Ústavní soud I.ÚS 1594/23

Okresní soud v Českých Budějovicích nařídil proti stěžovateli usnesením č. j. 27 Nc 1002/2022-72 ze dne 25. 5. 2022 předběžné opatření, týkající se užívání dvou pozemků v katastrálním území Jivno. Okresní soud následně vydal z důvodu zjevné nesprávnosti v záhlaví označené opravné usnesení, kterým usnesení o nařízení předběžného opatření opravil tak, že namísto označení "pozemek parc. č. X1, k.ú. Jivno" se uvádí: "pozemek parc. č. St. X1, k.ú. Jivno", a namísto označení: "pozemek parc. č. X2 k. ú. Jivno" se uvádí: "pozemek parc. č. St. X2, k.ú. Jivno". Správné označení pozemků je zjevné z příslušného výpisu z katastru nemovitostí ("KN"), nedopatřením však byly ve výrocích usnesení o nařízení předběžného opatření ve specifikaci pozemků vynechány zkratky "St." (a čárky za parcelními čísly). K odvolání stěžovatele Krajský soud v Českých Budějovicích v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil opravné usnesení okresního soudu. Podle krajského soudu byla oprava vynucena zjevnou nesprávností, neboť pozemky původního (nesprávného) označení nejsou v katastru nemovitostí vedeny; součástí pozemků jsou totiž stavby, což je zřejmé z výpisu z KN a také z k usnesení přiložené ortofoto mapy. Účastníkům zřízení muselo být ze všech okolností a podkladů zřejmé, o jaké pozemky v řízení jde.

Proti v záhlaví uvedenému (opravnému) usnesení okresního soudu a usnesení krajského soudu brojí včasnou a přípustnou ústavní stížností stěžovatel jako osoba oprávněná a řádně zastoupená advokátem [k podmínkám řízení viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, s tvrzením, že jimi byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel zejména namítá, že aby se jednalo o zjevnou nesprávnost, kterou může soud opravným usnesením opravit, měla by vyplývat z rozporu obsahu návrhu na vydání předběžného opatření a výroků usnesení o jeho nařízení. Jelikož návrh neobsahoval označení pozemků v opraveném znění, nemůže soud tuto chybu napravit ani na žádost navrhovatelů. Zákon v tomto ohledu cílí na opravu zjevných nesprávností způsobených soudem, nikoli účastníkem řízení. Řízení o vydání předběžného opatření je pravomocně skončeno a týkalo se jiných pozemků, než těch uvedených v opravném usnesení okresního soudu. Pakliže navrhovatelé měli v úmyslu navrhnout vydání předběžného opatření k jiným pozemkům, měli tak učinit novým návrhem.

Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel bez ústavněprávní argumentace polemizuje se závěrem obecných soudů, aniž by věcně vysvětlil, v čem konkrétně měli navrhovatelé označit pozemky nesprávně tak, aby okresním soudem opravené označení ve skutečnosti specifikovalo pozemky jiné. Není úkolem Ústavního soudu, aby potřebnou argumentaci za stěžovatele domýšlel. Nadto je-li z napadených rozhodnutí zřejmé, že u specifikace pozemků došlo pouze k písařské chybě. Skutečnost, že je řízení o vydání předběžného opatření pravomocně skončeno, není rozhodná; účelem opravných usnesení je právě zajistit správnost rozhodnutí, ať už nabylo právní moci či nikoli. Kdyby snad usnesení okresního soudu o nařízení předběžného označení opravdu odkazovalo na jiné existující pozemky, pak ani v tomto ohledu stěžovatel neprokázal, že by vlastnil dvoje pozemky identického parcelního čísla v témže katastrálním území - jedny se stavbou a jedny bez stavby. Není proto zřejmé, čeho se vlastně stěžovatel chtěl domoci.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.