ÚOHS S0884/2025/VZ – Rekonstrukce MK a výstavba chodníku v obci Žilina

Zadavatel – obec Žilina, IČO 00235202, se sídlem Žilinská 205, 273 01 Žilina (dále jen „obviněný“ nebo též „zadavatel“) – uzavřel dne 26. 6. 2024 Smlouvu o dílo (dále jen „smlouva“) s vybraným dodavatelem – Stavby Sklenička s.r.o., IČO 28360974, se sídlem

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)1, k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona zadavatelem a k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel pro postup v zadávacím řízení nebo pro zvláštní postup podle části šesté stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie zadavatelem, jakož i k projednávání přestupků podle tohoto zákona, obdržel dne 1. 10. 2025 podnět k prošetření postupu zadavatele mj. ve věci uveřejnění výše uvedené smlouvy.

Podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), správní orgán může o přestupku rozhodnout příkazem. Příkazem lze uložit správní trest napomenutí, pokuty, zákazu činnosti,

Podle § 219 odst. 1 zákona veřejný zadavatel uveřejní na profilu zadavatele smlouvu uzavřenou na veřejnou zakázku včetně všech jejích změn a dodatků, a to do 30 dnů od jejich uzavření nebo od konce každého čtvrtletí v případě veřejných zakázek zadávaných na základě rámcové dohody nebo v dynamickém nákupním systému. To neplatí pro a) smlouvu, jejíž cena nepřesáhne 1 000 000 Kč bez DPH, b) smlouvu, u které veřejný zadavatel postupoval v souladu s § 29 odst. 1 písm. a) až c) nebo písm. l) bod 2, § 30 písm. l) až n) zákona, c) pro zadavatele, který je zpravodajskou službou podle jiného právního předpisu, nebo d) smlouvu uveřejněnou v registru smluv, e) smlouvu uzavřenou za účelem zajišťování bezpečnosti nebo obrany České republiky, u níž není povinnost k jejímu uveřejnění podle zákona o registru smluv.

Podle § 269 odst. 2 zákona se veřejný zadavatel dopustí přestupku při uveřejňování podle tohoto zákona tím, že neuveřejní uzavřenou smlouvu na veřejnou zakázku podle § 219 odst. 1 zákona.

Obviněný uzavřel dne 26. 6. 2024 s vybraným dodavatelem smlouvu na veřejnou zakázku.

Podle čl. 3 smlouvy činila celková cena plnění ze smlouvy 4 696 622,62 Kč bez DPH, resp.

Z profilu zadavatele2 vyplývá, že smlouva na něm nebyla uveřejněna dne 30. 12. 2024.

Z registru smluv3 vyplývá, že smlouva v něm byla uveřejněna až dne 20. 11. 2024.

Úřad nejprve v obecné rovině uvádí, že uveřejnění smlouvy na veřejnou zakázku (vč. všech jejích změn a dodatků) umožňuje kontrolu vynakládání veřejných prostředků zadavatelem ze strany ostatních subjektů (veřejnosti), a výrazně se tak v tomto kontextu promítá zásada transparentnosti uvedená v § 6 odst. 1 zákona.

Úřad uvádí, že v § 219 odst. 1 písm. a) až d) zákona je výslovně stanoveno, na které smlouvy (resp. jejich změny a dodatky), příp. zadavatele, se povinnost uveřejnění smluv na profilu

Co týče konkrétně výjimky dle § 219 odst. 1 písm. d) zákona, k tomu uvádí Úřad následující.

Úřad nepřehlédl, že obviněný v šetřeném případě uveřejňoval smlouvu rovněž v registru smluv. Pakliže přitom obviněný hodlal pro uveřejnění smlouvy využít výjimku dle § 219 odst. 1 písm. d) zákona, byl povinen smlouvu uveřejnit v registru smluv nejpozději dne 26. 7. 2024, neboť pro využití předmětné výjimky pro uveřejnění podle zákona o registru smluv4 je nutné dodržet lhůty z něho vyplývající, aby bylo takové uveřejnění možno považovat za řádné. Podle § 5 odst. 2 zákona o registru smluv přitom musí dojít k uveřejnění bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 30 dnů od uzavření smlouvy. I přesto, že s pozdějším uveřejněním zákon o registru smluv nespojuje žádnou sankci (to až v případě neuveřejnění smlouvy do tří měsíců od jejího uzavření), není uveřejnění smlouvy později než 30. den od jejího uzavření způsobilé naplnit výjimku podle § 219 odst. 1 písm. d) zákona. Obviněný ovšem v šetřeném případě zveřejnil smlouvu v registru smluv až dne 20. 11. 2024 (tj. více než tři měsíce po termínu, kdy tak měl učinit dle zákona, resp. zákona o registru smluv). Z uvedeného tedy vyplývá, že lhůta pro uveřejnění smlouvy podle jiného právního předpisu (zákona o registru smluv) nebyla v šetřeném případě dodržena, a podmínky pro aplikaci výjimky podle § 219 odst. 1 písm. d) zákona tudíž nebyly naplněny.

Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že jelikož byla smlouva uzavřena dne 26. 6. 2024, obviněný byl povinen ji na profilu zadavatele uveřejnit nejpozději dne 26. 7. 2024. Obviněný nicméně předmětnou smlouvu uveřejnil na profilu zadavatele až dne 30. 12. 2024, přičemž nebyly naplněny ani podmínky žádné z výjimek uvedených v § 219 odst. 1 zákona. Tímto postupem obviněný naplnil skutkovou podstatu přestupku při uveřejňování podle § 269 odst. 2 zákona, a proto Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.

Úřad považuje ve smyslu ustanovení § 150 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 90 přestupkového zákona skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku při uveřejňování podle § 269 odst. 2 zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.

Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 3 písm. b) zákona činí 2 roky.

Podle § 31 odst. 1 přestupkového zákona počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta dle § 270 odst. 3 písm. b) zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu došlo dne 27. 7. 2024, tj. první den po marném uplynutí zákonné lhůty pro uveřejnění smlouvy na profilu zadavatele. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému

V daném případě se obviněný dopustil přestupku dle § 269 odst. 2 zákona. Podle ustanovení § 269 odst. 3 písm. a) zákona se za takový přestupek uloží pokuta do 1 000 000 Kč.

Podle § 37 písm. a) a c) přestupkového zákona se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

Podle § 38 přestupkového zákona je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení přestupkového zákona, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

Úřad v této souvislosti uvádí, že závažnost přestupku, která je v šetřeném případě skutečností rozhodnou pro určení výměry pokuty, je obecnou kategorií poměřující rozsah dopadu konkrétního protiprávního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Stupeň závažnosti, tedy společenské škodlivosti přestupku, je dán konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku.

Co se týče posouzení povahy a závažnosti spáchaného přestupku v šetřeném případě, Úřad konstatuje, že postupem obviněného došlo k ohrožení právem chráněného zájmu spočívajícího v možnosti zpětné kontroly veřejné zakázky a postupu obviněného ze strany veřejnosti, jež přispívá k hospodárnému vynakládání veřejných prostředků. Úřad v této souvislosti uvádí, že ačkoliv obviněný v šetřeném případě nebyl povinen při zadávání veřejné zakázky postupovat v zadávacím řízení podle zákona, neboť se jednalo o veřejnou zakázku malého rozsahu, potřeba uveřejnění smlouvy a jejích dodatků je v takové situaci zdůrazněna, neboť veřejná kontrola je de facto zahájena právě až uveřejněním smlouvy a jejích dodatků.

Co se týče následků spáchání přestupku dle výroku I. tohoto příkazu, Úřad uvádí, že spáchání šetřeného přestupku vedlo ke znemožnění účinné zpětné kontroly veřejné zakázky ze strany veřejnosti.

V rámci posouzení závažnosti přestupku Úřad ve prospěch obviněného zohlednil, že se v šetřeném případě jedná o smlouvu na plnění veřejné zakázky, jejíž celková hodnota ve znění dodatku č. 1 činí 4 830 142,62 Kč bez DPH, resp. 5 844 472,57 Kč vč. DPH. V této souvislosti

Úřad dále zohlednil, že zadavatel projevil snahu o zveřejnění smlouvy, když tak učinil dne

Ve prospěch obviněného Úřad dále zohlednil skutečnost, že obviněný smlouvu na profilu zadavatele uveřejnil, ačkoli až dne 30. 12. 2024, tudíž na svou povinnost nerezignoval zcela.

Úřad neshledal v šetřeném případě další polehčující ani přitěžující okolnosti, které by ovlivnily stanovení výše uložené pokuty.

Po zvážení všech okolností šetřeného případu Úřad posoudil závažnost přestupku v šetřeném případě jako spíše nízkou.

Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil právě projednávaného přestupku dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009 – 62, popřípadě rozsudek NSS ze dne 16. 8. 2016, č. j. 6 As 245/2015 – 33. V prvně uvedeném rozsudku Nejvyšší správní soud konstatoval, že „soud dovodil, že při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů.

Úřad zjistil, resp. ověřil, že v právě projednávaném případě nejsou přestupky obviněného v souběhu s žádnými dalšími přestupky (správními delikty) obviněného. Vzhledem k právě řečenému tedy Úřad nemusel přikročit k analogickému uplatnění institutu souhrnného trestu.

Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného.

V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Stanovená výše pokuty podle Úřadu dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.

Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu.

Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro Středočeský kraj zřízený u pobočky České národní banky číslo