I.ÚS 1238/23 – Ústavní soud

I.ÚS 1238/23 ze dne 10. 4. 2024 N 68/123 SbNU 249 K zásadě zákazu reformace in peius v civilním řízení ve světle práva na řádně vedené soudní řízení Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Wintra a soudců Jaromíra Jirsy a Pavla Šámala (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Dzurička, zastoupeného JUDr. Milanem Szőllőssym, advokátem, sídlem Mlynská 28, Košice, Slovenská republika (zmocněncem pro doručování písemností za evropského advokáta je JUDr. Marcel Marčišin, sídlem Gočárova třída 1013/27, Hradec Králové), proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2023 č. j. 23 Co 407/2022-543, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a obchodních společností DEPONT CZ s. r. o., sídlem Sobotovice 60, a Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastnic řízení, takto: I. Výrokem II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2023 č. j. 23 Co 407/2022-543 byla porušena ústavně zaručená práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a rovnost účastníků v řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Výroky II a III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2023 č. j. 23 Co 407/2022-543 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení nákladového výroku v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzeným porušením svého práva na soudní ochranu. 2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a vyžádaného soudního spisu se podává, že stěžovatel v roce 2011 jako tehdejší zaměstnanec první vedlejší účastnice utrpěl pracovní úraz. V roce 2014 se po ní proto žalobou domáhal zaplacení celkem 7 830 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady ztížení společenského uplatnění. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 31. 3. 2022 č. j. 18 C 118/2014-475 mimo jiné uložil první vedlejší účastnici zaplatit stěžovateli 1 140 000 Kč s příslušenstvím, ve zbylé části žalobu zamítl a vedlejším účastnicím uložil zaplatit stěžovateli společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 314 971,20 Kč. 3. Uvedený rozsudek obvodního soudu napadla odvoláním druhá vedlejší účastnice, která v něm mimo jiné namítla nesprávné rozhodnutí o nákladech řízení pro nesprávné určení výše tarifní hodnoty u nároku, jehož výše se určuje volnou úvahou soudu. Odvolání podal též stěžovatel, který se jím domáhal vyššího odškodnění. Obvodní soud usnesením ze dne 11. 10. 2022 č. j. 18 C 118/2014-522 řízení o odvolání druhé vedlejší účastnice zastavil. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") posléze napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu mimo jiné v zamítavé části potvrdil (výrok I), náklady přiznané stěžovateli vůči vedlejším účastnicím snížil na 144 091 Kč (výrok II) a rozhodl, že nikdo z účastníků odvolacího řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení (výrok III). 4. Městský soud jen na základě odvolání stěžovatele shledal, že obvodní soud správně přiznal stěžovateli plnou náhradu nákladů prvostupňového řízení podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 146 odst. 2 větou druhou o. s. ř., avšak nesprávně určil jejich výši. Vyšel totiž z nesprávné tarifní hodnoty sporu ve výši 1 500 000 Kč do 7. 2. 2019 a za dobu po tomto datu ve výši 1 140 000 Kč s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016 sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, který jako týkající se náhrady škody způsobené ztrátou movitých věci není na nynější věc přiléhavý. Podle městského soudu je zde třeba použít § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a tarifní hodnotu 50 000 Kč, neboť předmětem řízení byl nárok stěžovatele na náhradu nemajetkové újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021 sp. zn. 25 Cdo 3771/2020). Tomu odpovídá snížená částka uvedená ve výroku II napadeného rozsudku. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel tvrdí, že odvolání podal výlučně proti výroku rozsudku obvodního soudu ve věci samé a nákladový výrok nenapadl. Městský soud rozsudek obvodního soudu ve věci samé potvrdil, avšak nákladový výrok přesto změnil. Nákladový výrok rozsudku obvodního soudu napadla odvoláním pouze druhá vedlejší účastnice, která však nezaplatila soudní poplatek, a proto městský soud řízení o jejím odvolání zastavil. Z toho stěžovatel dovozuje, že městský soud rozhodl v rozporu s § 224 odst. 2 o. s. ř., protože přezkoumal i výrok rozsudku obvodního soudu o náhradě nákladů řízení, který nikdo nenapadl odvoláním, a přestože výrok ve věci samé rozsudku obvodního soudu zůstal beze změny. 6. Podle téhož ustanovení přitom platí, že změní-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne i o nákladech prvostupňového řízení. Podle stěžovatele zde městský soud mohl přezkoumat závislý výrok pouze tehdy, měnil-li by se hlavní výrok. Pokud se hlavní výrok ve věci samé nemění, odvolací soud nemůže přezkoumat ani změnit závislý výrok. Městský soud mohl změnit nákladový výrok v neprospěch stěžovatele výlučně na podkladě řádného odvolání vedlejších účastnic. Pokud však vedlejší účastnice řádné odvolání nepodaly, je vyloučené, aby odvolací soud změnil rozhodnutí v neprospěch stěžovatele jako jediného odvolatele. Tím, že městský soud přezkoumal i nákladový výrok a změnil jej v neprospěch stěžovatele, ačkoli proti němu stěžovatel nebrojil, zasáhl do jeho práv na spravedlivý proces a legitimní očekávání. III. Vyjádření k ústavní stížnosti 7. Soudce zpravodaj zaslal podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") ústavní stížnost k vyjádření městskému soudu a vedlejším účastnicím řízení. 8. Městský soud ve vyjádření uvedl, že rozhodl ve věci samé o nároku stěžovatele na náhradu nemajetkové újmy na zdraví, a v návaznosti na výsledek sporu rozhodl podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. i o nákladech řízení. Vzhledem k tomu, že obvodní soud při výpočtu nákladů řízení vyšel z nesprávné tarifní hodnoty pro účely výpočtu odměny advokáta zastupujícího stěžovatele, napravil tuto nesprávnost z úřední povinnosti, a v souladu s uvedenými ustanoveními o. s. ř. a advokátního tarifu přepočetl náklady na správnou výši. Své závěry městský soud podrobně odůvodnil a v podrobnostech na odůvodnění napadeného rozsudku odkazuje. Konečně městský soud uvedl, že právo stěžovatele na spravedlivý proces neporušil, a proto navrhl ústavní stížnost odmítnout či zamítnout. 9. Vedlejší účastnice se k podané ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě nevyjádřily. 10. Vyjádření městského soudu zaslal Ústavní soud stěžovateli k replice. Stěžovatel na zaslané vyjádření městského soudu replikou nereagoval. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, resp. žádné další již k dispozici neměl, protože proti výroku o nákladech řízení není dovolání ex lege přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. Dotazem na infocentru obvodního soudu bylo zjištěno, že dovolání nikdo nepodal a napadený rozsudek městského soudu nabyl dne 7. 3. 2023 právní moci. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 12. Ústavní soud na základě vyžádaného spisu a vyjádření účastníků řízení přezkoumal napadený výrok v záhlaví uvedeného rozhodnutí a shledal, že ústavní stížnost je důvodná. 13. Stěžovatel v podané ústavní stížnosti namítá procesní pochybení městského soudu, který podle stěžovatele měl překročit svoje oprávnění v civilním sporném řízení přezkoumat odvoláním napadený rozsudek obvodního soudu toliko v rozsahu řádně podaných odvolání. Ústavní soud proto musel v duchu své ustálené rozhodovací praxe k vadám procesního charakteru posoudit, zda takový postup odporuje zásadám řádně vedeného soudního řízení a zda má tato případná vada negativní důsledky ve sféře ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele. A) Obecná východiska pro posouzení důvodnosti ústavní stížnosti Zásada dispoziční v civilním sporném procesu 14. Jednou ze základních zásad, která charakterizuje civilní sporné řízení, je zásada dispoziční. Její projev představují mimo jiné ustanovení občanského soudního řádu, která upravují jednotlivé procesní úkony, k nimž jsou účastníci v řízení oprávněni a které jsou v jejich výlučné dispozici (např. návrh na zahájení řízení, zpětvzetí návrhu či odvolání). Zásada di