I.ÚS 1672/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1672/22 ze dne 9. 8. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) S. Z., 2) J. Z., 3) M. F., 4) M. K., 5) R. K. a 6) P. H., zastoupených doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem, sídlem Optátova 874/46, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. března 2022 č. j. 2 To 106/2021-205 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2021 č. j. 46 T 7/2021-163, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 46 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že na prvního stěžovatele a dalších čtrnáct osob byla dne 18. 3. 2015 pod sp. zn. 3 VZV 1/2014 podána obžaloba státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Brně (dále jen "vrchní státní zastupitelství"), pro rozsáhlou trestnou činnost, v případě prvního stěžovatele právně kvalifikovanou jako zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písmeno a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, spáchanou ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku, a zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea první a druhá trestního zákoníku, vždy ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, které se měl společně s dalšími spolupachateli dopouštět nejméně v období od března 2012 do konce června 2013, kdy ke škodě České republiky krátili daňové povinnosti tím, že vytvořili řetězec obchodních společností, které se zabývaly obchody s pohonnými hmotami za účelem získání zejména DPH za obchodované pohonné hmoty, a získali tak pro sebe neoprávněný majetkový prospěch ve výši cca 2,5 miliardy Kč. 3. Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 3. 2014 sp. zn. Nt 8/2014 byl první stěžovatel v uvedené trestní věci vzat do vazby z důvodů podle § 67 písm. a), b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 5. 2014 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. 9 To 195/2014. Následně bylo rozhodnuto o změně vazebních důvodů, když postupně pominuly důvody vazby uvedené v § 67 písm. b) a c) trestního řádu. 4. O vazbě prvního stěžovatele bylo po podání obžaloby opakovaně rozhodováno, a to jak v souvislosti se zákonnými lhůtami, tak zejména v souvislosti s jeho žádostmi, kdy byl opakovaně ponecháván ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) trestního řádu při současném nepřijetí různých náhradních zajišťovacích institutů. Dne 19. 1. 2016 byla opětovně zamítnuta jeho žádost o propuštění (při nepřijetí nabídky dohledu probačního úředníka ve spojení s neuložením předběžných opatření podle § 88h trestního řádu), přičemž současně bylo rozhodnuto podle § 73a odst. 2 písm. a) trestního řádu o přípustnosti přijetí peněžité záruky, když její výše byla určena na částku 150 000 000 Kč. Dne 28. 1. 2016 bylo rozhodnuto o propuštění prvního stěžovatele z vazby na svobodu za současného přijetí složené peněžité záruky v celkové výši 150 000 000 Kč, která byla složena na účet krajského soudu v záhlaví specifikovanými stěžovateli (vyjma prvního stěžovatele) a O. T. U, za současného přijetí nabídky záruky J. F., tehdejší přítelkyně a současné manželky prvního stěžovatele, za další chování odsouzeného prvního stěžovatele, písemného slibu odsouzeného prvního stěžovatele a uložení dohledu probačního úředníka. Poté, co toto rozhodnutí nabylo právní moci, byl první stěžovatel okamžitě dne 1. 2. 2016 z vazby propuštěn na svobodu. 5. Následně byl první stěžovatel dne 4. 12. 2016 vzat do vazby v jiné trestní věci vedené u Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") pod spisovou značkou 3 T 151/2017. V uvedené věci byl za jednání spáchané v období od září 2015 do prosince 2016 rozsudkem městského soudu ze dne 5. 3. 2019 sp. zn. 3 T 151/2017 ve znění rozsudku krajského soudu ze dne 26. 9. 2019 sp. zn. 7 To 234/2019 pravomocně uznán vinným zvlášť závažným zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea první a druhá trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, zločinu křivého obvinění podle § 345 odst. 2, odst. 3, písm. c), e) trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, a ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku, přečinu nadržování podle § 366 odst. 1 trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku, a přečinu podplácení podle § 332 odst. 1 trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, za což mu byl mimo jiné podle § 345 odst. 3 trestního zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, za užití § 108 odst. 1 trestního zákoníku a § 43 odst. 1 trestního zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dle sdělení Vězeňské služby České republiky, Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, byl ke dni 27. 9. 2019 převeden z výkonu vazby do výkonu uvedeného uloženého trestu odnětí svobody. 6. V nyní posuzované věci vedené u krajského soudu pod sp. zn. 46 T 5/2015 byla s ohledem na uzavření dohody o vině a trestu mezi prvním stěžovatelem a vrchním státním zastupitelstvím věc prvního stěžovatele vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí a nově vedena pod spisovou značkou 46 T 7/2021. Rozsudkem krajského soudu ze dne 29. 10. 2021 č. j. 46 T 7/2021-73, který ve vztahu k výroku o vině a trestu nabyl právní moci téhož dne, byl za současného schválení předložené dohody o vině a trestu první stěžovatel uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku, a zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku, ve formě spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. Za tyto trestné činy a sbíhající se trestné činy, kterými byl uznán vinným rozsudkem městského soudu ze dne 5. 3. 2019 sp. zn. 3 T 151/2017 ve znění rozsudku krajského soudu ze dne 26. 9. 2019 sp. zn. 7 To 234/2019, mu byl (za současného zrušení výroku o trestu z výše specifikovaných rozhodnutí) uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, peněžitý trest v celkové výši 17 500 000 Kč a trest propadnutí věcí specifikovaných v předmětném rozhodnutí. 7. Ve dnech 27. 10. 2021 a 23. 11. 2021 byly pak krajskému soudu doručeny žádosti stěžovatelů coby složitelů peněžité záruky (vyjma prvního stěžovatele), ve kterých navrhli, aby část peněžité záruky byla použita na úhradu peněžitého trestu, který byl prvnímu stěžovateli uložen, a zbývající část byla vrácena jednotlivým složitelům. 8. Krajský soud k rozhodnutí o peněžité záruce nařídil veřejné zasedání a v záhlaví specifikovaným usnesením rozhodl tak, že podle § 73a odst. 4 písm. c) trestního řádu peněžitá záruka ve výši 150 000 000 Kč včetně případného příslušenství, která byla přijata usnesením téhož soudu ze dne 28. 1. 2016 k nahrazení vazebních důvodů prvního stěžovatele podle § 67 písm. a) trestního řádu a byla složena v jeho prospěch mimo jiné i stěžovateli v záhlaví uvedenými, připadá státu. Současně byla podle § 73a odst. 5, odst. 6 trestního řádu a contrario zamítnuta žádost stěžovatelů coby složitelů peněžité záruky o její použití pro zaplacení peněžitého trestu uloženého prvnímu stěžovateli rozsudkem krajského soudu ze dne 29. 10. 2021 č. j. 46 T 7/2021-73 a o vrácení zbývající části peněžité záruky. 9. Za zásadní považoval krajský soud skutečnost, že první stěžovatel byl v trestní věci vedené u městského soudu