Ústavní soud I.ÚS 1817/24

Okresní soud v Písku usneseními označenými v záhlaví rozhodl, že stěžovateli se podle § 80 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, vrací věci, které vydal v rámci domovních prohlídek.

Stěžovatel tvrdí, že mu policie dosud nepředala věci, které je povinna mu vrátit. Zásah policie spočívající v tvrzeném nevydání věcí stěžovatel napadl ústavní stížností. Namítá, že tímto zásahem dochází k porušování jeho základního práva na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel má za to, že ústavní stížnost je přípustná, neboť trestní řád mu již žádný prostředek ochrany práv neposkytuje. Ochrany se stěžovatel nemůže domáhat ani u správních soudů, protože policie jedná v posuzované věci jako orgán činný v trestním řízení, a nikoli jako správní orgán.

Ústavní soud nejprve posoudil, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Obecné soudy již ve své judikatuře vyložily, že usnesení o vrácení věci podle § 80 odst. 1 trestního řádu je exekučním titulem (usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2014 sp. zn. 19 Co 444/2013, č. 1/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, část občanskoprávní a obchodní). Neřídí-li se orgán činný v trestním řízení pravomocným usnesením o vrácení věci podle § 80 odst. 1 trestního řádu, může ten, komu mají být věci vráceny, podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí (exekuční návrh).

Stěžovatel se tedy mohl domáhat, aby byl proveden výkon rozhodnutí o vrácení věci (exekuce). Tuto cestu ovšem stěžovatel nevyužil, a nevyčerpal tedy procesní prostředky k ochraně svých práv.

Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.