I.ÚS 1480/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1480/25 ze dne 20. 8. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky Ľ. P., zastoupené Mgr. Robertem Vladykou, advokátem, sídlem Soukenická 1090/14, Praha 1, proti výrokům III a IV rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 39 Co 463/2024-1738 ze dne 5. 3. 2025 a výrokům II a IV rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 0 P 33/2020-1689 ze dne 3. 9. 2024, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníků řízení, a J. S., a S. S., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka (matka vedlejší účastnice) domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků napadených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 36 odst. 1, čl. 10 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 12. 2018 byla tehdy nezletilá vedlejší účastnice (dále jen "dcera"), svěřena do péče stěžovatelky, vedlejšímu účastníkovi (dále jen "otec") bylo stanoveno výživné ve výši 1 000 EUR měsíčně (600 EUR k rukám stěžovatelky a 400 EUR na spořící účet) a byl upraven jeho styk s dcerou. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 26. 7. 2023 bylo nařízeno předběžné opatření, kterým byla dcera svěřena do péče otce. 3. Výrokem I napadeného rozsudku obvodního soudu byla dcera svěřena do péče otce, výrokem II byla stěžovatelce stanovena povinnost hradit od 1. 7. 2023 výživné ve výši 25 000 Kč měsíčně (15 000 Kč k rukám otce a 10 000 Kč na bankovní účet dcery) a výrokem IV byla stěžovatelce stanovena povinnost uhradit dlužné výživné za období od 1. 7. 2023 do 30. 9. 2024 ve výši 350 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Obvodní soud rozhodoval za situace, kdy si dcera sama přála být v péči otce, a vzhledem k jejímu věku a projevenému přání návrhu na změnu péče vyhověl. Ve vztahu k výši výživného dospěl obvodní soud k závěru, že životní úroveň stěžovatelky je vysoká, byť v době rozhodování soudu nepracovala, ale žila z úspor v řádech milionů. 4. Stěžovatelka v řízení před Městským soudem v Praze (dále jen "městský soud") nesouhlasila jak se svěřením dcery do péče otce, tak s rozsahem výživného. Ve vztahu k výši výživného namítala, že obvodní soud nezohlednil skutečnost, že částky připisované na její účet představovaly převody mezi jejími účty, nikoliv její příjem. Zdůraznila, že je nezaměstnaná, není vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, nemá žádný pravidelný příjem a její úspory jsou předmětem řízení o vypořádání společného jmění manželů. Poukázala na skutečnost, že hradila veškeré náklady spojené s pobytem dcery u ní v období od 30. 6. 2024 do 31. 8. 2024 a uvedla další výdaje za období od října 2024 do února 2025. Tvrdila, že z důvodu závažné nemoci není schopna vykonávat trvalé zaměstnání a dodržovat pracovní režim a bude žádat o invalidní důchod. 5. Výrokem II napadeného rozsudku městského soudu bylo potvrzeno svěření dcery do péče otce, výrokem III byla stěžovatelce uložena povinnost platit výživné ve výši 15 000 Kč k rukám otce a výrokem IV povinnost k úhradě dlužného výživného za období od 1. 7. 2023 do 28. 2. 2025 ve výši 270 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Městský soud korigoval výši zjištěného měsíčního příjmu stěžovatelky obvodním soudem tak, že odečetl částku, která představovala pouze transakci mezi účty, s nimiž stěžovatelka disponovala. Dále zohlednil skutečnost, že dcera pobývala v červenci a srpnu 2024 u stěžovatelky. Po přihlédnutí ke stěžovatelčině investici do cenných papírů ve výši 89 000 EUR a dalším okolnostem dospěl městský soud k závěru, že stěžovatelka byla schopna dosahovat měsíčního příjmu okolo 75 000 Kč měsíčně. S přihlédnutím k celkovým majetkovým poměrům matky, odůvodněným potřebám nezletilé a poměrům otce soud proto považoval za přiměřenou výši výživného 15 000 Kč měsíčně. Ve vztahu ke stěžovatelčině tvrzení o neschopnosti vykonávat trvale zaměstnání městský soud konstatoval, že z lékařské zprávy nevyplývá, že by byla stěžovatelka vyloučena z jakékoliv pracovní činnosti. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy vycházely z jejích majetkových poměrů v roce 2023, avšak nezkoumaly její poměry v roce 2024 a 2025 a nezohlednily tak nastalé změny. Upozorňuje, že v důsledku svého onemocnění je nezaměstnaná a bez příjmu, nemůže vykonávat pracovní činnost a bude nucena požádat o invalidní důchod. Stěžovatelka zdůrazňuje, že podle § 154 odst. 1 občanského soudního řádu je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení a obecné soudy musí přihlédnout i ke skutečnostem, které nastaly v průběhu řízení. Odkazuje na nález sp. zn. IV. ÚS 563/03 ze dne 12. 5. 2004 a tvrdí, že se soudy nevypořádaly se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo. Stěžovatelka namítá, že při stanovení výživného je potřeba respektovat důstojnost povinného a že zejména u sociálně slabých rodičů může nastat situace, že poměry povinného rodiče budou horší, než poměry vyživovaných dětí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla napadená rozhodnutí vydána. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. 9. K přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje Ústavní soud velmi zdrženlivě. Rozhodování v této citlivé oblasti je totiž doménou obecných soudů, které mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit tomu odpovídající rozhodnutí. Ústavní soud s ohledem na své postavení nemůže hrát roli konečného univerzálního rozhodce, ale jeho úkolem je pouze posoudit vzniklý stav z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, který namítá jejich porušení. Pokud závěry obecných soudů nepostrádají zdůvodnění mající odraz v provedených důkazech a nezakládají zcela zjevnou nesprávnost, nepřísluší Ústavnímu soudu tyto závěry přehodnocovat a suplovat roli další přezkumné instance (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 387/15 ze dne 29. 5. 2015). Vztáhne-li obecný soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z dostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (viz např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1092/24 ze dne 15. 5. 2024). Ústavní soud by mohl do rozhodnutí obecných soudů ve věci výživného zasáhnout například tehdy, bylo-li by výživné stanoveno ve zjevně excesivní výši, nebo pokud by soudy rozhodovaly svévolně. To se však v posuzované věci nestalo. 10. Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (§ 913 odst. 1 občanského zákoníku). Stěžejní námitkou, kterou stěžovatelka uplatnila již v odvolacím řízení, je tvrzení o její neschopnosti najít si z důvodu jejího zhoršeného zdravotního stavu zaměstnání. K tomu však Ústavní soud zdůrazňuje, že hledisko příjmové není jediným a dostačujícím kritériem pro stanovení rozsahu výživného, a to zejména v situacích, kdy povinná osoba dokládá nepatrný příjem, ačkoli její skutečné majetkové poměry svědčí o opaku [viz též Elischer, D., Mocek, O. In: Zuklínová, M., Elischer, D., Nová, H., Frintová D., Frinta, O., Mocek, O., Dvořák, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek II (§ 655-975). Praha: Wolters Kluwer, cit. podle ASPI podle právního stavu k 1. 1. 2023]. Dle konstantní judikatury Ústavního soudu je nutné přihlédnout též k celkové hodnotě movitého i nemovitého majetku povinného a ke způsobu jeho života a životní úrovně a posoudit možnost získat ze stávajícího majetku výnos (srov. např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 244/03 ze dne 8. 4. 2004 a sp. zn. III. ÚS 511/05 ze dne 16. 3. 2006). 11. Obvodní soud dospěl na základě výpisů z účtů k závěru, že životní úroveň stěžovatelky je vysoká, neboť na svých účtech disponuje vysokými částkami (v napadeném rozhodnutí konkrétně uvedenými) v řádu milionů a investuje vysoké částky (89 000 E