I.ÚS 1348/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1348/18 ze dne 26. 5. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Davida Uhlíře o ústavní stížnosti JUDr. Evy Vaňkové, advokátky se sídlem Rokycanova 114, Vysoké Mýto, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2018, sp. zn. 2 To 100/2017, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. listopadu 2017, č. j. 9 T 3/2016-1612, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím Okresního soudu ve Svitavách ze dne 2. 2. 2015, č. j. 0 Nt 207/2015-33, byl v posuzované trestní věci poškozené přiznán nárok na právní pomoc poskytovanou zmocněncem bezplatně. Poškozená si pro zastupování zvolila dne 27. 1. 2015 jako zmocněnkyni stěžovatelku, která ve stejném rozsahu zmocnila advokáta Mgr. Matěje Votroubka. Trestní stíhání pachatele skončilo jeho odsuzujícím pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 5. 2016 a vedle trestu mu soud uložil povinnost zaplatit poškozené škodu ve výši 32 000 Kč a nemajetkovou újmu v penězích ve výši 300 000 Kč. 3. Dne 19. 6. 2017 došel Krajskému soudu v Hradci Králové návrh stěžovatelky na přiznání odměny a hotových výdajů za zastupování poškozené v celkové výši 817 412 Kč s tím, že byla požádána bývalým zaměstnancem (zaměstnaným advokátem) Mgr. Votroubkem o součinnost při vyúčtování odměny zmocněnce poškozené v trestním řízení za období od 27. 1. 2015 do 2. 5. 2016. O součinnost ji požádal proto, že jemu byl přiznán nárok na odměnu pouze za období po 2. 5. 2016, kdy mu poškozená udělila plnou moc. 4. Krajský soud v Hradci Králové stěžovatelce napadeným usnesením nárok na odměnu nepřiznal. Na její návrh přiměřeně aplikoval § 151 odst. 2, odst. 3 a odst. 6 trestního řádu, který se týká rozhodování o výši odměny a náhrady hotových výdajů zvoleného obhájce obviněným, který má nárok na bezplatnou obhajobu a obhajobu za sníženou odměnu, a na ustanoveného zmocněnce poškozeného. Podle odstavce druhého uvedeného ustanovení je nárok třeba uplatnit do jednoho roku ode dne, kdy se obhájce dozvěděl, že povinnost obhajovat skončila, jinak nárok zaniká. Krajský soud dospěl k závěru, že poškozená si pro zastupování v trestním řízení zvolila dne 27. 1. 2015 jako zmocněnkyni stěžovatelku a dne 2. 5. 2016 po osamostatnění zmocněnce Mgr. Votroubka (dříve zaměstnaného advokáta u stěžovatelky, která mu udělila substituční plnou moc). Ze spisového materiálu soud zjistil, že již dne 15. 3. 2017 došel k soudu návrh zmocněnce Mgr. Votroubka na přiznání odměny a hotových výdajů za zastupování poškozené v celkové výši 749 483 Kč, když následně byl dne 12. 4. 2017 a dne 6. 6. 2017 krajským soudem zmocněnec Mgr. Votroubek požádán o zaslání plné moci s tím, že ve spisovém materiálu je založena plná moc pro stěžovatelku. Soud jej zároveň upozornil, že pokud platí plná moc stěžovatelky, poté by musela podat vyúčtování zmocněnkyně na plnou moc a nikoli pověřený zmocněnec. Podání stěžovatelky došlo krajskému soudu až dne 19. 6. 2017. Soud proto konstatoval, že se tak stalo po uplynutí roční lhůty, která běžela ode dne 2. 5. 2016, kdy si poškozená zvolila jiného zmocněnce - Mgr. Votroubka. Argumenty stěžovatelky, že o trestním řízení neměla žádné informace a nebyla ani informována zmocněncem o udělení plné moci soud nepovažoval za relevantní. Označil je za věc jejich vzájemných vztahů. 5. Stížnost stěžovatelky Vrchní soud v Praze napadeným usnesením odmítl jako nedůvodnou. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně stran analogické aplikace § 151 trestního řádu i ohledně běhu prekluzivní lhůty k uplatnění nároku. Soud přisvědčil tvrzení stěžovatelky, že ji dne 19. 5. 2016 u hlavního líčení zastupoval Mgr. Votroubek jako substitut. Dodává, že až dne 20. 5. 2016 se soud dozvěděl o existenci plné moci poškozené ze dne 2. 5. 2016. Proto s ním jednal jako se substitutem a označil ho tak i v protokolu o hlavním líčení. Osamostatnění Mgr. Votroubka sice nemělo žádný vliv na trvání původní plné moci ze dne 27. 1. 2015, nicméně udělení nové plné moci ze dne 2. 5. 2016 vliv na platnost původní plné moci nepochybně má. Vyúčtování dodané soudu dne 19. 6. 2017 tedy došlo po více než roce od zvolení zmocněnce Mgr. Votroubka poškozenou, k němuž došlo dne 2. 5. 2016. Je to tedy po více než roce, kdy se stěžovatelka ze spisu mohla dozvědět, že byla udělena plná moc nová. Stejně tak se mohla informovat přímo u Mgr. Votroubka či u orgánů činných v trestním řízení. Mgr. Votroubek byl již v dubnu 2017 informován o tom, kdo je povinen podat vyúčtování a mohl tedy se stěžovatelkou jednat ještě před uplynutím jednoleté lhůty. Soud nemá povinnost upozorňovat nečinného zmocněnce o hrozícím zániku jeho nároku. II. Argumentace stěžovatelky 6. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítla, že jí byla upřena odměna za práci. Genezi případu popisuje shodně jako napadená rozhodnutí. Dodává, že Mgr. Votroubek pro ni pracoval jako zaměstnaný advokát až do dubna 2016. Stěžovatelka se úkonů trestního řízení osobně neúčastnila, neboť poškozená si za svého zmocněnce vybrala přímo advokáta Mgr. Votroubka z Registru poskytovatelů pomoci obětem trestných činů. Forálně však zastupování musela převzít stěžovatelka, která Mgr. Votroubka zmocnila k tomu, aby ji v této věci zastupoval. Po osamostatnění advokáta Mgr. Votroubka v květnu 2016 byla mezi ním a poškozenou sepsána nová plná moc již bez účasti stěžovatelky. Po rozhodnutí trestního soudu ve věci samé uplatnil Mgr. Votroubek vyúčtování nákladů vzniklých po jeho osamostatnění, tedy po 2. 5. 2016 (po podpisu nové plné moci). Následně stěžovatelku požádal o součinnost spočívající v podání formálního vyúčtování jejích nákladů jako zmocněnkyně, které dne 19. 6. 2017 podala. 7. Stěžovatelka namítá, že by se na odměnu zvoleného zmocněnce poškozeného nemělo ustanovení § 151 trestního řádu vztahovat. Tato kategorie není ve výčtu v tomto ustanovení uvedena. Pokud obecné soudy ohledně aplikovatelnosti ustanovení i na případ zvoleného zmocněnce odkazují na komentář k trestnímu řádu, nelze jej považovat za závazný. 8. Soudy podle jejího názoru neposkytovaly správně, když jí zkrátily délku zákonné prekluzivní lhůty tím, že posunuly její počátek (a následně i konec) dopředu. Z dikce ustanovení § 151 odst. 2 trestního řádu podle názoru stěžovatelky vyplývá, že se jedná o lhůtu subjektivní. Podstatné pro její začátek je tedy určení okamžiku, kdy se stěžovatelka dozvěděla, že její povinnost zastupovat poškozenou zanikla. K tomuto momentu došlo až dne 19. 6. 2017, kdy jí to sdělil Mgr. Votroubek. 9. Podstatné je zároveň dění v období kolem jednoho roku před vyúčtováním nároku ze dne 19. 6. 2017. Na den 28. 4. 2016 bylo v předmětné trestní věci naplánováno další hlavní líčení u krajského soudu, kterého se účastnil Mgr. Votroubek. Závěrem bylo hlavní líčení odročeno na nový termín, a to na 19. 5. 2016. Od května 2016 si Mgr. Votroubek založil samostatnou advokátní praxi. To však nic nezměnilo na trvání plné moci udělené poškozenou stěžovatelce a substituční plné moci. Dne 5. 5. 2016 stěžovatelka do své datové schránky obdržela vyrozumění o termínu výslechu poškozené, a to v termínu 19. 5. 2016. Dne 17. 5. 2016 byl stěžovatelce do její datové schránky doručen protokol z hlavního líčení ze dne 28. 4. 2016. Dne 19. 5. 2016 stěžovatelku u hlavního líčení stále zastupoval jako substitut Mgr. Votroubek. Jeho osamostatnění nemělo na trvání plné moci žádný vliv. 10. Dne 20. 5. 2016 Mgr. Votroubek požádal krajský soud o zaslání protokolu z hlavního líčení z 19. 5. 2016. K této žádosti připojil svou plnou moc, v níž poškozená zmocnila přímo jeho. O této skutečnosti se stěžovatelka dozvěděla až dne 19. 6. 2017, kdy ji Mgr. Votroubek požádal o poskytnutí součinnosti při vyúčtování. Udělení nové plné moci jí Mgr. Votroubek neoznámil a neinformoval ji o tom ani soud. Fakticky se ale nic nezměnilo. 11. Stěžovatelka se domnívá, že na plné moci je v důsledku písařské chyby uvedeno datum 2. 5. 2016, neboť správné datum mělo být uvedeno 20. 5. 2016. Tomu totiž odpovídá substituční zastupování stěžovatelky dne 19. 5. 2016 i žádost Mgr. Votroubka o zaslání protokolu. 12. Stěžovatelka dále připomíná, že trestní řád výslovně předpokládá možnost obviněného zvolit si více obhájců najednou (§ 37 odst. 3 trestního řádu). Domnívá se, že poškozenému žádné zákonné ustanovení nebrání, aby si zvolil více zmocněnců. 13. Stěžovatelka dále soudům vytýká, že při interpretaci použité ustanovení § 151 trestního řádu vycházely pouze z gramatického výkladu. Opomněly přitom výklad teleologický. Př