I.ÚS 1275/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1275/23 ze dne 17. 4. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace NA Engineering s. r. o., sídlem Na Anežce 109, Horoušany, zastoupené JUDr. Zuzanou Smítkovou, Ph.D, advokátkou sídlem Trojanova 2022/12, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 148/2022-36 ze dne 9. 3. 2023 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 5 A 7/2020-34 ze dne 15. 6. 2022, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ministerstva průmyslu a obchodu, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V projednávané věci jsou klíčové dvě následující otázky: Zaprvé, zda Nejvyšší správní soud porušil právo stěžovatelky na zákonného soudce, nebyla-li účast „stážujícího“ soudce v rozhodujícím senátu předem zjistitelná z rozvrhu práce, který konkrétní složení senátu spojuje s nepředvídatelným okamžikem vydání rozhodnutí. Zadruhé, zda soudy odmítnutím žaloby stěžovatelky z důvodu, že opatření vydané Ministerstvem průmyslu a obchodu je rozhodnutím, a nikoliv zásahem ve smyslu soudního řádu správního, porušily základní právo stěžovatelky na soudní ochranu. 2. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označení rozhodnutí; tvrdí, že soudy porušily její práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka dále navrhuje, aby jí soudy nahradily náklady řízení o ústavní stížnosti. II. Skutkové okolnosti a procesní vývoj věci 3. Stěžovatelka je společností, která vyrábí specifické technologie a která svoje zboží prodávala běloruské společnosti AEROMASH. Ministerstvo průmyslu a obchodu („ministerstvo“) opatřením ze dne 5. 8. 2011 stěžovatelce sdělilo, že by zboží vyvážené jmenované běloruské společnosti mohlo být určeno k použití spojeným s vývojem, výrobou, nakládáním, provozem, údržbou, skladováním, zjišťováním nebo rozšiřováním chemických, biologických nebo jaderných zbraní nebo jiných jaderných výbušných zařízení nebo s vývojem, výrobou, údržbou nebo skladováním raketových systémů schopných takové zbraně nést. Podle sporného opatření lze vývoz „zboží dvojího použití“ jmenované běloruské společnosti uskutečnit pouze na základě individuálního vývozního povolení uděleného Licenční správou Ministerstva průmyslu a obchodu. Až do odvolání tak byl vůči stěžovatelce opatřením zaveden režim omezeného vývozu zboží pro jmenovanou běloruskou společnost. Ministerstvo v opatření odkázalo na čl. 4 bod 1 nařízení Rady (ES) č. 428/2009 ze dne 5. 5. 2009, kterým se zavádí režim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití, a zákon č. 594/2004 Sb., jímž se provádí režim Evropských společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboží dvojího užití („prováděcí zákon č. 594/2004 Sb.“) [sporné opatření je dále označováno jako „opatření catch-all“]. 4. Ministerstvo následně vydalo dne 30. 12. 2013 opravné usnesení, v němž vymezilo konkrétní druhy zboží, kterého se opatření catch-all týká (komponenty, přípravky nebo technologie použitelné pro vývoj nebo výrobu bezpilotních vzdušných prostředků nebo trenažerů pro výcvik vojenských pilotů); dále opravilo citaci přímo použitelného evropského předpisu odkazem na čl. 4 bod 1 a 2 nařízení („opravné usnesení“). III. Obsah napadených rozhodnutí 5. Dne 17. 1. 2020 stěžovatelka podala u Městského soudu v Praze („městský soud“) žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu ministerstva spočívajícímu ve vydání opatření catch-all, ve znění opravného usnesení, a v nezrušení opatření podle stanoviska veřejného ochránce práv. 6. Městský soud žalobu dne 15. 6. 2022 odmítl. Dospěl k závěru, že opatření catch-all, ve znění opravného usnesení, je rozhodnutím ve smyslu § 65 soudního řádu správního. S ohledem na subsidiární povahu zásahové žaloby vůči žalobě proti rozhodnutí (§ 85 s. ř. s.) městský soud uzavřel, že stěžovatelčina žaloba na ochranu před nezákonným zásahem není přípustná [§ 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Městský soud stěžovatelku zároveň nepoučil o možnosti provedení změny žaloby (z žaloby zásahové na žalobu proti rozhodnutí), neboť vzhledem k datu oznámení opatření catch-all stěžovatelce (dne 18. 8. 2011) a datu oznámení opravného usnesení (dne 20. 1. 2014) zjevně uplynula dvouměsíční zákonná lhůta pro podání žaloby proti rozhodnutí (§ 72 odst. 1 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud („NSS“) stěžovatelčinu kasační stížnost zamítl. IV. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka detailně popisuje skutkové okolnosti případu, především průběh zmaření její spolupráce s běloruskou společností. Podle stěžovatelky již po dobu 11 let dochází k porušování jejího práva na spravedlivý proces; porušena byla také zásada legality a zásada zákazu diskriminace. Újma stěžovatelky je trvající a stále vzrůstající. 8. Stěžovatelka namítá, že opatření cath-all i opravné usnesení byly vydány nezákonně, bez řádného odůvodnění. Ministerstvo v rozporu se zákonem nespecifikovalo zboží, kterého se opatření týká, či proč se opatření vztahuje právě na jmenovanou běloruskou společnost. Ministerstvo vývozní povolení neudělilo bez odůvodnění, aniž by zkoumalo relevantní okolnosti (kupříkladu technickou dokumentaci zboží, které mělo využití jen v civilním letectví). Absence hmotně právních předpokladů pro vydání opatření catch-all a následného neudělení vývozního povolení je projevem zakázané svévole správního orgánu, proti kterému se stěžovatelka nemůže procesně bránit (soudní ochrana je vyloučena). 9. Stěžovatelka dále odkazuje na původní stanovisko veřejného ochránce práv, podle kterého mělo být opatření catch-all zrušeno; ze správního spisu totiž nevyplývalo, že by zboží mělo být použito pro zakázané vojenské účely. Ministerstvo je dlouhodobě nečinné a opatření samo nezrušilo, nýbrž na základě nezákonné změny stanoviska veřejného ochránce práv opatření catch-all změnilo opravným usnesením, které bylo v rozporu s ustanovením § 156 odst. 1 správního řádu (opravné usnesení obsahovalo podstatné změny co do zákonného základu a okruhu vyváženého zboží). 10. Správní soudy stěžovatelce odepřely spravedlnost, protože postupovaly formalisticky a překvapivě, když odmítly její zásahovou žalobu. Stěžovatelka se za účelem ochrany proti opatření catch-all již dříve obrátila na Ústavní soud, který ji v usnesení sp. zn. III. ÚS 1384/17 ze dne 10. 7. 2018 odkázal na možnost podání tzv. zásahové žaloby podle § 82 soudního řádu správního. Správní soudy rozhodly v rozporu s tímto závěrem. Soudy měly stěžovatelku poučit a měly jí dát příležitost doplnit tvrzení. Správní soudy se dále nezabývaly jí namítanou nečinností ministerstva. 11. Stěžovatelka také tvrdí, že NSS porušil její právo na zákonného soudce. Kasační stížnost byla přiřazena šestému senátu NSS a k okamžiku nápadu byl tento senát podle tehdy účinného rozvrhu práce obsažen soudci Langáškem, Dienstbierem a Juřičkovou. Jak vyplývá z napadeného rozsudku, věc stěžovatelky byla rozhodnuta senátem ve složení Juřičková (předsedkyně), Langášek a Kratochvíl; posledně jmenovaný soudce nezákonně nahradil třetího původně přiděleného soudce. Z nově vydaného rozvrhu práce vyplývalo, jaké konkrétní případy budou soudci na stáži přiděleny, což je v rozporu se zákazem svévolného vybírání soudců ad hoc. V příloze rozvrhu práce nadto spisová značka stěžovatelčina případu uvedena není. Stěžovatelka odkazuje na nález sp. zn. IV. ÚS 3011/20, ze kterého vyplývá, že „[o]dnětí již přidělené věci musí být vždy až poslední z možností a musí se tak stát na základě předem daných, známých a transparentních pravidel vylučujících libovůli; takovým důvodem nemůže být pouze potřeba zajištění „plynulého chodu" orgánu soudní moci“ [nález sp. zn. IV. ÚS 3011/20 ze dne 31. 8. 2021 (N 153/107 SbNU 278)]. Stěžovatelka nebyla na změnu senátu před vydáním napadeného rozsudku NSS upozorněna; neměla tedy prostor vyjádřit se k osobě soudce Kratochvíla z hlediska možné podjatosti. V. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika 12. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyzval správní soudy a ministerstvo, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. Podle NSS není ústavní stížnost důvodná. Podle rozvrhu práce NSS na rok 2023 (ze dne 29. 12. 2022) byl v období od 1. 1. 2023 do 31. 3. 2023 zařazen do šestého soudního oddělení dočasně přidělený soudce Kratochvíl, kde byl uveden na čtvrtém místě. Šestý senát měl tedy v období od 1. 1. 2023 do 31. 3. 2023 čtyři členy v tomto pořadí: Langášek, Dienstbier, Juřičková a Kratochvíl. 13. Vzhledem k tomu, že šestý senát měl v období od 1. 1. 2023 do 31. 3. 2023 více než tři členy, rozvrh práce NSS na rok 2023 dále v části IV. nazvané jako Zvláštní pravidla a soudci dočasně přidělení (body 3.1.až 3.3.) stanovil pravidl