materiálu, tj. „INTICA 7 VR-T DF-1 pro MRI, defibrilátor“ v období od 21. 3. 2018 do 7. 12. 2018 v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), může správní orgán o přestupku rozhodnout příkazem. Příkazem lze uložit správní trest napomenutí, pokuty, zákazu činnosti, nebo propadnutí věci nebo náhradní hodnoty.

Úřad konstatuje, že byly dostatečně zjištěny skutkové okolnosti pro vydání tohoto příkazu, kdy podle § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. V tomto případě je vydání příkazu prvním úkonem ve správním řízení.

Podle § 2 odst. 1 zákona se zadáním veřejné zakázky pro účely tohoto zákona rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce. Za zadání veřejné zakázky se nepovažuje uzavření smlouvy, kterou se zakládá pracovněprávní nebo jiný obdobný vztah, nebo smlouvy upravující spolupráci zadavatele při zadávání veřejné zakázky podle § 7 až §12 zákona, § 155, § 156, § 189 a § 190 zákona.

Podle § 2 odst. 3 zákona je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, není­li dále stanoveno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9 zákona.

Podle § 3 zákona se zadávacím řízením pro účely tohoto zákona rozumí a) zjednodušené podlimitní řízení, b) otevřené řízení, c) užší řízení, d) jednací řízení s uveřejněním, e) jednací řízení bez uveřejnění, f) řízení se soutěžním dialogem, g) řízení o inovačním partnerství, h) koncesní řízení, nebo i) řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu.

Podle § 14 odst. 1 zákona je veřejnou zakázkou na dodávky veřejná zakázka, jejímž předmětem je pořízení věcí, zvířat nebo ovladatelných přírodních sil, pokud nejsou součástí veřejné zakázky na stavební práce podle § 14 odst. 3 zákona. Pořízením se rozumí zejména koupě, nájem nebo pacht.

Podle § 16 odst. 1 zákona zadavatel před zahájením zadávacího řízení nebo před zadáním veřejné zakázky na základě výjimky podle § 30 zákona stanoví předpokládanou hodnotu

Podle § 19 odst. 1 zákona předpokládaná hodnota veřejné zakázky, jejímž předmětem jsou pravidelně pořizované nebo trvající dodávky nebo služby, se stanoví jako a) skutečná cena uhrazená zadavatelem za dodávky nebo služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců nebo předchozího účetního období, které je delší než 12 měsíců, upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících

Podle § 25 zákona je nadlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo přesahuje finanční limit stanovený nařízením vlády zapracovávajícím příslušné předpisy Evropské unie. Nadlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v nadlimitním režimu podle části čtvrté, pokud není zadávána podle části páté až sedmé, nebo u ní zadavatel neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení.

Podle § 2 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2019, tedy v období, ve kterém došlo ke spáchání přestupku podle výroku I. tohoto příkazu (dále jen „nařízení vlády č. 172/2016 Sb.“), činí finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na dodávky 3 873 000 Kč pro zadavatele podle § 4 odst. 1 písm. a) až c) zákona.

Podle § 27 písm. a) zákona je veřejnou zakázkou malého rozsahu veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky na dodávky nebo na služby částce 2 000 000 Kč.

Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona lze za přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona uložit pokutu do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit.

Podle § 7 zákona o přestupcích se pokračováním v přestupku rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují skutkovou podstatu stejného přestupku, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.

Úřad shrnuje, že obviněný pořídil na základě objednávek vystavených v období od 21. 3. 2018 do 7. 12. 2018 defibrilátory od dodavatele v celkové hodnotě 7 960 000 Kč bez DPH (tj. 9 154 000 Kč vč. DPH).

Z dokumentace doručené Úřadu obviněným v rámci šetření podnětu dále vyplývá, že obviněný řešené defibrilátory pořizoval rovněž v předcházejících 12 měsících, tj. od 21. 3. 2017 do 7. 12. 2017. Na základě objednávek pak obviněný uhradil za tyto defibrilátory na základě faktur následující částky:

Úřad předně v obecné rovině uvádí, že hlavním účelem zákona je zajištění soutěžního prostředí při zadávání veřejných zakázek s cílem dosáhnout transparentního nakládání s veřejnými prostředky. Co možná nejširší hospodářské soutěže v právě uvedeném smyslu pak zákon dosahuje tím, že stanoví pro osoby v postavení zadavatele povinnost zadávat veřejné zakázky ve formalizovaném zadávacím řízení, ve kterém je kladen důraz zejm. na jeho transparentní provedení. Úřad tedy uzavírá, že má-li být naplněn hlavní účel zákona, musí zadavatelé postupovat dle § 2 odst. 3 zákona a – nestanoví-li zákon výslovně jinak (např. v případě výjimek dle § 29 zákona) – použít pro zadání veřejné zakázky některý z druhů zadávacího řízení dle § 3 zákona, zásadně tedy řízení otevřené nebo užší (použití ostatních druhů zadávacích řízení je vázáno na splnění zákonných podmínek pro takový postup).

Úřad dále uvádí, že zadavatel je povinen před zahájením zadávacího řízení (nebo před zadáním veřejné zakázky na základě výjimky podle § 30 zákona) stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky, která je určující pro další postup zadavatele, neboť dle její výše (nejde-li o zjednodušený režim dle § 129 zákona) dojde k určení režimu, v němž bude zadávání veřejné zakázky probíhat (nepoužije-li zadavatel dobrovolně přísnějšího režimu). Zákon pak (odhlédneme-li od již zmíněného zjednodušeného režimu) rozlišuje režim podlimitní a režim nadlimitní, popř. veřejné zakázky malého rozsahu.

Jsou-li předmětem plnění veřejné zakázky pravidelně pořizované nebo trvající dodávky nebo služby, předpokládaná hodnota veřejné zakázky se pak v souladu s § 19 odst. 1 zákona stanoví jako a) skutečná cena uhrazená zadavatelem za dodávky nebo služby stejného druhu během předcházejících 12 měsíců nebo předchozího účetního období, které je delší než 12 měsíců, upravená o změny v množství nebo cenách, které lze očekávat během následujících 12 měsíců,

Dle zjištění Úřadu obviněný za účelem pořízení defibrilátorů opakovaně vystavoval v období od 21. 3. 2018 do 7. 12. 2018 výše specifikované objednávky na jejich dodání.

V šetřeném případě je obviněný největším zdravotnickým zařízením v České republice, které poskytuje základní, specializovanou a vysoce specializovanou zdravotní péči, přičemž má zároveň status komplexního kardiovaskulárního centra a je tak nepochybné, že dotčený nákup defibrilátorů není nahodilý, když se jedná o zdravotnický materiál, který obviněný potřebuje k výkonu své činnosti (poskytování zdravotní péče mj. o pacienty s onemocněními srdce a cév) a objednává je opakovaně (viz přehledy objednávek uvedené výše v odůvodnění tohoto příkazu). Jednotlivá plnění specifikovaná v bodě výše v odůvodnění tohoto příkazu přitom představují veřejné zakázky, jejichž předmětem plnění jsou právě pravidelně pořizované dodávky příslušného zdravotnického materiálu, a jedná se tak o veřejné zakázky na dodávky ve smyslu § 14 odst. 1 zákona. Dle Úřadu je pro posouzení věci podstatné, že obviněný zdravotnický materiál potřebuje a pořizuje trvale, resp. dlouhodobě bez významných časových prodlev a není žádného sporu o tom, že je pro něj nezbytné ve vztahu k zajištění účelu, pro který byl obviněný zřízen. K tomu je třeba nutno dále dodat, že smlouva na veřejnou zakázku, resp. její zadání nemusí být zachyceno v rámci (jednoho) „standardizovaného“ dokumentu, ale projevy vůle zadavatele a dodavatele směřující k jejímu uzavření mohou být obsaženy v různých dokumentech; typicky může jít o objednávku zadavatele a její akceptaci ze strany dodavatele.

Pro úplnost Úřad na tomto místě uvádí, že dodavatel, od něhož obviněný poptával předmětný zdravotnický materiál není na trhu pro daný výrobek výhradním distributorem a v tomto případě tedy existuje hospodářská soutěž, která byla jednáním obviněného narušena. Úřad uvádí, že z vyjádření dodavatele je zřejmé, že dodavatel nebyl v předmětném období jediným distributorem tohoto výrobku, přičemž z vyjádření Státního ústavu pro kontrolu léčiv rovněž vyplývá, že uvedený výrobek mohl být distribuován nejen dodavatelem, ale také

S ohledem na výše uvedené Úřad provedl vlastní výpočet předpokládané hodnoty u jednotlivých veřejných zakázek specifikovaných v podkladech zaslaných obviněným.

Úřad při výpočtu předpokládané hodnoty u každé jednotlivé veřejné zakázky sečetl v souladu s § 19 odst. 1 písm. a) zákona všechny úhrady, které obviněný uhradil za dodávky defibrilátorů za 12 měsíců předcházejících datu zadání konkrétní veřejné zakázky (např. pokud bylo datum zadání veřejné zakázky, tj. datum akceptace objednávky, dne 21. 3. 2018, pak pro stanovení předpokládané hodnoty této veřejné zakázky Úřad sečetl všechny platby uhrazené za dodávky defibrilátorů v období od 21. 3. 2017 do 20. 3. 2018). Tímto způsobem Úřad provedl výpočet předpokládané hodnoty u všech jednotlivých veřejných zakázek.

Z výše uvedeného vyplývá, že u všech veřejných zakázek přesahuje jejich předpokládaná hodnota limit 2 mil. Kč bez DPH dle § 27 písm. a) zákona pro veřejnou zakázku malého rozsahu na dodávky, jedná se tak o podlimitní nebo nadlimitní veřejné zakázky (v případech, kdy předpokládaná hodnota dosahuje, příp. přesahuje finanční limit 3 873 000 Kč dle nařízení vlády č. 172/2016 Sb. účinného v době zadání příslušné veřejné zakázky), z čehož se podává, že ve vztahu ke každé z těchto veřejných zakázek byl obviněný povinen postupovat dle § 2 odst. 3 zákona, tj. zakázku zadat v zadávacím řízení dle § 3 zákona nebo postupovat jiným zákonem aprobovaným postupem (např. nejprve uzavřít rámcovou dohodu nebo zavést dynamický nákupní systém a následně zadávat veřejné zakázky v jejich rámci). Vzhledem k tomu, že obviněný tak neučinil, a tento postup tedy mohl mít vliv na výběr dodavatele, neboť nelze vyloučit, že v případě postupu dle zákona mohl obviněný obdržet od jiného dodavatele výhodnější nabídku, není pochyb o tom, že jednání obviněného naplňuje znaky skutkové podstaty přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

K tomu Úřad dále uvádí, že postup obviněného spočívající v pořizování dotčených defibrilátorů v šetřeném období od 21. 3. 2018 do 7. 12. 2018 je jednáním, jehož jednotlivé dílčí útoky byly vedeny jednotným záměrem (pořizování defibrilátorů dle aktuální potřeby bez provedení zadávacího řízení), každý sám o sobě naplnil skutkovou podstatu stejného přestupku

S ohledem na vše shora uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.

Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu (pokračování v) přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

Podle § 270 odst. 5 zákona promlčecí doba činí 5 let.

Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

Podle § 31 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet u pokračujícího přestupku dnem následujícím po dni, kdy došlo k poslednímu dílčímu útoku.

V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 270 odst. 5 zákona. K poslednímu dílčímu útoku, a tedy ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu došlo dne 7. 12. 2018 uzavřením poslední smlouvy, resp. akceptací objednávky č. 2731433 na dodávku stíhaného zdravotnického materiálu.

Z výše uvedeného tak vyplývá, že promlčecí doba dle § 270 odst. 5 zákona ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za přestupek nezanikla.

Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.

Úřad uvádí, že obviněnému lze v případě přestupku dle výroku I. tohoto příkazu uložit správní trest pokuty ve výši do 915 400 Kč (10 % z celkové ceny plnění pravidelně pořizovaného v období od 21. 3. 2018 do 7. 12. 2018 postupem mimo zadávací řízení ve výši

Podle § 37 písm. a), c) a i) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem a u pokračujícího, trvajícího a hromadného přestupku k tomu, zda k části jednání, jímž byl přestupek spáchán, došlo za účinnosti zákona, který za přestupek stanovil správní trest mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto jednání.

Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku, okolnostmi jeho spáchání a počtem jednotlivých dílčích útoků, které tvoří pokračování v přestupku (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad konstatuje, že v šetřeném případě nedošlo k zákonem předvídanému postupu spočívajícímu v zadání veřejné zakázky v zadávacím řízení dle zákona nebo jiným zákonem předvídaným postupem, čímž došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v zachování efektivní hospodářské soutěže při zadávání veřejných zakázek. Právě tento právem chráněný zájem lze považovat za esenciální předpoklad transparentního vynakládání veřejných prostředků. Proto je třeba jednání obviněného, který nepostupoval při poptávání předmětu plnění veřejné zakázky v zadávacím řízení dle zákona nebo jiným zákonem předvídaným postupem, označit (v šetřeném případě rovněž při zohlednění počtu jednotlivých dílčích útoků, které tvoří pokračování v přestupku) za typově jedno z vůbec nejzávažnějších.

Úřad dále při zvažování výše pokuty přihlédl k následkům spáchání přestupku. Obviněný v daném případě nezákonným postupem omezil okruh potenciálních dodavatelů veřejné zakázky, resp. negativně zasáhl do konkurenčního prostředí v daném tržním odvětví. Přitom nelze vyloučit, že nabídka jiného dodavatele mohla být pro obviněného ekonomicky výhodnější, a tudíž že došlo k nehospodárnému výdeji veřejných prostředků. Úřad dále zohlednil jako polehčující okolnost fakt, že obviněný od nezákonného postupu při zadávání veřejných zakázek na pořizování defibrilátorů upustil, když k nákupu předmětného zdravotnického materiálu dne 16. 11. 2018 zahájil otevřené zadávací řízení nadlimitní veřejné

Současně Úřad zohlednil ve prospěch obviněného skutečnost, že od spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu uplynuly více než 4 roky, neboť čím je doba, která uplynula mezi spácháním přestupku a jeho potrestáním delší, tím více se relativizuje vztah mezi spáchaným přestupkem a ukládanou sankcí.

Úřad při stanovení výše pokuty v souladu s § 37 písm. i) zákona o přestupcích rovněž ověřil, že k žádné části jednání, jímž byl přestupek uvedený ve výroku I. tohoto příkazu spáchán, nedošlo za účinnosti zákona, který za přestupek stanovil správní trest mírnější než zákon, který byl účinný při dokončení tohoto jednání.

Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009-62, popřípadě rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2016 č. j. 6 As 245/2015-33. V prvně uvedeném rozsudku NSS konstatoval, že „při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již NSS vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008-67, dle něhož ‚použití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.‘“ Soud dále pokračuje tak, že „[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh »je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon.

Úřad se tedy zabýval otázkou, zda přestupek, za který je obviněnému ukládána sankce, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil právě projednávaného přestupku dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.

Úřad uvádí, že přestupek uvedený ve výroku I. tohoto příkazu je v souběhu s následujícími přestupky: • s přestupkem, o němž bylo Úřadem rozhodnuto ve výroku I. příkazu č. j.

Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného, neboť vychází z maximy, že není přípustné uložit takovou pokutu, která má likvidační charakter v tom smyslu, že by „zmařila“ samu ekonomickou podstatu obviněného. Z výroční zprávy obviněného za rok 20221 vyplývá, že aktiva obviněného činila ke dni 31. 12. 2022 částku 12 661 062 tis. Kč.

V souvislosti s právě uvedeným je třeba mít dále na paměti, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit mj. dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem

S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu.

Pokuta uložena ve výroku II. tohoto příkazu je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.