I.ÚS 1301/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1301/23 ze dne 12. 7. 2023 N 108/119 SbNU 13 Počátek běhu lhůty pro podání stížnosti při oznámení usnesení ve veřejném zasedání   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Pavla Šámala (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem, sídlem Leknínová 3033/7, Praha 10 - Záběhlice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. února 2023 č. j. 4 To 92/2023-168, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. února 2023 č. j. 4 To 92/2023-168 bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. února 2023 č. j. 4 To 92/2023-168 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 90 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti a obsahu vyžádaného spisu se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") ze dne 8. 6. 2020 č. j. 1 T 35/2020-95, který nabyl právní moci dne 28. 7. 2020, uznán vinným přečinem ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, za což byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře třiceti denních sazeb ve výši 700 Kč, tj. celkem 21 000 Kč, a podle § 69 odst. 1 trestního zákoníku mu byl pro případ, že by trest nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, určen náhradní trest odnětí svobody na tři měsíce. Současně mu byl podle § 73 odst. 1 a 3 trestního zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dva roky a podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 10 572 Kč. 3. Usnesením okresního soudu ze dne 5. 10. 2021 č. j. 1 T 35/2020-134, které nabylo právní moci dne 5. 10. 2021, bylo u stěžovatele podmíněně upuštěno od výkonu zbytku uloženého trestu zákazu činnosti. Zkušební doba byla stanovena na čtrnáct měsíců a skončila dne 5. 12. 2022. 4. Usnesením okresního soudu ze dne 2. 2. 2023 č. j. 1 T 35/2020-160 bylo rozhodnuto, že podle § 91 odst. 1 trestního zákoníku se dosud nevykonaný zbytek trestu zákazu činnosti, který byl stěžovateli uložen rozsudkem okresního soudu ze dne 8. 6. 2020 č. j. 1 T 35/2020-95, vykoná. Okresní soud z provedeného dokazování zjistil, že stěžovatel se ve zkušební době podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti dopustil celkem tří přestupků, z toho dvou přestupků na úseku dopravy, přičemž v jednom případě uloženou pokutu nezaplatil. Okresní soud proto dovodil, že stěžovatel v průběhu zkušební doby nežil řádným životem, proto rozhodl, že stěžovatel uložený trest zákazu činnosti vykoná. V poučení okresní soud uvedl, že proti usnesení lze podat stížnost do tří dnů ode dne oznámení a že stížnost má odkladný účinek. 5. Stížnost stěžovatele proti usnesení okresního soudu Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením zamítl podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že stěžovatel podal stížnost proti usnesení okresního soudu dne 9. 2. 2023, přičemž byl osobně přítomen u veřejného zasedání konaného dne 2. 2. 2023, kde bylo předmětné usnesení vyhlášeno a kde byl poučen o důvodech včetně poučení o opravných prostředcích. Stěžovatel se ke stížnosti nevyjádřil. Krajský soud zdůraznil, že podle protokolu o veřejném zasedání ze dne 2. 2. 2023 bylo po vyhlášení usnesení dáno poučení o stížnosti včetně informace o třídenní lhůtě k jejímu podání od oznámení usnesení. Takové oznámení podle krajského soudu nastalo vyhlášením usnesení v přítomnosti stěžovatele. Krajský soud proto uzavřel, že posledním dnem lhůty k podání stížnosti bylo pondělí 6. 2. 2023 a že stížnost stěžovatele (podaná na poště dne 9. 2. 2023) byla podána opožděně. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že usnesení okresního soudu nebylo vyhlášeno ve formě, ve které mu bylo doručeno, což bylo hlavním důvodem, proč stížnost po doručení usnesení okresního soudu podal. Tvrdí, že o žádných "důvodech" u veřejného zasedání poučen nebyl. III. Vyjádření účastníka řízení 7. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu krajský soud a Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích, aby se k ústavní stížnosti stěžovatele vyjádřily. 8. Krajský soud ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí ve věci. 9. Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích nevyužilo možnosti vyjádřit se k ústavní stížnosti, čímž se vzdalo postavení vedlejšího účastníka řízení. Ústavní soud proto s ním jako s vedlejším účastníkem dále nejednal. 10. Ústavní soud nepovažoval za nezbytné zasílat vyjádření krajského soudu stěžovateli k replice, neboť se v něm neobjevily žádné zásadní nebo nové argumenty. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti stěžovatele příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 12. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 13. Ústavní soud po posouzení věci shledal, že ústavní stížnost stěžovatele je důvodná, neboť napadeným rozhodnutím bylo porušeno právo stěžovatele na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy. a) obecná východiska 14. Řádným opravným prostředkem proti usnesení je stížnost (§ 141 odst. 1 trestního řádu). Podle § 143 odst. 1 trestního řádu se stížnost podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, a to do tří dnů od oznámení usnesení (§ 137 trestního řádu). Vzhledem k tomu, že usnesením se zpravidla řeší otázky menší závažnosti, odpovídá tomu i právní úprava v trestním řádu, aby byla na jedné straně zachována procesní práva oprávněných osob domáhat se přezkoumání postupu orgánů činných v trestním řízení, ale zároveň na druhé straně nebylo řízení zatíženo zbytečnými průtahy v důsledku neustálého přezkoumávání jakéhokoliv rozhodnutí převážně procesní nebo technické povahy. Tomu odpovídá omezený okruh osob oprávněných stížnost podat, způsob rozhodování o ní i kratší lhůty pro její podání. 15. K pojmu "oznámení" podle § 143 trestního řádu se Ústavní soud již opakovaně vyjádřil. Z nálezu ze dne 9. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 426/09 (N 134/53 SbNU 681) vyplývá, že nezbytným předpokladem a účelem práva na spravedlivý proces, a tedy i práva podat opravný prostředek (stížnost), je reálná možnost seznámit se s rozhodovacími důvody obsaženými v rozhodnutí, jež je podrobeno stížností kritice. Pouze za těchto