ÚOHS S0043/2019/VZ-25745/2019/511/ŠNo – Poskytování právních služeb

Zadavatel – Regionální organizátor pražské integrované dopravy (ROPID), příspěvková organizace, IČO 60437359, se sídlem Rytířská 406/10, 110 00 Praha, ve správním řízení zastoupená na základě plné moci ze dne 29. 1. 2019 JUDr. Jakubem Kotrbou, advokátem, se sídlem Těšnov 1/1059, 110 00 Praha, ev. č. ČAK 9161 (dále jen „zadavatel“) – zahájil dne 12. 10. 2018 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění zadávací řízení ve zjednodušeném režimu za účelem zadání veřejné zakázky „Poskytování právních služeb“ (dále jen „veřejná zakázka“). Oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 15. 10. 2018 pod ev. č. Z2018-035266.

Podle bodu 2.2 zadávací dokumentace ze dne 11. 10. 2018 (dále jen „zadávací dokumentace“) je předmětem veřejné zakázky všeobecné právní poradenství při realizaci činností zadavatele se zaměřením na následující oblasti práva: a) právo veřejných služeb v přepravě cestujících, b) právo veřejných zakázek, c) právo občanské, d) právo pracovní, e) právo správní, f) právo trestní.

Z protokolu o otevírání nabídek ze dne 27. 11. 2018 vyplývá, že zadavatel obdržel ve lhůtě pro podání nabídek 2 nabídky na veřejnou zakázku.

Z rozhodnutí o výběru dodavatele ze dne 14. 12. 2018 (dále jen „rozhodnutí o výběru“) vyplývá, že zadavatel rozhodl o výběru dodavatele Advokátní kancelář Němec, Bláha & Navrátilová, s.r.o., IČO 28509951, se sídlem Prvního pluku 206/7, 186 00 Praha 8 (dále jen „vybraný dodavatel“). Oznámení o výběru dodavatele ze dne 14. 12. 2018 (dále jen „oznámení o výběru“) bylo navrhovateli – společnostem Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 28360125, se sídlem Helfertova 2040/13, 613 00 Brno a HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha (dále jen „navrhovatel“) – doručeno téhož dne.

Dne 31. 12. 2018 zadavatel obdržel námitky navrhovatele z téhož dne (dále jen „námitky“). Rozhodnutím o námitkách ze dne 14. 1. 2019 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), které bylo navrhovateli doručeno dne 15. 1. 2019, zadavatel námitky navrhovatele odmítl.

Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele o námitkách za učiněné v souladu se zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), podal dne 25. 1. 2019 návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“).

Úvodem návrhu navrhovatel, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 23. 1. 2019 společností Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 28360125, se sídlem Helfertova 2040/13, 613 00 Brno, shrnuje dosavadní průběh zadávacího řízení. Dále navrhovatel popisuje pravidla hodnocení nabídek stanovená zadavatelem v zadávací dokumentaci.

Podle navrhovatele byla jeho nabídka na základě provedeného hodnocení nabídek vyhodnocena jako druhá ekonomicky nejvýhodnější, a to celkem ze dvou hodnocených nabídek. V rámci hodnotícího kritéria č. 1 „Nabídková cena“ obdržela nabídka navrhovatele dle jeho vyjádření vyšší počet bodů než nabídka vybraného dodavatele, a to 40 bodů oproti 38,82 bodů. V rámci hodnotícího kritéria č. 2 „Zkušenosti členů realizačního týmu“ obdržela dle navrhovatele jeho nabídka stejný počet bodů jako nabídka vybraného dodavatele, a to 20 bodů. V rámci hodnotícího kritéria č. 3, subkritéria č. 1 „Právní rozbor k otázce přímého uzavření nové smlouvy o závazku veřejné služby v železniční dopravě“ (dále jen „právní rozbor č. 1“) obdržela dle navrhovatele jeho nabídka nižší počet bodů než nabídka vybraného dodavatele, a to 55 bodů oproti 74 bodům. V rámci hodnotícího kritéria č. 3, subkritéria č. 2 „Vypracování zadávací dokumentace“ obdržela dle navrhovatele jeho nabídka opět vyšší počet bodů než nabídka vybraného dodavatele, a to 24 bodů oproti 23 bodům. Navrhovatel tedy konstatuje, že jeho nabídka nebyla úspěšnější či stejně úspěšná jako nabídka vybraného dodavatele pouze v rámci hodnotícího kritéria č. 3, subkritéria č. 1, tj. v rámci hodnocení subkritéria právní rozbor č. 1, což dle navrhovatele v konečném důsledku rozhodlo o pořadí nabídek a o výsledku provedeného hodnocení nabídek. Podle navrhovatele tak o výsledném pořadí hodnocených nabídek rozhodlo jedno ze subjektivních hodnotících kritérií, u kterého zadavatel dle navrhovatele postupoval při hodnocení nabídek v rozporu se zákonem a rozhodovací praxí.

Navrhovatel odmítá konstatování zadavatele uvedené v rozhodnutí o námitkách, že „rozdíl v bodovém hodnocení nabídek v tomto kritériu Zadavatel považuje za adekvátní rozdílům v předložených Právních rozborech“. Podle navrhovatele zadavatel v zadávacích podmínkách ani v příloze č. 1 zprávy o hodnocení nabídek ze dne 11. 12. 2018 „PODROBNÝ POPIS HODNOCENÍ NABÍDEK“ (dále jen „podrobný popis hodnocení“) nespecifikoval pravidla, na základě kterých jednotlivým nabídkám strhával či přiděloval konkrétní bodové ohodnocení a nedal tak jasně a transparentně najevo, za co bude strhávat či přidělovat konkrétní bodové hodnocení. Zadavatel dle navrhovatele stanovil pouze bodový strop, avšak přidělování bodů do stanoveného bodového stropu blíže nespecifikoval. Provedené hodnocení tak dle navrhovatele není přezkoumatelné a transparentní, neboť se účastníci zadávacího řízení z obdržených písemností nemohou dozvědět, na základě čeho zadavatel přidělil či strhl právě daný konkrétní počet bodů.

K argumentaci zadavatele uvedené v rozhodnutí o námitkách, podle které byly námitky navrhovatele částečně opožděné, navrhovatel uvedl následující.

Podle navrhovatele námitky nesměřovaly proti zadávacím podmínkám, ale proti provedenému hodnocení nabídek a s ním spojenému výběru dodavatele. Navrhovatel k tomu uvedl, že nezákonný postup zadavatele může být způsoben různými důvody, přičemž dle navrhovatele není vyloučeno, že takovým důvodem mohou být rovněž nezákonně stanovené zadávací podmínky, kdy zadavatel není schopen či není vůbec objektivně možné na základě takových zadávacích podmínek provést hodnocení nabídek a výběr dodavatele v souladu se zákonem a rozhodovací praxí. Skutečnost, že nezákonný postup zadavatele byl způsoben nezákonně stanovenými zadávacími podmínkami, nemůže být dle navrhovatele zhojena argumentací, že proti zadávacím podmínkám nebyly podány žádné námitky. Podle navrhovatele by tím zadavatel de facto konstatoval, že jakmile nejsou podány námitky proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky, je v podstatě možné provést subjektivní hodnocení nabídek jakkoliv, tj. klidně nezákonně a v rozporu s rozhodovací praxí. Podle navrhovatele je irelevantní, na základě jakých důvodů bylo hodnocení nabídek provedeno v rozporu se zákonem či rozhodovací praxí. Podle navrhovatele je podstatné, že hodnocení nabídek a výběr dodavatele byly provedeny v rozporu se zákonem a rozhodovací praxí, a to bez ohledu na to, co tuto skutečnost zapříčinilo.

Navrhovatel k tomu dodal, že skutečnost, že zadavatel není schopen na základě jím stanovených zadávacích podmínek provést hodnocení nabídek a výběr dodavatele v souladu se zákonem a rozhodovací praxí, nemůže být dávána k tíži účastníkům zadávacího řízení. Zadavatel je dle navrhovatele povinen zadávací podmínky stanovit tak, aby na základě nich byl schopen subjektivní hodnocení nabídek a výběr dodavatele provést v souladu se zákonem a rozhodovací praxí. Navrhovatel byl dle svého vyjádření schopen na základě zadavatelem stanovených zadávacích podmínek podat nabídku. Otázka, zda je zadavatel schopen na základě takových zadávacích podmínek provést hodnocení nabídek a výběr dodavatele v souladu se zákonem a rozhodovací praxí, je však dle navrhovatele již zcela jinou záležitostí.

Navrhovatel na podporu svých tvrzeních odkázal na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S752/2013/VZ-8588/2014/514/AŠu ze dne 22. 4. 2014, ve kterém Úřad dle navrhovatele konstatoval, že: „Vzhledem k tomu, že se zadavatel primárního pochybení dopustil při nastavení zadávacích podmínek, resp. hodnotících kritériích uvedených v zadávací dokumentaci, Úřad dále nepřezkoumával hodnocení jednotlivých nabídek, neboť postup hodnotící komise, potažmo zadavatele v šetřeném případě s ohledem na výše učiněné závěry ve vztahu k nastavenému způsobu hodnocení v zadávacích podmínkách zadavatelem přezkoumat nelze. Tím, že zadavatel pochybil již v této fázi zadávacího řízení, je zřejmé, že nesprávně a netransparentně nastavený způsob hodnocení má vliv i na následné hodnocení nabídek a dochází k řetězení chyb zadavatele v návaznosti na výše popsané primární pochybení zadavatele“ a na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S450/2012/VZ-3485/2013/521/HKu ze dne 25. 2. 2013, ve kterém Úřad dle navrhovatele konstatoval, že: „K výše uvedenému Úřad doplňuje, že hodnocení nabídek je klíčovým prvkem procesu přidělení veřejné zakázky, je mu přikládán zásadní význam, a to nejen ze strany dodržení formálního postupu, ale i co do objektivity hodnocení. Především je nezbytné, aby provedené hodnocení bylo v souladu se způsobem hodnocení, které zadavatel stanovil v zadávacích podmínkách. Jakékoliv odchýlení od předem stanoveného způsobu hodnocení vnáší do procesu výběru nejvhodnější nabídky prvky netransparentnosti“.

S ohledem na skutečnost, že zadavatel dle navrhovatele odmítl vypořádat velkou část námitek, neboť je považoval za opožděné, je rozhodnutí o námitkách dle navrhovatele nedostatečné, nezákonné a netransparentní, neboť se v něm zadavatel dle navrhovatele velkou částí námitek vůbec nezabýval. Zadavatel tak dle navrhovatele porušil § 245 odst. 1 zákona, dle kterého je zadavatel povinen uvést v rozhodnutí o námitkách odůvodnění, ve kterém se podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách, a proto je dle navrhovatele nutné rozhodnutí o námitkách zrušit. Současně zadavatel dle navrhovatele porušil zásadu transparentnosti, přičemž z hlediska významu této zásady navrhovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 45/2010-159 ze dne 15. 9. 2010, podle něhož je: „[z]ásada transparentnosti porušena tehdy, pokud jsou v zadavatelově postupu shledány takové prvky, které by zadávací řízení činily nekontrolovatelným, hůře kontrolovatelným, nečitelným a nepřehledným.“

K tvrzení zadavatele uvedenému v rozhodnutí o námitkách, že považuje způsob vymezení hodnotících kritérií v zadávací dokumentaci za zcela jasný, konkrétní a naprosto dostačující, čemuž dle zadavatele nasvědčuje i skutečnost, že zadavatel v zadávacím řízení obdržel dvě nabídky, které lze považovat za vzájemně porovnatelné, navrhovatel uvedl, že skutečnost, že zadavatel obdržel v rámci zadávacího řízení dvě nabídky, nesouvisí s tím, co navrhovatel namítá, tj. s tím, že zadavatel postupoval při hodnocení nabídek a výběru dodavatele v rozporu se zákonem a rozhodovací praxí, k čemuž dochází až po podání nabídek.

Navrhovatel odmítá argumentací zadavatele, že „obdobně stanovená kritéria a metodiky a jejich hodnocení se opakují téměř ve všech případech, kdy je veřejná zakázka na právní služby zadávána na základě ekonomické výhodnosti“. Podle navrhovatele nemůže argumentace typu „takto postupují všichni“ v žádném případě pochybení zadavatele zhojit.

Dále navrhovatel zdůraznil, že zadavatel má povinnost provést hodnocení nabídek v souladu se zadávacími podmínkami vymezenými v zadávací dokumentaci. Zadavatel dle navrhovatele pochybil tak, že v případě vybraného dodavatele hodnotil pozitivně a v případě navrhovatele hodnotil negativně aspekty, které dle navrhovatele nebyly transparentně, a tedy v souladu se zákonem uvedeny v zadávací dokumentaci. Z uvedeného slovního odůvodnění obsaženého v podrobném popisu hodnocení nabídek je dle navrhovatele naprosto evidentní, že o tom, co zadavatel v rámci právního rozboru subjektivně hodnotil, resp. to, za co zadavatel ve skutečnosti uděloval či strhával body, zadavatel dle navrhovatele rozhodl teprve až v rámci hodnocení jednotlivých nabídek, tedy ex post.

K argumentaci zadavatele uvedené v rozhodnutí o námitkách, že „bylo objektivně možné, aby dodavatelé sami identifikovali veškeré právní aspekty, kterými by se měl jimi zpracovaný Právní rozbor zabývat“, navrhovatel uvedl, že vymezení těchto skutečností je naopak povinností zadavatele. Pokud tak zadavatel neučiní, nemůže dle navrhovatele o těchto právních aspektech rozhodovat až v rámci hodnocení nabídek. Navrhovatel k tomu odkázal na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0254/2016/VZ-16650/2016/531/VNe ze dne 19. 4. 2016, ve kterém Úřad dle navrhovatele konstatoval, že: „Úřad na tomto místě opětovně předesílá, že výlučnou odpovědnost za zákonný průběh celého zadávacího řízení, tedy samozřejmě i za vymezení hodnotících kritérií a způsobu jejich hodnocení, nese zadavatel. Úřad zdůrazňuje, že zadavatel nemůže odpovědnost za zákonný průběh zadávacího řízení přenášet na jiné subjekty, typicky na uchazeče o veřejnou zakázku. Výše bylo současně konstatováno, že pokud se zadavatel rozhodne zadat konkrétní veřejnou zakázku na základě určitého subjektivního hodnotícího kritéria, pak musí takovému subjektivnímu hodnotícímu kritériu věnovat náležitou míru pozornosti, pokud jde o jeho definování a konkretizaci.“

K tvrzení zadavatele v rozhodnutí o námitkách, že jím zpracovaná zpráva o hodnocení nabídek je co do detailnosti nadstandardní, navrhovatel uvedl, že toto nijak nevyvrací skutečnost, že zadavatel v rámci hodnocení nabídek hodnotil pozitivně a negativně aspekty, které nebyly transparentně, a tedy v souladu se zákonem uvedeny v zadávací dokumentaci.

Navrhovatel dále citoval § 119 odst. 1 zákona a uvedl, že ačkoliv zadavatel veřejnou zakázku zadával ve zjednodušeném režimu dle části páté zákona, při níž se § 119 zákona automaticky nepoužije, při hodnocení zadavatel § 119 zákona dle navrhovatele aplikoval, což navrhovatel dovozuje mj. z textace poskytnuté zprávy o hodnocení, v níž je dle jeho vyjádření uvedeno, že byla vyhotovena podle § 119 odst. 2 zákona, a proto je zadavatel dle navrhovatele povinen dikci předmětného ustanovení dodržet.

Navrhovatel má jednoznačně za to, že zadavatel provedl hodnocení subkritéria právní rozbor č. 1 v rozporu s § 119 odst. 1 zákona, v rozporu se zásadou transparentnosti a zásadou rovného zacházení. Podle navrhovatele se zadavatel nezákonného postupu dopustil tím, že v rámci hodnocení právního rozboru č. 1 zohledňoval a v případě vybraného dodavatele hodnotil pozitivně a v případě navrhovatele hodnotil negativně aspekty, které nebyly dle jeho názoru transparentně, a tedy v souladu se zákonem uvedeny v zadávací dokumentaci. Z uvedeného slovního odůvodnění obsaženého v podrobném popisu hodnocení nabídek je dle navrhovatele naprosto evidentní, že to, co zadavatel v rámci právního rozboru č. 1 subjektivně hodnotil, zadavatel rozhodl teprve až v rámci faktického hodnocení jednotlivých nabídek.

Zadavatel tedy dle navrhovatele u nabídky vybraného dodavatele pozitivně hodnotil zpracování aspektů, které nebyly v zadávací dokumentaci jako aspekty rozhodující pro subjektivní hodnocení a pro obdržení vyššího počtu bodů uvedeny, a naopak u nabídky navrhovatele nezpracování těchto aspektů v subkritériu právní rozbor č. 1 zadavatel hodnotil negativně. Navrhovatel uvedl, že jemu ani jakémukoliv jinému dodavateli nebylo ze zadávací dokumentace známé, že zrovna tyto aspekty, které byly pozitivně hodnoceny u nabídky vybraného dodavatele, měly být v právním rozboru č. 1 zpracovány a že budou zadavatelem v budoucnu pozitivně hodnoceny. Pokud zadavatel zamýšlel pozitivně hodnotit aspekty, které do své nabídky zapracoval vybraný dodavatel, měl to dle navrhovatele uvést transparentně a v souladu se zákonem v zadávací dokumentaci tak, aby na to mohli reagovat také ostatní dodavatelé a podat konkurenceschopné a porovnatelné nabídky. Podle navrhovatele z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že už při zpracování nabídky musí být jednotlivým dodavatelům zřejmé, co zadavatel bude v rámci hodnocení nabídek hodnotit, aby dodavatelé věděli, jak mají být jejich nabídky zpracovány, aby byli při hodnocení úspěšní.

Pozitivní či negativní hodnocení skutečností, jejichž požadavek na zapracování a zohlednění v procesu hodnocení nabídek nevyplývá ze zadávací dokumentace, navrhovatel považuje za rozporné se zásadou transparentnosti a rovného zacházení. Zadavatel si dle navrhovatele mohl vybrat jakoukoliv skutečnost uvedenou v právním rozboru č. 1 vybraného dodavatele a neuvedenou (či neuvedenou dostatečně podrobně) v právním rozboru č. 1 navrhovatele a tuto skutečnost hodnotit u vybraného dodavatele pozitivně a u navrhovatele negativně. Skutečnost, že zadavatel hodnotil pozitivně právě aspekty zapracované vybraným dodavatelem, aniž by tyto aspekty uvedl v zadávací dokumentaci, činí dle navrhovatele celý proces hodnocení nabídek netransparentním, nečitelným a nezákonným.

Podle navrhovatele je nutno vzít rovněž v potaz, že dle zadávací dokumentace byl rozsah právního rozboru č. 1 omezen na 15 normostran, a proto není dle navrhovatele fakticky možné komplexně a podrobně popsat veškerou problematiku, která se k dané věci vztahuje.

Dále navrhovatel uvedl, že nepodal námitky proti zadávacím podmínkám, neboť byl schopen právní rozbor č. 1 zpracovat a zpracoval ho s ohledem na absenci uvedení konkrétních preferencí, požadavků a představ zadavatele o způsobu jejich naplnění tak, jak navrhovatel sám považoval za vhodné. Podle navrhovatele zadávací dokumentace nedávala dodavatelům návod k tomu, na jaké aspekty se mají zaměřit a zohlednit je v jimi zpracovaných právních rozborech, aby jejich nabídka byla konkurenceschopná, potažmo aby mohla být hodnocena vyšším počtem bodů v komparaci s nabídkami ostatních účastníků zadávacího řízení. Z ustálené rozhodovací praxe dle navrhovatele vyplývá, že pokud objektivně existuje více možných výkladů týkajících se otázky, co konkrétně a jakým způsobem bude v nabídkách hodnoceno, pak nemůže taková interpretační nejistota stíhat žádného z účastníků zadávacího řízení, ale musí stíhat zadavatele samotného.

Zadavatel dle navrhovatele v zadávací dokumentaci jednoznačně neuvedl své preference, požadavky a konkrétní představy o způsobu jejich naplnění. Zadavatel dle navrhovatele nikterak nekonkretizoval, jakou povahu zpracování právního rozboru považuje za nejvíce žádoucí, aby účastník zadávacího řízení za něj obdržel nejvyšší počet bodů. Podle navrhovatele tak nebylo zřejmé, jaké zpracování právního rozboru je pro zadavatele ideální a jaké naopak zadavatel odmítá, nevyhovuje mu či pro něj není prakticky přínosné. Tím, že dodavatelé neměli informace o tom, co přesně bude zadavatel v rámci právního rozboru č. 1 hodnotit, nebylo dle navrhovatele možné přizpůsobit zpracování právního rozboru požadavkům zadavatele.

Navrhovatel dále uvedl, že slovní odůvodnění subjektivního hodnocení obsažené v podrobném popisu hodnocení nabídek vykazuje dle jeho názoru celou řadu neurčitých, a tedy netransparentních a nezákonných pojmů, ze kterých dle navrhovatele není vůbec patrné, co a jakým způsobem zadavatel v rámci právních rozborů č. 1 vlastně hodnotil, jako např. „přehledný“, „nižší úroveň uživatelského komfortu“, „ve výrazně méně uspokojující míře“ apod.

K tvrzení zadavatele uvedenému v rozhodnutí o námitkách, že námitky navrhovatele v určité části směřovaly do oblasti vymezení zadávacích podmínek, a proto je dle zadavatele třeba tyto námitky odmítnout jako opožděné, navrhovatel uvedl, že zadavatel tyto námitky posoudil účelově a izolovaně od ostatních námitek navrhovatele, aby je mohl odmítnout pro jejich opožděnost. Podle navrhovatele je třeba provedené hodnocení posuzovat ve vzájemné spojitosti s pravidly hodnocení uvedenými v zadávací dokumentaci a není možné ho od stanovených pravidel hodnocení účelově izolovat. Navrhovatel k tomu opětovně odkázal na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S752/2013/VZ-8588/2014/514/AŠu ze dne 22. 4. 2014. V šetřeném případě zadavatel dle navrhovatele pochybil již ve fázi stanovení zadávacích podmínek, přičemž nesprávně a netransparentně nastavený způsob hodnocení má dle navrhovatele vliv i na následné hodnocení nabídek, čímž došlo dle navrhovatele k řetězení chyb zadavatele.

K argumentaci zadavatele uvedené v rozhodnutí o námitkách, podle které bylo zadání právního rozboru zcela dostačující, navrhovatel odkázal na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. R306/2015/VZ-37556/2016/321/EDo ze dne 12. 9. 2016, ve kterém je dle navrhovatele uvedeno: „V návaznosti na výše uvedené konstatuji, že zadavatel dílčí hodnotící kritérium „Kvalita nabízených služeb“ pro hodnocení veřejných zakázek 1 až 3 definoval zcela vágně, byť se jedná o záležitosti značně subjektivní, u nichž by tím spíše měl zadavatel jednoznačně uvést své preference a konkrétní představy o způsobu jejich naplnění. Zadavatel nikterak nekonkretizoval, jakou povahu předmětu plnění ve vztahu k předmětnému kritériu považuje za nejvíce žádoucí, aby si vysloužila v tomto těchto kritériu maximální počet 100 bodů, a za plnění jakých charakteristik bude body snižovat a jakým způsobem. Uchazečům se tak nedostalo potřebných informací, co zadavatel v tomto kritériu konkrétně preferuje. Není tak zřejmé, které vlastnosti požadovaných plnění jsou pro zadavatele ideální a které naopak zadavatel odmítá či mu zcela nevyhovují.“

K tvrzení zadavatele uvedenému v rozhodnutí o námitkách, že mu není zřejmé, v čem navrhovatel spatřuje netransparentnost, resp. neurčitost pojmů „přehledný“, „nižší úroveň uživatelského komfortu“ nebo „ve výrazně méně uspokojující míře“, navrhovatel uvedl, že neurčitost těchto pojmů spatřuje v tom, že jde o pojmy bez konkrétního jasně definovaného a pro všechny okolnosti jednotného významu. Navrhovatel k tomu dodal, že pokud zadavatel potřebuje pro řádné provedení hodnocení nabídek tyto neurčité pojmy používat, je jeho povinností jasně definovat, co se těmito pojmy má rozumět. V opačném případě je dle navrhovatele nutné takto provedené hodnocení označit za nečitelné, nepřezkoumatelné a tedy netransparentní, neboť není zřejmé, co si pod těmito neurčitými a obecně použitelnými pojmy představit, a co tedy zadavatel v rámci těchto pojmů v právních rozborech konkrétně hodnotil.

Dále navrhovatel v návrhu postupně cituje konkrétní slovní odůvodnění zadavatele k jednotlivým parametrům, které zadavatel hodnotil u právního rozboru č. 1 vybraného dodavatele a navrhovatele, uvedené v podrobném popisu hodnocení a ke každé citaci uvádí, v čem konkrétně spatřuje porušení zákona zadavatelem.

K hodnocení parametru č. 1 „Celková odborná právní úroveň vzorové práce, tj. zda vzorová práce po právní stránce nevykazuje jakékoliv zjevné nesprávnosti či dokonce rozpor s platnými právními předpisy (v případě právního rozboru též kvalita argumentace a náležité odůvodnění uváděných právních závěrů)“ (dále jen „parametr č. 1“) u právního rozboru č. 1 vybraného dodavatele navrhovatel uvedl následující.

Podle navrhovatele zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když v rámci hodnocení právního rozboru č. 1 zohledňoval výčet použitých podkladů, neboť zadavatel dle navrhovatele v zadávací dokumentaci uvedení výčtu použitých podkladů nepožadoval. Podle navrhovatele tak výčet použitých podkladů nemusel být v právním rozboru č. 1 vůbec zpracován. Dále navrhovatel uvedl, že ze zadávací dokumentace rovněž nevyplývá, že použité podklady měly být seřazeny podle jejich důležitosti, jak navrhovateli vyplývá z uvedeného odůvodnění hodnocení zadavatele. Navrhovatel má rovněž za to, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když u vybraného dodavatele kladně hodnotil uvedení metodického pokynu Ministerstva dopravy, neboť zadavatel dle navrhovatele v zadávací dokumentaci nepožadoval, aby v právním rozboru č. 1 byly uvedeny pro zadavatele v dané věci relevantní podklady.

Zadavatel dle navrhovatele postupoval v rozporu se zákonem také tím, že v rámci hodnocení právního rozboru č. 1 velmi kladně hodnotil u vybraného dodavatele uvedení tzv. Čtvrtého železničního balíčku, neboť zadavatel dle navrhovatele v zadávací dokumentaci nepožadoval, aby v právním rozboru byl uveden výčet relevantních podkladů. Ze zadávací dokumentace rovněž dle navrhovatele nevyplývá, že v právním rozboru č. 1 měly být uvedeny podklady, které mají velký praktický přínos pro činnost zadavatele. Pokud zadavatel zamýšlel takové skutečnosti v rámci hodnocení nabídek kladně hodnotit, měl to dle navrhovatele v zadávací dokumentaci uvést, aby to mohli v rámci svých nabídek zohlednit také ostatní dodavatelé. Zadavatel dle navrhovatele v zadávací dokumentaci rovněž nespecifikoval, co je jeho aktuálním a často diskutovaným tématem, a proto ze zadávací dokumentace dle navrhovatele nevyplývá, co přesně měli dodavatelé pro naplnění představ zadavatele do právního rozboru v tomto ohledu zapracovat.

Navrhovatel má za to, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem také tím, že v rámci hodnocení právního rozboru č. 1 velmi kladně hodnotil u vybraného dodavatele řešení přesahu do území jiného kraje. Zadavatel dle navrhovatele v zadávací dokumentaci nepožadoval, aby tato problematika byla v rámci právního rozboru řešena. Stejně tak ze zadávací dokumentace dle navrhovatele nevyplývá, že tato problematika je pro zadavatele natolik přínosná a že se jí zadavatel poměrně často zabývá.

Zadavatel dle navrhovatele postupoval v rozporu se zákonem, když v rámci hodnocení právního rozboru č. 1 kladně hodnotil u vybraného dodavatele uvedení konkrétního postupu při notifikaci, zveřejňovací povinnosti k uzavřené smlouvě a upozornění na „výjimku pro ČD“, i když v zadávací dokumentaci dle navrhovatele nepožadoval, aby tato problematika byla v rámci právního rozboru č. 1 řešena. Ze zadávací dokumentace dle navrhovatele ani nevyplývá, že tato problematika je pro zadavatele natolik prakticky přínosná.

Navrhovatel má také za to, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když v rámci hodnocení právního rozboru č. 1 hodnotil u vybraného dodavatele velmi kladně řešení problematiky tzv. alternativních nabídek, přestože v zadávací dokumentaci dle navrhovatele nepožadoval, aby tato problematika byla v rámci právního rozboru č. 1 řešena. Pokud zadavatel tuto problematiku považoval za natolik důležitou, jak uvedl v odůvodnění hodnocení, měl to dle navrhovatele v zadávací dokumentaci transparentně stanovit.

Zadavatel dle navrhovatele postupoval v rozporu se zákonem, když v rámci hodnocení právního rozboru č. 1 hodnotil u vybraného dodavatele velmi kladně řešení problematiky pořizování dokumentace v souvislosti s přímým uzavíráním smlouvy, neboť v zadávací dokumentaci dle navrhovatele nepožadoval, aby tato problematika byla v rámci právního rozboru č. 1 řešena. Navrhovatel k tomu dodal, že pokud zadavatel řešení této problematiky považoval za přínosné pro svou činnost, měl to v zadávací dokumentaci transparentně stanovit. Ze zadávací dokumentace dle navrhovatele ale vůbec nevyplývá, že zrovna tato problematika je pro zadavatele natolik přínosná. Podle navrhovatele se přitom jedná o problematiku naprosto zjevnou a vyplývající z rozhodovací praxe.

Zadavatel se porušení zákona dopustil dle navrhovatele také tím, že v rámci hodnocení právního rozboru č. 1 hodnotil u vybraného dodavatele kladně řešení problematiky námitek možných subjektů a navazujícího řízení před Úřadem, neboť v zadávací dokumentaci dle navrhovatele nepožadoval, aby tato problematika byla v rámci právního rozboru č. 1 řešena. Pokud zadavatel řešení této problematiky považoval za přínosné pro svou činnost, měl to dle navrhovatele v zadávací dokumentaci transparentně stanovit. Ze zadávací dokumentace však dle navrhovatele nevyplývá, že zrovna tato problematika je pro zadavatele natolik přínosná, když se dle navrhovatele jedná o problematiku naprosto zjevnou a vyplývající z právních předpisů a rozhodovací praxe.

Navrhovatel má dále za to, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když v rámci hodnocení právního rozboru č. 1 u vybraného dodavatele kladně hodnotil řešení „problematiky rozlišení tzv. brutto vs. netto smlouvy a problematiky tzv. informační povinnosti“, když v zadávací dokumentaci dle navrhovatele nepožadoval, aby tato problematika byla v rámci právního rozboru č. 1 řešena. Navrhovatel k tomu doplnil, že pokud zadavatel řešení této problematiky považoval za důležité, měl to v zadávací dokumentaci transparentně stanovit. Ze zadávací dokumentace však dle navrhovatele nevyplývá, že zrovna tato problematika je pro zadavatele důležitá.

Zadavatel dle navrhovatele postupoval v rozporu se zákonem také tím, že v rámci hodnocení právního rozboru č. 1 u vybraného dodavatele kladně hodnotil „jakýsi výhled do budoucnosti“, přestože dle navrhovatele v zadávací dokumentaci nepožadoval, aby výhled do budoucnosti byl v rámci právního rozboru č. 1 řešen. Pokud zadavatel řešení této problematiky považoval za velký praktický přínos, měl to dle navrhovatele v zadávací dokumentaci transparentně stanovit. Navíc podle navrhovatele měl být právní rozbor č. 1 podle zadání zpracován dle platné a účinné právní legislativy, nikoliv se zohledněním a s výhledem na budoucí aspekty, a proto toto nemuselo být dle navrhovatele v právních rozborech č. 1 vůbec zpracováno a už vůbec ne zadavatelem hodnoceno kladně u vybraného dodavatele a negativně u navrhovatele.

Tvrzení zadavatele uvedené v podrobném popisu hodnocení u právního rozboru č. 1 vybraného dodavatele, hodnocený parametr 1, že „v rámci tohoto parametru se jeví jako adekvátní plné bodové hodnocení“, navrhovatel považuje za netransparentní. Podle navrhovatele tím zadavatel de facto konstatuje, že vybraným dodavatelem předložený právní rozbor č. 1 je „naprosto dokonalý“, naplňuje všechny transparentně v zadávací dokumentaci nestanovené představy zadavatele a žádné právní posouzení jiné problematiky zadavateli v tomto právním rozboru vybraného dodavatele neschází. Takové konstatování je dle navrhovatele absurdní, když zadavatel v zadávací dokumentaci dle navrhovatele nestanovil, co konkrétně a podrobně má být v právním rozboru řešeno a zpracováno, aby právní rozbor získal plné bodové ohodnocení. Podle navrhovatele takový postup zadavatele svědčí o nečitelnosti a netransparentnosti celého zadávacího řízení a procesu hodnocení nabídek.

Ke svému hodnocení parametru č. 1 u právního rozboru č. 1 navrhovatel uvedl následující.

Zadavatel dle navrhovatele postupoval v rozporu se zákonem, když v rámci hodnocení právního rozboru č. 1 navrhovatele negativně hodnotil skutečnost, že navrhovatelem uvedený výčet právních předpisů, ze kterých navrhovatel vycházel, není dle zadavatele komplexní. Zadavatel dle navrhovatele v zadávací dokumentaci vůbec nepožadoval, aby v právním rozboru č. 1 byl výčet právních předpisů uveden. Navrhovatel tedy dle svého názoru nemusel vůbec v právním rozboru č. 1 žádný výčet právních předpisů uvádět.

Navrhovatel má za to, že se zadavatel dopustil porušení zákona tím, že u něj hodnotil jako nedostatek skutečnost, že navrhovatel ve výčtu právních předpisů, ze kterých vycházel a které dle navrhovatele nemusely být v právním rozboru vůbec uvedeny, neuvedl metodický pokyn Ministerstva dopravy. Navrhovatel dle svého vyjádření z tohoto metodického pokynu Ministerstva dopravy nevycházel, neboť zadavatelem stanovené zadání právního rozboru to dle navrhovatele nevyžadovalo. Navrhovateli tak není zřejmé, proč by ho měl zařadit mezi výčet právních předpisů tvořících podklady právního rozboru a proč jeho nezařazení má být negativně hodnoceno. Zadavatel dle navrhovatele postupoval v rozporu se zákonem také tím, že hodnotil u navrhovatele jako nedostatek skutečnost, že navrhovatel ve výčtu právních předpisů, ze kterých vycházel a které dle navrhovatele nemusely být v právním rozboru č. 1 vůbec uvedeny, neuvedl „HMP“, resp. „Stčk“. Zadavatel dle navrhovatele nepožadoval, aby účastníci zadávacího řízení zpracovali výčet právních předpisů relevantních pro zadavatele v dané věci, proto navrhovateli není zřejmé, proč by to mělo být v právním rozboru č. 1 uvedeno a zadavatelem hodnoceno.

Navrhovatel v návrhu poukázal rovněž na údajný vnitřní rozpor odůvodnění zadavatele svědčící dle názoru navrhovatele o nečitelnosti a netransparentnosti provedeného hodnocení nabídek. Zadavatel dle navrhovatele při hodnocení jeho právního rozboru č. 1 uvedl, že výčet právních předpisů nepovažuje za komplexní, protože „zcela chybí zákonná úprava vztahující se k územní samosprávě (HMP, resp. StčK), která je s ohledem na zadání právního rozboru relevantní“. Při hodnocení právního rozboru č. 1 vybraného dodavatele zadavatel dle navrhovatele uvedl, že „Výčet právních předpisů lze považovat za komplexní, i když dle názoru zadavatele by v něm měl být pro úplnost uveden ještě zákon o HMP.“ Podle navrhovatele je tedy neuvedení tohoto právního předpisu u něho hodnoceno negativně, což se promítlo rovněž do počtu získaných bodů, zatímco u vybraného dodavatele toto hodnoceno negativně dle navrhovatele není.

Navrhovatel k tomu dodal, že pokud zadavatel požadoval, aby v právním rozboru byl uveden výčet právních předpisů relevantních pro zadavatele v dané věci, měl to v zadávací dokumentaci transparentně stanovit.

Dále navrhovatel uvedl, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem také tím, že v rámci hodnocení jeho právního rozboru č. 1 negativně hodnotil skutečnost, že navrhovatelem uvedený výčet právních předpisů neobsahuje zákonnou úpravu vztahující se k územní samosprávě. Zadavatel dle navrhovatele v zadávací dokumentaci vůbec nepožadoval, aby v právním rozboru č. 1 byl výčet právních předpisů uveden. Navrhovatel dle svého názoru nemusel v právním rozboru č. 1 žádný výčet právních předpisů uvádět, neboť zadavatel dle navrhovatele nepožadoval, aby účastníci zadávacího řízení zpracovali výčet právních předpisů pro zadavatele v dané věci relevantních. Podle navrhovatele tak není zřejmé, proč by to mělo být v právním rozboru uvedeno a zadavatelem hodnoceno.

Navrhovatel má za to, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když v rámci hodnocení právního rozboru č. 1 navrhovatele negativně hodnotil skutečnost, že v něm není dostatečně řešena problematika týkající se získávání souhlasu sousedního kraje. Zadavatel dle navrhovatele v zadávací dokumentaci nepožadoval, aby tato problematika byla v rámci právního rozboru č. 1 řešena. Pokud zadavatel řešení této problematiky považoval za důležité, tak to měl dle navrhovatele v zadávací dokumentaci transparentně stanovit. Pokud by to zadavatel v zadávací dokumentaci transparentně stanovil, mohl na to navrhovatel dle svého vyjádření reagovat a do svého právního rozboru č. 1 zapracovat či zapracovat mnohem podrobněji. Nadto navrhovatel důrazně odmítl, že by tuto problematiku v rámci svého právního rozboru č. 1 neuvedl, když je v něm dle navrhovatele uvedeno: „Zpracovatel v prvé řadě poukazuje na § 3 odst. 2 ZVS, dle kterého platí, že kraj zajišťuje dopravní obslužnost ve svém územním obvodu a se souhlasem jiného kraje v jeho územním obvodu. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětná linka má být vedena také na území Středočeského kraje, je nutné v tomto případě získat jeho souhlas.“

Podle navrhovatele zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když v rámci hodnocení právního rozboru č. 1 navrhovateli vytýkal a negativně hodnotil skutečnost, že navrhovatel v právním rozboru v části nadepsané „Výchozí právní stav“ uvedl citace „různých zákonných ustanovení“. Podle navrhovatele je nutno vzít v potaz, že tato část je nazvaná „Výchozí právní stav“ a že se nejedná o citace různých zákonných ustanovení, ale zejména o citace pro danou věc relevantních zákonných ustanovení právních předpisů, která stanovují výchozí právní stav pro postavení zadavatele a pro další navrhovatelem uvedené právní posouzení. Zadavatel se dle navrhovatele dopouští porušení zákona, když navrhovateli vytýká a negativně hodnotí, že tyto citace zákonných ustanovení neobsahují jakékoliv vysvětlující či doplňující komentáře. Zadavatel totiž v zadávací dokumentaci dle navrhovatele nepožadoval, aby citace všech relevantních zákonných ustanovení byly doplněny také o právní komentáře. Pokud zadavatel uvedení právních komentářů ke všem citovaným zákonným ustanovením považoval za důležité, tak to podle navrhovatele měl v zadávací dokumentaci transparentně stanovit. Navrhovatel rovněž vyjádřil pochybnost, zda jakékoliv zákonné ustanovení citované v právním rozboru č. 1 vybraným dodavatelem obsahuje právní komentáře, tak jak zadavatel vyžaduje u navrhovatele.

Tvrzení zadavatele uvedené v podrobném popisu hodnocení u právního rozboru č. 1 navrhovatele, že nespatřuje v uvedení relevantních zákonných ustanovení „žádný praktický přínos pro svou činnost“ navrhovatel považuje za absurdní. Podle navrhovatele je nutné vzít v potaz, že zadavatel je povinen dodržovat právní řád České republiky, a proto je dle navrhovatele z pouhé logiky věci uvedení relevantních zákonných ustanovení, které se na zadavatele vztahují, prakticky přínosné. Zpochybňování této skutečnosti dle navrhovatele de facto znamená, že zadavatel se v rámci své činnosti neřídí českými právními předpisy, protože uvedená konkrétní zákonná ustanovení a pravidla v těchto zákonných ustanoveních stanovená nepředstavují pro zadavatele dle jeho vyjádření pro jeho činnost praktický přínos.

Navrhovatel má dále za to, že zadavatel postupuje v rozporu se zákonem, když v rámci hodnocení právního rozboru č. 1 navrhovatele negativně hodnotí skutečnost, že v něm není dostatečně řešena problematika týkající se získávání souhlasu sousedního kraje, neboť zadavatel dle navrhovatele v zadávací dokumentaci nepožadoval, aby tato problematika byla v rámci právního rozboru řešena. Pokud zadavatel řešení této problematiky považoval za důležité, měl to dle navrhovatele v zadávací dokumentaci transparentně stanovit. Navrhovatel navíc důrazně odmítá, že by tuto problematiku v rámci svého právního rozboru č. 1 neuvedl, když je v něm dle jeho vyjádření uvedeno: „Zpracovatel v prvé řadě poukazuje na § 3 odst. 2 ZVS, dle kterého platí, že kraj zajišťuje dopravní obslužnost ve svém územním obvodu a se souhlasem jiného kraje v jeho územním obvodu. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětná linka má být vedena také na území Středočeského kraje, je nutné v tomto případě získat jeho souhlas.“

Navrhovatel nesouhlasí s tvrzením zadavatele, že v právním rozboru č. 1 navrhovatele chybí jakákoliv praktická doporučení pro postup zadavatele. Podle navrhovatele jeho právní rozbor č. 1 naopak obsahuje praktická doporučení vycházející z právních předpisů a tato jsou pak dále v následujících článcích právního rozboru, zejm. čl. 5 a čl. 6, doplněna o vlastní posouzení a doporučení navrhovatele. Navrhovatel odmítá výklad zadavatele, že část právního rozboru č. 1 obsahující citaci ustanovení právních předpisů, která zakotvují práva a povinnosti zadavatele, tj. stanovují pravidla praktického postupu zadavatele, je výrazně teoretickým pojetím, nepředstavuje pro zadavatele praktický přínos a nenavrhuje praktické doporučení pro jeho postup. Podle navrhovatele je nutné vzít v potaz, že právě právní předpisy stanovují povinnosti a práva zadavatele a pravidla jeho postupu.

Podle názoru navrhovatele je absurdní, že zadavatel zrovna tuto část jeho právního rozboru č. 1 považoval za výrazně teoretickou, když zrovna tato část právního rozboru dle navrhovatele uvádí postup pro uzavření smlouvy o veřejných službách přímým zadáním, což zadavatel dle navrhovatele požadoval. Navrhovateli tak není zřejmé, proč zrovna tuto stěžejní část zadavatel nepovažoval za důležitou. Podle navrhovatele je rovněž otázkou, zda tuto část takto podrobně zapracoval vybraný dodavatel.

Ve vztahu k tvrzení zadavatele, že v této části navrhovatelova právního rozboru č. 1 je poprvé zmíněn souhlas sousedního kraje, navrhovatel uvedl, že ze zadávací dokumentace nevyplývalo, že toto mělo být uvedeno v předcházejících částech předmětného právního rozboru. K tvrzení zadavatele, že navrhovatelův právní rozbor neobsahuje návrh, na jaké úrovni je potřeba souhlas získat, navrhovatel uvedl, že ani toto nebylo v zadávací dokumentaci požadováno. Pokud zadavatel řešení této problematiky požadoval, měl to dle navrhovatele v zadávací dokumentaci transparentně stanovit. Ze zadávací dokumentace však dle navrhovatele vůbec nevyplývá, že zrovna tato problematika je pro zadavatele důležitá.

Navrhovatel má dále za to, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když v rámci hodnocení právního rozboru č. 1 u navrhovatele negativně hodnotil skutečnost, že v jeho právním rozboru č. 1 zcela chybí doporučení pořizovat dokumentaci o postupu zadavatele v celém kontraktačním procesu a že navrhovatelův právní rozbor vůbec nezmiňuje, jak by měl zadavatel postupovat v případě obdržení tzv. „alternativní nabídky“. Zadavatel dle navrhovatele v zadávací dokumentaci nepožadoval, aby tato problematika byla v rámci právního rozboru č. 1 řešena. Pokud zadavatel řešení této problematiky považoval za velmi podstatné, tak to měl dle navrhovatele v zadávací dokumentaci transparentně stanovit. Ze zadávací dokumentace však dle navrhovatele vůbec nevyplývá, že zrovna tato problematika je pro zadavatele natolik podstatná. Navrhovatel k tomu dodal, že takových podstatných záležitostí lze v dané problematice shledat celou řadu, nicméně zadavatel dle názoru navrhovatele hodnotil jako podstatné pouze ty, které evidentně nějakým způsobem zapracoval vybraný dodavatel.

Nad rámec všeho výše uvedeného navrhovatel dále odkázal na dle jeho názoru nečitelný přístup zadavatele k hodnocení nabídek, kdy zatímco u vybraného dodavatele zadavatel dle navrhovatele hodnotil jakoukoliv záležitost velmi kladně a přínosně, viz např. zadavatelovo hodnocení právního rozboru č. 1 vybraného dodavatele „tuto část právního rozboru zadavatel hodnotí velmi kladně a navíc v ní spatřuje velký praktický přínos pro svou činnost“, tak u navrhovatele dle jeho názoru zadavatel pouze uvedl: „Část o zveřejňování smluv je v pořádku“. Z uvedeného je dle navrhovatele evidentní, že jeho nabídka byla ze strany zadavatele posuzována s jasným postojem, kriticky a z pozice kontroly, zatímco nabídka vybraného dodavatele byla dle navrhovatele hodnocena ryze pozitivně v každé záležitosti, kterou vybraný dodavatel do právního rozboru zpracoval. O tom dle navrhovatele svědčí rovněž i skutečnost, že v hodnocení právního rozboru č. 1 vybraného dodavatele zadavatel neshledal téměř žádný nedostatek, ačkoliv v zadávací dokumentaci dle navrhovatele nestanovil, co se dostatkem vlastně rozumí.

K hodnocení parametru č. 2 „Jednoznačnost a srozumitelnost učiněných právních závěrů, včetně jasného definování rizik zvažovaných řešení, jakož i případných možností jejich minimalizace či eliminace (v rámci tohoto parametru bude zohledněna též úroveň, resp. míra „zacílení“ odpovědí na dotazy zadavatele)“ (dále jen „parametr č. 2“) u právního rozboru č. 1 vybraného dodavatele navrhovatel uvedl, že mu není zřejmé, jak mohl právní rozbor č. 1 vybraného dodavatele uspokojit potřeby zadavatele, když zadavatel v zadávací dokumentaci dle navrhovatele v rozporu se zákonem a rozhodovací praxí žádné konkrétní potřeby, představy či požadavky nestanovil. Za netransparentní navrhovatel považuje rovněž konstatování zadavatele, že právní rozbor č. 1 vybraného dodavatele poskytuje odpovědi na dotazy zadavatele, neboť dle navrhovatele není vůbec zřejmé, o jaké dotazy se jedná. Zadavatel dle navrhovatele žádné konkrétní dotazy transparentně nestanovil.

Navrhovatel k hodnocení parametru č. 2 u svého právního rozboru č. 1 uvedl, že zadavatel při tomto hodnocení postupoval nezákonně a netransparentně, když negativně hodnotil skutečnost, že v právním rozboru navrhovatele není uvedeno shrnutí jednotlivých právních závěrů. Zadavatel dle navrhovatele v zadávací dokumentaci žádné shrnutí jednotlivých právních závěrů nepožadoval. Pokud zadavatel považoval uvedení shrnutí jednotlivých právních závěrů za natolik důležité, že na základě toho byl schopen právní rozbor č. 1 navrhovatele hodnotit negativně, měl to dle navrhovatele v zadávací dokumentaci transparentně stanovit.

Podle navrhovatele je nutné vzít rovněž v potaz, že dle zadávací dokumentace byl rozsah právního rozboru č. 1 omezen na 15 normostran, a proto je dle navrhovatele absurdní, že zadavatel uvádí, a to dokonce až v rámci hodnocení nabídek, že v právním rozboru č. 1 mělo být obsaženo také shrnutí jednotlivých právních závěrů. Za absurdní navrhovatel považuje také tvrzení zadavatele, že kvůli absenci shrnutí jednotlivých právních závěrů je pro zadavatele obtížnější je v textu právního rozboru č. 1 nalézt, a tudíž mu právní rozbor č. 1 poskytuje odpovědi na dotazy související s předmětným kontraktačním procesem ve výrazně méně uspokojující míře. Právní rozbor č. 1 byl dle navrhovatele omezen na 15 normostran a v takovém rozsahu jsou dle názoru navrhovatele jednotlivé právní závěry lehce dohledatelné. Navrhovateli také není zřejmé, co zadavatel rozumí pojmem „ve výrazně méně uspokojující míře“ a o jaké dotazy zadavatele se jedná, když zadavatel v zadávací dokumentaci žádné dotazy dle navrhovatele transparentně a jednotně nestanovil.

K hodnocení parametru č. 3 „Návaznost závěrů na obsah rozboru a formulované argumenty, tj. zda závěry a doporučení obsažené v právním rozboru mají svůj logický základ v právní argumentaci obsažené v právním rozboru a jsou ve vzájemném souladu“ (dále jen „parametr č. 3“) u právního rozboru č. 1 vybraného dodavatele navrhovatel uvedl, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když v rámci tohoto hodnocení u vybraného dodavatele kladně hodnotil řešení problematiky tzv. kvazinabídkového řízení. Zadavatel dle navrhovatele v zadávací dokumentaci nepožadoval, aby tato problematika byla v rámci právního rozboru č. 1 řešena. Pozitivní hodnocení skutečností, jejichž požadavek na zapracování a zohlednění v procesu hodnocení nabídek nevyplývá ze zadávací dokumentace, navrhovatel považuje za rozporné se zásadou transparentnosti a rovného zacházení.

Navrhovatel k hodnocení parametru č. 3 u svého právního rozboru č. 1 uvedl, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když v rámci tohoto hodnocení u navrhovatele negativně hodnotil obsah závěru právního rozboru č. 1. Zadavatel dle navrhovatele v zadávací dokumentaci nestanovil, co konkrétně má závěr právního rozboru obsahovat. Pokud zadavatel považoval obsah závěru za natolik důležitý, že na základě toho byl schopen právní rozbor č. 1 navrhovatele hodnotit negativně, tak to měl dle navrhovatele v zadávací dokumentaci transparentně stanovit. Provedené hodnocení právního rozboru č. 1 je dle navrhovatele netransparentní a nezákonné.

K hodnocení parametru č. 4 „Komplexnost zpracované vzorové práce, tj. zda bylo zadavatelem definované zadání zpracované vyčerpávajícím způsobem, resp. zda se účastník vypořádal se všemi zadavatelem položenými dotazy/resp. se všemi relevantními aspekty příslušné vzorové práce; v rámci tohoto parametru bude zohledněno i to, zda vy účastníkem předložená práce byla pro zadavatele bez dalšího využitelná, anebo zda by bylo zapotřebí dodatečných objasnění/doplnění“ (dále jen „parametr č. 4“) u právního rozboru č. 1 vybraného dodavatele navrhovatel uvedl následující.

Navrhovatel má za to, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když u vybraného dodavatele hodnotil kladně, že jeho právní rozbor č. 1 sám zodpovídá řadu dotazů zadavatele. Zadavatel však dle navrhovatele žádné dotazy v zadávací dokumentaci nestanovil, což dle navrhovatele potvrdil také sám zadavatel, když uvedl, že se jedná o dotazy, které by vznesl až při reálném uzavírání smlouvy, a to navíc pouze pravděpodobně. Takový postup navrhovatel považuje za naprosto netransparentní a nezákonný, neboť dle navrhovatele není vůbec zřejmé, co zadavatel vlastně hodnotil.

Zadavatel se dle navrhovatele dopustil netransparentního a nezákonného jednání také tím, že vybranému dodavateli odečetl za absenci zapracování dle navrhovatele důležité povinnosti jako je „převod vozidel dle § 20 ZVS“ pouze 1 bod v porovnání s počtem bodů odečítaných navrhovateli. Podle navrhovatele není vůbec zřejmé, z jakého důvodu zadavatel vybranému dodavateli odečetl právě pouze 1 bod a proč se nejedná o více bodů, neboť zadávací dokumentace pravidla pro přidělování konkrétního počtu bodů dle navrhovatele nestanovuje.

Navrhovatel k hodnocení parametru č. 4 u svého právního rozboru č. 1 uvedl následující.

K tvrzení zadavatele, že navrhovatel nevzal v úvahu praktické problémy, které se u přímého zadání často objevují, navrhovatel uvedl, že není zřejmé, jaké konkrétní praktické problémy měl vzít v úvahu, neboť zadavatel dle navrhovatele v zadávací dokumentaci žádné konkrétní problémy, které požadoval právně rozebrat, nestanovil. Pokud zadavatel považoval právní rozbor některých konkrétních praktických problémů za natolik důležitý, že na základě toho byl schopen právní rozbor č. 1 navrhovatele hodnotit negativně, měl tyto konkrétní praktické problémy v zadávací dokumentaci dle navrhovatele transparentně stanovit. Podle navrhovatele zadavatel tímto způsobem hodnotí de facto neporovnatelné nabídky, přičemž zajištění porovnatelnosti nabídek je dle navrhovatele odpovědností zadavatele, nikoliv jednotlivých dodavatelů. Navrhovatel k tomu dodal, že i kdyby v právním rozboru č. 1 právně rozebral jakýkoliv zadavatelem zamýšlený praktický problém, může si zadavatel v rámci hodnocení nabídek najít jakýkoliv jiný praktický problém, který navrhovatel nerozebral či nerozebral dostatečně podrobně, a zrovna tuto skutečnost hodnotit negativně. Negativní hodnocení skutečností, jejichž požadavek na zapracování a zohlednění v procesu hodnocení nabídek nevyplývá ze zadávací dokumentace, považuje navrhovatel za postup rozporný se zásadou transparentnosti, rovného zacházení a se zákonem.

Podle navrhovatele zadavatel navíc v rámci tohoto hodnoceného parametru provádí u navrhovatele bodovou srážku za stejné skutečnosti, u kterých již prováděl bodovou srážku u jiných hodnocených parametrů (např. problematika sousedních krajů, alternativní nabídky, kvazinabídkové řízení, dokumentace kontraktačního procesu, apod.). Zadavatel tak dle navrhovatele provádí „dvojí trestání“ za stejnou skutečnost. Takový postup je dle navrhovatele nutné označit za netransparentní a rozporný se zákonem, neboť nevyjadřuje skutečné subjektivní hodnocení kvality zpracovaného právního rozboru č. 1.

K hodnocení parametru č. 5 „Zohlednění relevantní oficiální (autoritativní) rozhodovací praxe v dané oblasti (české, případně též evropské), a to jak pokud jde o rozsah citované judikatury, tak pokud jde o její relevanci“ (dále jen „parametr č. 5“) u právního rozboru č. 1 navrhovatel uvedl, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když v rámci tohoto hodnocení u nabídky navrhovatele negativně hodnotil nezohlednění recentní judikatury, přestože zadavatel v zadávací dokumentaci nestanovil, co konkrétně má být zohledněno. Zadavatel dle navrhovatele pouze stanovil, že má být zohledněna rozhodovací praxe, což navrhovatel dle svého názoru učinil. Požadavek, že má být zohledněna také judikatura soudů správního soudnictví, ze zadávací dokumentace dle navrhovatele nevyplývá. Negativní hodnocení skutečností, jejichž požadavek na zapracování a zohlednění v procesu hodnocení nabídek nevyplývá ze zadávací dokumentace, považuje navrhovatel za postup rozporný se zásadou transparentnosti, rovného zacházení a se zákonem.

K hodnocení parametru č. 6 „Míra přehlednosti textu (tzv. uživatelský komfort při práci s textem vzorové práce), tj. zejména snadná orientace v textu, vhodná akcentace podstatných informací, v případě právního rozboru též přehledné shrnutá závěrů a doporučení“ (dále jen „parametr č. 6“) u právního rozboru č. 1 vybraného dodavatele navrhovatel uvedl, že z odůvodnění tohoto hodnocení není zřejmé, co se rozumí přehledností a snadnou orientací v textu. Zadavatel v zadávací dokumentaci dle navrhovatele nestanovil, co pod těmito pojmy rozumět. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o pojmy neurčité, byl zadavatel dle navrhovatele povinen vymezit, co konkrétně v rámci tohoto parametru hodnotil.

K hodnocení parametru č. 6 u svého právního rozboru č. 1 navrhovatel uvedl, že z odůvodnění tohoto hodnocení není zřejmé, co se rozumí přehledností a nižší úrovní uživatelského komfortu. Zadavatel v zadávací dokumentaci dle navrhovatele nestanovil, co pod těmito pojmy rozumět. Vzhledem ke skutečnosti, že se jedná o pojmy neurčité, byl zadavatel dle navrhovatele povinen vymezit, co konkrétně v rámci tohoto parametru hodnotil. Pokud zadavatel potřeboval pro řádné provedení hodnocení nabídek tyto neurčité pojmy používat, bylo dle navrhovatele jeho povinností jasně definovat, co se těmito pojmy má rozumět, neboť v opačném případě je dle navrhovatele nutné takto provedené hodnocení označit za nečitelné, nepřezkoumatelné a netransparentní. Za absurdní pak navrhovatel považuje tvrzení zadavatele, že množství citací konkrétních ustanovení zákonných či jiných norem znesnadňuje orientaci v textu v právním rozboru č. 1 navrhovatele.

K části podrobného popisu hodnocení, ve které zadavatel shrnul, proč je právní rozbor č. 1 vybraného dodavatele hodnocen lépe než právní rozbor č. 1 navrhovatele, navrhovatel uvedl, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když v rámci hodnocení právních rozborů č. 1 považoval za kritérium mající vliv na lepší hodnocení právního rozboru č. 1 vybraného dodavatele zapracování problematiky, kterou zadavatel dle navrhovatele v zadávací dokumentaci nepožadoval do právního rozboru zapracovat (problematika dvou krajů, alternativní nabídka, kvazinabídkové řízení). Podle navrhovatele je hodnocení právních rozborů č. 1 netransparentní a nezákonné a zadavatel tím dle navrhovatele hodnotí neporovnatelné nabídky. Zadavatel si dle navrhovatele takto mohl vybrat jakoukoliv skutečnost, kterou navrhovatel ve svém právním rozboru č. 1 neuvedl či neuvedl dostatečně podrobně, a zrovna tuto skutečnost hodnotit pozitivně. Pozitivní hodnocení skutečností, jejichž požadavek na zapracování a zohlednění v procesu hodnocení nabídek nevyplývá ze zadávací dokumentace, považuje navrhovatel za rozporné se zásadou transparentnosti, rovného zacházení a se zákonem.

Navrhovatel považuje za absurdní, že zadavatel u vybraného dodavatele pozitivně hodnotil řešení problematiky získání souhlasu jiného kraje. Předmětem právního rozboru byla dle navrhovatele problematika přímého zadání, nikoliv další povinnosti zadavatele k tomuto se okrajově vztahující.

Navrhovatel považuje za nepřípustné a absurdní rovněž pozitivní hodnocení zapracování problematiky alternativní nabídky a kvazinabídkového řízení. Ze zadávací dokumentace dle navrhovatele výslovně vyplývá, že zadavatel požadoval zpracování pouze právního rozboru přímého uzavření smlouvy s konkrétním vybraným dopravcem, tj. konkrétní kontraktační proces s konkrétním vybraným dopravcem, nikoliv tomu předcházející či k tomu se nepřímo vztahující fáze a postupy. Problematiku alternativní nabídky a kvazinabídkového řízení dle navrhovatele nelze zařadit do zadání právního rozboru č. 1, jak jej zadavatel vymezil v zadávací dokumentaci.

Za absurdní považuje navrhovatel rovněž pozitivní hodnocení toho, že vybraný dodavatel ve svém právním rozboru č. 1 uvedl doporučení pořizovat dokumentaci o průběhu kontraktačního procesu. Předmětem právního rozboru č. 1 byla dle navrhovatele problematika přímého zadání, nikoliv archivační či evidenční doporučení, která se dle navrhovatele k přímému zadání vztahují nanejvýš okrajově. Podle navrhovatele je povinnost pořizovat dokumentaci o průběhu kontraktačního procesu v oblasti vynakládání veřejných prostředků naprostou samozřejmostí vztahující se ke všem způsobům zadávání veřejných zakázek či veřejných služeb vyplývající z právního řádu České republiky a rozhodovací praxe.

Zadavatel dle navrhovatele postupoval v rozporu se zákonem také tím, že v podrobném popisu hodnocení uvedl, že právní rozbor č. 1 navrhovatele zaostal za očekáváním zadavatele a že pro praktické potřeby zadavatele je nedostačující, neboť zadavatel dle navrhovatele v zadávací dokumentaci neuvedl žádná svá očekávání, preference, potřeby či požadavky na právní rozbor č. 1 apod. Pokud zadavatel požadoval výlučně právní rozbor konkrétního problému a doporučení dodavatelů na řešení takového problému, měl to dle navrhovatele v zadávací dokumentaci jednoznačně a transparentně stanovit. Zadavatel namísto toho definoval předmět právního rozboru č. 1 dle navrhovatele natolik obecně a vágně, že dodavatelé byli oprávněni zpracovat právní rozbor zcela dle svých představ a vybrat v daném předmětu de facto jakoukoliv problematiku. Takový postup zadavatele navrhovatel považuje za rozporný s rozhodovací praxí, konkrétně např. s rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. R306/2015/VZ-37556/2016/321/EDo ze dne 12. 9. 2016.

Navrhovatel dále uvedl, že z popisu hodnocení je zcela evidentní, že zadavatel primárně porovnával právní rozbor č. 1 zpracovaný vybraným dodavatelem a právní rozbor č. 1 zpracovaný navrhovatelem vzájemně mezi sebou, přičemž takový postup je dle navrhovatele rozporný se zákonem a rozhodovací praxí. Zadavatel je dle navrhovatele povinen nabídky subjektivně hodnotit ve vztahu k podmínkám, požadavkům a dle preferencí stanovených v zadávací dokumentaci, nikoliv primárně ve vztahu k jiné nabídce. V opačném případě zadavatel dle navrhovatele postupuje netransparentně a v rozporu se zásadou rovného zacházení, neboť se teprve v rámci zhlédnutí nabídek a jejich samotného hodnocení rozhodne, jaké skutečnosti bude v rámci nabídek vlastně subjektivně hodnotit.

Podle navrhovatele je nutné vzít v potaz, že dle zadávací dokumentace byl rozsah právního rozboru č. 1 omezen na 15 normostran, a proto není dle navrhovatele fakticky možné komplexně a podrobně popsat veškerou problematiku, která se k dané věci vztahuje. Zadavatel však dle navrhovatele hodnotil pozitivně pouze tu problematiku, kterou v rámci svého právního rozboru č. 1 zapracoval vybraný dodavatel. Navrhovatel považuje tento postup za rozporný se zásadou transparentnosti, rovného zacházení a se zákonem.

Navrhovatel dále uvedl, že na základě provedeného hodnocení nabídek účastníků zadávacího řízení, jehož postup byl zaznamenán v podrobném popisu hodnocení, dospěl k závěru, že zadavatel při hodnocení nabídek porušil zásadu transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona, když ze zadávací dokumentace ani z podrobného popisu hodnocení dle navrhovatele jasně nevyplývá, na základě jakých skutečností zadavatel přiděloval jednotlivým účastníkům zadávacího řízení bodové ohodnocení v rámci jednotlivých hodnocených parametrů. Podle názoru navrhovatele u subjektivních hodnotících kritérií obecně platí, že popis jejich hodnocení musí být natolik podrobný a propracovaný, aby z něj bylo zjevné, proč zadavatel udělil nabídkám právě takové bodové ohodnocení, a provedené hodnocení tak bylo přezkoumatelné a maximálně transparentní. V šetřeném případě však dle navrhovatele není zřejmé, co zadavatele vedlo k přidělení konkrétního počtu bodů nabídkám účastníků zadávacího řízení, v důsledku čehož je hodnocení nabídek nepřezkoumatelné. Navrhovatel dle svého vyjádření nerozporuje, že zadavatel v podrobném popisu hodnocení uvedl nějaké slovní odůvodnění, ale namítá, že ze zadávací dokumentace ani z podrobného popisu hodnocení nabídek nevyplývá způsob či postup, jakým zadavatel dospěl právě k takovému konkrétnímu udělenému či strženému počtu bodů, a z jakého důvodu to není právě jiný počet udělených či stržených bodů. Podle navrhovatele má takový postup zadavatele zásadní dopad na provedené hodnocení nabídek, protože pokud by se jednalo o nižší počet stržených bodů, mohlo hodnocení nabídek a výběr dodavatele dopadnout dle navrhovatele zcela jinak, a to se zohledněním skutečnosti, že ve všech ostatních hodnotících kritériích byl navrhovatel dle svého vyjádření úspěšnější nebo minimálně stejně úspěšný jako vybraný dodavatel.

Na podporu svých tvrzení navrhovatel odkázal na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R342/2015/VZ-25380/2016/321/BRy ze dne 20. 6. 2016, z něhož dle navrhovatele vyplývá, že „[h]odnocení nabídek je jednou z nejdůležitějších fází celého procesu zadávání veřejných zakázek a má bezprostřední vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Proto musí hodnocení probíhat podle jednotlivých kritérií, která mají být jasně a srozumitelně definovaná zadavatelem v zadání veřejné zakázky, a to v souladu se zákonem a objektivním způsobem. Výsledek samotného hodnocení pak musí být přezkoumatelný a transparentní nejen pro orgán dohledu, kterým je Úřad, ale i pro samotné uchazeče o veřejnou zakázku, přičemž aby bylo možné hodnocení považovat za transparentní a přezkoumatelné, musí být zřejmé proč hodnotící komise hodnotila nabídky tak jak je hodnotila, tzn. proč té které nabídce udělila konkrétní hodnocení. Při hodnocení na základě základního hodnotícího kritéria ekonomické výhodnosti nabídky to konkrétně znamená přezkoumatelnost a transparentnost z hlediska toho, jaký počet bodů a z jakého důvodu byl hodnoceným nabídkám přidělen. Pouze takové hodnocení, které poskytne objektivní zdůvodnění, proč byly nabídkám přiřazeny body v té které konkrétní výši, je možné označit za přezkoumatelné a transparentní. Naopak pokud při přezkoumání hodnocení provedeného zadavatelem není možné určit, proč byla nabídkám přiřazena konkrétní bodová ohodnocení, pak takové hodnocení nebude možné označit za transparentní a přezkoumatelné.“

Dále navrhovatel odkázal na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0254/2016/VZ-16650/2016/531/VNe ze dne 19. 4. 2016, ve kterém Úřad konstatoval, že: „Jestliže tedy zadavatel ve zde posuzovaném případě blíže nepopsal a neurčil, za „co“ konkrétně bude přidělovat „plusové“ body v rámci subkritéria „Způsob zpracování zpětné vazby a výstupů“, je z podstaty věci vyloučeno učinění závěru, že uchazeč, jenž rámci tohoto subkritéria obdržel nejvyšší bodové ohodnocení, nabídl zadavateli skutečně nejvhodnější plnění. Tím, že zadavatel v zadávací dokumentaci kupříkladu nestanovil, nakolik podrobně mají být požadované výstupy ze strany uchazečů zpracovány, tj. neuvedl jejich minimální a maximální dovolený rozsah, jakož ani neurčil aspekty, jež mají být v těchto výstupech reflektovány, trpí předmětné subkritérium nezákonností. Úřad uvádí, že výše jmenované subkritérium je podle jeho názoru rozporné se zásadou transparentnosti zadávacího řízení, neboť si pod ním lze představit prakticky „cokoliv“. […]“

Dále navrhovatel namítá porušení povinnosti stanovené v § 119 odst. 2 písm. d) bodu 1 zákona a zásad dle § 6 zákona, zejm. zásady transparentnosti tím, že zadavatel v písemné zprávě o hodnocení nabídek neuvedl hodnocené údaje z nabídek odpovídající hodnotícímu kritériu č. 3, konkrétně, že zadavatel v písemné zprávě o hodnocení nabídek nepředložil např. právní rozbory zpracované účastníky zadávacího řízení. Navrhovateli tak dle jeho vyjádření není známo, co právní rozbor vybraného dodavatele obsahoval, a zda je počet zadavatelem přidělených či stržených bodů opravdu adekvátní. Navrhovatel k tomu uvedl, že v rámci hodnotícího kritéria č. 3 a subkritéria č. 1 zadavatel hodnotil obsah právních rozborů č. 1 zpracovaných účastníky zadávacího řízení. Podle navrhovatele se tedy hodnocenými údaji z nabídek odpovídajícími kritériím hodnocení, které mají být v rámci popisu hodnocení zřejmé, rozumí právě obsah těchto právních rozborů. Navrhovatel k tomu opětovně odkázal na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R342/2015/VZ-25380/2016/321/BRy ze dne 20. 6. 2016.

V další části návrhu navrhovatel uvádí obsáhlé citace z rozhodovací praxe, která dle navrhovatele potvrzuje jeho výše uvedenou argumentaci a dle jeho názoru svědčí o nezákonném postupu zadavatele. Konkrétně navrhovatel v návrhu uvedl citace z rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S450/2012/VZ-3485/2013/521/HKu ze dne 25. 2. 2013, rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. R306/2015/VZ-37556/2016/321/EDo ze dne 12. 9. 2016, rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R317/2014/VZ-16947/2015/321/BRy ze dne 8. 7. 2015, rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S752/2013/VZ-8588/2014/514/AŠu ze dne 22. 4. 2014, rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0254/2016/VZ-16650/2016/531/VNe ze dne 19. 4. 2016, rozhodnutí Úřadu č. j. S112/2009/VZ-8844/2009/510/MCh ze dne 14. 7. 2009, rozhodnutí Úřadu č. j. S220/2007/VZ-17122/2007/520-AB ze dne 31. 10. 2007, rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 86/2008-222 ze dne 25. 3. 2009, rozsudku Krajského soudu v Brně š. j. 62 Ca 33/2007-175 ze dne 20. 3. 2008, rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 77/2008-45 ze dne 4. 11. 2010, rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 42/2014-71 ze dne 20. 6. 2016 a rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 131/2007-131 ze dne 12. 5. 2008. Navrhovatel rovněž odkázal na rozsudek „Soudního dvora Evropské unie C-19/00 ze dne 18. 10. 2001 ve věci SIAC Construction Ltd. Proti Country Council of the Country of Mayo“, ze kterého navrhovatel dovozuje, že „hodnotící kritéria musí být v zadávací dokumentaci anebo v oznámení zakázky formulována způsobem, který umožní účastníkům zadávacího řízení vykládat tato kritéria stejným způsobem. Zároveň to znamená i to, že zadavatel musí hodnotící kritéria interpretovat stejným způsobem v průběhu celého zadávacího řízení a uplatňovat je objektivně a stejně ve vztahu ke všem nabídkám“.

K tvrzení zadavatele uvedenému v rozhodnutí o námitkách, že se navrhovatelem výše citovaná rozhodnutí na zde šetřený případ neaplikují, neboť se vztahují k posuzování zadávacích podmínek, navrhovatel uvedl, že tato zadavatelem tvrzená skutečnost v žádném případě neznamená, že by závěry z daných rozhodnutí nebyly na tento případ aplikovatelné. Podle navrhovatele je rovněž zcela irelevantní, zda se tato rozhodnutí týkají jiných hodnotících kritérií, což navíc dle navrhovatele není pravdivé tvrzení, neboť podstatné je dle jeho názoru to, že se vztahují k subjektivním hodnotícím kritériím a k procesu hodnocení nabídek jako takovému. Navrhovatel k tomu odkázal na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S752/2013/VZ-8588/2014/514/AŠu ze dne 22. 4. 2014, ve kterém Úřad dle navrhovatele konstatoval, že: „Vzhledem k tomu, že se zadavatel primárního pochybení dopustil při nastavení zadávacích podmínek, resp. hodnotících kritériích uvedených v zadávací dokumentaci, Úřad dále nepřezkoumával hodnocení jednotlivých nabídek, neboť postup hodnotící komise, potažmo zadavatele v šetřeném případě s ohledem na výše učiněné závěry ve vztahu k nastavenému způsobu hodnocení v zadávacích podmínkách zadavatelem přezkoumat nelze. Tím, že zadavatel pochybil již v této fázi zadávacího řízení, je zřejmé, že nesprávně a netransparentně nastavený způsob hodnocení má vliv i na následné hodnocení nabídek a dochází k řetězení chyb zadavatele v návaznosti na výše popsané primární pochybení zadavatele.“

Závěrem svého návrhu navrhovatel shrnuje, že zadavatel svým jednáním porušil § 6 zákona, když dle navrhovatele provedl hodnocení nabídek netransparentně a v rozporu se zásadou rovného zacházení; § 6 zákona a § 119 odst. 1 zákona, když dle navrhovatele neprovedl hodnocení nabídek dle požadavků uvedených v zadávací dokumentaci, ale naopak provedl hodnocení nabídek v rozporu se zadávací dokumentací; § 6 zákona a § 119 odst. 2 písm. d) bod 1 zákona, když dle navrhovatele v písemné zprávě o hodnocení nabídek neuvedl hodnocené údaje z nabídek odpovídající hodnotícímu kritériu č. 3, tj. např. nepředložil právní rozbory či konkrétně necitoval hodnocené pasáže z těchto právních rozborů; § 245 odst. 3 písm. b) zákona, když dle navrhovatele odmítl námitky, aniž by pro tento postup byly splněny zákonné podmínky, neboť námitky byly dle navrhovatele podány proti hodnocení nabídek a výběru dodavatele, nikoliv proti zadávacím podmínkám; § 245 odst. 1 zákona, když se dle navrhovatele podrobně a srozumitelně nevyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách, neboť je ve značném rozsahu odmítl pro opožděnost.

Navrhovatel dále uvedl, že má zájem na získání veřejné zakázky a je přesvědčen o tom, že výše uvedeným postupem zadavatele došlo ke shora uvedenému porušování zákona, přičemž tento postup dle navrhovatele zásadním způsobem ovlivnil hodnocení nabídek a výběr dodavatele, čímž navrhovateli dle jeho názoru vzniká újma na jeho právu účastnit se řádné hospodářské soutěže v zadávacím řízení v souladu se zákonem. Navrhovateli dle jeho názoru dále hrozí újma na majetku tím, že jeho nabídka nebyla hodnocena způsobem, který by vyjadřoval úspěšnost jeho nabídky v rámci hodnotících kritérií a nabídka navrhovatele z tohoto důvodu nebyla vybrána jako nejvhodnější. Navrhovatel byl dle svého přesvědčení dále krácen na svých právech účinně se domáhat nápravy nezákonného postupu zadavatele prostřednictvím námitek, neboť zadavatel dle navrhovatele námitky nezákonně odmítl a nevyjádřil se tak ke všem skutečnostem uvedeným v námitkách.

Navrhovatel proto navrhuje, aby Úřad zrušil rozhodnutí o výběru, jakož i jemu předcházející hodnocení nabídek provedené v zadávacím řízení, případně aby zrušil celé zadávací řízení, má-li Úřad rovněž za to, že na základě takto stanovených zadávacích podmínek není vůbec možné provést hodnocení nabídek a výběr dodavatele v souladu se zákonem.

Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) bylo zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele dne 25. 1. 2019, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele. Předmět správního řízení je vymezen obsahem uvedeného návrhu.

Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou: zadavatel, navrhovatel, vybraný dodavatel.

Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům oznámením č. j. ÚOHS-S0043/2019/VZ-02810/2019/511/THl ze dne 29. 1. 2019.

Dne 4. 2. 2019 Úřad obdržel prostřednictvím datové schránky a jako datovou zprávu dokumentaci o zadávacím řízení. Tentýž den Úřad obdržel vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 4. 2. 2019.

Ohledně argumentace navrhovatele uvedené v návrhu zadavatel předně odkázal na rozhodnutí o námitkách. Dále zadavatel k tvrzením navrhovatele uvedeným v návrhu uvedl následující.

K tvrzení navrhovatele, že zadavatel nevypořádal námitky navrhovatele v souladu se zákonem, zadavatel uvedl, že dle jeho názoru byly námitky vypořádány v souladu s § 245 zákona, když zadavatel dne 15. 1. 2019 odeslal navrhovateli rozhodnutí o námitkách, v němž dle svého názoru uvedl náležité odůvodnění, ve kterém se podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným navrhovatelem v námitkách. Ve vztahu k námitkám směřujícím proti zadávacím podmínkám zadavatel dle svého vyjádření neměl jinou možnost, než je odmítnout jako opožděné. Nadto se zadavatel dle svého vyjádření k těmto námitkám i přes jejich opožděnost vyjádřil i věcně. Zadavatel je přesvědčen, že se v rozhodnutí o námitkách vypořádal se všemi námitkami navrhovatele a řádně svůj postup odůvodnil. Skutečnost, že navrhovatel nesouhlasí s argumenty zadavatele nebo je nepovažuje za relevantní, nemůže dle zadavatele zakládat opodstatněný závěr o tom, že zadavatel námitky vypořádal nedostatečně či že je řádně neodůvodnil.

K tvrzení navrhovatele, že zadavatel porušil zákon tím, že v případě vybraného dodavatele hodnotil pozitivně a v případě navrhovatele hodnotil negativně aspekty, které nebyly dle navrhovatele transparentně, a tedy v souladu se zákonem, uvedeny v zadávací dokumentaci, resp. že to, co zadavatel v rámci právního rozboru č. 1 subjektivně hodnotil, rozhodl dle navrhovatele až v rámci hodnocení jednotlivých nabídek, zadavatel uvedl následující.

Zadavatel je přesvědčen, že na základě stanovených zadávacích podmínek byl schopen provést hodnocení podaných nabídek i následný výběr dodavatele pro plnění veřejné zakázky zcela v souladu se zákonem i rozhodovací praxí Úřadu, což tak zadavatel dle svého přesvědčení i reálně učinil. Zadavatel k tomu odkázal na zprávu o hodnocení nabídek vč. podrobného popisu hodnocení, kde je dle zadavatele podrobně popsán postup při hodnocení nabídek v jednotlivých kritériích včetně relevantních údajů z nabídek, které byly podkladem pro hodnocení.

Navrhovatel dle zadavatele nesprávně směšuje dvě různé problematiky. První problematikou je dle zadavatele stanovení metodiky hodnocení v zadávací dokumentaci, tedy to, jak zadavatel vymezil konkrétní hodnocené parametry a maximální počet bodů, které lze v rámci daného parametru získat. Zadavatel k tomu uvedl, že pro právní rozbor č. 1 vymezil celkem 6 hodnocených parametrů, přičemž u každého z nich uvedl popis toho, co bude v jeho rámci zohledňovat a jaký maximální počet bodů může být v daném parametru udělen. Zadavatel tím dle svého názoru poskytl uchazečům o zakázku dostatečný návod pro zpracování jejich právního rozboru č. 1 tak, aby mohli získat co nejlepší bodové ohodnocení. Druhou problematikou je dle zadavatele samotná „obsahová náplň“ právních rozborů č. 1 jednotlivých účastníků zadávacího řízení. Podle zadavatele je zřejmé, že lépe musela být hodnocena ta „obsahová náplň“, která kvalitněji „vyplnila“ rámec tvořený příslušným hodnoceným parametrem, tzn., která lépe vyhovovala z hlediska skutečností/aspektů, které byly v rámci daného hodnoceného parametru zohledňovány. Pokud jsou ve zprávě o hodnocení uváděny konkrétní pasáže z obsahu nabídek, pak jde dle zadavatele o tuto „obsahovou náplň“, která je následně hodnocena z hlediska aspektů deklarovaných v zadávací dokumentaci a na základě tohoto postupu jsou dle zadavatele nabídce přiděleny/sraženy body.

Podle zadavatele se navrhovatel snaží vzbudit dojem nesprávně a netransparentně provedeného hodnocení, resp. nesprávně a netransparentně nastavených zadávacích podmínek, a zastřít tak skutečnost, že nebyl dle zadavatele schopen předložit tak kvalitní „obsahovou náplň“ jako vybraný dodavatel.

Z podrobného popisu hodnocení dle zadavatele jasně vyplývá, že při hodnocení kvality právních rozborů obou dodavatelů byla přesně dodržena metodika hodnocení vymezená v zadávací dokumentaci, tj. na každý právní rozbor byly dle zadavatele aplikovány právě a pouze ty hodnocené parametry, které byly předem definovány v zadávací dokumentaci, přičemž byly dle zadavatele v jejich rámci zohledněny dopředu popsané skutečnosti/aspekty. Zadavatel k tomu dodal, že podle míry naplnění těchto skutečností/aspektů pak byly přiděleny/strženy body, přičemž vše zadavatel dle svého přesvědčení řádně odůvodnil. Skutečnost, že tyto věcné údaje (pasáže z obsahu nabídek) jsou ve zprávě o hodnocení uvedeny, je dle zadavatele důkazem maximální transparentnosti provedeného hodnocení. Zadavatel proto trvá na tom, že pozitivně či negativně hodnocené aspekty právních rozborů obou dodavatelů mají svoji oporu v zadávací dokumentaci a jsou s ní v plném souladu.

Argumentaci navrhovatele ohledně toho, že zadavatel musí vymezit naprosto detailně všechny aspekty, které mohou teoreticky spadat do věcné matérie právního rozboru a kterými by se tudíž dodavatel měl v právním rozboru zabývat, je dle zadavatele nutné odmítnout jako neopodstatněnou a téměř absurdní. Zadavatel k tomu uvedl, že si lze stěží představit, že by měl šanci vybrat ke spolupráci kvalitního právního poradce, kdyby měl od všech potenciálních dodavatelů k dispozici jen v podstatě shodná „slohová cvičení“ na zadané téma. V takovém případě by zadavateli dle jeho názoru nezbývalo k hodnocení kvality nabízeného plnění vlastně nic a namísto kritéria kvality by o výsledném pořadí dodavatelů rozhodovalo nejspíš jen kritérium ceny.

Zadavatel dále zdůraznil, že v případě poskytování právních služeb se jedná o typ služeb, u nichž je kvalita pro zadavatele minimálně stejně důležitá jako cena (a v mnoha případech i důležitější). Proto zadavatel považuje za nezbytné, aby měl reálnou možnost vybrat si budoucího právního poradce nejen podle ceny, ale i podle kvality jeho práce, kterou v zadávacím řízení prezentoval předložením právního rozboru. Zadavatel současně vychází z toho, že kvalitní právní poradce je schopen pro svého klienta sepsat právní rozbor na požadované téma bez toho, že by mu klient musel předen vytyčit všechny v úvahu přicházející aspekty/rizika/povinnosti apod. Schopnost zahrnout do právního rozboru kromě základních a očekávatelných aspektů dané problematiky i aspekty další, které se mohou a nemusí vyskytnout, ale je vhodné na ně klienta upozornit, je dle zadavatele znakem odborné erudice a profesionality právního poradce.

Zadavatel také upozornil na to, že veřejná zakázka je zadávána ve zjednodušeném režimu dle § 129 a násl. zákona, přičemž tato specifická právní úprava umožňuje zadavateli dle jeho názoru to, aby v rámci kritérií kvality zohlednil svoje konkrétní potřeby, tj. zejména potřebu zajištění kvality právních služeb, která je v daném případě pro zadavatele dle jeho názoru stěžejní.

Podle zadavatele je tak zcela evidentní, že k žádnému porušení zákona nedošlo a že naopak provedené hodnocení proběhlo zcela v intencích ustanovení § 119 odst. 1 zákona a v souladu se zásadami uvedenými v § 6 zákona.

K tvrzení navrhovatele, že zadavatel porušil § 119 zákona a zásady stanovené v § 6 zákona, neboť ze zadávací dokumentace ani z podrobného popisu hodnocení nevyplývá, co zadavatele vedlo k přidělení konkrétního počtu bodů nabídkám účastníků zadávacího řízení, v důsledku čehož navrhovatel považuje hodnocení nabídek za nepřezkoumatelné a netransparentní, zadavatel uvedl následující.

Podle zadavatele z podrobného popisu hodnocení jasně vyplývá, na základě jakých skutečností bylo jednotlivým nabídkám přiděleno konkrétní bodové ohodnocení, resp. provedeny bodové srážky v rámci jednotlivých hodnocených parametrů, i jaká byla logická úvaha, podle které bylo toto bodové ohodnocení nabídek provedeno. Zadavatel k tomu uvedl, že závěr o konkrétní bodové srážce závisel na subjektivním názoru hodnotící komise, která dle zadavatele postupovala při hodnocení přesně podle jím stanovené metodiky. Dále zadavatel uvedl, že si nedokáže představit, jak by měl dopředu definovat škálu potenciálních nedostatků a jím náležející bodové srážky, neboť u prací tohoto charakteru dle zadavatele nelze předem vyčerpávajícím způsobem stanovit potenciální nedostatky, natož pak jejich význam, který se dle zadavatele do značné míry projevuje až v kontextu celé práce.

Zadavatel poukázal rovněž na to, že dle odborné veřejnosti i ustálené judikatury je vlastní úvaha o tom, která nabídka splnila konkrétní kritérium a v jaké kvalitě, výsostným právem zadavatele za předpokladu, že je náležitě odůvodněna.

Jelikož zadavatel dle svého přesvědčení slovně vysvětlil, v čem považoval jednotlivé vzorové práce z hlediska jednotlivých parametrů za zdařilé či naopak nedostatečné, přičemž výsledné bodové příděly jsou dle zadavatele s takovým slovním hodnocením v souladu, je s ohledem na shora uvedené dle zadavatele zcela evidentní, že k žádnému porušení zákona nedošlo a že provedené hodnocení naopak proběhlo zcela v intencích ust. § 119 odst. 1 zákona a se zásadami uvedenými v § 6 zákona.

K tvrzení navrhovatele, že zadavatel porušil § 119 odst. 2 písm. d) bod 1 zákona tím, že ve zprávě o hodnocení nabídek nepředložil právní rozbory zpracované účastníky zadávacího řízení, ani je konkrétně necitoval, zadavatel uvedl, že z hlediska dodržení povinnosti dle § 119 odst. 2 písm. d) bod 1 zákona a zásady transparentnosti, resp. možnosti přezkoumání provedeného hodnocení, je dle jeho názoru zcela dostačující, jsou-li v odůvodnění provedeného hodnocení uvedeny konkrétní údaje z hodnocené nabídky, které byly relevantní z hlediska provedeného hodnocení (bodování). Ve zprávě o hodnocení byly tyto údaje dle zadavatele uvedeny vyčerpávajícím způsobem, a proto k žádnému porušení § 119 odst. 2 písm. d) bod 1 zákona ani zásad uvedených v § 6 zákona dle zadavatele nedošlo.

K části návrhu, ve které navrhovatel uvedl příklady z rozhodovací praxe (rozhodnutí Úřadu a judikatury soudů), zadavatel zopakoval, že je přesvědčen, že jeho postup byl zcela v souladu se zákonem a i s navrhovatelem citovanou rozhodovací praxí.

Závěrem svého vyjádření zadavatel navrhl, aby Úřad s ohledem na výše uvedené návrh navrhovatele na zrušení rozhodnutí o výběru, jakož i jemu předcházejícího hodnocení nabídek, resp. na zrušení celého zadávacího řízení podle § 256 písm. a) zákona zamítl jako nedůvodný.

Dne 8. 2. 2019 Úřad vydal usnesení č. j. ÚOHS-S0043/2019/VZ-04090/2019/511/ŠNo z téhož dne, ve kterém určil společnosti Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 28360125, se sídlem Helfertova 2040/13, 613 00 Brno (dále jen „Fiala, Tejkal a partneři“) lhůtu k odstranění nedostatku návrhu, konkrétně ke sdělení, kdo návrh činí.

Dne 12. 2. 2019 Úřad obdržel vyjádření Fiala, Tejkal a partneři z téhož dne, ze kterého Úřad dovodil, že návrh nepodala společnost Fiala, Tejkal a partneři sama za sebe, ale že předmětný návrh podala společnost Fiala, Tejkal a partneři společně se společností HAVEL & PARTNERS s.r.o., advokátní kancelář, IČO 26454807, se sídlem Na Florenci 2116/15, 110 00 Praha (dále jen „HAVEL & PARTNERS“), s níž dne 23. 11. 2018 uzavřela za účelem podání společné nabídky smlouvu o společnosti.

Dne 13. 2. 2019 Úřad obdržel vyjádření vybraného dodavatele z téhož dne.

Vybraný dodavatel předně uvedl, že považuje návrh navrhovatele za nedůvodný a je přesvědčen, že se zadavatel v souvislosti s hodnocením nabídek nedopustil žádného porušení zákona.

K tvrzení navrhovatele, že zadavatel nevypořádal jeho námitky v souladu s § 245 zákona, vybraný dodavatel uvedl, že i když mu není znám přesný obsah námitek ani rozhodnutí o námitkách, je na základě zprostředkovaných informací, které čerpá z Úřadem zaslané kopie návrhu, ve spojení se znalostí zadávací dokumentace a zprávy o hodnocení, schopen vyslovit závěr o nedůvodnosti podaného návrhu v části týkající se nezákonného vyřízení námitek.

Ohledně namítaného nedodržení zásady transparentnosti a zásady rovného zacházení při hodnocení nabídek vybraný dodavatel uvedl, že je přesvědčen, že zadavatel postupoval při hodnocení podaných nabídek plně v souladu se zákonem, přičemž jeho postup je dle vybraného dodavatele naprosto transparentní a respektuje zásadu rovného zacházení dle § 6 zákona.

Podle vybraného dodavatele obsahovala zadávací dokumentace zcela jednoznačné a přesné zadání vzorových prací pro hodnotící kritérium č. 3 „Kvalita zpracování právních rozborů“ včetně velmi podrobné specifikace parametrů, které bude zadavatel v této souvislosti hodnotit. Podrobnosti o provedeném hodnocení pak jsou dle vybraného dodavatele naprosto vyčerpávajícím a plně přezkoumatelným způsobem uvedeny ve zprávě o hodnocení nabídek (resp. v podrobném popisu hodnocení), kterou zadavatel prokazatelně zaslal oběma účastníkům zadávacího řízení. Způsob a výsledky hodnocení nabídek provedeného zadavatelem považuje vybraný dodavatel za plně souladné se zadávací dokumentací, jasně strukturované a logicky odůvodněné. Postup zadavatele tak byl dle vybraného dodavatele věcně správný, transparentní a přezkoumatelný.

Za zavádějící vybraný dodavatel považuje argumentaci navrhovatele, v níž dle vybraného dodavatele opakovaně zdůrazňuje, že jeho nabídka byla oproti nabídce vybraného dodavatele hodnocena nižším počtem bodů „pouze“ v hodnotícím kritériu č. 3, a to toliko v jeho subkritériu č. 1 (právní rozbor č. 1), čímž se navrhovatel dle vybraného dodavatele pokouší vyvolat dojem, že jeho nabídka jako celek byla vlastně ve skutečnosti srovnatelná s nabídkou vybraného dodavatele. Vybraný dodavatel k tomu uvedl, že v případě multikriteriálního hodnotícího schématu zvoleného zadavatelem je zcela irelevantní, v kolika hodnotících kritériích byl příslušný dodavatel hodnocen lépe než ostatní dodavatelé, ale rozhodující je dle vybraného dodavatele pouze to, jakého konečného bodového zisku příslušný dodavatel nakonec dosáhl. Dále vybraný dodavatel uvedl konkrétní počty bodů, které byly navrhovateli a vybranému dodavateli v rámci jednotlivých kritérií hodnocení přiděleny. Podle vybraného dodavatele je zcela přirozené, že jako nejvýhodnější byla vybrána jeho nabídka, neboť dle vybraného dodavatele nejlépe vyhověla požadavkům zadavatele a vybraný dodavatel tak dle jeho vyjádření předložil objektivně nejlepší nabídku.

Ohledně souladu provedeného hodnocení se zadávací dokumentací vybraný dodavatel uvedl, že zadávací dokumentace obsahuje na str. 19 a 20 zcela jednoznačné zadání právního rozboru č. 1. Podle vybraného dodavatele zde zadavatel pro účely zpracování právního stanoviska jasně vymezil nezbytné skutkové okolnosti případu (tj. kdo bude objednatelem dopravy; o jaký způsob zadání se bude jednat; jaký druh dopravy/trakce se objednává; na jakých územích bude linka jezdit) a také jasně upozornil, že dodavatel se má ve vzorové práci zabývat zejména „specifikací jednotlivých kroků, které by měl objednatel učinit, identifikací potenciálních problémových situací spolu s návrhem možnosti jejich řešení a popisem souvisejících rizik včetně doporučení k jejich eliminaci či alespoň zmírnění“. Z takto formulovaného zadání je dle vybraného dodavatele naprosto zřejmé, že se po dodavatelích požadovalo předložení komplexního posouzení, které bude kromě specifikace procesních kroků objednatele (realizovaných při hladkém průběhu) obsahovat i modelaci nestandardních či jinak problémových situací, které lze očekávat. Pokud tedy navrhovatel např. namítá, že pojednání o problematice tzv. alternativních nabídek, plnění dokumentační povinnosti anebo otázkách uveřejňování dokumentů představují exces ze zadání vzorové práce, je tento argument dle vybraného dodavatele zcela lichý, neboť ve všech těchto případech se jedná o „identifikaci potenciálních problémových situací“ nebo o „popis souvisejících rizik“, tj. o aspekty, které byly dle vybraného dodavatele výslovně součástí zadání předmětné vzorové práce.

Podle vybraného dodavatele bylo hlavním účelem vzorových prací (a tedy i právního rozboru č. 1) posoudit, jaké jsou praktické schopnosti jednotlivých účastníků zadávacího řízení samostatně zpracovat konkrétní praktické zadání. Vybraný dodavatel k tomu podotkl, že veřejná zakázka byla zadávána ve zjednodušeném režimu podle § 129 zákona, který se dle jeho názoru používá u specifických druhů služeb, u nichž je třeba zohledňovat jejich zvláštní charakter a uzpůsobit tomu i zadávací podmínky. U takovéhoto typu veřejné zakázky tak je dle vybraného dodavatele zcela legitimní, že zadavatel v rámci hodnotících kritérií zkoumá reálné schopnosti dodavatelů prostřednictvím vzorových prací a že těmto hodnotícím kritériím přisuzuje relativně vysokou váhu.

Podle vybraného dodavatele je tak třeba odmítnout veškerou argumentaci navrhovatele, že údajně nevěděl, které všechny aspekty má ve vzorové práci č. 1 akcentovat, resp. že v rámci stanoveného maximálního rozsahu 15 normostran stejně nelze předložit komplexní právní stanovisko. Vybraný dodavatel má naopak za to, že takto formulované zadání umožnilo jednotlivým dodavatelům ukázat jejich odbornou erudici a schopnost stručně, jasně, komplexně a výstižně zpracovat danou materii (tj. identifikovat a zpracovat všechny relevantní související aspekty, a to vše při dodržení rozsahu max. 15 normostran). Pokud navrhovatel uvádí, že zadavatel měl v zadání právního rozboru č. 1 výslovně uvést, že např. práce má obsahovat výčet použitých podkladů anebo že se má výslovně zabývat problematikou tzv. alternativních nabídek atd., jedná se dle vybraného dodavatele v podstatě o popření smyslu a účelu takovéto vzorové práce, neboť by tím dle vybraného dodavatele byla ze strany zadavatele nahrazována tvůrčí činnost dodavatelů, která byla právě předmětem zkoumání zadavatele v předmětném hodnotícím kritériu. Vybraný dodavatel k tomu dodal, že pokud navrhovatel nebyl na rozdíl od něho schopen identifikovat některé podstatné aspekty, kterými se měl ve své vzorové práci č. 1 zabývat, nejedná se dle vybraného dodavatele o nedostatek zadávací dokumentace a pochybení zadavatele, nýbrž o pochybení samotného navrhovatele, který nebyl dle vybraného dodavatele schopen prokázat, že zadanou materii ovládá ve všech potřebných souvislostech a že v reálné situaci bude schopen udělit zadavateli relevantní právní poradu.

Zadavatel dle vybraného dodavatele stanovil svoje požadavky v zadávací dokumentaci velmi podrobným způsobem. Podle vybraného dodavatele bylo ze zadávací dokumentace jasně seznatelné, jakými kritérii se bude zadavatel při hodnocení vzorových prací řídit a jaké aspekty bude hodnotit pozitivně či naopak negativně. Jednotlivým dodavatelům tak z této tabulky muselo být dle vybraného dodavatele jasné, že k zisku vysokého počtu bodů bude potřebné, aby předložená vzorová práce byla nejen bezchybná z odborného hlediska, ale aby také splňovala požadavky na formální úpravu, jasnost formulovaných právních závěrů a tzv. uživatelský komfort. Vybraný dodavatel k tomu podotkl, že všechny tyto hodnocené aspekty jsou součástí obecně akceptovaného profesního standardu.

Vybraný dodavatel rovněž odmítnul argumentaci navrhovatele, podle které zadavatel dostatečně neodůvodnil, proč v jednotlivých hodnocených aspektech přidělil zrovna takové počty bodů, které přidělil. Představa navrhovatele, že by zadavatel snad měl dopředu zpracovat nějakou „tabulku“ obsahující všechny možné nedostatky vzorových prací včetně tomu odpovídající konkrétní bodové srážky, je dle vybraného dodavatele absurdní.

K tvrzení navrhovatele, že zpráva o hodnocení nesplňovala náležitosti dle § 119 odst. 2 písm. d) bod 1 zákona, neboť neobsahovala hodnocené údaje z nabídek odpovídající kritériím hodnocení, vybraný dodavatel uvedl, že zákon nevyžaduje, aby zadavatel ve zprávě o hodnocení nabídek uváděl plný text hodnocených vzorových prací anebo aby z těchto prací citoval. Z hlediska požadavků zákona dle vybraného dodavatele plně postačuje, když zadavatel přezkoumatelným způsobem uvede, které konkrétní aspekty hodnocených prací bral v úvahu a jak tyto aspekty zhodnotil, což zadavatel dle vybraného dodavatele v posuzovaném případě učinil. Podle vybraného dodavatele tak je postup zadavatele plně v souladu se zákonem a dává všem zúčastněným dodavatelům dostatečný prostor k tomu, aby mohli postup zadavatele při hodnocení vzorových prací přezkoumat a případně proti němu kvalifikovaným způsobem uplatnit opravné prostředky.

Vybraný dodavatel tedy shrnul, že zadavatel dle jeho názoru postupoval při hodnocení nabídek přesně v souladu se zadávací dokumentací a se zákonem a nijak nevybočil z takto daných mezí. Hodnocení vzorových prací obou účastníků zadávacího řízení bylo dle vybraného dodavatele provedeno transparentně a přesně podle předem daných podmínek zadávací dokumentace.

K navrhovatelem citované judikatuře vybraný dodavatel uvedl, že je dle jeho názoru v podstatné části zavádějící a nelze ji dost dobře aplikovat na skutkový stav zde šetřeného případu.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti má vybraný dodavatel za to, že návrh navrhovatele je nedůvodný. Vybraný dodavatel tak navrhl, aby Úřad návrh zamítl dle § 265 písm. a) zákona.

Dne 14. 2. 2019 Úřad vydal usnesení č. j. ÚOHS-S0043/2019/VZ-04634/2019/511/ŠNo z téhož dne, ve kterém určil navrhovateli lhůtu k doložení dokumentu, z něhož bude patrné, že za společnost HAVEL & PARTNERS je ve správním řízení vedeném u Úřadu pod sp. zn. S0043/2019/VZ oprávněna jednat společnost Fiala, Tejkal a partneři.

Dne 18. 2. 2019 Úřad obdržel od navrhovatele plnou moc ze dne 23. 1. 2019, kterou společnost HAVEL & PARTNERS zmocňuje společnost Fiala, Tejkal a partneři, aby ji zastupovala pře Úřadem ve všech věcech souvisejících se správním řízením vedeném ve věci přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání veřejné zakázky.

Dne 20. 2. 2019 nahlédl do správního spisu zástupce zadavatele.

Dne 21. 2. 2019 Úřad vydal usnesení č. j. ÚOHS-S0043/2019/VZ-03901/2019/511/ŠNo z téhož dne, ve kterém určil zadavateli lhůtu k podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení ve smyslu § 216 odst. 1 zákona pořízené v souvislosti s provedenými úkony, a lhůtu k podání informace Úřadu o úkonech, které zadavatel provedl v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení v mezidobí od zaslání dokumentace o zadávacím řízení Úřadu do doručení tohoto usnesení, a zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení ve smyslu § 216 odst. 1 zákona pořízené v souvislosti s těmito úkony.

Dne 28. 2. 2019 Úřad vydal usnesení č. j. ÚOHS-S0043/2019/VZ-06065/2019/511/ŠNo z téhož dne, ve kterém zadavateli určil lhůtu k poskytnutí vyjádření, ve kterém zadavatel sdělí, zda existuje dokument, v němž jsou uvedeny konkrétní dotazy, které zadavatel zmiňuje v podrobném popisu hodnocení právního rozboru č. 1 u parametru č. 2, když zde uvádí, že právní rozbor č. 1 předložený vybraným dodavatelem v rámci nabídky na veřejnou zakázku poskytuje „odpovědi na dotazy zadavatele související s předmětným kontraktačním procesem v míře naprosto uspokojující potřeby zadavatele“, a že právní rozbor č. 1 předložený v rámci nabídky na veřejnou zakázku navrhovatelem poskytuje „odpovědi na dotazy související s předmětným kontraktačním procesem ve výrazně méně uspokojující míře“.

Dne 4. 3. 2019 Úřad obdržel vyjádření zadavatele z téhož dne.

Zadavatel ve svém vyjádření uvedl, že kromě zadávací dokumentace neexistuje žádný jiný dokument, v němž by byly uvedeny konkrétní „dotazy“, neboť kompletní zadání požadovaných vzorových prací bylo dle zadavatele uvedeno v zadávací dokumentaci.

Dále zadavatel uvedl, že pokud v podrobném popisu hodnocení použil u popisu hodnocení právních rozborů vybraného dodavatele a navrhovatele formulaci, že právní rozbor „poskytuje odpovědi na dotazy zadavatele“, měl tím na mysli “dotazy” v širším slova smyslu, které dle zadavatele vyplývají ze zadání právního rozboru obsaženého v zadávací dokumentaci. Podle zadavatele se tedy nejednalo o konkrétní položené dotazy v přesném slova smyslu, ale spíše o myšlenky (otázky) přicházející v dané souvislosti v úvahu, aspekty či témata pojící se s danou problematikou, kterými se měli dodavatelé dle zadavatele na základě zadání právního rozboru zabývat. Zadavatel je přesvědčen, že užití výrazu “dotazy” v podrobném popisu hodnocení nabídek nemá v daném případě vliv na vypovídací hodnotu zprávy o hodnocení nabídek, resp. podrobného popisu hodnocení nabídek, a rozhodně nemá žádný vliv na transparentnost provedeného hodnocení. Zadavatel k tomu dodal, že terminologie použitá v podrobném popisu hodnocení zcela koresponduje se zadávací dokumentací, kde bylo dle zadavatele v rámci hodnoceného parametru č. 2 stanoveno, že se mj. zohledňuje míra „zacílení“ odpovědí na dotazy zadavatele, tj. jak právní rozbor odpovídá na “dotazy” zadavatele související s konkrétně zadanou problematikou, která byla vymezena dle zadavatele určitě, jasně a srozumitelně.

Zadavatel upozornil také na to, že nikdo v tomto směru nepožádal o vysvětlení zadávací dokumentace, tzn. žádný účastník dle zadavatele nepoukázal na to, že by mu v zadávací dokumentaci chyběly konkrétní dotazy zadavatele, resp. že by danému aspektu hodnocení nerozuměl nebo ho dokonce považoval za netransparentní.

Zadavatel uvedl, že předpokládá, že účastník zadávacího řízení na právní služby je profesionál ve smyslu ustanovení § 5 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, který poskytuje právní služby soustavně a za úplatu ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, a tedy od něj lze dle zadavatele důvodně očekávat, že bude schopen obdržené zadání odborně analyzovat a v návaznosti na něj vypracovat svůj právní rozbor tak, aby zahrnoval všechny relevantní aspekty řešené problematiky a aby co nejlépe odpovídal na případné „dotazy“, které by ze strany zadavatele mohly dle jeho názoru logicky přicházet do úvahy. Podle zadavatele je pak nutno za kvalitnější považovat ten právní rozbor, který takovéto dotazy předem identifikuje a poskytuje na ně odpověď, než právní rozbor, který takovéto dotazy ponechává stranou či se jimi zabývá jen v minimální míře.

Zadavatel je přesvědčen, že jím zvolený způsob hodnocení dle jednotlivých parametrů uvedených v zadávací dokumentaci je v obdobných veřejných zakázkách na právní služby běžně užíván a tedy je subjektům poskytujícím právní služby znám a je jimi akceptován.

Dne 5. 3. 2019 Úřad vydal usnesení č. j. ÚOHS-S0043/2019/VZ-05917/2019/511/ŠNo z téhož dne o částečném nevyhovění žádosti zadavatele o nahlédnutí do správního spisu, a to v rozsahu částí dokumentace o zadávacím řízení, které nejsou podkladem pro vydání rozhodnutí.

Závěrem svého vyjádření zadavatel zopakoval, že dle jeho názoru je zadávací řízení v naprostém souladu se zákonem, a proto považuje návrh navrhovatele za nedůvodný a navrhuje, aby jej Úřad v souladu s ustanovením § 265 písm. a) zákona zamítl jako nedůvodný.

Usnesením č. j. ÚOHS-S0043/2019/VZ-07562/2019/511/ŠNo ze dne 15. 3. 2019 určil Úřad účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Dne 15. 3. 2019 Úřad vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0043/2019/VZ-07600/2019/511/ŠNo z téhož dne, ve kterém zadavateli uložil zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení.

Dne 19. 3. 2019 nahlédl do správního spisu zástupce zadavatele.

Dne 20. 3. 2019 nahlédl do správního spisu zástupce navrhovatele.

Dne 22. 3. 2019 Úřad obdržel vyjádření zadavatele ze dne 21. 3. 2019.

Dne 25. 3. 2019 Úřad obdržel vyjádření vybraného dodavatele z téhož dne a vyjádření navrhovatele z téhož dne.

Úřad dle zadavatele při přezkoumání jeho úkonů v zadávacím řízení zaměřuje svoji pozornost extrémně úzkým směrem, a to na jedinou větu, dle zadavatele vytrženou z kontextu, kterou zadavatel dle svého vyjádření použil v odůvodnění hodnocení nabídek. Podle zadavatele se jedná o větu, ve které ve vztahu k oběma účastníkům zadávacího řízení konstatoval, že jimi předložené právní rozbory č. 1 „poskytují odpovědi na dotazy zadavatele“. Podle zadavatele Úřad nebere v potaz celkový obsah a kontext odůvodnění hodnocení obou právních rozborů č. 1 navrhovatele a vybraného dodavatele, do kterého tato věta dle zadavatele dobře zapadá a je s ním konzistentní. Zadavatel tento dle jeho názoru značně zužující pohled Úřadu, který dle zadavatele akcentuje jediný bod odůvodnění hodnocení a opomíjí zbylý obsah odůvodnění, ze kterého je dle zadavatele jednoznačně patrné, co konkrétně, jak a proč v právních rozborech vybraného dodavatele a navrhovatele hodnotil, odmítá. Zadavatel je naopak přesvědčen, že Úřad by neměl vycházet z jedné věty odůvodnění dle jeho názoru vytržené z kontextu, nýbrž z celého odůvodnění, které je dle zadavatele podrobné, komplexní a z hlediska transparentnosti zcela vyhovující.

Zadavatel odkázal na svá předchozí vyjádření učiněná v rámci správního řízení a trvá na tom, že se při hodnocení nabídek nedopustil porušení zásady transparentnosti ani žádného jiného porušení zákona.

Podle zadavatele bylo v zadávací dokumentaci uvedeno jak kompletní zadání požadovaných vzorových prací, tak i podrobná metodika jejich hodnocení, které se zadavatel dle svého přesvědčení při následném hodnocení vzorových prací č. 1 pečlivě držel. V zadávací dokumentaci je dle zadavatele v rámci hodnocení parametru č. 2 mj. uvedeno, že „v rámci tohoto parametru bude zohledněna též úroveň, resp. míra „zacílení“ odpovědí na dotazy zadavatele“. Ve zprávě o hodnocení, resp. v podrobném popisu hodnocení je dle zadavatele uvedeno, že právní rozbor č. 1 poskytuje odpovědi na „dotazy zadavatele“. Takové odůvodnění dle zadavatele koresponduje v plném rozsahu s formulací uvedenou v zadávací dokumentaci. Zadavatel k tomu dodal, jak již uvedl dříve, že tím nejsou míněny konkrétní položené dotazy v přesném slova smyslu, jak si tento pojem dle zadavatele vykládá Úřad, ale spíše otázky přicházející v dané souvislosti v úvahu, aspekty či témata, která se pojí s danou problematikou, resp. dle zadavatele plynou ze zadání vzorové práce, kterými se dodavatelé dle zadavatele mohli a měli v souvislosti se zadáním právního rozboru č. 1 zabývat. Tomuto závěru dle zadavatele nepochybně nasvědčuje i formulace použitá u hodnotícího parametru č. 4, kde je dle zadavatele rovněž používán pojem „dotazy“ a k němu je alternativně použit i pojem „aspekty“.

Zadavatel je přesvědčen o tom, že všem dodavatelům mohlo být a bylo zřejmé, že v rámci parametru hodnocení č. 2 bude zohledněno mj. to, jaké spektrum aspektů souvisejících se zadanou problematikou účastník ve své práci řeší, resp. jejich vazba/zacílení na zadanou problematiku. Tomu dle zadavatele odpovídá i vyznění obou předložených právních rozborů č. 1, neboť ačkoliv se dle zadavatele s tímto hodnoceným parametrem vypořádal lépe vybraný dodavatel, právní rozbor č. 1 navrhovatele nebyl dle zadavatele v tomto parametru hodnocen jako zcela nevyhovující či nedostatečný, ale pouze jako méně kvalitní. Pokud měl některý z dodavatelů pochybnosti týkající se obsahu požadovaných vzorových prací, měl je dle zadavatele uplatnit již dříve, a to formou žádosti o vysvětlení zadávacích podmínek nebo v podobě včas podaných námitek proti zadávacím podmínkám. Ani jednu z těchto možností však žádný dodavatel dle zadavatele nevyužil. Navrhovatel dle zadavatele své námitky podal zcela účelově až dodatečně, když se dle zadavatele ukázalo, že jím předložená práce byla slabší, resp. jeho nabídka byla hodnocena hůře, a to i přesto, že jeho námitky dle zadavatele ve své podstatě brojí proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky, a jako takové tedy jsou dle zadavatele opožděné.

Zadavatel poukázal na to, že využití tzv. subjektivních hodnotících kritérií je vždy spojeno s rizikem, že některý z účastníků zadávacího řízení nebude s provedeným hodnocením spokojen, a to právě proto, že bude toto subjektivní hodnocení vnímat jako nesprávné či nespravedlivé. Podle zadavatele je přitom nepochybné, že zákon zadavatelům umožňuje využití subjektivních hodnotících kritérií, přičemž odborná veřejnost i ustálená judikatura dle zadavatele dlouhodobě setrvávají na závěru, že je výsostným právem zadavatele rozhodnout vlastní úvahou o tom, která nabídka splnila konkrétní kritérium a v jaké kvalitě, je-li tato úvaha zároveň náležitě odůvodněna. Zadavatel je přesvědčen, že v posuzovaném případě podrobně a jasně slovně vysvětlil, v čem považoval právní rozbory č. 1 navrhovatele a vybraného dodavatele z hlediska jednotlivých hodnocených parametrů za zdařilé či naopak nedostatečné, a že výsledné bodové příděly jsou dle zadavatele s takovýmto slovním hodnocením v souladu. Hodnocení tedy dle zadavatele proběhlo zcela v intencích ustanovení 119 odst. 1 zákona a v souladu se zásadami uvedenými v § 6 zákona. Podle zadavatele k žádnému porušení zákona nedošlo.

Závěrem zadavatel uvedl, že pokud by Úřad učinil závěr o netransparentnosti provedeného hodnocení pouze na základě použití jediného slova obsaženého v popisu odůvodnění hodnocení nabídek, a to navíc dle zadavatele při použití jeho úzkého (doslovného) výkladu, bez přihlédnutí k jeho širšímu kontextu, pak by dle zadavatele bylo nutné takový postup Úřadu považovat za extrémně formalistický a v rozporu se smyslem a účelem zákona. Zadavatel je přesvědčen o tom, že rozhodnutí o porušení zákona, resp. zásady transparentnosti by mělo být postaveno na pevnějších základech, než je dle zadavatele pouhé „slovíčkaření“. Podle zadavatele si lze klást otázku, zda by Úřadu vznikly obdobné pochybnosti i tehdy, kdyby zadavatel v zadávacích podmínkách namísto výrazu „dotazy“ použil jiný, obecnější výraz.

Zadavatel tedy považuje návrh za nedůvodný a navrhuje, aby jej Úřad v souladu s § 265 písm. a) zákona zamítl.

Vybraný dodavatel setrvává na svém stanovisku, že návrh navrhovatele považuje za nedůvodný, a je přesvědčen, že zadavatel se v souvislosti s hodnocením podaných nabídek nedopustil žádného porušení zákona. Dále vybraný dodavatel odkázal na své vyjádření ze dne 13. 2. 2019, ve kterém dle svého názoru přesvědčivě vysvětlil a odůvodnil, proč považuje návrh za nedůvodný a proč naopak považuje postup zadavatele za zcela zákonný a bez vad.

Dále vybraný dodavatel uvedl, že je přesvědčen, že právní názor Úřadu předestřený v odůvodnění rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0043/2019/VZ-07600/2019/511/ŠNo ze dne 15. 3. 2019, ve kterém Úřad zadavateli uložil zákaz uzavřít smlouvu v šetřeném zadávacím řízení na veřejnou zakázku, není správný. K tomu vybraný dodavatel uvedl následující.

Vybraný dodavatel se dle svého vyjádření plně ztotožňuje s argumentací zadavatele. Ze všech okolností je dle vybraného dodavatele zcela evidentní a nezpochybnitelné, že zadavatelem použité slovní spojení „dotazy zadavatele“ představovalo pouze slohový obrat a bylo dle vybraného dodavatele myšleno jako „dotazy“ v širším slova smyslu, tj. jako „sporné otázky“ či „problémové okruhy“ vyplývající ze zadání právního rozboru č. 1.

Právní závěr předestřený Úřadem v jeho rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0043/2019/VZ-07600/2019/511/ŠNo ze dne 15. 3. 2019 dle vybraného dodavatele zcela abstrahuje od logického a přesvědčivého vysvětlení zadavatele. Úřad toto vysvětlení dle vybraného dodavatele zcela ignoruje a naopak bez rozumného důvodu dle vybraného dodavatele prosazuje argumentaci samotného navrhovatele založenou na nemístném slovíčkaření a na absurdním zkreslování obsahu zprávy o hodnocení nabídek.

Úřad dle vybraného dodavatele rovněž přehlédl, že i kdyby jeden nebo druhý účastník získal za vzorovou práci č. 1 v posuzovaném parametru č. 2 jakýkoliv počet bodů ve stanoveném rozmezí (tj. mezi 0 a 10), nemělo by to dle vybraného dodavatele vliv na výsledné pořadí nabídek. Ani případná navrhovatelem tvrzená domnělá netransparentnost hodnocení v tomto dílčím parametru (přičemž ale vybraný dodavatel důrazně popírá, že by provedené hodnocení bylo v jakémkoliv ohledu netransparentní) tak neměla a nemohla mít dle vybraného dodavatele vliv na výsledek zadávacího řízení.

Vybraný dodavatel tak uzavírá, že postup zadavatele byl ve všech ohledech, které jsou mu vytýkány navrhovatelem i samotným Úřadem, ve skutečnosti naprosto správný a zákonný. Podle vybraného dodavatele bylo jediným důvodem neúspěchu navrhovatele v předmětném zadávacím řízení nikoliv pochybení zadavatele, ale prostý fakt, že právní rozbor č. 1 předložený navrhovatelem byl dle vybraného dodavatele z hlediska hodnocených parametrů dle zadávací dokumentace horší než právní rozbor č. 1 předložený vybraným dodavatelem, což vzhledem k nastavení vah v rámci multikriteriálního hodnocení dle vybraného dodavatele zcela legitimně vedlo k tomu, že navrhovatel nebyl úspěšný.

Vybraný dodavatel tak považuje návrh navrhovatele za nedůvodný, neboť dle vybraného dodavatele se zadavatel navrhovatelem uváděného porušení zákon nedopustil. Vybraný dodavatel tak navrhuje, aby Úřad návrh podle § 265 písm. a) zákona zamítl.

Závěrem svého vyjádření vybraný dodavatel uvedl, že pevně věří, že se Úřad bude při rozhodování řídit pouze zákonnými kritérii a rozhodne v této věci objektivně, nestranně a v souladu s principem legitimního očekávání účastníků ve vazbě na dosavadní rozhodovací praxi Úřadu v obdobných případech, přičemž jeho rozhodování nebude nijak ovlivněno osobními vazbami mezi Úřadem a společníky obchodních společností stojících na straně navrhovatele.

Navrhovatel předně odkázal na svůj návrh, ve kterém dle svého názoru podrobně rozebral jednotlivá pochybení zadavatele učiněná při zadávání veřejné zakázky, předložil náležité odůvodnění a relevantní rozhodovací praxi. Dále navrhovatel uvedl, že vyjádření zadavatele k návrhu ze dne 4. 2. 2019 dle jeho názoru nepřináší žádné nové skutečnosti, jimiž by se navrhovatel již nezabýval v samotném návrhu, přesto navrhovatel považuje za vhodné se k předmětnému vyjádření zadavatele vyjádřit.

Navrhovatel odmítá zadavatelem opakovaně tvrzenou opožděnost námitek i tvrzení zadavatele, že se k námitkám i přes jejich opožděnost věcně vyjádřil.

Navrhovatel opakovaně zdůraznil, že jeho námitky nesměřovaly proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky, ale proti nezákonně provedenému hodnocení nabídek a s tím spojenému výběru dodavatele. Podle navrhovatele mohl být tento nezákonný postup zadavatele způsoben různými důvody, přičemž dle navrhovatele není vyloučeno, že takovým důvodem mohou být rovněž nezákonně stanovené zadávací podmínky, kdy zadavatel není schopen či není vůbec objektivně možné na základě takových zadávacích podmínek provést hodnocení nabídek a výběr dodavatele v souladu se zákonem a rozhodovací praxí. Nicméně i taková skutečnost, že nezákonný postup zadavatele byl způsoben z důvodu nezákonně stanovených zadávacích podmínek, nemůže být dle navrhovatele zhojena argumentací, že proti zadávacím podmínkám nebyly podány žádné námitky. Zadavatel by tím dle navrhovatele de facto konstatoval, že jakmile nejsou podány námitky proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky, je v podstatě možné provést subjektivní hodnocení nabídek téměř jakkoliv, tj. klidně nezákonně a v rozporu s rozhodovací praxí.

Podle navrhovatele je zcela irelevantní, na základě jakých důvodů bylo hodnocení nabídek provedeno v rozporu se zákonem či rozhodovací praxí, tj. zda to bylo na základě nezákonně stanovených zadávacích podmínek či subjektivní nebo objektivní neschopnosti zadavatele hodnocení nabídek a výběr dodavatel provést dle jím nastavených zadávacích podmínek. Podle navrhovatele podstata tkví v tom, že hodnocení nabídek a výběr dodavatele byly provedeny v rozporu se zákonem a rozhodovací praxí, a to bez ohledu na to, co to zapříčinilo.

Skutečnost, že zadavatel není schopen na základě jím stanovených zadávacích podmínek provést hodnocení nabídek a výběr dodavatele v souladu se zákonem a rozhodovací praxí, nemůže být dle navrhovatele dávána v žádném případě k tíži účastníků zadávacího řízení. Navrhovatel byl dle svého vyjádření schopen na základě zadavatelem stanovených zadávacích podmínek podat nabídku, nicméně to, zda je zadavatel schopen na základě takových zadávacích podmínek provést hodnocení nabídek a výběr dodavatele v souladu se zákonem a rozhodovací praxí, je dle navrhovatele záležitostí zcela jinou.

Navrhovatel na podporu svých tvrzení odkázal na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S752/2013/VZ-8588/2014/514/AŠu ze dne 22. 4. 2014.

Navrhovatel je přesvědčen o tom, že v případě, kdy mají být požadované výsledky činnosti právního poradce hodnoceny v souladu se zákonem, zejména v souladu se zásadou transparentnosti, je zadavatel povinen přesným způsobem stanovit a popsat, co bude hodnotit, jakou metodou bude hodnotit a jak bude zvolenou metodu aplikovat na předmět hodnocení. K tomu je zadavatel dle navrhovatele povinen jednoznačně uvést své preference a konkrétní představy o způsobu jejich naplnění a konkretizovat, jakou povahu předmětu plnění ve vztahu k předmětnému kritériu považuje za nejvíce žádoucí, aby si nabídka vysloužila maximální počet bodů, a za plnění jakých charakteristik bude body snižovat a jakým způsobem.

Zadavatel dle navrhovatele v rámci hodnocení nabídky vybraného dodavatele pozitivně hodnotil zpracování materiálních aspektů, které ovšem podle navrhovatele nebyly v zadávací dokumentaci jako aspekty rozhodující pro subjektivní hodnocení a pro obdržení vyššího počtu bodů uvedeny, a naopak u navrhovatele dle jeho názoru nezpracování těchto aspektů v právním rozboru hodnotil negativně. Navrhovatel k tomu uvedl, že jemu ani jakémukoliv jinému dodavateli nebylo ze zadávací dokumentace známé, že zrovna tyto aspekty pozitivně hodnocené u nabídky vybraného dodavatele měly být v právních rozborech č. 1 zpracovány a že budou zadavatelem hodnoceny pozitivně, neboť zadavatel to dle navrhovatele v zadávací dokumentaci nestanovil. Pokud zadavatel zamýšlel pozitivně hodnotit právě aspekty, které zapracoval vybraný dodavatel, měl to dle navrhovatele uvést v zadávací dokumentaci, aby na to mohli reagovat také ostatní dodavatelé a podat konkurenceschopné a porovnatelné nabídky. Postup zadavatele považuje navrhovatel za netransparentní už jen z toho důvodu, že tento postup zadavatel mohl aplikovat vůči jakékoliv nabídce, a to bez ohledu na to, co zadavatel zamýšlel v rámci subjektivního hodnocení skutečně hodnotit. Podle navrhovatele mohl zadavatel pozitivně hodnotit naopak aspekty, které měl v právním rozboru materiálně zapracované navrhovatel a které neměl v právním rozboru zapracované vybraný dodavatel. Podle navrhovatele skutečnost, že zadavatel hodnotil pozitivně právě aspekty zapracované vybraným dodavatelem, aniž by tyto aspekty dle navrhovatele uvedl v zadávací dokumentaci, činí celý proces hodnocení nabídek netransparentním, nečitelným a nezákonným.

Podle navrhovatele přisoudil zadavatel při hodnocení nabídek rozhodující význam takovým právním problémům, které zapracoval právě vybraný dodavatel. O tom, co dodavatelé měli konkrétně v právních rozborech zohlednit, se tedy dodavatelé dle navrhovatele dozvěděli až „ex post“, nikoliv „ex ante“. Navrhovatel opakovaně zdůraznil, že v žádném případě nezpochybňuje obecnou možnost zadavatele jím zvolené skutečnosti hodnotit, ale to, že zadavatel hodnotil dle názoru navrhovatele to, co nebylo uvedeno v zadávací dokumentaci.

Dále navrhovatel opakovaně zdůraznil, že za netransparentní a rozporné se zákonem považuje to, že z provedeného hodnocení nabídek dle jeho názoru není zřejmé, co zadavatele vedlo k udělení či stržení konkrétního počtu bodů nabídce účastníka zadávacího řízení, v důsledku čehož považuje hodnocení nabídky za nekontrolovatelné. V rámci podrobného popisu hodnocení nabídek zadavatel dle navrhovatele uvedl ve vztahu ke každému účastníkovi zadávacího řízení počet bodů udělených či stržených u jednotlivých hodnocených parametrů a slovní odůvodnění. Skutečnost, že zadavatel uvedl nějaké slovní odůvodnění, navrhovatel dle svého vyjádření vůbec nerozporuje, ale namítá, že ze zadávací dokumentace ani z podrobného popisu hodnocení nabídek nevyplývá způsob či postup, jakým zadavatel dospěl právě k takovému konkrétnímu udělenému či strženému počtu bodů a z jakého důvodu to není právě jiný konkrétní počet udělených či stržených bodů. Nezdůvodnění přidělení konkrétního počtu bodů přitom má dle navrhovatele zásadní dopad na provedené hodnocení nabídek, protože pokud by se jednalo o nižší počet stržených bodů, mohlo hodnocení nabídek a výběr dodavatele dopadnout dle navrhovatele zcela jinak.

Navrhovatel na podporu svých tvrzení odkázal na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R342/2015/VZ-25380/2016/321/BRy ze dne 20. 6. 2016 a na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S752/2013/VZ-8588/2014/514/AŠu ze dne 22. 4. 2014.