I.ÚS 1053/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1053/23 ze dne 16. 5. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů K. H. a M. K., zastoupených JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem, sídlem Václavské náměstí 819/43, Praha 1 - Nové Město, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 28. února 2023 č. j. 1 VZT 93/2023-14, vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 6. února 2023 č. j. KZV 16/2023-23 a vyrozumění Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Středočeského kraje, ze dne 2. února 2023 č. j. GI-2643-63/TČ-2022-842020, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, Krajského státního zastupitelství v Praze a Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Středočeského kraje, sídlem Skokanská 2311/3, Praha 6 - Břevnov, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že policejní orgán Generální inspekce bezpečnostních sborů, oddělení Středočeského kraje (dále jen "policejní orgán), usnesením ze dne 20. 1. 2023 č. j. GI-2643-63/TČ-2022-842020 podle § 160 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zahájil trestní stíhání stěžovatelů pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé dne 27. 1. 2023 blanketní stížnost a současně požádali o umožnění nahlédnutí do spisu. 3. Policejní orgán v záhlaví specifikovaným vyrozuměním stěžovatelům sdělil, že podání blanketní stížnosti bere na vědomí a že nahlédnutí do spisu jim bude umožněno až po provedení jejich výslechu. O tomto postupu rozhodl policejní orgán "v souladu s ust. § 161 odst. 1, odst. 3 trestního řádu a v souladu s ust. § 164 odst. 1, odst. 5 trestního řádu" s tím, že práva stěžovatelů nebudou nijak krácena. 4. K žádosti stěžovatelů státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze (dále jen "státní zástupce krajského státního zastupitelství") přezkoumal závažnost důvodů odepření nahlédnutí do spisu a shora označeným vyrozuměním stěžovatelům sdělil, že neshledal v postupu policejního orgánu z věcného pohledu žádné závady. Konstatoval, že byť vyrozumění policejního orgánu působí na první pohled stroze, z odkazu na § 164 odst. 1 trestního řádu je zřejmé, že policejní orgán odůvodňuje odepření nahlédnutí do spisu snahou v potřebném rozsahu vyhledat důkazy k objasnění všech základních skutečností důležitých pro posouzení případu, včetně osoby pachatele a následku trestného činu. Přisvědčil námitce stěžovatelů, že odůvodnění odepření nahlédnutí do spisu tak, jak ho policejní orgán formuloval, není příliš přesvědčivé a policejní orgán měl tyto důvody výslovně rozvést, aby nešlo jen o odkaz na obecný postup vyšetřujícího policejního orgánu v přípravném řízení po zahájení fáze vyšetřování a nebylo tudíž třeba je vyvozovat ze znění trestního řádu. Přesto uzavřel, že co se týče samotné důvodnosti odepření, je možné s policejním orgánem souhlasit. Uvedl, že stěžovatelé měli v období od převzetí usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu, tj. od 27. 1. 2023, do plánovaného termínu jejich výslechu dne 16. 2. 2023, možnost v dostatečném předstihu předmětné usnesení prostudovat a na výslech se podrobně připravit. Uzavřel, že z taktického hlediska policejní orgán postupoval správně, když neumožnil stěžovatelům nahlédnout do spisu a prostudovat si dosavadní výpovědi zejména poškozených, přičemž zájem na řádném objasnění věci shledal pro takový postup dostatečně závažným důvodem. 5. Státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství Praze (dále jen "státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství") v rámci výkonu dohledu podle § 12d odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, k žádosti stěžovatelů napadeným vyrozuměním stěžovatelům shodně se státní zástupcem krajského státního zastupitelství sdělila, že jim byla stanovením termínu jejich výslechu dána možnost podrobného prostudování usnesení o zahájení jejich trestního stíhání i přípravy k výslechu v dostatečně dlouhém časovém předstihu, že jejich výslech je v dané věci důležitým důkazním prostředkem a že je nutné zajistit, aby vypovídali o tom, jak okolnosti celé události a svého jednání i jednání dalších osob vnímali sami, tj. bez ovlivnění jinými osobami. Z důvodu taktiky vedení vyšetřování je podle ní dočasné odepření nahlédnutí do spisu v rané fázi vedení vyšetřování, tedy v období bezprostředně po vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, ve veřejném zájmu. Uzavřela, že zaujal-li státní zástupce krajského státního zastupitelství stanovisko, že závažné důvody pro odepření nahlédnutí do spisu existují, přičemž jejich existenci nemůže ovlivnit neúplné či nekvalitně odůvodněné vyrozumění policejního orgánu podle § 65 odst. 2 trestního řádu, a tyto ve svém vyrozumění o vyřízení žádosti obviněných o přezkoumání závažnosti důvodů pro odepření nahlédnutí do spisu podrobněji rozvedl, lze jeho postup plně akceptovat. Z uvedených důvodů podnět stěžovatelů jako nedůvodný odložila. II. Argumentace stěžovatelů 6. Stěžovatelé v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení opětovně namítají, že vyrozumění policejního orgánu je nepřezkoumatelné, neboť v něm není uveden jakýkoliv závažný důvod pro odepření jejich práva na nahlížení do spisu, což nezabránilo dozorujícímu státnímu zástupci krajského státního zastupitelství v tom, aby vyrozumění doplnil o svou vlastní argumentaci. Podle stěžovatelů tím nezákonným způsobem fakticky nahradil činnost policejního orgánu. Mají rovněž za to, že žádný oprávněný důvod pro odepření práva na nahlížení do spisu neexistoval, neboť policejní orgán již měl k dispozici jejich vyjádření k věci, protože svou výpověď poskytli již do úředního záznamu o podání vysvětlení. Vyjadřují nesouhlas s argumentací uvedenou v napadených rozhodnutích příslušných státních zastupitelství. Závěrem dodávají, že v mezidobí (dne 11. 4. 2023) jim bylo umožněno do spisu nahlédnout, což však podle jejich přesvědčení nic nemění na tom, že jim byla nezákonně odepřena ústavní práva. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jejich ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí nebo vyrozumění, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 9. Proces výkladu a použití podústavního práva bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy dopad některého ústavně zaručeného základního práva či svobody na posuzovanou věc nebo se dopustí neakceptovatelné libovůle či svévole, spočívající v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi uznáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů, neb