I.ÚS 1095/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1095/18 ze dne 29. 5. 2019 N 102/94 SbNU 243 Neodůvodnění aplikace věcně správné kolizní normy a neporušení práva na soudní ochranu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Vladimíra Sládečka a Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky Mannheimer Versicherung AG, se sídlem Augustaanlage 66, Mannheim, Spolková republika Německo, zastoupené JUDr. Martinem Frimmelem, Ph.D., advokátem, se sídlem Cihlářská 19, Brno, proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 24. června 2015 č. j. 12 C 62/2008-512, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2016 č. j. 30 Co 480/2015-589, 30 Co 481/2015 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017 č. j. 23 Cdo 2539/2016-661, za účasti Okresního soudu v Příbrami, Krajského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a ANBREMETALL, a. s., se sídlem Rybníky 75, Dobříš, zastoupené Mgr. Pavlem Gécim, advokátem, se sídlem U Studánky 3, Praha 7, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Vymezení předmětu řízení 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 26. 3. 2018 a doplněnou podáním z téhož dne, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu, že jimi podle jejího názoru bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rekapitulace skutkového stavu a procesního vývoje 2. Rozhodnutí napadená touto ústavní stížností byla vydána v občanském soudním řízení sporném před obecnými soudy, v němž stěžovatelka vystupovala jako žalobkyně a vedlejší účastnice jako žalovaná. Spor se vedl o částku 148 654,02 eur s příslušenstvím, jejíhož zaplacení se stěžovatelka domáhala po vedlejší účastnici hned z několika právních důvodů. Skutkový děj, který k tomuto sporu vedl, byl, zjednodušeně řečeno, následující: 3. V roce 2006 vstoupila společnost RMM Metallhandel GmbH se sídlem ve Spolkové republice Německo smlouvou do závazkového vztahu se společností Silingen GmbH rovněž se sídlem ve Spolkové republice Německo, jehož obsahem byla povinnost společnosti Silingen GmbH přepravit za úplatu měděné slitky z Rotterdamu v Nizozemském království do Legnice v Polské republice. Společnost Silingen GmbH sjednala za tímto účelem smluvního přepravce v rámci systému burzy vytěžovacích zakázek. Část nákladu měděných slitků byla takto k přepravě svěřena osobám, které se vydávaly za zaměstnance společnosti MS OMEGA, s. r. o., se sídlem v Chrašticích. Tyto osoby ovšem neměly v úmyslu přepravu realizovat, ale spolu s dalšími zásilkami, jichž se takto zmocnily, je prodat třetím osobám. 4. Tak měla být část měděných slitků v hmotnosti 24,67 t (dále jen "předmětné slitky") společnosti RMM Metallhandel GmbH svěřených k přepravě společnosti Silingen GmbH za úplatu poskytnuta vedlejší účastnici, s níž uzavřel na toto zboží kupní smlouvu František Vyskočil, jednající pod jménem Ladislav Kocourek, což je reálná osoba, která však s celou věcí neměla nic společného a jejíž identita byla k tomuto cíli zneužita. František Vyskočil měl takto vystavit na předmětné slitky fakturu ve výši cca 3,26 mil. korun českých a vedlejší účastnice mu měla vystavit na předmětné slitky dodací list. Vedlejší účastnice následně předmětné slitky prodala třetím osobám. 5. Společnost RMM Metallhandel GmbH byla pro případ ztráty zboží pojištěna u společnosti Allianz Versicherungs-AG, vůči níž uplatnila nárok na pojistné plnění. To jí bylo poskytnuto ve výši celkem 292 495,40 eur, čímž na společnost Allianz Versicherungs-AG přešel regresní nárok na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení, které uplatnila ve výši 295 295,40 eur u společnosti Silingen GmbH. Tato společnost byla pojištěna pro odpovědnost za škodu zasílatele u stěžovatelky, která za ni zaplatila společnosti Allianz Versicherungs-AG částku 292 495,40 eur. V této částce na ni také přešel regresní nárok. Stěžovatelka tak vyzvala a následně zažalovala vedlejší účastnici na vydání předmětných slitků, případně, pokud je již vedlejší účastnice zpracovala, k zaplacení peněžité náhrady ve výši 148 654,02 eur. 6. Stěžovatelka jako žalobkyně v řízení před obecnými soudy zastávala názor, že na vedlejší účastnici nikdy nepřešlo vlastnické právo k předmětným slitkům, tato je odebrala od osoby s falešnou identitou, přičemž při zachování elementární opatrnosti by jí muselo být zřejmé, že nejde o vlastníka předmětných slitků, mimo jiné již proto, že na majetek Ladislava Kocourka byl rok předtím vyhlášen konkurs, jehož účinky trvaly i v předmětném období roku 2006. Ustanovení § 446 (nabytí od nevlastníka) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v tehdy platném a účinném znění, (dále jen "obchodní zákoník") nebylo možno aplikovat, neboť vedlejší účastnice a František Vyskočil jednající jako Ladislav Kocourek neuzavřeli písemnou smlouvu podle § 262 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku. Stěžovatelka tak zastávala názor, že má vůči vedlejší účastnici nárok na náhradu škody v uplatněné výši, případně ve stejné výši nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 7. Vedlejší účastnice uplatněný nárok neuznala ani zčásti, neboť měla za to, že při koupi předmětných slitků nejednala protiprávně, daný obchod nebyl ničím výjimečný, protiplnění obdržela ihned za obvyklou cenu a v běžném množství, v němž kovy vykupovala. Pokud někdo podle vedlejší účastnice porušil elementární opatrnost, byla to společnost Silingen GmbH, která si neprověřila, komu zásilku předmětných slitků svěřuje. Podle vedlejší účastnice rovněž ke vzniku škody došlo již v okamžiku, kdy společnost RMM Metallhandel GmbH byla protiprávním jednáním zaměstnanců společnosti Silingen GmbH zbavena svých práv k předmětným slitkům. Za škodu vzniklou takto dříve nemůže vedlejší účastnice dle svého názoru nést odpovědnost, přičemž na vzniklé škodě nic nemohl změnit fakt, že předmětné slitky koupila právě vedlejší účastnice. Ta se dle svého názoru nemohla ani bezdůvodně obohatit, neboť sice nabyla věc od nevlastníka, ale zaplatila za ni přiměřenou kupní cenu. Restituční povinnost při vzniku bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy pak vzniká toliko mezi stranami této smlouvy, jíž stěžovatelka ani její právní předchůdkyně nebyly; navíc jde o synallagmatický závazek, tedy předmětné slitky by musely být vráceny proti vrácení kupní ceny. 8. O tomto sporu opakovaně rozhodovaly Okresní soud v Příbrami (dále jen "nalézací soud"), Krajský soud v Praze (dále jen "odvolací soud") a Nejvyšší soud, neboť na podkladě řádných i mimořádných opravných prostředků byla několikráte předchozí rozhodnutí zrušena. Posledními rozhodnutími ve věci samé jsou napadené rozsudky. Nalézací soud žalobu v plném rozsahu (tj. co do povinnosti zaplatit částku 148 654,02 eur s příslušenstvím i co do povinnosti vydat předmětné slitky) zamítl a uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení. Ve výroku č. I byl následně tento rozsudek opraven, což však z hlediska nynějšího řízení před Ústavním soudem není rozhodné. 9. Stručně lze shrnout, že toto své rozhodnutí odůvodnil nalézací soud tak, že nejprve určil svou příslušnost podle oddílu 1 čl. 2 bodu 1 nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I), v tehdy platném a účinném znění, a odkázal na ustanovení § 15 zákona č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, v tehdy platném a účinném znění, (dále jen "zákon o mezinárodním právu soukromém"), podle nějž škoda stěžovatelce i jejímu právnímu předchůdci vznikla na území Spolkové republiky Německo. 10. Hmotněprávně potom nalézací soud bez bližšího odůvodnění posuzoval žalobní nároky podle českého práva, konkrétně podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen "občanský zákoník"). Nalézací soud tak dovodil, že vedlejší účastnice neporušila žádnou povinnost, včetně obecné prevenční povinnosti dle § 415 občanského zákoníku, a tedy nemohla vzniknout ani její odpovědnost za škodu. Škoda stěžovatelce vznikla tím, že proplatila regresní nárok vůči společnosti Silingen GmbH, tato škoda však nebyla důsledkem protiprávního jednání vedlejší účastnice a ani mezi jejím jednáním a vznikem škody nebyla příčinná souvislost. 11. Dále nalézací soud dovodil, že vedlejší účastnice byla úmyslně uvedena v omyl osobou vydávající se za Ladislava Kocourka a dle nalézacího soudu se tato vůči němu úspěšně dovolala relativní neplatnosti kupní smlouvy na předmětné slitky dle § 49a občanského zákoníku. Protože závazkové vztahy z bezdůvodného obohacení kvůli neplatnosti či zrušení smlouvy